Ze zdrojů blízkých vydavatelství Ringier Axel Springer CZ se k nám dostala naprosto šokující informace. Část fotbalové sekce jediného sportovního deníku v Česku je prý infikována vzteklinou. Tuto závažnou chorobu měl do redakce zanést jistý P. H., který je dobře znám svým nezdrženlivým chováním k na ulici se potulujícím savcům. Že nejde o legraci, ale o zcela vážný problém, jsou si vědomi nejen ostatní členové redakce, z nichž někteří již na sobě pozorují změny v chování. Jak se nemoc projevuje nám prozradil hlavní hygienik ČR MUDr. Michael Vít, Ph.D.: „Vzteklina je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému (CNS). Virus vztekliny se přenáší slinami. Nemoc se projevuje změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami a paralýzami. Jakmile nemoc propukne, končí téměř vždy smrtelně. Při podezření na infekci virem vztekliny je napadený člověk očkován a choroba vůbec nemusí propuknout. Snad tedy ještě není pozdě a existuje nějaká šance…

Předchozí zjištění patrně vysvětluje i vznik článku z minulého týdne, kde se šéfredaktor sportovního deníku Lukáš Tomek roztesknil nad tím, že s jeho deníkem Sparta skoro nekomunikuje, což na Sparta Forever komentoval již pan Taborita1 (My se bez Vás obejdeme). Článek pana Tomka mě dost pobavil. Pan šéfredaktor rádoby umně zabalil frustraci svou i svých oveček (a ovcí) ze standardního informačního servisu od Sparty (na rozdíl od dříve značně nadstandardního) do „vzletných“ hesel o plivání na čtvrt milionu čtenářů a dokonce snad i do řad sponzorů celé Gambrinus ligy. Redakci totiž až ca.půl roku poté, co klubem nebylo se zmiňovaným deníkem prodlouženo „mediální partnerství“ došlo, jakou změnu to redakci a potažmo vydavateli přineslo. Chtělo by se asi domýšlet, že nejspíš k horšímu. Těžko si nevypomoct pěkným rčením vzpomenutého panem kolegou recchim, které velmi pravděpodobně pěkně pasuje na to, co nastalo: Opustíš-li mě nezahynu - opustím-li tě, zahyneš... A dneska se tento stav, kdy Sparta opustila mediální partnerství se sportovním deníkem, snaží někteří jeho redaktoři mocí mermo, řeklo by se navíc i násilně, zvrátit. Je to asi i pochopitelné. Ono vystačit si od pondělí do soboty s Českou Barcelonou, nejde na furt. To je asi fakt, který nezvrátí ani „kreativní“ mediální mrákoty (MM), jakými jsou Hartman, Hrabě a spol.

Je vůbec poučné se podívat podrobněji na zoubek některým jmenovaným. Tak třeba Hartman. U jeho jména mj.stojí: : „Byl na třech fotbalových EURO, jednom mistrovství světa a olympijských hrách. Přinesl řadu exkluzivních rozhovorů s Pavlem Nedvědem. Je majitelem nejvyšší trenérské profi licence a autorem několika sportovních knih.“ Tak majitel nejvyšší profi licence, hm hm. Čert ví proč tato informace z jeho profilu sotva po roce zmizela. Dnes se dovíme, že vystudoval FTVS UK Praha – specializaci trenér fotbalu, což už zní malinko jinak. Každopádně je docela kuriózní, vystuduje-li někdo vysokou v oboru trenér fotbalu a pak, než aby šel do boje s tím, co ve škole nabyl, uchýlí se raději k pohodlnému kritizování těch, co se do toho boje dali. Trochu bych to přirovnal k situaci, kdy někdo vystuduje kulinářskou akademii a pak nastoupí na místo redaktora časopisu Vaříme s Babicou, na jehož stránkách bude hodnotit, či spíš věčně kritizovat, restaurace s michelinskou hvězdou. Vkrádá se na mysl otázka, jestli pan Hartman tak trochu náhodou není Babicou českého fotbalu. Pochopitelně proč né. Třeba Babicův recept na žampionovou omáčku je svým pojetím skoro revoluční: : „Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby." Je taky takovej docela dost kreativní. V některých případech ale může přemíra kreativity snadno vyvolat dojem, že autor je magor.

