O podrazu, kterým vedení našeho klubu ublížilo Frantovi a všem fanouškům již byly napsány stovky článků. Proto bych se chtěl na následujících pár řádcích zaměřit spíše na jeho nástupce – Jaroslava Hřebíka. Vedení klubu v čele s rádobysparťanem Křetínským příchod Jaroslava Hřebíka zdůvodnilo tím, že Sparta potřebuje kouče se systematickou prací. Ať se na místě propadnu jestli v tom Franz neměl žádný systém! Tomu snad Křetínský nemůže věřit ani sám.

Na druhou stranu Hřebík v tom má bezpochyby větší systém – on systematicky vyhodí všechny technické hráče, kvůli kterým chodí na stadiony 90 procent diváků. Na jejich místo získá skupinu sprinterů, kteří do míče sice neumí pořádně kopnout, ale devadesát minut po hřišti běhají... Pro příklad nemusím jít daleko – stačí kouknout se tři roky zpátky. Když do Sparty přišel, zdědil po Ivanu Haškovi výborně sestavený tým. Krátce po nástupu do funkce ale začal s jeho destrukcí. Prakticky zadarmo se zbavil opor Zdeňka Svobody, Radka Slončíka, Pepy Obajdina, Petra Papouška, nebo Leandra Liunniho. Na jejich místa koupil fotbalisty (jestli je tak vůbec mohu nazvat) typu Hartiga, Šírla, Malára či Blahy. Když to shrnu, tak za necelý rok na Letné tým totálně rozvrátil, jeho nástupce Jarabinský (ač jej zrovna nemám dvakrát v lásce) s tím, co po Hřebíkovi dostal, byl prakticky bez šance na úspěch. A tak Jarabinský, respektive po něm Kotrba a Straka pracně sestavili znovu fungující tým, jehož hra dělala radost nejen všem sparťanům, ale chválila ji, samozřejmě s výjimkou veleobjektivního a nebulvárního Deníku Sport, i většina fanoušků a medií. Jenže přišel 16.prosinec a idyla byla u konce. Kdyby byl pan Hřebík trochu soudný, tak nabídku vzhledem k situaci, v jaké se Sparta nacházela, nemůže přijmout. Neřeknu, kdybychom byli v lize na pátém místě, ale takhle...

Co bude dál? Tuto otázku si už položil asi každý. Já to vidím takhle – Zelenka a Pacanda se Hřebíkovi nehodí do jeho systematické práce vůbec, takže bychom je mohli vyhodit. Na druhou stranu je u nás v lize mnoho neschopných sprinterů, tedy Hřebíkových favoritů – Došek, Slepička, Vlček, Švancara, v té nejkatastrofičtější verzi by mohl vzít zpátky i Hartiga. Vyhlídky vskutku nejsou nejrůžovější... Nezbývá než věřit, že se nic z předchozího nesplní a doufat, že u nás nevydrží tak dlouho, aby stihl tým zlikvidovat tak, jako minule. Přesto přeji Jaroslavu Hřebíkovi hodně štěstí na lavičce naší Spartičky a byl bych hrozně rád, kdybych mohl za rok svá předchozí slova odvolat a omluvit se.

alvaro_recoba