Rok se s rokem sešel a my se opět vydáváme na Spartu do Srbska. S velmi podobnými pocity jako tenkrát, zvědaví, jakou hru budeme předvádět, posíleni o další cizince. Tentokrát nám UEFA v 2.předkole EL vylosovala tým Spartak Subotica. Jelikož stadion Spartaku prochází rekonstrukcí, tak se zápas uskuteční ve druhém největším srbském městě Novi Sad. Když přičtu zápas se Steaua Bukurešť, tak je to vlastně třetí rok po sobě, co zhruba ve stejném termínu jedeme na Balkán. Takže průjezd Maďarskem už známe z paměti.
Na cestu vyrážíme až v den zápasu, čtvrtek 26.7., krátce po šesté hodině ráno, z Uherského Brodu, ve stejném složení jako když jsme loni táhli na Bělehrad. Premiérově se k nám ale přidal i můj otec. Cesta je zdlouhavá, plná dopravních omezení, například kolem Budapešti, místo 15-20 minut, jedeme déle než hodinu. Poučeni z loňska, se letos vyhýbáme hlavnímu přechodu Röszke - Horgoš, kde jsme směrem do Srbska strávili čekáním 1,5 hodiny a cestou zpět 4 hodiny. Proto u města Kecskemét sjíždíme z dálnice a dál pokračujeme po okrskách směr hraniční přechod Tompa - Kelebija. Zde strávíme zhruba půl hodiny, a pak už naše cesta pokračuje celkem plynule. Zhruba v 15:45 už parkujeme ve dvoře hotelu Vigor. Je to velice útulný hotel, s milým a ochotným personálem. Konečně si můžu dát sprchu a na chvíli se natáhnout na postel.
V 18:00 jsme už připraveni na zápas, a vyrážíme z hotelu na stadion. Jsem optimista, ostatně jako vždycky, a tak věřím, že vyhrajeme 2:0. Kráčíme pěšky, protože hotel by měl být od stadionu asi jen 2,5 km, však tam budeme za chvíli. Jenže recepční nás poslala opačným směrem, a tak jsme se trochu víc prošli, asi 3x tolik. Že by to byla nějaká lstivá fanynka?!? Bereme to ale s úsměvem, a děláme si srandu, že jsme právě nachodili víc, než hráči naběhají na hřišti (bohužel si po zápase uvědomuji, že to zřejmě sranda nebyla)...Cestou se najednou vynoříme u nějakého jiného hotelu, z kterého právě vychází naši hráči, a nasedají do autobusu. Pozdravíme se s nimi, a prohodím pár vět s Mirou Barankem. Ten mi nechce nic prozradit ze sestavy, že bych to mohl dát na net. A to by asi činovníci Subotice byli dost překvapeni, kdyby se dozvěděli sestavu Sparty z fóra. A díky tomu by získali jistou výhodu...Jak se blížíme ke stadionu, tak přibývá policajtů, a my víme, že jdeme správně. Konečně přicházíme až k našemu sektoru. Už chybí jen počkat na Roberta, který má naše vouchery. Takže i tímto mu děkuji, že nám je v Praze zajistil a do Srbska přivezl.
Vstup do našeho sektoru je udělán přes jakési staveniště, takže se tu dost práší. Po důkladné kontrole jsme konečně na místě. Rozhlížíme se. Stadion s atletickou dráhou pro 12 tisíc diváků byl otevřen v roce 1924 a taky to jde na něm poznat. Poslední úpravou prošel v roce 2011. Největší divácká návštěva tu byla v roce 1967 při zápase Vojvodina Novi Sad - Celtic FC, to když si cestu na zápas našlo 30 tisíc lidí. Dnes se taková návštěva bohužel neočekává. Jelikož mám hlad, tak se těším na nějakou tu klobásku, nebo jinou pochutinu. V našem sektoru se ale nenachází žádný klasický bufet, jediné co vidím, je obyčejný stůl s jedním obsluhujícím. Nabízený sortiment byl opravdu chabý. Předražená minerální voda, a ještě coca-cola, no a na jídlo pouze popcorn, nějaké oříšky a brambůrky. Holt, jiný kraj, jiný mrav.. a tak zůstávám o hladu. Zakupuji jen tu předraženou minerální vodu.
Do našeho sektoru bylo prodáno asi 130 vstupenek. Bohužel ne všichni jsou v době výkopu na svém místě. Díky nesmyslné buzeraci srbské policie se několik desítek našich fanoušků dostává na stadion až v průběhu prvního poločasu. Dokonce jsou tam i nějací zadržení (přesný počet neznám). Kromě našeho sektoru je zaplněná celá hlavní tribuna a na protilehlé tribuně je kotel "domácích", kterých je tam několik desítek.
