Vůbec netuším kde a jak začít. Je to můj první pokus o to se podělit s nevšedním zážitkem, mezi které výjezd do Liverpoolu patří.
Možná bych mohl začít jak jsem se rozhodoval zda jet (opustit rodinu s dalším čerstvě narozeným sparťanem) a splnit si jeden ze svých snů,nebo být doma a být radši po ruce, kdyby „něco“. Naštěstí mám velice tolerantní přítelkyni a sama bez nátlaku mě do Liverpoolu poslala.

Všechno fungovalo dokonale. Ve středu nás na Stanstedu vyzvedl kamarád, který v tu dobu byl pracovně v Londýně,takže jsme měli i odvoz k němu do Manchesteru zajištěný.Už na letišti se mě nějaký angličan ptal komu že fandím a ukazoval na mojí šálu omotanou kolem krku. Po odpovědi že Spartě mi ihned popřál štěstí. Zeptal jsem se komu fandí tedy on, když ne reds. Ani neodpovídal a rovnou rozepnul mikinu pod kterou měl tričko West Hamu United. Hned jsem mu připomněl Řepku, kterého neznal??? Cože??? On nezná Řepku??? Po pár vteřinách zapátral a opravil mě „ Thomase Repku“. Jasně „ř“ fakt neumí :) Skvělý hráč. Má už věk,ale stále ohromnou výkonost povídá. Dával jsem mu jenom za pravdu a opětovným popřáním štěstí jsme se rozloučili.

Po prokecaným večeru v Manchesteru do půl 4 do rána, jsme pak před polednem vyrazili do chrámu na Old Trafford. Tam jsme si mohli za necelých 14 liber projít muzeum a stadion vč. šatny domácích, místnosti pro tiskovky či baru určený pro hráče a přítelkyně hráčů po zápase. V tunelu vedoucí na hřiště nás průvodce rozdělil na fanoušky domácí a hostující a vyslal nás za zvuku narvaného stadionu směrem na hřiště. Škoda jen, že to byl zvuk linoucí se z „kazeťáku „ a ochozy byly prázdné. Rozhodně mě to pobavilo stejně jako fandy Arisu Soluň, kteří si tu taky krátili dobu před svým zápasem se City a nutno říci, že jejich počet byl obdivuhodný.

Při procházce muzea, které bylo opravdu narvaný k prasknutí trofejemi mi neustále běhal mráz po zádech. Byl to zážitek na který nikdy nezapomenu. V jednotlivých nikách byly ceny a dresy slavných hráčů ať z doby nedávné (Roy Kean či Cantona),tak i dresy z roku 1908 (Billy Meredith). Vše jsem hltal očima, až jsem zapomínal fotit. Škoda pro mé známé,ale mě se to vrylo nesmazatelně do paměti
Nejvíce mě asi uchvátilo s jakou úctou přistupují k velké ikoně MU Mattu Busbymu . Hráči a manažeru který přežil tragédii v roce 1958 a objevil pro velký fotbal hráče jako Bobby Charlton (který byl taky v osudný den na palubě letadla) či George Besta. S týmem pak v roce 1968 vyhrál i Evropský pohár.Toto muzeum můžu jenom doporučit – stojí to za to.

Po opravdu hodně nabité prohlídce jsem se vydal zpět ke kamarádovi na pozdní oběd,aby mi pak sdělil, že má možnost dostat „VIP“ vstupenky od svého kamaráda(místního bosse a velkého fandu reds, který mimo jiné spoluvlastní rugby team- Warrington Wolves tuším ) s tím, že asi nebudou vedle kotle hostů.No škoda, že to nevěděl dříve a mohli jsme tak ušetřit za nákup 3 vstupenek. Po dlouhém váhání jsem usoudil, že by nebylo od věci potkat nějakou ikonu z řad Liverpoolu a tak jsem souhlasil, že půjdeme na jeho flek – přejít na své místo mohu snad vždy. Po nervy drásající cestě, kde nás málem auto místního bosse nechalo ve štychu(Range rover za více jak 2 miliony prostě nejel více jak 30 mil/hod).Na nucené zastávce(asi náhoda tomu chtěla, že na místě, na kterém zbohatla jeho rodina - nechal si patentovat automatizaci na překladišti kontejnerů, při které prý ušetřil 80% času a následně prodal za nemalé peníze) jsme čekali co bude dál . Bylo sice hezký vidět překladiště, ale jelikož bylo téměř 17:30,tak jsem mu na to celkem dlabal. Chtěl bych být radši na stadionu. Po 2-minutové pauze, kdy nechal vypnutý motor zázrakem začlo auto zase šlapat, tak jak mělo – v dražším a silnějším autě jsem nejel,tak jsem jenom uznale pokyvoval hlavou nad sílou toho „tuláka“ na čtyřech kolech.

