Tedy povím vám, jet za Spartičkou do „města piva“ je opravdu peklo, to jde člověku snad i pomalu o život :-). Ale hezky popořádku. Asi málokdo ze sparťanských fanoušků chtěl chybět na tomto „utkání jara“, zápas byl předen hojně probírán nejen na různých fotbalových webech, hospodách, ale hlavně v médiích, kde se objevovaly vedle občasných rozumných myšlenek dokonce i různé spiklenecké teorie o tom, kdo to má jak více šéfované, kdo komu jde či nejde na ruku, či komu co prospívá ( rozuměj Spartě ). Ale co, psi vyjí, ale karavana táhne dál. Tudíž i moje maličkost se rozhodla zvednout z gauče své jarní únavou velice postižené tělo a vydat se podívat na to, jak dopadne konfrontace našich šamp(i)ónů s další z českých Barcelon, tentokrát s tou plzeňskou. A v trošku jiném stylu :-)

Už více jak čtrnáct dní tak důsledně plánujeme s přáteli podrobnosti výjezdu, přesný itinerář nejen cesty, ale i prohlídky plzeňských památek a snad i nakonec návštěvu Štruncových sadů. Protože jak praví klasik, fotbal je jen záminka :-)

Dva dny před plánovaným odjezdem mne však dostihuje jedna jobovka. Kvůli nečekaným pracovním povinnostem pro mne padá plánovaný odjezd výletního vlaku v sobotu ráno v 9:17 hod ze Smícháče. Katastrofa, průser, tvrdě naplánovaný a v potu sestavený výlet do západočeské metropole dostává povážlivé trhliny. Po sdělení tohoto kamarádům, jsem považován pomalu za zrádce, který by si zasloužil nějaký exemplární trest, padají návrhy v duchu Goldovy disciplinárky, jako sto rumů, metr piv všem, či že dokonce budu muset na příštím předzápasovým soustředěním sedět u vedlejšího stolu. A to vše bez možnosti odvolání k ORK. Prostě totalitní praktiky.

Takže nastává sobotní ranko, kamarádi vesele nastupují s kartonem plechovkové Holby (pozůstatek to výhry z posledního zimního SF Cupu…a kam zmizel ten Morgan? :-) ) do vláčku směr Pilsen a já už jsem dvě hodiny na pracovní schůzce, prostě bordel. Všemu pak nasazuje korunu sms něco po jedenácté „ U Salzmannů mlask, mňam, mňau…“. To už je moc i na mé flegmatické buňky. Ukončuji jednání s poukazem na neodkladné rodinné povinnosti ( snad něco ve smyslu, že mám nemocné rybičky či co…), balím si svých pět švestek, šálu, foťák, náhradní trenky a v klusu (no, každý kdo mne zná se v tuto chvíli nejspíš popadá smíchy za břicho) mažu na metro.

Dorážím na Zličín v tom posledním okamžiku, stíhám ještě rychle zakoupit jízdenku na dvanáctou hodinu, dobíhám na nástupiště č.1 a za čtyři minuty už opouštím Prahu ve žlutém expresu SA. Cesta ubíhá velice rychle a klidně, řidič profík, asistentka-servírka taky v pohodě, v TV nějaké sračičky na Óčku, díky wi-fi si můžu číst na fóru SF že do výkopu zbývá ještě pět hodin, ale už se píčuje a vyhazují se hráči, prostě pohodička u sluníčka.









Za slabou hodinku už vystupuji v Plzni na CAN, opět zrychluji krok ( ne že bych tak moc toužil vidět ty mé drzé kumpány, ale žíža je žíža a nabízený plechovkový Gambáč v buse jsem s díky odmítl, zase tak zoufalý nejsem ). Za pár minut stojím na náměstí, volám klukům, kde se flákají, Na Parkánu? Na Spilce? U Salzmannů? V rachotu pivních sklenic a bujarých hlasů slyším odpověď, že pořád U Salzmannů a že to nevypadá na to, že by se někam ještě chystali, prostě jako vždy, líní jak cikán v létě :-)

Po chvíli stojím před zmíněným podnikem a jaké mne čeká překvapení? Mříže zavřené, zámek zaklapnutý, na dveřích visí cedule „ Dnes zadáno „. Dělají si ze mne srandu? Po telefonické urgenci kamarádovi mi přichází spolu s provozním odemknout, se slovy, že majitel po loňské zkušenosti v jeho jiném podniku, Na Spilce, zavedl taková opatření ve všech jeho restaurací, aby předešel nějaké větší škodě.

Mně to však nevadí, protože přátelé si zaslouží pochvalu, páč zmíněný podnik obsadili hned při otvíračce, což zřejmě nečekali ani tak zkušení hospodští, jako jsou v Plzni :-) V restauraci je plno, převážnou většinu hostů tvoří sparťani v tričkách, či dresech, vládne pohodička, klídek, spousta legrace, přátelská atmoška. Sedám ke stolu, koukám, že pánům to jede jedna báseň, lístek vypadá, jako by na něj číšnice psala hráběmi, abych dohnal manko, dávám jednu Plzeň za druhou, nutno pochválit, že byla opravdu výborná. Obsluha ujde, nikde žádní rušiví elementi, PČR jen nakoukne, naobědvá se a zmizí. Sparťani nikoho nezabili, nesežrali ani jedno dítě, dokonce to ani nezapálili :-) Pohoda.