Ono je zajímavým i ohlédnutí do nedaleké historie. V onom sportovním deníku se většina „kreativních“ nápadů motala kolem „svaté“ trojice Hartman, Mádl, Procházka. Mádl byl odejit do sportovní rubriky Hospodářských novin, kde jeho kreativní múza významně ochladla. Procházka nejdřív přivedl ke svému konci deník „24“ a nyní se zuby nehty snaží nesprovodit ze světa měsíčník Hattrick. Čímž pádem už ani jeho „kreativita“ není tak výkonná, ba co víc, chtělo by se říci, že jeho příspěvky z podstatné části přestaly vykazovat známky snad požívání halucinogenních látek. Ono je přece jen trochu něco jiného mít přímo na svém vlastním hřbetu žití či nežití nějakého periodika anebo si dělat libovolné čmaryky čmaryky pod křídly silného vydavatele tzv.ve jménu „nezávislého tisku“. Určitě už to u toho boje o přežití není taková legrace.

Vraťme se ale k poselství pan Tomka. Sparta prý svým postojem, kdy komunikuje se sportovním deníkem jen u příležitosti zápasových tiskových konferencí, škodí sama sobě. „Nezajímáte nás, trhněte si nohou! Takhle jednoduše se dá interpretovat arogantní vzkaz vedení fotbalové Sparty více než čtvrt milionu lidí, často fotbalových fandů“. . Omyl! Sparta nevzkazuje trhněte si nohou fanouškům, ale maximálně tak redaktorům jediného sportovního deníku v Česku. Přece pro fanoušky existuje celá dlouhá řada informačních zdrojů, jejichž prostřednictvím Sparta nejen své fanoušky pravidelně informuje o dění v klubu. Že nekomunikuje se sportovním deníkem kdykoli si ten vzpomene, nelze brát jako arogantní chování. Bylo-li by po vůli Tomka a spol., ztratilo by pak význam jisté exkluzivity stávající partnerství s MFD a iDnes. Šéfredaktor Tomek se pak rozplakal nad tím, že oni ctí novinářskou zásadu nechat v jakékoliv kauze vyjádřit všechny strany sporu… A to má být jako nějaká super výhoda? Sparta a jejích více jak milion příznivců se mohli nesčetněkrát přesvědčit, jakým zaujatým způsobem o ní sportovní deník informuje. Právo na reakci vypadá bohulibě, má to ale jeden podstatný háček. Jediné, k čemu by to v tomto konkrétním případě s tímto deníkem v konečném důsledku vedlo, by byly nekonečné seriály únavných reakcí, které by ale měly jediný „užitečný“ výsledek. Zajišťovaly by nekonečný příval potravy pro vzteklinou zasaženou redakci a v neposlední řadě pro zbylých ca. osm a půl milionu Spartě nenakloněných obyvatel, kteří by tak v očekávání dalších „nátěrů“ nejlepšího klubu Česka živili vydavatele a zvyšovali tak cenu reklamy. Sparta zvolila jinou cestu. Nekonfrontační, ve stylu - moudřejší ustoupí. Pište si co chcete, máte volnou ruku. Reakci ale nečekejte. To je snad k pochopení i pro lidi se vzteklinou omezeným, již tak nízkým, IQ. S médii se jakákoli válka vyhrát nedá, to je holý fakt. Proto laskavě ponechte na každém jednotlivci či subjektu, zda se přestřelek a válek s vámi účastnit chtějí. V opačném případě by tu byl těžký závan diktatury – Budete dělat to, co my chceme…

Sparta prý před stěžejním zápasem s Plzní uspořádala schůzku jen pro vybraná média, což zavání jistou formou nátlaku: pozveme vás, ale koukejte pak psát tak, jak si představujeme.. Já si to nemyslím. Sparta se spíš jen možná zachovala tak, jak praví návod svazového vedení ve vztahu k fanouškům - Je pouze na vás koho si domů pozvete Přece když o mně někdo stále a stále dokola bude rozhlašovat bludy a nepravdy, nebudu si ho zvát domů na kus řeči třikrát týdně… to dá rozum, a je k pochopení snad i lidem v redakci sportovního deníku, byť některým jeho členům s omezeným IQ.

