Tak máme za sebou další díl seriálu zvaný Gambrinus liga. Sparta v pátek po téměř identickém průběhu zápasu jako na Žižkově, tedy tragédií v první půli a o mnoho lepším výkonem v části druhé, porazila ostravský Baníček 2:0, který se díky tomuto výsledku opět pomalu posunul o něco blíže k druholigovým břehům, kde by si mohl příští sezonu například střihnout tradiční „moravsko – slezské derbíčko“ s již v II. lize adaptovanou Zbrojovkou. Jsem trošku rozplocen, nemám chachary vůbec nijak v oblibě, ale můžu říci, že by mi v gambáčlize tento tradiční soupeř chyběl, už jenom kvůli svým fanouškům, kteří opět přijeli na Letnou v hojném počtu a prezentovali se skvělým supportem. No, snad se třeba nakonec zmátoří, ligu zachrání a dolů půjde s dnes už téměř jistou Viktorkou Žižkov někdo jiný.

Třeba takový zelený hnus od Botiče by mně osobně v I. lize vůbec nechyběl, asi půjdu zapálit nějakou tu svíčku do kostela. Ale zpět k realitě. V pátek jsem pojal Spartičku celkem piánko, žádné velké zlobení před ani po zápase v občerstvovnách neproběhlo, hlídal jsem se, abych se donutil ráno vstát na utkání našeho béčka s dalším slezským tradičním klubem, Opavou.

Zdařilo se, doma z Letné jsem byl něco před jedenáctou, chvilku si ještě početl v „hovnech“ na SF :-), aneb jak to vidí gaučáci, vyčural se, vyčistil zoubky, k posteli postavil neperlivou vodu a šel chrupkat s tím, že se snad probudím načas i bez budíku. Povedlo se, prostata je svině, takže v sedm ráno už jsem vařil čajík :-)

Ale konec urologickým zprávám. Do Horních Počernic jsem vyrazil pro jistotu ještě s větším předstihem než obvykle, čekajíc trošku větší nával zejména kvůli hostujícím fanouškům, kteří svůj momentálně druholigový klub doprovázejí na venkovní zápasy v opravdu slušných počtech.

Nakonec jsem dorazil úplně v klidu a jako jeden z prvních k prázdnému stadionku, protože fans Opavy se trošku zdrželi výměnami názorů s naší slavnou „Pomáhat a chránit“ na peronech hlavního nádraží. Nutno kvitovat, že už v takto brzkou dobu byla otevřena restauračka ve stadionu, což určitě nebývá žádnou tradicí…a dokonce už točili pivko :-)

Už během týdne bylo jasné, že tentokrát rezervu posílí ještě větší počet hráčů áčka, než je obvyklé, zejména proto, že první tým hrál o den dříve, hodně hráčů do zápasu s Baníkem nezasáhlo, potřebovali tudíž herní praxi a také proto, že postavení béčka v druhé lize je opravdu tristní a zápas s Opavou byl jednou z posledních šancí, jak se záchranou ještě trošku pohnout. Jak už jistě víte, moc se tedy nehnulo :-(

Sestava na papíře vypadá velmi dobře, tedy až na majstštych trenérů, kdy postaví Ondru Kušníra na levého beka, přitom snad každý ví (tedy nejspíš kromě trenérů béčka), že má levou nohu vlastně jen na opírání a tudíž si bude muset vždy skoro vždy balon připravit na druhou nohu, což zabere nějaký čas atd. Průběh zápasu toto jen potvrdil…..

Stadion se pomalu zaplňuje, po skupinkách se dostavují i fanoušci Opavy, kteří postupně vyvěšují své vlajky, svlažují vyprahlá hrdla zrzavým mokem, plní žaludky klobáskami, rozezpívávají se a v průběhu zápasu jsou opravdovým „12. hráčem“ Opavy. Nakonec jich dorazí odhadem kolem 200. Musím uznat, že opět potvrdili svou pověst jedněch z nejlepších fans u nás. Celou dobu jedou chorály, povzbuzují, jsou vtipní, to vše v rytmu bubnů, bez žádných excesů, dělbuchů či zbytečných provokací atd. Palec nahoru.

O sparťanském supportu se dá říci jediné, nebyl. Nedorazila ani skupinka Sparta B fans, jejíž členové byli na mimulém zápase s Varnsdorfem a před začátkem jara slibovali, že budou více aktivní než na podzim.

