Skončilo bláznění kolem dvojzápasu s Chelsea, začala liga a s tím fotbalové jaro. Bohužel nezačíná pro všechny z nás. Přicházíme mezi širší sparťanskou obec se vzpomínkou na chlapíka, který po těžké nemoci odešel na věčnost a včera jsme mu dali poslední sbohem. Pokud jste Vladimíra znali, tak pravděpodobně jako Sáčka nebo Sága a dál bychom pro vás asi nemuseli nic dodávat.

Přesto bychom rádi vzpomněli na jeho široké srdce a rozvážnost, která se dokázala změnit v prudký hněv ve chvílích, kdy ho něco vytočilo. Jako například při jednom utkání Spartičky, po pečlivé před zápasové přípravě, když po odpískání konce první půle prohlásil trochu 'unaveným' jazykem, ale přesto vztekle „...ani se nepřijdou rozloučit, šmejdi“. Určitě nesmíme zapomenout na jeho lásku k hudbě, za všechny kapely ať zazní třeba Cock Sparrer, na jejichž vystoupení byl ochotný jet i do zahraničí. Jeho výlety a výjezdy byly vůbec zdrojem legend. Tak třeba festival v ládování se weizenbier před zápasem v Salzburku v r. 1996. Chelsea 2003 – malé nedorozumění s kapitánem letadla znamenající následnou eskortu pod namířenými samopaly. Anebo výjezd do Milána, na který si zakoupil karton Ježka 6x1,5l a k tomu pár lahví vína, kdyby mu pivo po cestě došlo. Jako že došlo:) Poslední jeho výjezd byl jeden z těch tradičních a oblíbených, do Jablonce.

Sáček byl navíc člověk, který může za to, že se naše parta vůbec dala dohromady – znal pár jednotlivců nebo skupinek ze stejné tribuny a díky němu jsme se koncem minulého století začali scházet na jednom místě a přispívat trochou do mlýna co se týká aktivit fanoušků.

Užili jsme si s ním prostě spoustu srandy a byl to v pravdě bohatýr. Určitě by byl rád, abychom nijak extra netruchlili a spíš si připomínali všechno, co jsme spolu mohli zažít, nejlíp u piva nebo bílýho střiku a s nahlas puštěnou muzikou.

Ságo, ahoj a drž nám místo u svýho stolu!

G1P Supporters