V pondělním ligovém kole naše Sparta prohrála doma s nováčkem soutěže, Mladou Boleslaví. Již za pět dní měli naši hráči možnost reparátu. Dokázat, že se jednalo pouze o náhodný výpadek, na který mají i oni právo. A my, věrní fanoušci jsme chtěli být při tom. Třinácté kolo třináctého listopadu. Pro koho budou ty 13 šťastné?

Stejně jako na jaře vyrazily z Prahy do moravské metropole dva vozy plné příznivců našeho nejlepšího klubu. Stejně jako na jaře opět pršelo. Jenže dnes to nebyl jarní deštíček, ale podzimní plískanice se sněhem. Cesta po dálnici ubíhala klidně, po nehodách z předchozích dní ani památky. Tradiční oběd u Raušů ve Velké Bíteši a zhruba hodinku před zápasem hledáme v Brně vhodné místo k zaparkování. Místní policisté nám příliš nepomůžou a tak se modlíme, aby si našich aut nevšimli brněnští fans. Je všeobecně známá rivalita fanoušků obou klubů, v poslední době přecházející až v nenávist.
Přicházíme na stadión a stále prší. To se tedy máme na co těšit. Už v minulém příspěvku jsem tento sportovní stánek podrobil kritice. Je jedním slovem hnusný. Ze sektoru hostí je vidět sotva na polovinu hřiště, co se děje před vzdálenější brankou si lze jen domýšlet. Brno, druhé největší město v republice si určitě zaslouží normální fotbalový stadión. Tato stavba z doby reálného socialismu jím v žádném případě není. Na jaře jsem návštěvu 7 050 diváků na utkání Brno-Sparta označil jako ostudu. Dnes přišlo 3 572 příznivců. K tomu už nemám slov. Když vzpomenu na rekordní brněnské návštěvy z dob nedávné minulosti, ostuda na druhou.
Utkání začíná a jsem překvapen neúčastí Milana Pacandy a Aleše Urbánka. Hned v samém úvodu má Tomáš Jun gólovou šanci, bohužel nedává. Hra je celkem vyrovnaná, za delší konec provazu tahají naši hráči. Ale domácí nastřelují tyč Blažkovy branky po předchozím přehlédnutém útočném faulu domácího hráče. Takže nerozhodný stav 0:0 po prvním poločase není překvapením. Do druhé půle nastoupily obě mužstva v nezměněných sestavách, Pacička je stále na lavičce náhradníků. Konečně se dočkáváme. Lukáš Zelenka s Junem rozeberou domácí obranu a Karel Poborský dává úvodní branku zápasu. „Pískej konec“, ozývá se v zápětí z našeho sektoru! Do závěrečného hvizdu rozhodčího zbývá více jak 30 minut. Sparta sice má převahu, ale bez větších šancí. Domácí v posledních dvaceti minutách zatlačí naše hráče před Blážovu svatyni, mají i několik gólových šancí, Bláža však žádný balón za svá záda nepouští. Konečně! Rozhodčí končí zápas a my se můžeme začít radovat. Ale ta radost je trošku zkalena nefotbalovým prostředím, jsme zmoklí, vymrzlí na kost a to ještě netušíme, že místní policisté nás budou držet další půlhodinu po zápase v našem sektoru. Prý z obavy ze střetu s místními chuligány. Ale ti jsou vymrzlí stejně jako my, na nějaké kočkování není nálada. Když už jsem se zmínil o fanoušcích. Velice často jsem si připadal, že sleduji zápas nikoliv naší nejvyšší soutěže, ale soutěže naší 4% populace. Z jednoho sektoru se ozývá:“Spartááá, Spartáááááá, buzerantůůůůůů partáááááááá“, opačný sektor odpovídá: Brnóóó, Brnóóóó, buzerantůůůůůůůůůů plnóóóó.“ Prostě hnus. Místo povzbuzování svých barev urážky a hulvátství.
Jedna věc mě překvapila mile. Závěrečná děkovačka našich hráčů po utkání. Přišli všichni i s náhradníky k našemu sektoru a bylo na nich vidět, jak velkou radost mají z dnešního vítězství. Tak to bylo k nezaplacení. Vidět tu radost opravdu stálo za to.
Při zpáteční cestě domů zastavujeme u Raušů na večeři a vytvoříme místní rekord v objednávce čajů a ostatních nápojů vyhánějících zimu z prochladlých těl.
Reparát naši borci úspěšně složili, postupují do dalšího kola ligové soutěže s cílem získání ligového titulu. Už v sobotu máme další možnost je na této cestě podpořit.

Bombito