I takoví spisovatelé, jako byli například Jirásek, Hugo, Tolstoj nebo Shakespeare, si potřebovali čas od času vydechnout, nadechnout, protáhnout ruku, a myšlenky pustit, aspoň na chvilku, trochu jiným směrem. Také náš pan Novák se rozhodl, že tentokrát své ruce, unavené psaním reportů a máváním velkou vlajkou, dopřeje trochu odpočinku a pro zápas Evropské ligy prorotuje sestavu referátníkářů. O své nominaci jsem se dozvěděl pár dnů předem. V hlavě jsem se snažil promýšlet a plánovat o čem psát, co určitě zmínit, co radši vynechat, abych následně vše zavrhl. Vtip o plánech a pánu Bohu zná asi každý. Snad mi tedy čtvrteční večer přinese dost podnětů, abych z nich report poskládal.

Když už jsme u těch plánů a představ, fotbalový večer pro mne měl začít krátce po 16.hodině. Jenže z důvodu pracovního zaneprázdnění jsem byl rád, že jsem do blízké letenské hospůdky dorazil ve třičtvrtě na šest. Čas akorát na jedno pivo, pozdravení se s kamarády a podivení se nad absencí Asgera, která zaskočila i přítomného sportovního novináře. A vzhůru na stadion. Přiznávám, že v létě a v teplých podzimních měsících se na tribuně cítím lépe. Ale když je tma a na Letné svítí ten náš svatostánek, je to nádhera.

U turniketu jsem asi půl hodiny před výkopem, překvapivě rychlé odbavení a hurá na tribunu, trochu se ohřát. Nefouká, tak je vyhřívání znát. Sundávám mikinu a kulicha a rozhlížím se, kdo je v okolí nový. Až na tátu, který vzal dva malé kluky, tu jsou samé známé tváře. Řekneme si pár slov a pak už se věnuju trávníku a rozcvičce. Na tribunách se probírají ideální varianty vývoje ve skupině – my vyhrát to je bod č. 1, to je jasné. Ale mají pak vyhrát Rangers, ať máme jistotu pohárů na jaře, nebo je lepší, aby ztratili a my byli do posledního kola i ve hře o pokračování v Evropské lize? Shoda na tom nepanuje ani v mé hlavě, a tak si říkám, že jsou stejně jakékoli spekulace zbytečné. O těch fotbalových platí to samé, jako o výše zmíněných plánech. Hlavně dnes vyhrát, ale všichni si uvědomují, že to nebude jednoduché. A přesvědčujeme se o tom hned od úvodního hvizdu.

Zatím jsem neměl čas podívat se na zápas ještě jednou, a tak utkání shrnu trochu netradičně. Vezmu a rozeberu jednotlivá slova, která mi během těch 95 min v hlavě zarezonovala.

Klinč – „je termín z boxu, který právě více než co jiného připomíná objetí. Jde o obrannou akci, při které bojovník zadržuje protivníka, aby ho znehybnil a vyhnul se úderu. Rozhodčí během klinče může udělat přestávku - oddělit soupeře a přesunout je na různé strany ringu a pak pokračovat v boji.“

Oba týmy se do sebe zaklesly, oťukávaly, zkoušely to obehrát zprava i zleva, zatímco soupeř aktivně napadal. Míč tedy po chvíli doputoval zpět k brankáři nebo stoperům, kteří jednoduchými krátkými přihrávkami dali možnost všem na chvíli vydechnout. Vybavuji si i momenty, kdy se nad míčem pár vteřin jen stálo, než se šlo znovu do akce. Odehrávala se taktická bitva, dvou na sebe dobře připravených mužstev. Na Španělském soupeři byla znát větší zkušenost a velká individuální kvalita, na Sparťanské straně zas odhodlání a vůle nechat na hřišti všechno. Jako první mohl udeřit Betis, ale Vindahl svými zákroky změnu na ukazateli nepovolil a týmu dodal klid.

(ne)klid – „Nervozita (z lat. nervus, sval, šlacha, struna, nerv) je stav napětí a neklidu, který se projevuje i v pohybech a v jednání. Může to být přechodný (například před zkouškou, veřejným vystoupením), anebo i trvalý stav nervózního člověka.“

Právě stav napětí a neklidu je na tribunách téměř hmatatelný ve chvíli, kdy Peter Vindahl se svými parťáky na stoperu znovu uvádí míč do hry. Vím, je to moderní a hrají to tak téměř všichni. Fascinuje
mne, jak 18tisíc lidí trpí a těch 5 frajerů, co si to tam strká, je úplně klidných. Aspoň tak působí a já jim to chci věřit. A sobecky chci, aby se ten jejich klid někdy přelil i na mne. Než se tak stane, tak by mne potěšilo, kdyby aspoň jednou za čas dali hned dlouhý balon, abych si na chvíli psychicky odpočinul.