O způsobu informování jmenovaného deníku si můžeme udělat obrázek na následujícím příkladu. Hartman a naposledy Filípek se nezřídka rozepisují o tom, jak je Sparta „silná“ v zákulisí a navíc jí „fandí“ i patrně nejmazanější funkcionář – Miroslav Pelta. Kdykoli se zmíní jeho jméno, těžko bude v článku chybět termín o „cinklém jaru“. To už je prostě takový zvyk, na který redaktoři jediného sportovního deníku v Česku skoro nikdy nezapomenou. Kuriózní na tom je, že na současné – už pár let trvající – angažmá v plzeňském ansámblu, v korupční kauze provařeného pana Myslivečka, si nikdo z výše jmenovaných redaktorů ani písmenkem nevzpomene. Přitom těžko bychom hledali v současnosti aktivního účinkujícího, který měl v minulosti tak nezapomenutelné monology: "Já to nedělám schválně, jsem v tomhle v prdeli poprvý, to se mně ještě nikdy nestalo, jsem v mínusu jak hovado," tvrdil Mysliveček Zejdovi v dalším odposlouchávaném telefonátu. "Po Jablonci se mně přerušil kanál. Když to (utkání Liberce s Jabloncem) ten člověk uviděl, řek, že se na to může vysrat, hledám teď kanál aspoň na pohár." Zrovna tak o něm s velkým pochopením mluvili i rozhodčí a delegáti: "František se dostal do problémů. Řekl, že má pro vás dvacetník a skutek utek," prohlásil v rozhovoru s Čanaklisem rozhodčí ZejdaPo takových slovech se presumpce neviny dere na jazyk skoro úplně sama. Snad bude mít pan Mysliveček ve své funkci víc štěstí, než další čestný a nevinný pan Kříž, kterému kdo ví, kde je (nejspíš hodně tragický) konec.

Dalším do party je Stanislav Hrabě, kterého ale podrobnější analýzy ušetříme, neboť mu do jisté míry vystavuje omluvenku fakt, kdy je nejspíš ze současné nekomfortní situace „těch zpoza trati“ na antidepresivech a sedativech, čímž pádem vlastně ani moc neví, co píše.

Možná by nebylo od věci sepsat menší petici, jejímž mottem by byl požadavek ke klubu AC Sparta Praha k ještě většímu omezení frekvence komunikace s jediným sportovním deníkem v Česku na úplně nezbytné minimum, vzhledem k přetrvávajícímu tónu skandálního informování o klubu, zejména redaktory Hartmanem, Hrabětem, i jinými. Kdyby se k petici přidalo i doporučení k bojkotu výrobků a produktů sponzorů a partnerů ligy, nepochybně by takový počin mohl dopadnout na úrodnou půdu. Sparťanů je prý něco přes milion, kdyby podepsal každý desátý, vydalo by to pěknou sumičku signatářů. Možná právě generální partner Gambrinus by dost „ocenil“, kdyby se měl po rekordním propadu prodejů v uplynulém roce obávat ztráty dalších, byť třeba jednotek, procent hektolitrů. Pak by se vidělo, kdo jak koho ve skutečnosti poškozuje a kdo na to jak nahlíží.

Když jsme u těch skandálních odhalení, všudypřítomnosti světových informačních sítí aj., zastavíme se krátce i na Strahově, kde si s tak velkou oblibou hrají na slušňáky, čestňáky a karakterní poctiváky, pracující 24h pro blaho českého fotbalu. Při sledování TK s oznámením nominace jsem za stolem, vedle trenéra Bílka a mluvky Koláře, postrádal manažera reprezentace Šmicera. Jak docela nedávno poznamenalo vedení ČMFS ústy svého mluvky Koláře: „Vladimír Šmicer je manažerem reprezentace a z toho vyplývá jeho povinnost…“ hlavně se starat o reprezentaci, řekl bych. A kdy už jindy, než v čase před reprezentační nominací. Nota bene při jejím oznámení. No vida. A sotva pár týdnů od plamenných referátů na téma důležitosti jmenovaného v jeho funkci, se zásluhou světové sítě (www.thekop.liverpoolfc.tv/_Asia-618jpg/photo/13313937/173471.html?enlarge=true jaká to ironie) dozvíme, že pan důležitý manažer reprezentace stráví týden před oznámením nominace na klíčové zápasy kvalifikace ME cestou po Asii, s klubem svého srdce - LFC, a tedy se nezúčastní ani veřejného oznámení nominace. Otázky, které mě nutně napadají, by asi měly napadnout i kteréhokoli novináře, byť se sníženým IQ. Neodpustím si tak jedinou otázku – Jak dlouho z nás ještě pan Zadarmo a pan Štístko budou dělat pitomce?!

pesfilipes