Protirasistická kampaň, kterou má na svědomí všem dobře známá firma Nike mě osobně vážně zaujala. Stejně jako asi hodně návštěvníků fotbalových utkání velmi dobře znám všechny ty pokřiky a jiné rádoby "namistrované" projevy zaujatosti vůči lidem jiné barvy pleti.

Mnoho lidí jde na fotbal s tím, že se podívá na zápas. Někteří to berou jako svátek v jinak všedním a obyčejném týdnu, o přestávce si zajdou na klobásu a pivo, jiní si jdou hlavně zafandit a ukázat tak, že onen tým má také své fanoušky a určitě ne žádné podřadné. Tím se dostávám k jádru problému - fandění. Slovo, v kterém se skrývá spousta pocitů a nejrůznějších emocí, každému se vybaví trochu něco jiného. Bohužel, v dnešním světě fotbalu a fandění - a nejen v něm - se s tímto pojmem vybaví i jiné, další, už rozhodně méně lichotivé označení, rasismus.
Možná první vidina významu tohoto slova vypadá jako z nějakého filmu, kdy se nelítostně rvou dva "odlišní" jedinci až do úmoru jednoho z nich. Ovšem v dnešní době už asi všichni víme, že projev této nezáviděníhodné vlastnosti nemusí být vždy právě ono "jednu mu dám", ale (z hlediska fyzického) stačí mnohem méně. Právě proto se tohle označení stále více skloňuje ve spojení s tolik mezi fotbalovou částí národa oblíbeným pojmem fandění.

Můj osobní pocit je ten, že lidé, kteří se projevují jistými znaky rasismu vlastně nejsou fotbalovými fanoušky, nebo fanoušky jistého klubu, jak si často s oblibou a kamennou tváří rádi říkají. Tihle lidé asi totiž nefandí ani tak fotbalu, jako spíše sami sobě. Každý takový výtvor by se nad sebou měl zamyslet, jestli je správně na stadionu a nemá náhodou být radši v nějaké léčebně. Říká si, v jak civilizované a pokročilé době žije, a přitom se chová jako naprostý primitiv. Vždyť označit někoho za "jiného", "odlišného", nebo dokonce "nečlověka" je tak jednoduché a zárovneň tak nízké a povrchní. Navíc proč by tak měl být označován někdo, kdo má jinou barvu kůže než bílou...??

Proto s touto kampaní jednoznačně souhlasím a jsem i v jistém slova smyslu potěšena, že se k této aktivitě - kromě všem již známých hráčů tmavé pleti podílejících se na tvorbě televizního šotu - přidal i letenský klub. Pražská Sparta se tak stala jediným klubem starého kontinentu, který odehrál zápas v černobílých dresech. Nerada bych však předchozí větou o klubech zanedbala fakt, že v těchto barvách odehrály zápasy také například reprezantace Nizozemska, nebo jiné kluby, které zase navlékly na rukávy jako důkaz podpory hnutí proti rasismu černé a bílé pásky.

Rasismus je bohužel po celém světě. My naštěstí žijeme v době, kdy se proti němu určitě dá - a snad i účinně bojovat. Proto ať tato kampaň splní účel a otevře tak oči všem, kteří to potřebují.


STAND UP SPEAK UP



Wöronnicka