Obst, Brabec, Košťál, Leška, Vejsada a teď ještě tenhleten Křetínský nikdo z nich si nedokáže představit, co svými přehmaty způsobí fotbalovému příznivci, který si navzdory veškeré špíně v českém klubovém fotbale udržuje svůj klub v srdci, dýchá pro něj, trápí se jeho problémy, dokáže se radovat z každé podařené přihrávky nebo branky. Stále více lidí v našem okolí se diví, proč se po tom všem ještě zajímáme o českou fotbalovou ligu, když jde o loutkové divadlo podvodníků a úplatkářů. Má to prostý důvod. Milujeme svůj klub a stále nás fascinují nás lidé, kteří dávají fotbalu vše. Nasazení, emoce a charakter. Jedním z nich je František Straka.
Pan Křetínský chce řídit fotbalový klub a neví vůbec nic o duši, vášních a potřebách fotbalového fanouška. Fotbalové fanoušky totiž označuje vedení v Toyota aréně za vši. Občas se drbe na hlavě nad stavem klubové kasy, má představy, že zvýší návštěvnost, sní o vyprodaném hledišti, ale dělá nekompetentní kroky, jejichž důsledkem je pouze ubohá návštěvnost.
Nedostatek informací a ješitnost vede k životu v jiném světě. Iluze, že jsem si něco koupil a budu s tím zacházet bez ohledu na okolí, končí často brutálním procitnutím do reality. My, co chodíme na fotbal delší dobu víme, že funkcionáři, vedení, výboři, dnes majitelé, se mění velmi rychle a ještě rychleji se na ně zapomíná. Protože opravdový fotbalový zápas probíhá tak, že se sejde patnáct nebo ještě lépe sedmdesát tisíc fotbalových fanoušků, dvacet dva hráčů a tři rozhodčí a ve strhující atmosféře se odehraje nezapomenutelné utkání. Hráči si bezpochyby nedokáží představit život bez výplat, ale jestli po něčem opravdu touží, tak je to potlesk, skandování jména, klubu. Bez tohoto třeštění pro ně nemá jakékoli vítězství to největší kouzlo.
Příznivci klubu nejsou jenom třináctým hráčem, ale klub jim svým způsobem patří. Možná vám to připadne divné, ale Sparta byla, je a bude naše. Stala částí našeho života ještě dříve než si někdo koupil akcie. Ctíme její tradice, jsme pyšní na řadu vítězství a nikdy nezapomeneme na hráče a trenéry, kteří ji proslavili.
Největší úspěchy našeho klubu se zrodily z velmi prostých zásad. Síla a onen vítězný duch vzniká ze skutečnosti, že Sparta je jediný klub našeho srdce. Proto tolik hráčů uvádí jako svoje jediné zásadní angažmá u nás Spartu, proto se Spartou dosáhli na titul jako trenéři její bývalí hráči, kteří toto mají pod kůží. Na Letnou nemá naopak smysl angažovat hráče nebo trenéra, kteří v sobě nenašli tento druh mystiky. Může se to zdát divné, nemusíte tomu rozumět, ale nevyplatí se to porušovat. Víme, že Sparta v minulosti porážela slavnější a bohatší kluby nikoli díky taktice a pohledné kombinaci, ale díky vůli po vítězství.
Chcete-li uspět před spartanským publikem musíte mít charakter. Ten pan Hřebík postrádá. Prokázal to zcela otevřeně po skončení svého prvního angažmá, kdy nevynechal jedinou příležitost, aby si svojí osobní méněcennost a absenci úspěchů léčil kritikou Sparty v médiích. Nebylo v něm ani dostatek slušnosti, aby za tučné odstupné mlčel. Poslední důkaz jeho naprosté bezcharakternosti je to, že nedokáže říct po nové nabídce nikomu do očí, že Spartu v podstatě nenáviděl a nemůže proto znovu přijmout nabídku na místo jejího trenéra, že na Letnou nepatří. Hřebíkovi jde pouze o jeho osobní ambice a Sparta je pouze prostředkem pro uskutečnění jeho trenérských fantasmagorií, díky který odcházel z naprosté většiny svých angažmá s ostudou a za nesmírné úlevy fanoušků a hráčů. Proto jeho angažování narazilo na silný odpor naprosté většiny fanoušků Sparty.
Chce-li v Toyota aréně někdo něco analyzovat, nechť se zabývá otázkou, proč Košťál po svém nástupu angažoval právě Ivana Haška a díky čemu začal mít v éře Hřebíka a Kotrby po jeho odchodu problémy. Poučné jistě bude shlédnutí záznamů z debaklu 0:3 v Blšanech, který své angažmá Hřebík zahájil a prohře v Jablonci, po které byl oprávněně vyhozen.
Ještě je čas přiznat si omyl a angažmá Hřebíka zrušit. Nikdy nebude příhodnější doba. Za několik měsíců nebo rok to totiž bude podstatně nákladnější záležitost.

Bruska
www.fotbalek.cz