Čas pokročil, je třeba taky navštívit ještě něco z místních památek. Loučíme se s hospodským slovy „Ať vyhraje ta lepší Sparta“ a mizíme do jarních ulic Plzně.








Po menším logistickém zmatku nakonec přicházíme do cíle našeho putování, do minipivovaru Groll na místní skvělé pivko( na Parkán tentokrát nezbyl čas, snad jindy ). Tam už nás vítá další sestava kamarádů a přátel, kteří dorazili do města většinou auty, postupně přicházejí další a další, sem tam se objeví i nějaký ometák s šálou Viktorie, ale většinou rychle zařazuje zpátečku. Probíhá klasická kombinace pivo-jídlo, pivo, pivo, pivo…někdo si to proloží žabím hlenem či kartofel bolsem. Probírá se všechno možný, ale postupně se čím dál více hovor stáčí na přicházející zápas. Vítězná nálada vládne, o to však bude horší večerní vystřízlivění.

Něco kolem půl páté je jasné, že tentokrát nejen že uvidím krásy Plzně, ale dokonce i samotné utkání :-) Groll je pár kroků od stadionu, takže platím a mažu do Štruncáku. Místní stánek už je obležen návštěvníky, lidé pořád přicházejí, vypadá to na slušnou návštěvu. Což se pak jen potvrdí. Na stadionu bylo určitě mnohem více fanoušků, než oficiálně ohlášený počet, můj odhad je tak kolem 14 000. Za což patří pořadatelům dík. Fotbal se hraje přece pro fanoušky!

No nic, pokecám s dalšími přáteli, pozdravím se s lidma ze Sparty, připravím můj malý foťáček a jde se na věc. Samotný fotbal snad ani nemá cenu popisovat, navíc to tak již udělal Bombito skvěle ve svém reportu (Promarněná šance - reportáž z utkání Plzeň - ACS). Tak jen trošku málo. Nuda, nuda a ještě jednou nuda. Z obou stran. Od Plzně jsem snad možná ani nic nečekal, i přes ty různé mediální výstřiky o její skvělé hře, jež se Barceloně podobá. Ale co mne strašně zklamalo byl výkon naší Spartičky. Bez nápadu, bez myšlenky, bez jakékoli snahy o překvapivou akci, bez schopnosti nějak reagovat na hru soupeře, bez schopnosti improvizace a co snad nejvíc mne dostalo, také bez nějakého viditelného nasazení, bez snahy s tím něco udělat. Možná se kluci opravdu snažili, ale já to prostě neviděl. Takhle se o titul nebojuje a nehraje. Prostě jsem byl hrozně zklamán. Ani ne nasrán, ale zklamán.

Individuální výkony snad netřeba taky hodnotit. Nezklamala snad jen stoperská dvojice. Ostatní zůstali hluboko za svými možnostmi. Je teď na trenérech, aby s tím něco udělali, aby kluky srovnali a na hráčích zase je, aby koukali prodat, to co v nich je. A že v nich něco je, nám už dříve ukázali. Plzeň vyhrála ne proto, že byla lepší, hrála stejný prd jako Sparta, ale dala branku, kterou byl krásně kopnutý kop Pavla Horvátha, rozhodčí ji uznal, tudíž vyhrála zaslouženě. Do konce ligy zbývá ještě hodně zápasů, tudíž netřeba skládat zbraně, titul můžeme vyhrát, ale ne takovými výkony.

Co se týká fanoušků, obě strany se předvedly v podobném duchu, fandilo se, někdy víc, někdy méně, plzeňští se celkem snažili, ale bylo vidět, že opravdu fandit umí jen část těch, kteří chodí na fotbal pravidelně, ti co přišli jen na Spartu, se moc nechytali. Náš kotel se snažil, byl slyšet, balonkové choreo se povedlo. Škoda že se nakonec nedostalo na naše sektorovky, snad příště. Oba kotle klubů zapálili pár světýlek, pár ohýňků, pár čmoudíků v sektorech, udělalo to pěknou podívanou. Nikdo neshořel. Celkem je dobře, že v tomto případě byla na stadionu i atletická dráha :-) Můj názor je, že organizované pyro na stadionech nikomu neškodí, mnohdy to vytvoří i parádní atmosféru. Mělo by však zůstat na tribunách, na plochu určitě nepatří. Pánové nahoře by se měli zamyslet a řády v tomto směru upravit. Kdo si hraje, tak nezlobí. Zatím to však bohužel povoleno není , tudíž kluby pak musejí čekat od ČMFS sankce. Nedělám si iluze, že tomu nebude tak i v tomto případě.

Konec zápasu, domácí slaví s fanoušky, hostující hráči zatleskají výjezdníkům a pak se sklopenými hlavami mizí do útrob stadionu. No pánové, máte o čem přemýšlet.








