Po sobotní bitvě na fotbalovém poli za Jabloncem, se opět ukázala stará pravda, že jediným opravdovým velkoklubem v Česku, je jediná Sparta. Důvodů je pro toto tvrzení tak dlouhá řada, že by vydala na víc tiskových stran, než Tři mušketýři.
Předně je očividné, že žádný z jiných klubů nemá dost sebevědomí se dobrovolně přihlásit k boji o titul, a to leckdy ani z prvního místa, s relativně slušným náskokem, pár kol před koncem soutěže. O přihlášení se k boji o metu nejvyšší už před soutěží pak ani nemluvě. Proč? Aby se zbytečně nedostávaly (kluby) pod tlak. Když to vyjde – prima. Když ne – svět se nezboří. To je ta pravá (ušlápnutá) filozofie. Nazývejme to přesně – je to filozofie malých. Věčných outsiderů. Pak se člověk snadno dočte od majitele klubu, v historicky nejúspěšnější sezóně – my nejsme klub, který by měl hrát každoročně o titul…

Spartě se pak leckdo z těch vychytralých posmívá, jak se sama svými „velkohubými“ prohlášeními dostává pod tlak. Ano, dostává. Protože je opravdovým velkoklubem. A opravdový velkoklub má mít vždy ty nejvyšší cíle. Ty se leckdy nemusí dařit naplnit. Ale i tak by si měl velkoklub v další sezóně vytyčit opět cíle nejvyšší. Tak to prostě je. Uvedu příklad, který mi nedávno vnukl kamarád (majk). Velmi trefný příklad: „Ajax loni utrpěl titul a čekal na něj 8 (!!!) let. Ajax, chápeš to? To, s čím my začínáme má propracováno třicet let (+ má mnohem větší možnost v nákupech z ciziny) a stejně na něj přišla taková doba…“ Nikdy nikdo předem nezaručí sportovní úspěch. Ale jen velkoklub se k touze trofeje vyhrávat přihlásí předem, a nikoli až když už je jisté, že nějakou (souběhem příznivých okolností) urve. Na předchozí pak navazuje další myšlenka jiného kamaráda (Recchiho), kterou vyřkl v diskusi s příznivcem jednoho z věčných outsiderů: „Kecy o rozpočtech, to je další berlička zamindrákovaných. Je někde strop, nebo nařízení, že si ho nemůžeš navýšit? Není. Máte lakomýho šéfa. Když s menším rozpočtem dokážete víc, tak vyřváváte jak jste dobří. Když míň, tak to na něj svádíte.“ Líp bych to neřek.

Neúspěch v zápase s velkoklubem pak leckdy nevydýchávají nejen hráči, ale i funkcionáři těch vychytralých. A tak si tu po jednom zápase jeden nýmand zcela jasně vzpomene, jak byl nactiutrhán někým z publika. Tu jiný outsiderový póvl chce dodatečně „spravedlnost“ v podobě potrestání hráče velkoklubu za (bezpochyby politováníhodné) následky odpískaného, a tedy v zápase potrestaného, faulu. Jaká to ironie, když na všechny světové strany řvou nad bolestivými následky nedovoleného zákroku zástupci mužstva, které má samo máslo na hlavě. Netřeba připomínat leden 2011 a vpravdě kriminální faul lempla Breznaníka zezadu na stojnou nohu Krejčího. Asi jen vrozený státně příslušný mindrák Breznaníka je důvodem, že má v sobě tolik drzosti lézt s nějakými prohlášeními, stran dodatečného trestání viníků faulů, na veřejnost. O další důvod víc, k ještě větší nesympatii (nenávisti) k tomuto psychopatovi. Ale ono tak dlouho se chodí s podvraťáctvím po hřištích, až se ucho utrhne…

Ono téma dodatečného trestání je vůbec pozoruhodné a hodně obtížně se v něm hledá obecně často proklamovaný – jednotný metr. Jako první mě napadne brutální zákrok Besty, který se zjevným úmyslem zasáhnout protihráče (Řezníka) tohoto poslal do nemocnice a naštěstí „jen“ s otřesem mozku na marodku, za což po vyslovení „účinné lítosti“ vyfasoval pro mě nepochopitelný trest 80.000 Kč bez nepodmíněného zákazu startu. Když už jsme ale byli v hale v lednu 2011.

Disciplinárka se sama začala zabývat nonverbálním gestem Lea Kweukeho v zápase proti těm od trati – výsledkem byla pokuta. K projednání již zmíněného kriminálního faulu, po kterém faulovaný hráč celé jaro marodil, nedošlo – nebyl podnět. Ovšem. I to je daň za to, být velkoklubem. Kdejaký svazový zoufalec si chce před veřejností přihřát svou polívku minuty slávy, a bez podnětu řeší tu něco, tam něco, aby jinde koukal na druhou stranu a následně žehral nad absencí podnětu…

Velkoklubu se posílají složenky na pokuty za pyrotechniku, projevy „rasismu“, jak na běžícím pásu. S outsidery se řízení sice jakoby zahájí, ale pak se tak nějak případ vypaří… a nerozhodne. A to přesto, že hlasatel zmíněného klubu před 20.000 svědky žádá domácí fanoušky, aby upustili od rasistických projevů směrem k hráči protivníka. Ten je ale přece z velkoklubu, tak se s tím musí naučit žít. Jo kdyby byl z týmu outsidera a do novin prohlásil, že „ví“, že na něj soupeřovi příznivci hučeli, rasisticky hučeli, to by byla jiná. Tak si tu ale Goldo a spol. nehrajte na spravedlnost, protože ta tu prostě nefunguje.

Outsiderklub si vybere v zápase nějaké dva nedovolené zákroky opory velkoklubu a poběží plakat na svaz, aby ji (oporu velkoklubu) dodatečně potrestali a zjednali „spravedlnost“. Škoda že k tomu požadavku třeba nepřibalili žádost o „spravedlnost“ dodatečného potrestání svého „hrdiny“ Gebreho, který již se žlutou kartou zahraje úmyslně rukou, ale druhé žluté, a tedy červené, karty se nedočkal.

Takže ano. Jen víc a houšť. Jsme velkoklubem, takže jsme připraveni snášet všechny vrtochy všech malých. Klubů i funkcionářů. Podávejte podněty, lžete do novin, brečte nad nepřízní. Velkoklub to z vás nikdy neudělá a nás vaše závist jenom posílí.

Jsme rudý dres. Jsme hrdost. Nikdy se neschováme. Nikdy nepodlehneme. My jsme Sparta. Jediný velkoklub v Česku!

pesfilipes