Před dvaadvaceti lety ti z nás, kteří tu dobu pamatují, možná stáli na Letné v půlmilionovém davu, který protestoval proti tehdejšímu režimu. Byla to jedna ze série akcí, které vedly k tomu, že 26. a 27. listopadu 1989 se v jedné vile blízko Leninovy třídy (dnešní Evropská ulice v pražských Dejvicích) politické byro ÚV KSČ rozhodlo odstoupit. Tím byla dokončena sametová revoluce. Ona zmiňovaná demonstrace se konala na letenské pláni, a z balkonu tribuny sparťanského stadionu, kde je dnes domácí kotel, mluvily tehdejší celebrity. Lidé tehdy povstali proti režimu a šli do boje za změnu starých pořádků.
O dvaadvacet let později bojovala kousek od místa demonstrace, totiž přímo na stadionu, naše Sparta s pražskou Duklou. Respektive hrála. O tom bojování bych si tentokrát dovolil pochybovat. Buď hráči hrají na hranici svých možností (což by bylo smutné, zvlášť v kontextu výkonů ve venkovních zápasech, kdy hranice možností vypadá jinak), nebo do hry nedávají 100%. Každý ať si posoudí sám. Já se spíše přikláním pro tentokrát k druhé možnosti.
V první půli jsem viděl místy až profesorský výkon, který ovšem na dnešní Duklu evidentně nestačí. Záloha moc nefungovala, rohy byly téměř všechny kopány špatně, a Václav Kadlec vepředu neměl šanci uskákat nakopávané balony. K ohrožení branky soupeře jsme se téměř nedostali, několik střel mimo bránu, jinak v podstatě nic. Škoda že nehrál Kweuke od začátku, třeba by to vypadalo jinak. Navíc Dukla měla také minimálně dvě šance ke vstřelení gólu, takže kdyby poločas skončil průběžným výsledkem 0:1, v podstatě bych se ani nedivil.
Druhá půle se od první o moc nelišila, když tedy pominu skutečnost, že si soupeři prohodili strany, a z výkonu Sparty nás tudíž tolik nebolely oči. On se totiž výkon od toho v první půli skoro nelišil. Šancí jsme sice měli více, hra v útoku se poněkud zlepšila (dle mého názoru hlavně příchodem Kweukeho v 56. minutě. Ke kýženému efektu v podobě vstřeleného gólu se však naši hráči nedopracovali. Nepomohl ani příchod Míry Slepičky na posledních asi tak 10 minut zápasu. Byla z toho tudíž třetí nula, která je obsažena v názvu článku. Mám samozřejmě na mysli třetí nulu za sebou na kontě vstřelených gólů v domácích zápasech.
Pozitivní moment byl, že po závěrečném hvizdu se hráči zbaběle neschovali do kabiny, ale šli všichni alespoň poděkovat fanouškům. Drobný pokrok tedy udělali, teď ještě aby v domácích zápasech ukázali i pokrok herní - a výsledkový. Příští týden se hraje poslední letošní ligový zápasy Sparty v Jablonci, a vzhledem k tomu, že jde o hodně, doufám, že se nás tam sejde co nejvíc. Sparťané bývají solidární, takže volných míst v autech bude snad dostatek. Pojeďme ty naše kluky podpořit, když navíc ve venkovních zápasech zatím nepoznali jiný výsledek, než vítězství.
Sobota 3. 12. 2011, 19:20 hodin, FK Jablonec vs. AC Sparta Praha. Divadlo počká, pařba s kamarády může následovat na oslavu tří bodů, a co se partnerek týče, určitě se pro ně v TV něco najde, aby s v sobotu večer nenudil. Takže….na sever!
Sparta Forever!
Jumbo1
Statistika zápasu:
AC SPARTA PRAHA - FK Dukla Praha 0:0 (0:0)
Branky: Nikdo (!)
AC Sparta Praha: Švenger - Vidlička, Jarošík, Brabec, Pamič - Hušbauer - Sionko, Grajciar (56. Kweuke), Matějovský, Krejčí (73. Podaný) - Kadlec (82. Slepička). Trenér Jozef Chovanec.
FK Dukla Praha: Rada - Hašek, Mikula, Vorel, Vrzal - Malý (87. Šmíd), Gedeon, Hanousek - Svatonský (64. Markovič), Lietava, Berger (84. Pázler). Trenér Luboš Kozel.
ŽK: Hušbauer - Vorel
Diváci: 7 454
Rozhodčí: Adámek – Pelikán, Marek.
