Díky serveru Spartaforever a sdružení 12. hráč mi bylo opět po roce umožněno vycestovat se Spartičkou za hranice všedních dnů. Cesta za Spartou do zahraničí opravdu umožňuje prakticky vždy opustit hranice všedních dnů, protože pokaždé dojde k něčemu, co se vymyká běžnému, třeba pracovnímu, dni. Odjezd byl naplánován na půlnoc z 3. na 4. listopad ze Zličína. Příjíždím na místo už někdy před jedenáctou, nikdy jsem tam metrem necestoval, proto jsem raději zvolil rezervu. Po výlezu z metra po lidech ověnčených našimi symboly ani vidu ani slechu. Za chvíli zjišťuju, že stojim kousek od baru, ze kterého vychází hlasitý cvrkot, proto tam zaplouvám a radostně shledávám, že tu je několik známých tváří ať už z Letné či výjezdů. Podle lístku to vypadá, že si některý vzali ještě mnohem větší rezervu, než já.

Hodinka uteče rychle, v prostoru před barem už je několik desítek Sparťanů, přijíždí i náš autobus, takže se nalodíme a někdy po čtvrt na jednu vyrážíme směr Plzeň, Rozvadov atd......

V autobuse panuje veselá a družná zábava, vyměňujeme si různé druhy nápojů a vše neskutečně vtipným, až estrádním způsobem ještě zdokonalují naši dva šoféři - opravdu jsme se s nimi nenudili. Neshodli jsme se však na tom, je-li to vše od nich zištné, či jsou prostě pánové takto nastaveni.... :o). Cesta ubíhá rychle, málokdo zamhouří oči na déle než dvě hodiny a někdy kolem deváté se blížíme k mostu přes řeku, která tvoří hranici mezi Rakouskem a Švýcarskem.... ano, blížíme se na celnici, protože jak známo, Švýcarsko není v EU ani v Šengenském prostoru, tudíž musíme počítat s možností malého zdržení na hranici. To jsme však netušili, co nás čeká za anabázi.

Celníci zastavují náš autobus, po zběžné prohlídce osádky a některých dokladů nás vyzývají k odstavení autobusu mimo průjezd celnicí, nakonec berou doklady všem cestujícím včetně šoférů a mizí v prostorách celnice. Původně jsme viděli pouze dva celníky, avšak s přibývajícími minutami se začínají objevovat další a další, skoro vypadali jako naklonovaní, nějakých deset - patnáct jich mělo knírek a minimálně jednu naušnici - prostě prototip turisty z NDR před 20 lety. Jen ta trvalá jim chyběla. :o)

Zatím vše bereme s humorem, dokonce první půlhodinu jsme mohli i na záchod či si zakouřit, to se však po nějaké hodině mění, befel že všichni do autobusu, nebo nás pošlou zpátky, agresivní výrazy v jejich tváří, no situace se přiostřila. Po další půlhodině nás vyzývají, abychom objeli celnici a odstavili autobus do prostoru prohlídek kamionů. Nastává neskutečné ponižení, kdy po jednom vystupujeme z autobusu, podstupujeme osobní prohlídku, kdy opravdu chyběl snad už jen zřízenec v gumovejch rukavicích....

Přistavili auto s rentgenovacím zařízením, podobnému těm na letištích či soudních budovách a projížděli veškerou bagáž. Když už jsme trávili na celnici 3 hodiny, bylo nám povoleno dojít si na záchod a v ten moment se dozvídáme, že jeden z cestujících nebudude vpuštěn do Švýcarska, ať si jde na vlak... Byla okamžitě nabídnuta právní pomoc, byla však celníky zakázána pod pohrůžkou, že se autobus otočí a pojede zpět. Nebylo zbytí, kolega zůstal, byla mu poskytnuta finanční rezerva pro všechny případy a vjeli jsme tedy o jednoho lehčí do Švýcarské federace. Tolik tedy k prvnímu zvířeti v názvu článku....

Více jak 3 hodinové zdržení nabourává naše plány na využití volného času v Lausanne, dohadujeme se o prioritách, zda tedy muzeum, či vytipované hospůdky - nakonec to necháváme být s tím, že se rozhodneme na místě. Cesta za krásného počasí ubýhá rychle, dálnici lemuje krásná příroda, stovky krav všech plemen a druhů - fialová však chybí. Projíždíme okolo Bodamského jezero - úchvatný pohled. Nakonec se však cesta opět prodlužuje, protože v autobuse cestuje množství nezodpovědných jedinců, kteří neustále něco pijí a proto také musí vylučovat - posledních 100 km snad stavíme 3x ;o)))). Pivo však dochází, šoféři tuto věc trošku podcenili, navíc i vlastní zásoby docházejí. Naštěstí s námi cestují také bratři Fidel a Raul se svým Clubem a nálada je udržena.

