Bombito | 24.06.2011 10:47

Jako těšínské jablíčko jsem použil staré české pořekadlo pro report z prvního přípravného zápasu Spartičky v nové sezóně. Nějak si tu dnešní porážku musím omluvit. ;-) Jen čtyři týdny uplynuly od posledního ligového mače, hráči i členové našeho realizačního týmu se rozprchli na krátké dovolené, aby se tento týden sešli na dalším předsezónním soustředění. Již za měsíc nás čekají kvalifikační boje o účast v Evropské lize. Je tedy nejvyšší čas na zahájení tréninkového procesu. Ani soupeři nespí. Tentokrát zvolil Pepa Chovanec jiný styl přípravy. Zhruba 15ti denní pobyt v Rakousku okořeněný několika zápasy se zahraničními soupeři.

Tím prvním je mužstvo z bavorské metropole. Nikoliv světoznámý Bayern, nýbrž v Mnichově neméně oblíbený TSV Mnichov 1860. Ještě v nedávné době bundesligový tým se v poslední sezóně umístil uprostřed tabulky druhé nejvyšší německé soutěže.

Na cestu vyrážíme s dostatečným předstihem, abych svým spolucestujícím mohl rozšířit obzory a ukázat i jiné kouty naší matičky Prahy, než je cesta tramvají z Vltavské na Letnou. Okružní jízda kolem Říčan se nesetkala s porozuměním, nýbrž s posměchem a udavačskými telefonáty a zprávami na Facebook. Jak nízké! ;-) Když chtějí umřít hloupí, pojedu příště rovnou, bez vyhlídkových jízd. ;-) Po návratu na oblíbenou dé jedničku pak už cesta probíhá klidně bez rušivých momentů. Teta v navigaci nás, i přes zbytečné poznámky spolucestujících, dovede přesně na místo určení. Dvě a půl hodiny do výkopu, vyrážíme na prohlídku místního stadiónku a okolí. Útulný stánek na břehu rybníka, všude okolo spousta zeleně. V Rakousku se dnes slaví svátek Božího těla, obchody jsou zavřené, ulice liduprázdné, jen pár hostů sedí v místních restauracích. Na vysokém kopci nad městečkem stojí mohutný zámek. Bohužel zamčený. Procházka zámeckým parkem, pár fotografií na památku a šup šup na fotbal.

Hodinku před výkopem se ochozy začínají plnit diváky. Klídek a pohodička, to člověka zvyklého na domácí stres, okamžitě praští do nosu. Občerstvení na úrovni, stánků s pivem, limonádami a dalšími pochutinami je zhruba tolik, jako na Letné. Mladí fanoušci mnichovských lámou jedno pivo za druhým a vesele se hlučně baví. Najednou mé ucho zbystří! Né, to nééé! To se mi jen zdálo! To jen tou svou chrochtající bavorštinou hulákají něco úplně jiného! Na hřišti pobíhá několik borců v modrém, po sparťanech není vidu ani slechu. Ale zhruba 40 minut před utkáním se objevují borci v rudém. Mezi nimi i několik nových tváří. Starší borci usedají na lavičku, „mládež“ absolvuje rozcvičku. Jsou čtyři odpoledne, tribunka plná diváků, ale fanoušky našeho klubu vidět není. Jejich čest zachraňuje věrný a mnohými sparťany známý Alex, se svými kamarády. Rakušan, který má Spartičku v srdci jako mnozí z nás. Teprve s úvodním hvizdem sudího přicházejí první věrní sparťané, kteří nemohli zdejší malé městečko najít.

Oba týmy nastoupily k utkání, naši trenéři předhodili Lvům většinu hráčů teprve bojujících o místo v základní sestavě, včetně noviců Vidličky, Juhara a Valenty. Z Mnichovanů znám jen Maďara Kiralyho v brance, jinak samé neznámé tváře. K mému překvapení nastupuje nová posila z Košic na postu levého beka. Už se hraje, jedním okem sleduji hru, druhým oblohu. Černé mraky se začínají nad zdejším údolím nebezpečně stahovat. Hra má šmrnc, míč létá z nohy na nohu, ke škodě je však oboustranně velká nepřesnost přihrávek. O trošku jsou naši hráči lepší, ale jejich snaha většinou končí na hranici velkého vápna, Gabor Kiraly nic ze svého umění předvádět nemusí. Já však musím ocenit snahu našich kluků, rvou se, bojují, žádný míč není předem ztracený. Obrana v pohodě eliminuje snahy soupeře o zteč naší branky. Krajní beci naznačují, že by mohli být posilami, zejména Juhar ukazuje své sprintérské přednosti. První problém přichází kolem 20. minuty, kdy dnešní kapitán T. Zápotočný má problém s pravým nártem. Zkouší to ještě asi 10 minut, ale bolest ho přemohla, na plac jde E. Brabec. V záloze Ládík Krejčí s Davidem Pavelkou často motají hlavy soupeřům, ale jejich snaha vždy končí nedotaženou finální přihrávkou. Muziku tvrdí M.Abena, dle mého hodnocení Muž zápasu. Skvělý v defenzivní činnosti, správně tvrdý, výskok jako košíkář. R. Valenta mě oslovil více tvrdostí v osobních soubojích, něž fotbalovým projevem. Když poněkolikáté dohrál souboj a ošetřil soupeřův kotník, oslovil i trenéra 1860. Ten vyskočil jako čertík z krabičky k postranní čáře a zařval: „Valéntáááááá!!!“ ;-) V útoku mě mile překvapil Miloš Lačný svou bojovností. Jirka Skalák zase technikou, většinou však neúčelnou, beci Mnichova ho hlídali pečlivě. První poločas hráli naši kluci celkem slušný fotbal.

