Šéf. Takhle jednoduše, ale naprosto výstižně se jmenuje kniha o Andreji Kvašňákovi. Sparťanovi století a jednom z nejlepších hráčů slavné historie našeho klubu. Možná o tom úplně nejlepším. „Andrej Kvašňák – legenda, která psala dějiny československého fotbalu. Sparťanský Fotbalista století, hráč, kterého obdivovali jak spoluhráči, tak protihráči. Hráč, kterého milovali fanoušci, protože uměl rozdávat nejen fotbalovou radost svým umem, ale dokázal diváky i pobavit. To vše o jeho fotbalovém životě i zákulisí nabízí knížka Šéf, doplněná fotografiemi, některými dosud neuveřejněnými.“ To je shrnující noticka ze zadní strany obálky knihy. A je všeříkající. Právě takový (prý) Andrej byl a taková je i kniha o něm od vynikajícího novináře Stanislava Sigmunda.

Jakmile se objevila informace o vydání knihy, neváhal jsem. Měl jsem jasno, že tohle bude vánoční přání číslo jedna. A proto jsem se do čtení pustil hned pod stromečkem. Andreje Kvašňáka jsem hrát neviděl. A popravdě toho trochu lituju. Vlastně je mi to hodně líto. Byl by to fotbalista podle mého gusta. Žádný běžec, ale fotbalový virtuos, který chtěl především pobavit diváky, sebe a fotbal si užít. A především ho sakra uměl. Jsem proto rád, že mi naši klubovou legendu přiblížila právě tato skvělá kniha prostřednictvím 24 kapitol. V nich je zaznamenán jeho život, klíčové fotbalové úspěchy a zápasy, ale především celá řada historek a momentů, které ho představují jako člověka. Stanislav Sigmund při jejím psaní odvedl skvělou práci. Asi i proto, že se dle jeho slov s Andrejem spřátelili, a proto jde o celou řadu vzpomínek blízkého přítele. To dává publikaci úplně jiný rozměr. Kniha baví, má spád. Je postavena na příbězích, které vystihují dobu, fotbal i Andreje. Žádné statistiky.

Třeba hned ta první historka, kdy malý Andrej utíká od houslí na ulici hrát fotbal. „Jednou chlapci v zápalu boje ani nezpozorovali, že mají diváka. Jednoho. Dlouho sledoval jejich hru a pak řekl Andrejovi: „Přijď na trénink žáků. A tady máš pět korun a dej se vyfotografovat. A fotky přines s sebou. Budeš je potřebovat na legitimaci.“ Andrej se s tolika penězi cítil tehdy jako král, a jelikož nebyl lakomý, nastalo královské dělení – všechny kamarády pozval na zmrzlinu. Kluci si sice na pana Bauera, vedoucího žáků Jednoty Košice, už ani nevzpomněli, ale Andrej nezapomněl. Panu Bauerovi se samozřejmě vyhýbal, jakmile ho spatřil, mizel jako pára. Jednou seděl Andrej cestou ze školy v jedoucí tramvaji a myslel na odpolední zápas s kluky. Náhle v něm ztuhla krev. Do tramvaje nastoupil pan Bauer. Vyskočit už Andrej nemohl, tak byl připraven na bouřku. Ta ale nepřišla. Naopak pan Bauer vůbec neláteřil, jen zvolil jinou taktiku. Nepustil už Andreje z rukou, odvedl ho k fotografovi a pak hned na trénink Jednoty Košice,“ vypráví v knize Stanislav Sigmund. Měli bychom ze srdce děkovat panu Bauerovi, že takhle získal Andreje Kvašňáka pro fotbal a Spartu.

Slávu a oblíbenost Andreje Kvašnáka dobově dokládá i film Ecce Homo Homolka. Děda Homolka líčí kocovinou znavenému Ludvovi jak Sparta válela: „…dlouhej pas od brány, hele, rozumíš, ale takovej polovysokej. hele Andrej, rozumíš. Stahovačka, šoup to na Vránu…….. Hele, novej útok, rozumíš. Andrej klamajdu, tu jako nezachytil…“ Legendární scéna fantastického filmu i trilogie o rodině Homolkových. To muselo být sakra žrádlo!

Knihu vřele doporučuji všem sparťanům. Neměla by chybět v žádné sparťanské knihovničce. Určitě patří mezi zlaté publikace o našem klubu a jeho hráčích.

Šéf Andrej Kvašňák
Text: Stanislav Sigmund
Vydalo nakladatelství Olympia v roce 2018
168 stran

Pane Kvašňáku, děkuji, že jste hrál ve Spartě.
Pane Sigmunde, díky za výtečnou publikaci.

Mára


O panování veselého krále Andreje Kvašńáka (28.2. 2006) - www.spartaforever.cz/ukaz_clanek.php?clanek=636

Zemřel Andrej Kvašňák (18. 4. 2007) - www.spartaforever.cz/ukaz_clanek.php?clanek=973

Pohřeb Andreje Kvašňáka: www.spartaforever.cz/foto.php?allpic=1&fotoalbum=1009&parent=15