Jaro už je tady, vzhůru do zahrady. Okopávat, rýti, dokud slunko svítí! Na tuto dětskou říkanku jsem si vzpomněl, když „strahovští páni“ rozhodli, že jarní část ligové soutěže začne již na konci února. Jelikož většina našich klubů nemá vyhřívaný trávník, připadalo mě toto rozhodnutí nesmyslné. Obzvlášť, když se v létě nehraje žádná významná mezinárodní soutěž. Budeme tedy chodit na ligu v mrazech, hrát se bude na sněhu, ledu, jen ne na krásném zeleném trávníku. Ale v červnu můžeme v klidu jít do kina, protože se už žádný fotbal hrát nebude.
Po dlouhé zimní přestávce, ve které byl odejit ze Sparty trenér Straka, na kterého budu vzpomínat s láskou, protože nám vrátil naši sparťanskou víru a srdce, nastoupil na trenérskou lavičku kontroverzní trenér Jaroslav Hřebík. Tato výměna dokázala rozdělit sparťanskou obec na dva nesmiřitelné tábory. Jedni operují skvělou bilancí v Lize mistrů, druzí mu nemohou zapomenout bídné výkony Sparty v domácí soutěži a nezískání titulu při jeho předchozím angažmá ve Spartě. Přejme si, aby rozhodnutí majitelů klubu bylo správné a aby Sparta válcovala své soupeře tak, jak se sluší a patří.
První „jarní“ kolo hraje naše Spartička v daleké Opavě. Vyjel jsem za našimi borci na konci února a vrátil jsem se domů na začátku března, tak je to daleko! Z pražského hlavního nádraží jsem vyrazil přesně v devět hodin ráno a za několik hodin jsem se setkal v Ostravě se svými přáteli, se kterými jsem dorazil asi dvě hodiny před začátkem utkání do slezské Opavy. Přivítalo nás krásné, slunečné počasí. Po občerstvení v místní restauraci jsme asi 30 minut před výkopem dorazili na stadión Slezanu. Hráči se rozcvičují na zmrzlém, ale dobře upraveném trávníku. V kleci pro hostující fanoušky je nás, na začátku utkání, asi 10. Sparta nastupuje k zápasu v ošklivých černobílých „sešívaných“ dresech na podporu boje proti rasismu. Domnívám se, že žádná trička v tomto případě nepomohou. Kdo je omezený a dělá rozdíly v lidských rasách, tomu žádný dres nic nenapoví. Černobílé dresy spíše chápu jako chytrou reklamní akci firmy NIKE. Skupina sparťanů, cestujících z matky měst, doráží až v 15.minutě prvního poločasu a mnozí z nich o poločasové přestávce zjišťují, že Sparta vede 1:0. Těsně před výkopem zápasu svatý Petr ukáže funkcionářům ČMFS, jak bylo jejich rozhodnutí o termínové listině špatné. V nastalé chumelenici je vidět na pár metrů a dobrý fotbal se za takové sloty hrát nedá. Hráči mají problémy sami se sebou, jakýkoliv prudký pohyb jim dělá velké problémy. A to nemluvím o divácích, pro které se fotbal hraje. Mráz jako v ruském filmu, sněhová vánice, to je pošušňáníčko, pane Lubasi, jste idiot!
Ještě, že na začátku utkání dává Lukáš Zelenka vedoucí branku Sparty. Pak už toho moc fotbalového vidět nebylo. Spíše boj a čekání na závěrečný hvizd. Domácí si za celý zápas připravili jednu slabou gólovou akci, naši na tom nebyli o moc lépe. Jediným kladem bylo, že se nikdo z aktérů nezranil.
Co zaujalo? „Naganské“ kolečko před utkáním a hlavně nepřátelské chování našich fanoušků vůči M.Matušovičovi. Proboha, vždyť on je dnes hráčem Sparty, copak neumíme odpustit jeho předchozí nešťastné výroky? Je to výborný hráč a může být velice platným členem týmu. A nám všem snad jde o Spartu!!!
Co zklamalo? Nezklamal mě výkon našich hráčů, na takovém terénu se hrát fotbal nemá, ale zklamali všichni hráči, protože nešli po zápase poděkovat těm nadšencům, kteří se za nimi vláčeli přes celou republiku, aby je v jejich boji podpořili. Ta sounáležitost, že patříme k sobě, ta opět chyběla. To by se stávat nemělo!!! Domácí hráči, přestože prohráli, svým fanouškům za jejich výbornou podporu, poděkovat šli.
Poté jsme vyrazili na dlouhou cestu zpět do Prahy, ale protože jsme vezli tři ligové bodíky, jelo se s veselou myslí. A v neděli, vzhůru na Blšany!
Bombito