Na zpáteční cestu mám domluvený odvoz autem, tudíž se tak nějak i těším, že dáme v Praze jedno, dvě pozápasové, rozebereme trošku utkání, potom v klidu domu, hodím sprchu a zalezu do kanafasu a budu přemýšlet, „kde soudruzi udělali chybu“. Jak krutě jsem se mýlil :-) Při odjezdu ještě zahlédneme sparťanské fanoušky v doprovodu želviček Ninja na nádraží a pak vyrážíme směr Praha.

Po cestě je však rozhodnuto, že se stavíme ještě v Berouně pro petky místního Medvěda, hlavně pan řidič je na ně celý natěšený, ono totiž být celé odpoledne ve společnosti pivuchtivých kumpánů a sám si dát tak maximálně kolu, není žádný med. Při čekání na jeho nákup si sedáme do místní skvělé Šalandy a poroučíme si místní vařený mok, polotmavé, tmavé, světlé, nějaké to jídlo…a pak rumy. A to byl ten okamžik, kdy se dobrá předsevzetí mění v pouhé tlamocviky :-) No jo, to je tak, když má dokonce i někdo z party narozky. Tímto ještě jednou Hepy bérzdej, Martine :-) Za chvíli za námi doráží další autíčko, posádka kolem Manuela Neuera je však celkem měkká, dá jedno a mizí někam mimo civilizaci, kousek za Háje :-)

Dopíjíme, dojídáme a zjišťujeme, že pan řidič by si ještě rád nakoupil nějaké pivko do lednice v Chýni. Tudíž brzdíme u Pivovarského dvora v Chýni. Paní hospodská i přes zavírací hodinu je velmi ochotná. Následuje stejný scénář. Nákup petek, pivo na žízeň, rumy. Jen na jídlo nedošlo. Něco kolem jedenácté jsme konečně v Praze, no v Praze, ve Stodůlkách. U Šimáčků. Pan řidič už konečně může i něco jiného, než nějaké žbrďoly a je to vidět, vůbec se nežinýruje a my to odnášíme :-)

Už vás nebudu pro jistotu unavovat podrobnostmi, ostatně to bylo stejné jako v předešlých zastávkách, snad jen s tím rozdílem, že tentokrát to bylo v dvojnásobné rychlosti :-) Pak ještě následovala zastávka U Havrana, kterou už absolvovali jen ti nejsilnější jedinci. Takže závěrem jen dodám, že doma jsem se objevil nakonec kolem šesté ráno, celou neděli jsem byl jak chcíplej ježek, ale přežil jsem, to je hlavní :-) A klidně si to za rok zopakuji :-)

Co jsem slyšel, tak chlapci a dívky, kteří odjížděli z Plzně do Prahy vlakem, si to také užili v podobném duchu, cesta prý ubíhala ve všeobecném veselí, v přátelském duchu, bez nějakých komplikací z řad obloženého doprovodu. Slovy jednoho ze zůčastněných "Kdo nejel zpátky vlakem, může litovat, takhle jsem se dlouho nepobavil"...:-)

Abych to shrnul, výlet na zápas Sparty není nikdy jen o fotbale, ale i o kamarádech a zážitcích a co si budeme povídat, i o tom pivu a rumu :-) Fotbal je především lidová zábava a tak by to mělo zůstat. Můžeme být zklamaní a smutní z prohry našeho klubu, ale to je prostě život, vždy se však najdou i nějaké ty pozitivní věci a "životní jistoty". Když nejde o život, jde o hovno :-)









Příští sobotu opět nebudu chybět na Letné, už se těším…a stejně tak se těším na kamarády a kamarádky v jedné z letenských osvěžoven a samozřejmě i na to pivo…a možná i rum.

Tento článek neměl být primárně o fotbale, na to tu máme mistra Bombita (Promarněná šance - reportáž z utkání Plzeň - Sparta), ale jen spíše takové odlehčení. Tak mne snad nebudete kamenovat :-) Když tak prostě rolujte :-)

SPARTA!


taborita1



Statistiky zápasu:

FC VIKTORIA PLZEŇ – AC SPARTA PRAHA 1:0 (1:0)

Góly: 15. Horváth

ŽK: Trapp, Horváth, Rezek, Pavlík – Kadlec, Abena, Podaný, Pamić, Vacek, Řepka.

Rozhodčí: Zelinka – Kordula, Pelikán.

Diváci: 7425 (vyprodáno).

Plzeň: Pavlík - Ďuriš, Bystroň, Neuwirth, Limberský, Rajtoral, Rezek (88. Brezinský), Trapp, Horváth (90. Ševinský), Kolář, Bakoš (76. Fillo).

Sparta: Blažek - Kušnír, Řepka, Brabec, Pamič – Podaný (64. Zeman), Matějovský, Abena (46. Pekhart), Vacek, Kadlec (80. Kerić) – Kweuke.


Statistiky tabority1:

Sobotně-nedělní statistiky jsou k nahlédnutí na BB :-)