S úvodním hvizdem spouštíme support, jenže to co předvádí naši hráči na hřišti, nám postupně bere chuť na nějaké další fandění. Optimismus mě kupodivu dost rychle opouští, a v rozzlobené hlavě se mi dokonce honí různá ošklivá přirovnání naší hry. Asi nejvíc ve mně rezonuje toto: „Banda darmošlapů, co kurví jméno Sparty! Ach jo..“ Hra je pomalá, nepřesná, bezmyšlenkovitá..no prostě otřesná. Tak jak jsem v přípravě chválil Radakoviće, tak dnes mě zklamal. Levá strana s Frýdkem a Plavšićem hořela, soupeř jim tam každou chvíli utíkal jak chtěl. Stanciu hledá jarní formu, Ben Chaim ani nevím, že hrál, ale to neplatí jen o něm. Jednoduše hrůza! Jediný kdo by mohl snést přísnější měřítko, byl asi Tetteh. Alespoň on se snažil hrát a bojovat. Jenže nedostal do vápna pořádnou přihrávku. A když už nějakou i dostal, tak šla od brány a jediné co mu pak zůstávalo, bylo opět jenom někomu nahrávat, jenže nikdo mu nenabíhal, a tak byl chudák Tetteh ztracený.
Po prohraném utkání 0:2, bylo rozladění a hněv fanoušků velké. Někteří to dávali hráčům ihned po závěrečném hvizdu hlasitě najevo, a kdyby mohli, tak by to projevovali i fyzicky. Dokonce ze sektoru vyletěla i berle. Hráči se jen opatrně kolem nás sunuli do kabin...Já celou situaci sledoval z nadhledu, ale doslova mě vytočil Kanga svým ironickým potleskem a odchodem z hřiště do útrob stadionu! (Něco podobného předvedl už v přípravě s Celticem, směrem ke Stanciovi, když mu dal špatnou nahrávku a proto mě to vytočilo, že to nebylo poprvé.) To už jsem začal řvát i já: „Takové žoldáky ve Spartě nechceme! Další „úžasný večer“ v Evropě“...Pane Křetínský, Vám se tohle jako líbí? Jste spokojený, jak se pod vaším vedením nadále degraduje značka Sparty? Nás fanoušky, už to totiž pěkně se... štve!
Po zápase jsme ještě skoro hodinu drženi v sektoru. Jen co opouštíme stadion, bereme si taxi, a jedeme na hotel. Jelikož máme hlad, jdeme hned prozkoumat okolí, ale je už skoro půlnoc, a nikde už se nevaří. A tak jdeme spát, rozladění a hladoví. Pátek využíváme k poznání města. Ihned po snídani vyrážíme na obchůzku. Musím říct, že mě město mile překvapilo. Působí útulnějším dojmem, než Bělehrad. Když se zastavujeme v jedné restauraci u stadionu na oběd. Dáváme si plejskavici a srbský salát. Když se tam připojíme na wi-fi, zjišťujeme, že Pavel Hapal už není trenérem Sparty. Takže dobrou chuť! Procházíme se městem, debatujeme.. Zůstáváme zde ještě i další noc. Večer si dávám v restauraci salát s lososem a k tomu bílé víno. U piva a vína, pak až do půlnoci, postupně opět rozebíráme celý výjezd, zápas, a situaci ve Spartě..
Po návratu na hotel zůstáváme s otcem ještě na recepci, a s místním recepčním (fanouškem Partizanu) popíjíme víno, rozebíráme srbsko-chorvatské vztahy a otázku Kosova. On se ptá, jak to máme my se Slováky? Říkám mu, že v pohodě. Že tam to nikdy nebylo nijak vyhrocené. A že například v Žilině mám velmi dobrého kamaráda Miru Májka, který velice pozorně a dlouhodobě sleduje i Spartu, a situaci kolem ní. Tímto posílám pozdrav do Žiliny :-)
V sobotu ráno snídaně, sprcha a odjezd směr Balaton. Na hranici stojíme asi 15 minut, takže proti loňsku paráda. Na Balatonu se zdržíme asi hodinu a půl koupáním, pak dáváme oběd a vyrážíme k domovu. Doma jsem ve 21 hodin. Za námi je tak další balkánský výjezd s prohrou 0:2.
Už zase trochu v optimismu, si slibujeme, že se příště už určitě polepšíme. A že snad v neděli nějakým zázrakem porazíme Jablonec.
Sparta forever!
S úctou Váš Martin Polák.
FK Spartak Subotica – AC Sparta Praha
Branky: 9. Ćalasan, 58. Djuričin. ŽK: Jočič, Šimura, Djuričin - Šural, Frýdek. Rozhodčí: Raczkowski - Obukowicz, Siejka (vš. Polsko)
Subotica: Perič - Tekijaški, Kerkez, Ćalasan, Vukčević (74. Afum) - Joćić - Djuričin (75. Milošević), Šimura, Glavčić, Savković - Čečarić (86. Marčić).
Sparta: Nita - Chipciu, Radaković, Kaya, Frýdek - Kulhánek - Ben Chaim (61. Vukadinović), Stanciu, Kanga, Plavšić (46. Šural) - Tetteh (84. Ristić).
foto: Jelena Grlic (@jelenagrlic)
