Ani jsem si neuvědomila, že Sparta – Chelsea se odehraje den po popeleční středě. Jde o období půstu před velikonoci. Je to období, kdybychom se (a snad nejen křesťané) mohli zamyslet nad pomocí sobě omezením svých zlozvyků, ale i nad pomocí druhým. A to jakkoli. V dnešní době se mnohdy pomáhá penězi, tak proč ne my?

Jsem majitelkou permanentky, tedy teplého letenského místečka a lístky obstarávám pro své přátele. Nemám ráda, když někdo má rudé sparťanské srdce a nemůže jít na zápas. Nemám ráda bohatý gaučáky, kteří jdou na Barcelonu, Chelsea a je jim jedno, jestli hrají v Edenu, nebo na Spartě. Ačkoli je možné, že zrovna ten dotyčný fandí Barceloně, tak jako já Spartě. Pak ať si fandí, chodí a lítá. Má na to právo. Co nemám ráda ještě více, jsou sponzorské dary firem, které lístky udávají komukoli, ať má daný sport rád, nebo ne. Potom se mezi lidmi objeví spousta šampónů, kteří se chlubí, byl jsem tam, viděl jsem toho a toho a nestálo mě to nic. A co nemám ráda úplně ze všeho nejvíc? Překupníky, kteří koupí něco pro nás hodně cenného a pak nám to prodávají za pro nás v tu chvíli bezcenné peníze. Pro lístek na Spartu šel bych světa kraj a dal bych cokoli.

A tak mě napadlo, jestli někde poblíž mého bydliště nejsou děti, kluci, holky, kteří by měli zájem na Spartu jít, kteří jí fandí, ale kteří na lístek jednoduše nedosáhnou. Oslovila jsem pana ředitele dětského domova v Dolních Počernicích, jestli máme někomu z jeho svěřenců obstarat lístek někde poblíž nás na vyhřívanou tribunu. Pan ředitel se ozval, ale prý by potřeboval dva! Uf. To nemám šanci. Na jeden lístek s manželem dáme, ale na dva? Bylo mi líto, že jsem podala prst a je brána celá ruka.

Nechtěla jsem se přece jenom vzdát. Oslovila jsem web Spartaforever, jestli by mohli zveřejnit sbírku, ať se podělí každý z nás. Nakonec to bylo jednodušší, než jsem doufala. Homolka boys vybrali peníze mezi sebou, nic nezveřejňovali. Dali mi peníze na lístek, dva kulichy 12. Hráče a mohli jsme se vydat do domova za Kubou a Jardou.

Jsem ráda, že jsem natáhla ruku a udržela jsem ji i díky Homolka boys. Jsem ráda, že dnes kluky uvidím. Nejen ty Sparťanský hráče, ale i nás fanoušky, kteří umíme stát při sobě. Nejsme jen ti, co hledají slevy jako většina Čechů. Jsme ti, kteří umí mezi sebe vzít i ty, co na to finančně nemají. Ale mají na to srdcem.

Kuba i Jarda jsou Sparťani tak jako já, tak jako můj manžel, tak jako vy. Jsou součástí našich životů. Protože MY JSME SPARTA.

Goldinka