Zazněl závěrečný hvizd sudího Milana Makovičky a já mám v hlavě zmatek. Vyhráli jsme 1:0, postoupili do dalšího kola soutěže. Přesně na den před měsícem jsme také vyhráli 1:0 a také postoupili do dalšího kola soutěže, vše je podobné jako dnes. Ale 4.srpna 2010 jsme hráli na půdě úřadujícího mistra Polska, na krásném stadiónu v Poznani o Ligu mistrů. A čekal nás v dalším kole bratrovražedný souboj s mistrem Slovenska. Už dávno samozřejmě víme, že souboj neúspěšný. 4. září 2010 nehrajeme na hřišti nějakého slavného evropského týmu, ale jsme hosty mužstva SK Marila Votice, sedmého týmu divize A. Jak už jsem výše uvedl, vyhráli jsme opět 1:0, ale předvedený výkon našich hráčů se nemohl nikomu líbit.
Zápas byl naprosto vyrovnaný a já si lámu hlavu. Jsou Votice schopné hrát v naší nejvyšší ligové soutěži, nebo my jsme zralí na divizi? Toť otázka! Jak to tedy vlastně je?
Městečko, kde žije 4 500 obyvatel, se těší na fotbalový svátek. Na svém fotbalovém stadiónku přivítají nejslavnějšího soupeře historie, pražskou Spartu. Krásný den na konci léta, věhlasný soupeř, úctyhodné výročí, více si místní fanoušek pro oslavu 90. výročí vzniku zdejšího fotbalu nemohl přát. A tak se jich dnes sešlo téměř tři tisíce.
Sparta nastupuje téměř v nejsilnější sestavě, chybí pouze Jarda Blažek, Jura Kucka a Marek Matějovský. V domácím dresu znám pouze Honzu Svátka, našeho odchovance.
Zápas začíná a nás čeká, po ligových nervácích, příjemná procházka na cestě do dalšího kola Ondrášovka cupu. To jsem si, prosím, myslel na začátku utkání. Bohužel, realita na trávníku se zcela rozchází s mým přáním. Od první minuty je zápas vyrovnaný. Neznalý divák by určitě nedokázal rozeznat mezi oběma týmy rozdíl čtyř soutěží. Naší technickou a snad i fyzickou převahu domácí hráči eliminují zvýšenou bojovností a snahou. Žádný souboj, žádný míč pro ně není ztracený. A protože velmi brzy zjistí, že proti nim nehrají žádní fotbaloví supermani, jsou i v ofenzivní činnosti velmi odvážní.
Hraje se bez velkých šancí, my máme platonickou převahu, ale na ohrožení domácího brankáře si musíme počkat dlouhých 20 minut. To Kládův nepodařený centr končí na tyči branky Votic. O několik minut později je veseleji. Libor Sionko dovede svůj další průnik do vápna domácích až ke gólové střele. Brankář Mašín se natahuje marně, vedeme 1:0 a můžeme se v klidu prosazovat jako v Brně. Tuto ideu mně však z hlavy rychle vyženou naši borci. Jsou pomalí, hrají bez nápadu, bez pohybu, domácí snaživci se jim snadno vyrovnají. A tak překvapivě dost práce má i D. Zítka v naší brance. K mému překvapení je dost nejistý při svých zákrocích. Do kabin odcházejí hráči za stavu 0:1, ale jsem zklamaný z jejich výkonu. A určitě nejsem sám.
O přestávce proběhlo slavnostní poděkování hráčům zdejšího klubu, kteří bojovali v dresu Votic v druhé polovině 20.století.
Nutno dodat, že první poločas byl z naší strany tím lepším. To, co jsme předvedli v druhé části utkání, je na potrestání! Divizní soupeř nás přehrával a my bránili jednobrankové vedení! Domácí borci zahodili určitě tři vyložené šance. Na sudího Makovičku si stěžovat také nemůžeme, domácími hráči avizovaný „penaltový“ zákrok Kadlece správně posoudil jako čistý, nebylo ani horko, ani zima, sluníčko nám do očí nesvítilo, jen se na ten náš výkon nedalo koukat. Jsem hodně rád, že v této fázi poháru se odvety nehrají. Po dnešním výkonu vůbec nejsem přesvědčen o postupu do dalšího kola soutěže. Suma sumárum, poslední hvizd rozhodčího nám přinesl pouze úlevu. Radost z výkonu a postupu nikoliv. Potkat dnes jen o trochu lepšího soupeře, pravděpodobně bychom se s naší druhou nejsledovanější fotbalovou soutěží dnes loučili.
Jedinou dnešní radostí dnes byl pozápas bývalých hráčů Sparty proti místním borcům. Na zeleném pažitu ukázali své nesporné umění Tomáš Poštulka, Jula Bielik, Honza Berger, Ivan Hašek, Ivan Čabala, Horst Siegl, Luďa Stracený, Pepa Němec, Vráťa Lokvenc, Jirka Němec, Martin Frýdek, Míra Baranek, Petr Vrabec, Pepa Pešice, domácí hráče posílili i Míša Horňák či Zdeněk Svoboda. Hráči, kteří se velkou měrou zasloužili o mnoho úspěchů naší Spartičky. Ze svého umění neztratili vůbec nic. Ani pár kilo váhy navíc na tom nic nemění. Na jejich fotbal se dá stále koukat. To je balzám na duši. Snad ti dnešní bojovníci od nich něco okoukají!
I přes dnešní zklamání přijdu v sobotu na Letnou podpořit ty naše nezbedníky v dalším ligovém zápase s týmem Jablonce. A co vy? Jste také dvanáctým hráčem Sparty?
Bombito
Statistika utkání:
SK Marila Votice – AC Sparta Praha 0:1 (0:1)
Branka: 25. Sionko
ŽK: Janů, Svátek, Mašín, Viskup – Vacek, Pamić
Sparta: Zítka – Kladrubský (52. Hoheneder), Brabec, Řepka, Pamić – Hejda – Sionko (65. Zeman), Vachoušek, Wilfried, Kadlec – Kweuke (79. Vacek).
Votice: Mašín – Bareš, Lizák, Faitl, Knobloch, Lukeš (79. Budil), Walter (56. Horváth), Adjei, Viskup, Svátek (90. Pohorský), Janů.
Rozhodčí: Makovička – Zlámal, Lhoták.
Diváci: 2900