Někdy po třetí hodině nás konečně vítá město Lausanne. Ještě však snad půl hodiny kroužíme kolem stadionu a hledáme místo k zaparkování, vybíháme proto z busu na vlastní pěst a vrháme se do víru města. Rychle nacházíme první Caffe, zasedáme o ochutnáváme místní zdroje - Boxer.... no žádná sláva, navíc cena je vysoká, ale s tim se počítá. Potkáváme stále více Sparťanů, procházíme městem, zajdeme na dobrou večeří, ochutnáváme další piva, čas však letí a jsem nuceni pomalu myslet na návrat ke stadionu. Město leží na kopci svažujícímu se ke břehu Ženevského jezera, proto už na začátku vylučujeme návrat po svých - jedeme tedy ke stadionu trolejbusem, vybaveným přívěsem, jak již zmiňoval kolega Bombito... :o)

Co se týče města - je opravdu pěkné, navíc umístěné v nádherné lokalitě, akorát člověk s údivem zjišťoval, že původní obyvatelstvo je zde již prakticky v menšině, někdy jsem měl pocit, že jsem v Nairobi či Chartůmu.

Asi v půl sedmé tedy stojíme před naším sektorem, vítají nás české nápisy, bez problému procházíme turnikety a jsem na pěkném stadionu, který je však především atletickým než fotbalovým. Vyvádí nás z míry nařízení pořadatelů, že na plot nesmí vlajka delší než 2,5 m, takže 12. hráč a další zůstávají v autobusu. Vyvěšují se proto menší vlajky, sektor se zaplňuje, nakonec nás je nějakých 200, z toho však fandí pouze odhadem třetina, ostatní jen koukají a brblají... V první půli je úroveň kotle vůbec špatná, vše se krapet zlepšuje až ve druhé půli.

O hře se již zmínil výše zmíněný kolega ve svém referátu, proto jen k infarktovému závěru.... Hoši, to nám nedělejte, zdravotní péče je ve Švajcu drahá :o) Ale nakonec to KONĚ uklohnili, probíhá děkovačka a tradá domu.

V autobuse je to jak ve snědeném krámu, u pump se alkohol koupit ani nějak obstarat nedá, proto většina osádky spí, cestu naruší jen porucha autobusu, kdy odchází dobíjení a my musíme co 2-3 hodiny stavět a měnit baterie. Ještě že jsou naši šoféři odborníci, vybaveni vším potřebným, včetně desítky klíče a čelovky :oD Navíc máme navigaci, takže nehrozí nějaká navigační chyba a můžeme v klidu cestovat nejratší možnou trasou. ;o))))

Kolem půl jedenácté jsme opět na Zličíně a vyrážíme k domovům. Výjezd byl přes všechny problémy povedený, fotbal dopad taky dobře, člověk poznal další kamarády ze Sparty, takže spokojenost a není to naposled, co se zase vydáme za hranice všedních dnů.

PS: kolega co zůstal v Rakousku se také bavil dobře, v pohodě se dostal dom s jiným autem.... :o)

PS2: v pondělí na Letný...

Kovanej


Statistika zápasu:

FC Lausanne - Sport - AC SPARTA PRAHA 1:3 (1:1)

Branky: 6. Sonnerat - 45. a 90. Wilfried, 75. Kweuke

Rozhodčí: Kulbakov - Savitskij, Maljucin (všichni Bělorusko)

ŽK: Sonnerat, Katz - Kucka, Wilfried, Kladrubský, Matějovský
Počet diváků: 8000

Sestava Lausanne - Sport: Favre - Rochat, Katz (83. Roux), Meoli, Sonnerat - Steuble (62. Avanzini), Celestini, Marazzi, Pasche - Tosi (70. Munsy), Silvio

Sestava Sparty: Blažek - Adiaba (69. Matějovský), Brabec, Řepka, Pamič - Kladrubský, Vacek (90. Honheneder), Kucka, Podaný - Wilfried, Kweuke