Losování evropských pohárů nám na úvod sezony dopřálo soupeře z velmi zajímavých zemí, kam se běžný Čech jen tak nepodívá, takže poznávání exotických krajin mohl být pro fanoušky Sparty další důvod k výjezdu. Nakonec nás do Sarajeva odjelo úctyhodných 15 kusů a do rumunské Pietra Neamt, kde se odehrálo utkání s nedalekou Vasluí, dokonce 19 - slovy DEVATENÁCT - lidí! Ale dost nadsázky, pojďme se podívat o co přišly ty tři tisícovky sparťanů, kteří od zápasu s Liverpoolem na pohárový zápas nevyjeli.

Na organizaci výjezdu jsme měli po losu skoro tři týdny, takže byl čas domluvit všechny detaily, vymyslet plán a zajistit potřebné volno, peníze a další záležitosti. S půjčenou Fabií za něco málo přes 3000 Kč (kdyby s tím každý najezdil 3000 kilometrů po rumunských silnicích jako my, půjčovna by asi zkrachovala) a jedním řidičem jsme ve středu večer vyrazili ve třech lidech do dějiště zápasu. Cesta probíhala v klidu, nikdo neprojevil touhu nás přepadnout nebo okrást a v poledne jsme už byli na místě. Rumunsko je vskutku pokroková země, skoro jsem ten přepych místním obyvatelům záviděl. Běžně tu jezdí kabriolety poháněné motorem o síle 1-2 koní (jednou dokonce dvou volů!), těch jsme po cestě napočítali 56, převážně v oblasti Karpat, kde místní prosperitu zajišťuje výhodný obchod s cibulí, medem, rybami a melouny u hlavních silničních tahů, jejichž kvalita může směle konkurovat naší slavné dálnici D1. I proto nejspíš Rumuni žádné dálnice nepotřebují, ale přesto, aby všichni viděli, že to pro ně není žádný problém, i oni si postavili několik malých úseků dálnice uprostřed polí, bohužel nevybavených téměř žádnými odbočkami. I psi jsou zde natolik vyspělí, že mohou běhat svobodně v ulicích rumunských velkoměst a velkovesnic. Přecházet silnici však stále mnozí z nich nedovedou, a tak jsme po cestě občas potkali několik čtvernožců přejetých a dva si o to koledující.

Tolik ke kvetoucí ekonomice Drákulovy země, a nyní se vraťme zpět do Pietry. Řidiče necháváme přespat v autě na neplaceném parkovišti u stadionu a vyrážíme do města. Cestou potkáváme známou postavičku z druhé automobilové posádky, která nás informuje o situaci v oblasti místního pohostinství. Najíme se, popijeme a vzhledem k absenci očekávaných konfliktů proběhne alespoň menší potyčka mezi členy výpravy. Poté objednáváme taxi, které nás za pár šupů doveze ke stadionu. Ten je poměrně nenápadný, malý a nezajímavý jak zvenčí, tak zevnitř. Ve výhledu překáží atletická dráha a ani návštěva není oslnivá. Asi stočlenný kotlík Vasluie na protější tribuně se však snaží poctivě. Z vedlejšího sektoru k nám létají jakési posměšky na adresu Sparty, na něž odpovídáme směsicí urážek a házením drobných.

Emoce se jitří, ale vše bereme spíše v humorném duchu jako osvěžení neatraktivního fotbalu. Pohled na hřiště je totiž tragický, Sparta spoléhá na "neuhlídatelného" Kweukeho, takže naše převaha končí v nejlepším u nepovedených rohů. Vaslui sice fotbal také nehraje, ale ze dvou pološancí střílí dva góly, načež se začne věnovat tradičnímu polehávání po trávníku všem známému v několikanásobně horší formě z letenské odvety. Ve druhém poločase domácí ještě po průniku přes Vidličkovu stranu nastřelují břevno. Dorážku Švenger vychytá, ale posila z Teplic patří mezi hráče, kteří mě v tomto zápase vůbec nepřesvědčili, podíl měl už na prvním gólu. Toť z fotbalu vše.

