Na přední sklo auta dopadalo, stále více dešťových kapek. „Co s tím deštěm Starka dělá ?“, pokusil jsem se o vtip na parkovišti výpadovky směrem na Strakonice. Během výjezdu na fotbalové utkání však není nic horšího než optimistické iluze. Cestou se déšť proměnil v průtrž mračen. Jako by nás nějaké negativní síla chtěla zastavit, poslat k televizi v teple hospody. Příbram připomínala město, kde bylo vyhlášeno stanné právo, policisté a jejich auta dávali znát svojí přítomnost na každém rohu a nestáli tam kvůli řízení dopravy. Déšť zcela ustal při průjezdu zahrádkářské kolonie, na jejímž konci se kupodivu místo pole objevil fotbalový stadion a kamenité parkoviště. Solidně se zaplňovalo auty s návštěvníky v rudých dresech.
U pokladen nás čekalo příjemné překvapení. Žádné fronty, zbytečný filcunk, předávání osobních údajů, buzerace ohledně přísně vyhrazených míst. Jak za starých časů jsem za sto korun obratem dostal tištěný lístek a nečekal až ho vytisknou z počítače. Se slovy : „Sedněte si kde chcete“, jsem prošel na stadion. Velkorysost příbramského klubu je potřeba pochválit. Kotel Sparty měl k dispozici celou tribunu za brankou, řada dalších příznivců ACS obsadila v hojnějším počtu než domácí obě tribuny. Především na „protilehlé“ byla převaha ACS zjevná. Rozdíl mezi sektory byl v tom, že u kotle byla policie státní, u nás na protilehlé městská. V kotli se čepoval birell, na protilehlé desítka. I když se nehrálo zrovna přátelské utkání, nezaznamenali jsme jakýkoli problém.
Díky tomu se stadion zaplnil z více než 70 % své kapacity. V Čechách velmi dobrý výsledek. Odporná klec vedle „protilehlé“ pro fanoušky hostů, zůstala prázdná jako pozůstatek dementních představ funkcionářů ČMFS o fanoušcích fotbalu. Škoda, že na Strahově panují dodnes.
Utkání začalo podle tradičního scénáře. Hráči Příbrami nasadili rychlé tempo, napadali a rvali se o každý míč. Někteří fotbalisti Sparty jako by tomu nechtěli věřit, že soupeř chce rychle běhat, že nebude mít svázané nohy toaletním papírem, protože přijel mistr ligy a strůjce debaklu rozprodané Ostravy. Náš tým začal chladně, spoléhal na převahu v technické dovednosti hráčů, zkušenost a souhru. V tomto směru se nemýlil. Jestliže Příbram zůstává silná v nasazení, jako každý průměrný tým se zbytečně často zbavuje míče, ztrácí ho, protože jej hráči nedokáží zpracovat přihrát. Domácí se dostali do dvou šancí a zmarnila je. Sparta postupně s problémy kontrolovala hru mezi šestnáctkami, připravila si několik standardních situací, které však realizovala mizerně. Nabídla však příliš málo invence, chutí prodrat se do zakončení a už vůbec přímočarý tah na branku, který ji zdobil v utkání s Ostravou. Poločas spěl k bezbrankovému konci, když Bony předvedl po dlouhém centru jeden ze svých parádních technických kousků, otočil se čelem k brance a nekompromisně poslal z hranice vápna míč do sítě. 0:1 Gól nás potěšil, přišel jako náhlá přeháňka, chcete-li jako blesk z čistého nebe. Na poločas však bylo lepší zapomenout.