Bohužel v druhém díle zápasu už jejich výkon měl klesající úroveň. Zřejmě už také stále častěji sledovali černější a černější oblohu. Úvod druhého poločasu patřil našim, ale vyložené brankové příležitosti k vidění nebyly. V ochozech se prezentovali fanoušci pěkným modrobílým pyrem. S příchodem slabého deštíku a nových hráčů se otěže hry pomalu obracely na stranu Lvů. Kolem 20. minuty dostal střídající Američan Wood míč na hranici vápna, uvolnil se a prostřelil tvrdou střelou Švengiho v naší brance. Radost z branky projevili asi tři fanoušci vniknutím na hrací plochu a oslavným tancem na zdejším trávníku! Nutno dodat, že celá záležitost se obešla bez násilí, „výtržníci“ i zasahující to zvládli v pohodě. Po zásahu pořadatelů a policistů se opět odebrali k jednomu z mnoha občerstvovacích stánků. Další pivka a pak jsem zjistil, že mě před zhruba hodinou sluch nešálil. Dvě skupinky mladých fanoušků 1860 stály proti sobě a začaly skandovat: „JUDE SLÁVIE – JUDE SLÁVIE!“ Upozorňuji, že v okolí nebyl žádný fanoušek Sparty, který by jim napovídal. Při prvním případu totiž nabyl na stadiónku vůbec žádný sparťan, pominu-li svou maličkost a své spolucestující. Ti však byli na opačné straně hřiště. Zjevně věhlas „věčně druhých“ překračuje hranice našeho státu. Jednou z mála možností vstřelit branku byly dva pokusy Vlasty Vidličky střelou z trestného kopu. První i opakovaný pokus vždy trefil stejného hráče ve zdi. Další noví hráči na hřišti, ale úroveň hry měla stále horší a horší úroveň. Snahu o vyrovnání potrestali Lvi protiútokem a druhým gólem v síti bezmocného Švengra. Rychlý průnik, přihrávka mezi beky do vápna a bylo vymalováno. V těchto okamžicích se hráči i diváci více zajímali o oblohu, než o fotbal. A voda z nebes se vylila! Sudí zápas ukončil a všichni hledali únik před potopou.

Pláštěnky, deštníky, nic nedokázalo zastavit vodní smršť. K autu jsme dorazili stejně promočení, jako kdybychom zdejší rybník přeplavali. Zpáteční pouť k domovu jsme vzali nejkratší cestou přes Gmünd a České Velenice. Svým neználkům jsem ještě ukázal krásy města Jana Žižky a pak za přestávajícího deště jsme po D3 vyrazili ku Praze. ;-)

Není možné z podobného zápasu dělat nějaké sáhodlouhé závěry. Vzhledem k tomu, že sezóna teprve začíná, hráči jsou v plném tréninku, hráli většinou jen náhradníci, musím říct, že první poločas dnešního zápasu byl odehrál poměrně slušně. Je na trenérech, aby donutili své ovečky k podobnému výkonu po celých 90 minut utkání. Podaří-li se jim to, bude zase dobře.

Bombito


Statistiky zápasu:

Sparta - Mnichov 1860 0:2 (0:0)

Branky: 67. Wood, 88. Rakič.

Diváci: 750

Sparta: Švenger - Vidlička, Zápotočný (32. Brabec), Hušek, Juhar - Valenta (69. Kadeřábek), Pavelka, Abena, Krejčí (83. Pamič) - Lačný, Skalák (83. Sionko).

TSV Mnichov 1860: Kiraly - Malura (Rukavina 75.), Bülow, Aygün, Feick - Aigner, Stahl (Schindler 46.), Benjamin (Kotzke 75.), Halfar (Bierofka 46.), - Schäffler (Rakic 75.), Lauth (Wood 59.)

Bombito | 24.06.2011 10:47 Vstoupit do diskuze
8