Katharse | 07.05.2012 23:14

Pročítání sparťanských fór, různé formy agitky a také letní počasí spolu s večerním výkopem fotbalového klání mezi Spartičkou a tvarůžky (moc pěkná upoutávka na SF) mě vyburcovalo k zvednutí zadele a absolvování zážitku, který se pro mně později stal vpravdě nezapomenutelným. Mé prvotní nadšení zašlo tak daleko, že jsem přibral ne jednoho, ale rovnou další dva gaučáky a rozhodli jsme se trochu zavzpomínat na staré časy. Jako gaučák mimopražský (gauche de vidle) jsem na rozdíl o parťáků (gauchos de pupek světa) musel první problém řešit poměrně záhy. Otázka, kde zaparkovat a nepřijít k očesanému autu, či v lepším případě zaparkovat, leč za tučný sponzorský dar úřednímu šimlu magistrátskému, se stala více než ožehavou.

A protože Dan ještě nevybudoval podzemní garáže pod letenským pažitem, vzal jsem za vděk tipem od kamaráda a po několika okružních jízdách Dejvicemi jsem svoji kárku - s vlídnou myšlenkou na prodloužený víkend a zástup chatařů, právě trčících v nekonečných kolonách na výpadovkách z Prahy - úspěšně zaparkoval. Procházka z Dejvic za slunného počasí se ukázala velmi příjemnou. Tu jsme mezi řečí hodili očkem na nejeden architektonický skvost, tu na letně oděnou děvu (léto má bezpochyby své klady).

Než jsem se nadál, stáli jsme u pokladen. V nastalém rozrušení z posvátnosti a majestátu sparťanského chrámu a po prvotní orientaci v plánku stadionu, se na nás jako sukuba vrhl týpeček s tím, že nám prý mocinky moc výhodně prodá lupínky na ta nejexklusivnější místečka a to prosím pěkně za 250,- Kč s tím, že nám ještě zbude na kávičku. Vekslákem jsem se slovy „se asi posral“ ladně opovrhl a jal se koupit lupeny přímo v pokladně. O chvilku později jsem své neznalosti prudce litoval a to při pohledu na tabulku cen jednotlivých lístků. Lidovou zábavu si představuji rozhodně jinak. To byl však jen začátek.

Díky časové rezervě jsem prolétl fanshopem a za bedlivého dozoru místního bouchače (Pepek Námořník hadr) rozfrcal poslední velký peníz ze své portmonky. Odměnou mi byla rudá mikča a černé tričko. Zbytku volného času jsme se rozhodli využít ke svlažení hrdel. Kroky nás zavedli do báru, kde houstne dým a čepuje se stařík s bujným bílým vousem, jak vystřižený z první republiky. Pan Březňák chutnal obstojně a překvapující byla i jeho cena, páč jsem si myslel, že točené pivko za dvacku je pouze hezkou minulostí. Čas výkopu se přiblížil a tak jsme vyrazili rázným krokem ke sparťanskému stánku.

U vstupu proběhla klasická osahávačka a po zakoupení pita (přeci jen bych rád dojel domů celý a po cestě nerad někoho přizabil) jsme vkročili na tribunu. Hned naše první šlápnutí bylo vedle, neb jsme se z neznalosti a špatné orientace (nechal jsem doma turistický salám) snažili vyšoupnout nevěřícně se tvářící a správně sedící fanoušky z jejich míst. Nedorozumění se naštěstí vysvětlilo a tak jsme za jejich ponižujícího ťukání si na čelo odtáhli správným směrem. V první chvíli jsem se cítil dotčen a zlobil se na špatné značení, a však o pauze se ukázalo, že se stačí dobře dívat a je po problému. Již na svých místech a obklopeni hloučkem intenzivně fandících fanoušků jsem se těšil na představení. Dobrá atmosféra, umělé osvětlení mající své kouzlo a luxusně vypadající pažit splňovali všechny předpoklady pro opravdový fotbalový zážitek.

Zážitek se dostavil, leč jiný než jsem si představoval. Na pažitu zoufale postávali dvě jedenáctky, z nichž se ani jedna neměla k alespoň průměrnému ligovému gambrinus výkonu. Nikdo se nenabízel, nikdo nenapadal a jediným aktivním hráčem byl vždy ten, který měl míč a to jen proto, aby se ho co nejrychleji zbavil, čemuž jsem se vlastně v kontextu výše uvedených věcí vůbec nedivil. Nečekal jsem zázraky, neb jarní předváděná hra je opravdu tristní, ale i tak jsem byl nemile překvapen. Od týmu bojující o titul, stejně jako od týmu, jež nemá ještě zajištěnou prvoligovou příslušnost pro příští ročník bych tedy čekal větší zaujetí a zápal. V televizi to upřímně až tak hrozně zatím nevypadalo, ale je to zřejmě vina dynamického střihu, častých opakovaček a také úzkým výstřihem zobrazované plochy. Na stadionu, kde máte celý tým jak na dlani, je to o ničem jiném. O to víc je to zarážející a do očí bijící.