Druhý začal jako první s tím, že Příbram navíc přitvrdila v osobních soubojích. Fotbal začal bolet. Jako první to pocítil Hoheneder. Rozhodčímu Hrubešovi to bylo jedno. Rozhodnost projevil až při vyloučení Kladrubského. Ten jako poslední bránicí hráč fauloval Pleška. Správnému rozhodnutí se nemohl nikdo divit. I když si překvapený Kladrubský (Pleško jak na potvoru zase rychle běžel k brance.) nepočínal nijak šikovně, ale za trest může poděkovat spoluhráčům Sionkovi a Pamičovi. První špatně rozehrál trestný kop a když Příbram rychle vrátila míč do pole, poslal hlavou zcela nesmyslnou přihrávku na gól Pleškovi, druhý, ač na něj Brabec řval, co se dal, před rozehráním trestňáku naběhl k vápnu místo toho, aby zajišťoval Kladrubského. Ten se tentokrát nespoléhal, že Pleško akci zmarní jako v první půli a zabránil vyrovnání za cenu červené.
Sparta si po vyloučení konečně uvědomila, že pro zisk tří bodů je potřeba pracovat s větším nasazením. Matějovský po svém střídání navíc přinesl do hry více invence. Mužstvo ve žlutých dresech lépe kombinovalo. I když si Příbram připravovala šance a usilovně se snažila dosáhnout tradiční remízy, byla to Sparta, které mohla Matějovským a Vachouškem zvýšit skóre. Druhý poločas si náš tým zbytečně zdramatizoval, ale v rozhodujících fázích projevil charakter a vítězství ubránil. Jestli to bylo větším dílem nemohoucností soupeře vstřelit gól nebo kvalitou naší obrany je konec konců jedno. U tří bodů v tabulce a zápisu do historie, kde skončilo jedno nepodařené období v utkání v Příbrami to napsáno nebude.
Mužstvo jako celek působilo kompaktním dojmem, bylo si velmi dobře vědomé technické převahy. Především v prvním poločase se však jako by nechtělo smířit s tím, že musí tvrdě pracovat a nikoli přemýšlet o utkání se Žilinou. Zápas potvrdil, že máme silnější lavičku než v minulé sezóně.
Sparta odehrála třetí utkání letošního ročníku na hřišti soupeře podle stejného scénáře. Nechala se zaskočit pohybem soupeře, spíše bránila, než aby za cenu vyššího nasazení vnutila soupeři svoji hru, dostala zápas pod kontrolu, vstřelila branky a dohrála zápas bez obav o výsledek. Ty totiž panovaly po celý zápas stejně jako stály černé mraky nad stadionem. My skalní máme samozřejmě radost ze tří bodů a přijdeme zase na další utkání, i když nás tým zbytečně drží v takovýchto zápasech v nepříjemném napětí. Realizační tým i hráči na Spartě by si měli uvědomit, že takovýmto fotbalem nové fanoušky prostě na Letnou nepřilákají.
Jistě čeká nás zde souboj desetiletí se Žilinou a každý z nás by dal devět bodů z G ligy výměnou za postup do LM. Samozřejmě není nic snadnějšího než jet do Příbrami, koupit si lístek za 100 Kč, sednout si na tribunu a potom kritizovat mužstvo. Osobně bych chtěl místo kritiky vyslovit pouze zásadní přání fanouška našeho nejlepšího klubu, aby hráči během utkání tvrdě pracovali celých 90 minut, sami brali osud utkání nekompromisně do svých rukou a nespoléhali se, že soupeř něco vypustí. Proti Spartě to nikdo neudělá a je to dobře, protože to je právě součást pozice našeho klubu jako rekordního mistra.
My vládneme českému fotbalu desetiletí nikoli rok popřípadě dva a pro soupeře není v sezóně atraktivnější zápas než se Spartou. Vždy se nepodaří vyhrát, ale musí se proto udělat maximum. Tři body z Příbrami by neměly zakrýt fakt, že se ani tentokrát maximum neudělalo. Neexistuje jiná cesta, jak přivést další 12. hráče na stadion, než v každé utkání odehrát v plném nasazení, uplatnit všechny přednosti týmu a nabídnout divákům hráče, na které budou mít chuť chodit.
Vzhledem k tomu, že sestavy a další informace uvedl ve svém článku Jumbo, nemá smysl je opakovat.
Bruska