Ale zpět k samotnému dění na trávníku. Kdo si myslel, že na soupeře vlítneme hned od začátku byl tak trošku za naivku, žádný tlak na soupeře, žádný tlak na míč, žádné rychlé přenášení balonů, žádný presink, žádné rychlé kontry. Soupeř z toho byl zřejmě také překvapený, tudíž se prvních deseti minutách žádný fotbal nekonal, nuda na obou stranách. Když se tedy soupeř ujistil, že od sparťanů opravdu žádné nebezpečí nehrozí, osmělil se a Dan Zítka v brance se musel hodně ohánět, aby zlikvidoval šanci hostujícího Partyše. Naši se předvedli snad jen utěšenou Jánošovou střelou z dálky , kterou vytěsnil nad břevno brankář Květoň. To bylo z naší strany vše. Opavané také v první půli nepředváděli žádnou hitparádu, ale na naše borce to s přehledem stačilo a měli více ze hry. Nic více se asi o prvním poločase napsat nedá, snad jen, že sluníčko svítilo a bylo hezky.

O přestávce jsem byl tak „uspán“ děním na ploše, že jsem vynechal i cestu za pivem, zůstal jsem na svém fleku a radši vystavoval své vysportované tělo slunečním paprskům, přítomné dámy jistě měli o zábavu postaráno :-)

Druhá půlka začala stejně jako první, nic se nedělo. Jen Pavel Kadeřábek se snažil neustále běhat podél postraní čáry, leč smysl a výsledek jeho počínání byl předem ztracený, míč většinou nedostal, když se tak nějakým omylem stalo, neměl si ho s kým dát, zbytečně ho tahal a nakonec většinou až na dva-tři centry, zadrbal. I přesto je mu potřeba poděkovat za aktivitu, aspoň se dost snažil, ostatním nešlo ani to.

Nakonec to nemohlo dopadnout jinak, než tak, že se hosté čím dál tím víc dostávali do tlaku, šancí či šanciček na jejich kontě přibývalo a z jedné takové šance, které předcházela docela pěkná kombinace udeřilo, když Radzinevičius absolutně nikým neatakován, sám jak voják v poli, dorazil centřík do prázdné branky, 0:1. Hosté pak už nikam nespěchali, hlídali si v klidu výsledek, ale i přesto se nakonec mohli naši chlapci dočkat vyrovnání, to by však nesměl Míra Jednička spálit tisíciprocentní šanci, když z malého (!) vápna střílel snad metr vedle branky. To se prostě musí dávat i v žáčcích. Pak měl ještě na hlavě možnou branku Erich Brabec, leč nebylo mu přáno.

Písk, konec, Opava zcela zaslouženě vyhrála 1:0.

Co říci k samotnému zápasu závěrem. Takhle se prostě o záchranu nehraje, je mi líto. Trenéři nedokázali mužstvo na tento existenční zápas nijak připravit, nebyli schopni nějak adekvátně aktivním koučinkem do zápasu vstoupit, hráči, kteří by měli z velké části být schopni nastupovat za první tým nijak nepřevyšovali, ba naopak, své kolegy z Opavy, nedokázali svou údajnou větší kvalitou nijak otočit koly dění na hřišti na stranu svého mužstva. Smutné to zjištění. Myslím, že v tuto chvíli je záchrana II. ligy více utopií, než realitou. Jarní bilance 0-0-3 bez jediné vstřelené branky taky k ničemu jinému nesvádí. Ale zázraky se občas dějí, a naděje umírá poslední, musí se tomu však jít naproti, něco pro to udělat, uvidíme. Nadále budu na rezervu chodit a třeba si chlapci už konečně budou chtít zahrát ten fotbal, v klídku, pro radost :-)

A ještě přihodím pár subjektivních dojmů k některým hráčům.

Dan Zítka chytal celkem v klidu, za branku nemohl, avšak občas zůstával nepochopitelně přikován na brankové čáře, místo aby si šel do vzduchu pro míč. Také jsem čekal větší dirigování obrany.

Jak už jsem psal, stavět Ondru Kušníra na levého beka je vražda. Není to místo pro něj. Taky bylo vidět, že mu do tam nejde pod nos, byl neviditelný, škoda.

Roman Polom byl dle mého jedním z nejlepších na place, možná vůbec nejlepší. Je to paradox, jako jediný není členem širšího kádru áčka, určitě podnět k zamyšlení, zejména směrem k „áčkařům“ na place.