Na stadion jsme dorazili 10 minut před výkopem a na sedadlo jsem dosedl v momentě, kdy naši tentokráte žlutí koně, vstupovali na hřiště. Zazněla domácí hymna, na kterou jsem se hodně těšil a atmosféra tak dosahovala téměř maxima.Mohlo se začít. Zápas tu rozepisovat již nechci, neb to dozajista udělají jiní a všichni víme jak naši kluci hráli. Musím snad jenom říci, že jim patří velký dík a uznání. Byl jsem neskutečně pyšný, že jsme na Anfield road ostudu neudělali a ani v celé evropské lize.

V tomto duchu nesmím ani zapomenout na náš kotel. Ten nejen neudělal žádný průser mimo stadion,ale fandili celý zápas prostě fantasticky a jen díky nim se občas snažil i domácí kotel. Ten který byl jinak hodně velkým zklamáním. Bylo to i tím, jak je Sparta zaskočila velmi dobrým výkonem a průběh nebyl takový jak si asi všichni fans Liverpoolu představovali. Moc lituji, kdy jsem si dělal z Kuyta srandu před Brainem, který nás na stadion dostal a ptal se ho kdy naposledy dal ten dřevák gól. Po jeho gólu mi s úsměvem řekl, že se ho zase můžu někdy zeptat.Už to neudělám. Ze zápasu jsme utekli asi minutu před koncem, neboť by prý hrozilo zadrbání se v ulicích Liverpoolu na další 2 hodiny.

Po příjezdu k němu domů mě a mého kamaráda obdaroval dresem Liverpoolu a pěl jenom slova uznání na Spartu. Liverpool si prý vyhrát nezasloužil „Co ti mám na to říct“ říkal jsem si v duchu. Byl jsem v hodně mizerné náladě,ale on za to nemohl. Byl to naopak velmi pohodový člověk. Slušně jsem tedy poděkoval, stiskl ploutev, zašel na jednoho místního beera (které stálo za prd) a odjeli jsme „domů“ do Manchesteru. Tam jsme sedli k internetu a hledali jak se dostat zpět na Stansted, kde nám v pátek v 13:40 letělo ledadlo.

Po zjištění, že jsou všechny autobusy plné nám nezbylo než to, čeho jsme se nejvíce báli – půjčit si auto. Už v době cesty do Manchesteru a po okolí jsem měl nutkání kamarádovi šahat po volantu abych se vyhnul těm bláznům co jezdí po špatné straně silnice a teď máme jet více jak 300 km k Londýnu ???? Pro samý strach jsem odmítl stavět i na pumpě abychom zbytečné nesjížděli z dálnice. Překonali jsme s nervy cca 12 kruhových objezdů a se vší slávou jsem auto vrátili v kuse a bez škrábanců. No a jelikož jsme měli štěstí a společnost easyjet neměla žádný nedostatek baterií,tak jsem se sic s lehkým zpožděním odlepily z ranveje.

Co dodat. Ač přes prohru nemůžeme věšet hlavy. Najdou se jistě škarohlídové , kteří budou znehodnocovat výsledek, když Liverpool hrál bez svých největších opor,ale pořád to byl ten slavný Liverpool. Ten který byl jen kousek od vyřazení. Jsem si jistý, že pakliže bychom neprodali Kucku s Bonym,tak se dneska těšíme na dvojzápas s Bragou. To už je zase jiná kapitola, kterou už nemá smysl otevírat.

Ještě jednou velké díky hráčům, kteří na hřišti nechali vše a i našemu kotli který zaslouží také obrovské uznání.

Snad jsem nebyl příliš dlouhý a omluvíte asi i časté chyby. Člověk by se i rád rozepsal nad Manchesterem,ale to se prostě vyplatí vidět na vlastní oči, než číst.

Tak příště snad pojedeme už za ligou mistrů, neboť čtvrteční výkon nás tam bezpochyby pasuje.

Ruzmim alias Mru


Video: You´ll Never Walk Alone - Liverpool vs Sparta.