Po zápase neodjíždíme zpět na západ jako většina sparťanů, ale vydáváme se opačným směrem, konkrétně do letoviska Mamaia, jež se nachází u přístavu Constanta. Náš řidič si konečně může dát tradičního výjezdového lahváče, zatímco pozorujeme východ slunce nad Černým mořem. Na pár hodin se vyspíme v autě a vyrážíme za zábavou. Ve dvou navštěvujeme místní aquapark, třetí účastník se pokouší navázat kontakt se servírkou v jedné z restaurací. Naráží však na jazykovou bariéru, s kterýmžto problémem se setkáváme velmi často. V letovisku se sice rekreují v drtivé většině Rumuni, ale aspoň anglicky by měli umět všude. Jinak jsou slečny sympatické a krásné, a rozhodně se nejedná o cikánky, neboť s tímto etnikem se Rumuni nemísí a žijí odděleně buď kočovně, na venkově nebo v Bukurešti, která je právem označována za nejhorší hlavní město Evropy.

Po vyblbnutí v aquaparku se vracíme k osamocenému kamarádovi, dáme si ještě několik silných piv a konečně se i vykoupeme v moři. Písek je jemný a voda čistá, takže v noci zde na oslavu odpalujeme dýmovničku a bengál. Navštívíme ještě koncert nějaké místní kapely (mimochodem výborné) a jdeme přespat do hotelu, který si poprvé za X evropských výjezdů mohu dovolit zaplatit i já. Ať žije Rumunsko!

Odjíždíme neradi, neměl bych problém zůstat zde i na víc dní, ale limituje nás nedělní termín ligového zápasu s Hradcem a nepostradatelnost našich maličkostí v pracovním procesu. Cestou se stavujeme v Branu, kde leží proslulý Drákulův hrad, na prohlídku však už peníze nemáme a tak si pouze prohlížíme okolí. Popravdě nemáme peníze skoro ani na benzín, což vyúsťuje v geniální plán rozmnožit je v kasinu. To se však nesetká s pochopením u jediného rozumného člena výpravy a řidiče v jedné osobě, který po menší roztržce kupuje benzín za peníze určené na benzín (neuvěřitelná opovážlivost!) a dováží náš až do Maďarska, kde už tankujeme za forinty. Jinak cesta probíhá bez potíží, respekt našemu řidiči, který vše zvládnul bravurně (cesta zpět 27 hodin bez delší přestávky) a až na neochotu vydělávat peníze v hazardu mu nelze nic vytknout. Nakolik mu pomohlo mé odhodlání dohlížet, aby neusnul, spočívající v mluvení ze spaní a zděšeném cloumání kdykoli sjel na benzínku, netuším, ale věřím, že hodně.

Na závěr bych chtěl apelovat na všechny sparťany, aby jezdili i na takovéhle výjezdy. Berte to jako malou dovolenou, vyjeďte na víc dní a užijte si to se vším všudy. Poznáte cizí země, nasbíráte zkušenosti, získáte plno zážitků a utužíte vztahy s kamarády. A v neposlední řadě podpoříte naši milovanou Spartičku! A až nás pojede aspoň stovka, hned to bude vypadat líp i na tom stadionu, protože v několika lidech se nic velkého ani při nejlepší vůli podniknout nedá.

Teď jsme z pohárů vypadli, berte to jako trest za slabou podporu a šetřete peníze na příští sezonu, protože v ní určitě budeme Evropě kralovat!

Ať žije Sparta!


Heiselpapier



Statistika utkání:

FC Vaslui - AC Sparta Praha 2:0 (2:0)

Góly: 13. Temwanjera , 36. Milanov

ŽK: Costin, Gerlem, Buhaescu, Zmeu - Blažek, Sionko, Zápotočný


Rozhodčí: Szabo, Vamos, Varga (všichni Maďarsko).

Diváci: málo

Sparta: Blažek (46. Švenger) – Vidlička, Řepka, Zápotočný, Pamić – Sionko (84. Kadlec), Matějovský, Hušek, Vacek, Juhar (68. Podaný) - Kweuke.

Vaslui: Černiauskas - Milanov , Balaur (82. Jovanovič), Farkaš, Balace - Neagu (26. Buhaescu), Costin, Gerlem, Zmeu, Sanmartean (83. Annang) - Temwanjera