Je sobota 20. března 2015 a Sparta dnešního dne nastupuje ke šlágru kola v Jablonci nad Nisou a já vyrážím na kole z Prahy Černého mostu na cyklovýlet podpořit naše rudé hochy za vítězstvím.

Trasu mám v navigaci, lístek i ubytování mám s předstihem zajištěny, takže teď už jen dojet vcelku do Jablonce. Vyrážím okolo jedenácté za relativně slušných klimatických podmínek, je 5° Celsia, zataženo, téměř bezvětří. Oproti původní předpovědi tedy o dost lepší varianta. Šlapu přes Jenštejn, Brandýs nad Labem, Benátky nad Jizerou a cesta pěkně odsípá. Až v Mladé Boleslavi přichází první zádrhel, začínám kufrovat.

Až dosud jsem jel po paměti, ale teď jsem již nucen nasadit navigaci. Ta mě zachraňuje a zanedlouho se dostávám na správnou trasu. Boleslav mám za zády a přes Bakov nad Jizerou a Mnichovo Hradiště se dostávám do Svijan, kde mám v plánu odpočinek v místní pivovarské restauraci. Objednávám si nejlepší energetický nápoj na světě (pivo) a Kančí se šípkovou omáčkou a knedlíky. Oboje bylo výborné. Po cca třičtvrtěhodince odpočinku ještě navštěvuji Pivovarskou prodejnu a zakupuji nějaké ty suvenýry, výběr i ceny jsou příznivé. Zároveň se telefonicky dohaduji se čtyřmi kamarády, kteří taky nakonec vyrazí na dnešní duel a já jim zakoupím v předprodeji lístky.








Zbývající cesta do Jablonce už moc optimistická není, rozfoukalo se, terén je znatelně kopcovitější a dokonce se přidává i sněžení. No nic, nakonec to dávám a okolo páté dorážím do Jablonce. U stadionu zakoupím lístky a pak se jdu ubytovat. Tedy ubytovat… Na internetu jsem si našel levné ubytování v jakési ubytovně nedaleko stadionu neznajíc místní poměry. Cikánská ubytovna, kde jsem se bál nechat kolo, které jsem pro jistotu zamknul k radiátoru při mém odchodu, mě docela šokovala. Nedá se nic dělat, do zápasu zbývá posledních několik desítek minut. Hodím rychlou sprchu a zanedlouho si dávám první pivka v místní hospodě. Je narváno a nálada před zápasem je optimistická, v hospodě jsou Sparťani i domácí a no problem. Nemám moc času, je třeba vyrazit ke stadionu.

Před stadionem se setkávám s kámoši a vyrážíme na místa. Dáme si nějaké to občerstvení a usedáme na místa. Já mám dnešní šichtu za sebou, tak jsem zvědavý na naše borce co předvedou. Upřímně řečeno, stojí to za starou bačkoru, slušně řečeno. Při mlhavém počasí mi chybí větší nasazení, vyšší kvalita a taková ta touha jít za vítězstvím. Koučovi se to ale asi líbí, a tak první střídání přichází až na konci utkání… Bohužel, vítězství a důležité tři body se dnes nekonají, což jsme si ale bohužel za předvedený výkon ani nezasloužily. Cesta domů bude neveselá.








Po zápase nás ještě vytočí pořadatelé, kteří nás z normálního sektoru nechtějí pustit, a tak čekáme asi čtvrt hodiny na odemčení brány. Zápas je za námi, kluci jedou domů a já ještě vyrazím na nějaké to pivko na žal. Dostávám se do nějaké hospody, kde je skoro prázdno, jen dva stoly Sparťanů, kteří sem přijeli určitě ne za fotbalem. Bordel dělají docela slušný, a tak se zase tak dlouho nezdržuji a celkem naštvaně odcházím. Toto je přesně jeden z důvodů proč nás mají všude tak „rádi“ a i proč já se za Spartu občas stydím.

Přespání na ubytovně proběhlo v pohodě (i kolo mám na svém místě :-) ), a tak ráno velmi rád odsud vypálím. Ubytování za cenu dvěstěpadesát korun, bych si představoval určitě na jiné úrovni, takže kdybyste někdo chtěl v budoucnu nocovat v Jablonci, tak já vám poradím kam určitě nechodit. Počasí je oproti včerejšímu rozdílné, je polojasno, ale dost se rozfoukalo, takže cesta nebude nic moc. Stejně jako včera i dnes si dávám delší pauzu ve Svijanech, jen tentokrát si dávám kachýnku, mňam.








Cesta nazpět je totožná s tou včerejší akorát v opačném gardu, takže kufrování tentokráte nehrozí. V Brandýse nad Labem už melu z posledního, a tak se rozhoduju dát si pauzu na odpočinek v hospodě Modrá hvězda. Hned při vchodu do hospody dostávám ránu do očí, v zapnuté televizi právě pLZEŇ zahrává penaltu… A samozřejmě aby toho nebylo málo, tak za stavu 2:2 si radši pískneme ještě jednu, aby náhodou Berbrovci neztratily body, šmejdi. Takže tahle pauza se fakt nepovedla.

Poslední kilometry domů prošpikovávám nadávkami. Nicméně zážitek z celého cyklovýletu je neoddiskutovatelný. Bohužel ale výhru nemáme. Celkové resumé je 215 km, čas v sedle 10 h a 36 minut, průměrná rychlost 20,21 km/h, a zdolané převýšení cca 2100 metrů.













ACS forever!!!

Maty