Erich Brabec byl taková vůdčí osobnost na place, respektive jsem to u něj čekal. V první půli to celkem plnil, jen mi chybělo víc verbálních pokynů směrem k protihráčům. Snažil se dirigovat hráče před sebou, uklidňovat hru, leč na úkor rychlé rozehry. V druhé půlce se hodně vytahoval dopředu, někdy skoro až na hrot, měl slušnou šanci na vyrovnání. Dá se říci, že nezklamal.

Mladý Jánoš se snažil, ale k jeho výkonům, na které jsem byl zvyklý z minulé sezony rezervy to má hodně daleko, málo doplňoval Kadeřábka před ním. V druhém poločase se to trošku zlepšilo, ale postupně mu evidentně docházely síly.

K Martinovi Juharovi snad jen jediné, Výkon nebyl hodný ani divize. Makat, makat, makat, jinak zabalit a poslat zpět do Košich. Ale pořád věřím, že se nakonec najde, srovná se a bude přínosem pro Spartu. Ale musí zabrat.

Zdenda Folprecht se snažil být aktivní, leč při přemíře snahy se mu to moc nevedlo. Někdy dal skvělou příhru, jindy to bylo zase na facku. Škoda, potenciál má pořád velký.

Martin Abena se zpočátku hodně líbil, bojoval, chtěl hrát fotbal, byl důrazný, avšak i lehkovážný, ztratil zbytečně pár balonů. I přesto jsem byl překvapen, že ho ještě v průběhu první půle trenéři stáhli. Muselo v tom být nějaké zranění, jinak si to nedovedu vysvětlit, adeptů na vystřídání bylo mnohem víc.

Pavel Kadeřábek vedle Poloma , Brabce a možná Juliše jako jeden z mála snese přísnější měřítka, snažil se nabízet, lítal po stranách, byl aktivní, jeho sólu přes půl hřiště scházela jen kvalitní koncovka. Škoda že ho spoluhráči málo podporovali. Prostě si dejme tomu odehrál své.

Lukáš Juliš, co k němu? Na svůj věk opravdu dobrý fotbalista, potřebuje ale nabrat zkušenost, snažil se, tahal míč dobře, leč jeho finální řešení má ještě slabiny, ať jde o střelu či přihrávku, chce to čas a ono to půjde.

K Mirovu Slepičkovi jen málo. Zabalit, převázat stuhou a poslat někam na Balkán, nebo kuchimu na dvorek :-) Nic nepředvedl, co mohl to zadrbal a ještě překážel ostatním. Po jeho pár štěcích v lize či na podzim v béčku jsem myslel, že nelze zahrát hůře…lze. Doufám, že si téhož všimli i přihlížející GSM a první trenér. Jestli chtěl Míra ukázat, jak se porvat o šanci, tak to mělo opačný efekt, aspoň u mne.

Střídající Luboš Hušek, od kterého jsem nic moc nečekal, zahrál nakonec celkem solidně, je vidět, že mu místo DZ sedí víc než minule stoper.

Další ze střídajících hráčů Sýkora mně nijak nezaujal, vlastně jsem ho ani moc nezaregistroval, s Juharem píchni – řízni. Ale je mladej, tak to snad přijde.

Jurdíka taky nehodnotím, není co.

Trenéři Zdeněk Svoboda a Michal Horňák? Můj názor je konstantní a jasný, jenom bych se opakoval. Nemají béčku už minimálně půl roku co dát. Tečka.

Tímto bych svou, nijak veselou exkurzi na sobotní Xaverov uzavřel. Byl jsem přísnej, vím, ale tak to prostě momentálně je. Uvidíme, jak se předvedou chlapci za týden v Karviné, tam tu už vůbec nebude žádná procházka, každý bod bude velkým překvapením.

A nás čeká v sobotu pro mne stále jeden ze zápasů roku, nejprestižnější utkání v lize. Jsem přesvědčen, že ty od tratě smáznem i v jejich podnájmu a v cestě za titulem už nám pak nikdo nezabrání.

Sparta!



taborita1


Statistika zápasu:

AC Sparta Praha B – SFC Opava 0:1 (0:0)

Branka: 70. Radzinevičius

Rozhodčí: Nenadál – Mencl, Blažej

ŽK: Polom - Mikula

Diváci: 620


Sparta B: Zítka – Kušnír, Brabec E., Polom, Kušnír – Kadeřábek, Folprecht, Abena (36. Hušek), Juhar (46. Sýkora) – Juliš (71. Jurdík), Slepička

Opava: Květoň – Hrabina, Coufal, Uvíra, Schaffartzik – Zapletal, Křeček, Partyš, Mikula – Radzinevičius, Halaška (85. Ficek)