Já apriori netrvám na skvělých a jen tříbodových výsledcích, ale mnohem víc si vážím líbivé hry. V naší mizérii bych se však spokojil se základním a to je minimálně nasazení, důraz a chuť do hry. Místo toho je mi servírována apatická partička líná na krok a beroucí měsíčně desetitisíce, spolu s pěším fotbalem vyloženě ve vycházkovém tempu. Abych nekřivdil všem, tak alespoň nasazením mě přesvědčil Leo, Manuel a Libor. Z bezbřehé šedi a nudy prvního poločasu nás vytrhává ukázková minela Jakuba Brabce a pohotový zákrok Tomáše Vaculíka proti olomoucké tutovce. Kuba i v dalším průběhu zápasu střídá světlé momenty se slabšími, přesto ho nezatracuji.

Tříbodový zisk zařizuje ještě v prvním poločase Leo právě po nákopu Kuby Brabce a je to druhý záblesk světla v šedi, byť se neubráním pocitu, že přístup olomouckých v tomhle případě a vůbec přístup k celému zápasu, je zvláštní… Vzpomínky na excelentní vyloupení Štruncových sádů více než blednou při pohledu na jejich počínání, ale to samé se děje i v případě Sparty a porovnání tohoto utkání s tím pod Ještědem. Budeme se proto utěšovat tím, že každý zápas je přeci jiný. O poločase to s gaučáky komentujeme peprnějšími výrazy a také vzpomínáme na naši pravidelnou, leč bývalou čtvrteční čutanou na letenské pláni, kde jsme snad i my vyvinuli ve většině případů větší nasazení, než borci v rudých a modrých dresech dohromady.

Zlepšený výkon nepřichází ani po přestávce. Pravděpodobně se cyklon „Šroub“ rozpustil v útrobách stadionu a kabinou se neprohnal, byť já bych ho do ní s chutí pustil. Vrchol dějství přichází někdy mezi sedmdesátou a osmdesátou minutou, když největšího dělníka na hřišti, Holka, chytá křeč do nohy. Křeč způsobil jeho celozápasový postoj plameňák, kdy přetížená stojná noha tlak nevydržela. Utrpení dokreslují pozitivní výkřiky z hlediště jako „Jude Slávie“ či „Hřebík ven“. Osobně si myslím, že to adekvátně dokresluje atmosféru a pěkně k sobě pasuje v tento epický večer. Předvádíme hovno na hřišti i v hledišti, jak symbolické. Tortura naštěstí končí hvizdem rozhodčího a já děkuji přátelům gaučákům, že v téhle těžké chvíli byli se mnou, neb být sám, tak jsem po půli zmizel a žádal vrácení vstupného. Leklé rybičky mám doma a zadarmo, nemluvě o vymoženosti v podobě tatranky s knoflíky, která umožní přepnout na lepší program (což mi líní gaučáci máme rádi, když teda zrovna neletí televize rovnou z okna). Předváděné zábavě mohla hravě konkurovat už i Ulice či Kouzelná školka…

Co říct závěrem? Kromě již zmiňovaných hráčů si své odehrál Erich Brabec a Tomáš Vaclík. Přikryl je na beku zabit, Marek se utápí v kudrlinkách a Pepík s Láďou byli prakticky neviditelní. O progresivní hře, o přihrávkách po zemi a o vysunutém pressinku si tak zase nechám večír zdát, až půjdu i přes vše zde uvedené, se Spartou v srdci spát :).

Snad Vás sparťanský zážitek očima gaučáka moc nepobouří. Sparta do toho!!!

Katharse

P.S.: Pro některé z fanoušků: Vážně je opravdu nutné – i přes veškerou frustraci - mlátit cestou na Hradčanskou do všech plechových ohrad, značek a podobně a chovat se jak hejno medvědů na výletě?

Statistika zápasu:

AC Sparta Praha – SK Sigma Olomouc 1:0 (1:0)

Branka: 29. Kweuke
ŽK: Sionko - Vepřek
Rozhodčí: Jech - Urban, Makovička.
Diváci: 7228

Sestavy:
Sparta: Vaclík - Přikryl, Brabec J., Brabec E., Pamić - Sionko (90. Kerić), Holek (69. Jarošík), Matějovský, Hušbauer, Krejčí - Kweuke.
Olomouc: Zlámal - Dreksa, Škerle, Kučera, Vepřek - Schulmeister (87. Hála), Janotka, Navrátil (78. Varadi), Pospíšil, Heinz (59. Klesnil) - Ordoš.

Katharse | 07.05.2012 23:14 Vstoupit do diskuze
12