Sice už máme po zápase s Příbramí, ale vraťme se krátce k zápasu s plzeňskou Viktorií. Média nás celý týden před tímto utkáním zahlcovala informacemi, že je to nejdůležitější zápas podzimu, ale kolikrát jim máme opakovat, že derby bylo, je a bude vždycky nejvíc? Co je tak důležitého na týmu, který má tříletou historii?

Na zápas bylo v plánu choreo, bohužel nám ho v Plzni nepovolili, proto jsme hledali narychlo jinou variantu. Připravili jsme 900 žlutých balonků a k tomu nápis: „Barva, co vám chybí!“ Ale abychom to do hlediště pronesli, zvolili jsme s přítelem netradiční způsob. Jednotlivá písmena jsme nechali 2x vytisknout na papír formátu A1, které jsme před odjezdem rozdali mezi fanoušky, aby nám každý jeden papír pronesl. Bohužel sekuritka některá z písmen při vstupu zabavila a nápis se tedy nedal složit. Dále jsme v reakci na 2 hvězdičky na plzeňském dresu za 2 tituly vystříhali ze žlutých kartonů 35 hvězd. Ty jsem pronesla schované v zadní kapse batohu pod všemi balonky. Trošku mi zatrnulo, když se hlavní pořadatel rozhodl jednotlivá balení od dodavatele roztrhnout a očuchat, jestli nejsou balonky napuštěné heliem. Vysvětlila jsem mu, že jen hlupák by rozbaloval originál balení a čuchal k tomu. Tak po dvou rozdělaných pytlících s tím přestal a já prošla i s hvězdami. Ty se použily ve 35. minutě společně s chorálem Jen jeden klub já znám. Dále se jedna z ultras skupin rozhodla udělat na trička nápis Against modern football. U sekuritky tento plán nenašel pochopení a strašně řešila, že jsou trička napuštěná hořlavinou a že je chceme v hledišti podpálit. Toho se ujali chytří novináři a napsali senzační článek plný lží na základě doporučení, které jim přišlo na sociální síti. Tak vypadá současná česká žurnalistika.

Z fotbalu si opět moc nepamatuju, tedy vůbec nic. Fanouškovské aktivity a fandění mě zaměstnávalo natolik, že hru jsem vnímala jen chvílemi, ale asi to žádná hitparáda nebyla.

Ve druhém poločasu se mezi naším kotlem a tribunou domácích odehrála menší strkanice a vzájemné polévání pivem a vodou. Tento problém se rozhodla sekuritka řešit uklidněním potyčky práškovým hasičákem a vzala to raději plošně s celým sektorem, kde se v tu chvíli nedalo dýchat, a někteří měli zasažené oči. Tento zákrok byl nepochopitelně odměněn domácím publikem potleskem. Od té doby to v sektoru vypadalo, jako v NY po pádu dvojčat. Všude prach, lidé vyplachující si oči. Ale náš svět nezničíte. Support jede dál až do závěrečného hvizdu, zápas končí 0:0. Při děkovačce vidím zvednuté palce některých hráčů k fanouškům, asi jsme tedy byli slyšet. Loučíme se skandováním s Vencou Kadlecem, který přestoupil do Německa, a pomalu opouštíme stadion.








V dalším zápase jsme se utkali s Příbrami, kterou jsme rozstříleli 4:0. Udělali jsme tedy další krok k „Titul patří neporaženým“? ;-)

Gabra