Nanosekunda - „Nanosekunda je jednotka času v Mezinárodní soustavě jednotek rovna jedné miliardtině sekundy, tedy 1⁄1 000 000 000 sekundy neboli 10⁻⁹ sekund. Termín kombinuje předponu SI nano- označující 1 miliardtinu jednotky SI a sekundu, primární jednotku času v SI. Nanosekunda se rovná 1000 pikosekundám nebo 1⁄1000 mikrosekundě.“

Proč se mi v hlavě během prvního poločasu vylíhlo slovo nanosekunda? Při pohledu kolik času dostávají naši hráči po převzetí míče od soupeře, jak před jejich vápnem není prostor na přípravu střely a v porovnání s ligou není zkrátka čas vůbec na nic, jako by mi Fanánek v hlavě zpíval: „Nanosekundu mám/A to je nejvíc/ Nanosekundu mám/Co jsi mi poskytla …“ (a v tu chvíli mi v hlavě zpíval skutečně jen o jednotce času : )

První půle je u konce. Kvalitní, ale taktická bitva bez branek mne úplně nezahřála, proto beru za vděk placatkou. Je malá, a tak se s kamarádem napijeme jen decentně, aby na oslavy gólů ještě zůstalo. Bavíme se o tom, co změnit. Netuším. Do šancí se nedostáváme, na bránu vystřelil jen dvakrát Haraslín, ale zrovna v tomhle utkání bych s dvěma hroty experimentovat nechtěl, aby se nám nerozpadla hra dozadu. Betis toho taky moc neměl, asi dvě nebezpečné střely a jednu tutovku, s čímž se Vindahl skvěle vypořádal. Přikláním se k názoru ještě do sestavy nesahat.

Euforie - „je lékařsky uznaný duševně/emoční stav definován jako subjektivní pocit velké (obvykle přehnané) radosti, štěstí a tělesné či psychické pohody. Technicky je euforie afekt; termín je však často hovorově používán k definování emoce jako intenzivního stavu mimořádného štěstí kombinovaného s ohromným pocitem psychické pohody. Uměle vyvolaná euforie může být kromě farmaceutik vyvolaná požitím některých drog, euforiantů.“

K jeho vyvolání, kromě výše uvedených látek, však postačí i jedna krásná trefa do správné branky. Ta je odměnou za zvýšenou aktivitu, se kterou jsme vstoupili do druhé půle. Po rychlém vhazování Preciada a Kuchtičově výborném potažení, se parádně trefuje Šulo. Miluju tu chvíli, kdy Letná exploduje nadšením. Přiznávám, že to je návykové, ale nemíním udělat nic, co by mne této závislosti zbavilo. A pevně doufám, že mi té radosti Haraslín ještě dopřeje dost, protože tak jak měl Petr Ton oblíbený blafák do bekhendu, tak Šulo má svou zasekávačku na střed a střelu na zadní. Všichni o tom vědí, a přesto to funguje.

Týmovost – nerad hodnotím jednotlivé hráče, protože neznám taktické pokyny a záměry trenéra, nevím, kdo má plnit jakou roli. Jasně, je možné porovnávat jednotlivé hráče v čase, a tak je viditelné, že třeba Laci teď není ve stejném laufu, jako třeba před měsícem. A není sám, je pochopitelné, že forma je mrcha kolísavá. Ale zároveň je patrné, že ten tým žije. Pokud někdo udělá chybu, jiný za něj zaskočí a hned si to řeknou. Třeba i důrazně, ale nemám pocit, že se někdo uráží. Velmi důležité bezesporu bylo i to, že všichni udrželi soustředěnost až do samotného konce.

Škoda několika nedotažených příležitostí, oslavy by mohly propuknout dřív než po závěrečném hvizdu. I tak byl potlesk spokojených tribun na místě. S kamarádem jsme dopili placatku a já odmítl několik lákavých nabídek na pivo. Parťák z tribuny navíc trefil přesný výsledek v naší hospodské tipovačce a tak by mne tam čekalo i legendario. Já řekl NE. Slyšel jsem o sobě, že mám silně vyvinutou slabou vůli, tak kdoví, v kolik bych pak odcházel. Musel jsem domů. V týdnu jsem trajdal víckrát, začalo to Zlínem, pak byl v divadle na premiéře, zatímco žena doma hlídala dcerku… a hlavně, slíbil jsem přeci záskok za pana Nováka. A dodám ho tak rychle, jako Ivoš.

Po příchodu jsem v pokoji našel rozložené masérské lůžko, které si manželka pořídila. Byla na kurzu a musí trénovat. Lůžko dorazilo právě včera. „Chceš namasírovat? Bolí tě něco?“ Záda mne bolí neustále, po sledování Spartičky mne bolí i nohy, protože mi během utkání často cukají ve snaze pomoct hráčům v souboji. A kdybych odmítl, další nabídka masáže by třeba nepřišla. Svolil jsem. Masáž byla relaxační. Příjemná. Nejprve jsem si v hlavě promítal zápas, pak pomalu chystal report a pak už nic. Probral jsem se ve chvíli, kdy jsem z pusy pustil slinu otvorem na hlavu. Došlo mi, že report zase rychle nedodám. Jsem rád, že hráči mají vůli silnější. Omlouvám se. Snad ještě někdy dostanu šanci…

saeta


AC Sparta Praha – Real Betis Balompié 1:0 (0:0)

Góly: 54. Haraslín. ŽK.: 38. Birmančević – 22. Ruibal, 70. Pezzella, 88. Miranda, 90. Rodriguéz. Rozhodčí: Nikola Dabanović, Vladan Todorović, Srđan Jovanovic, Miloš Bošković, Mario Zebec, Igor Pajac. Návštěva: 18 095.

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Panák, Krejčí – Preciado, Kairinen, Laci, Zelený – Birmančević (82. Sadílek), Kuchta (82. Olatunji), Haraslín (74. Pešek).

Sestava Betisu: R. Silva – Ruibal, Pezzella, Roca, A. Vinícius (84. Miranda) – G. Rodríguez, Guardado (C) (84. José) – Diao (76. Henrique), Fékir (46. Isco), Ezalzúlí (70. A. Pérez) – Iglesias.







Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá podzim 2023 (díl 18 a 1/2)

Co týden dal a dá podzim 2023 (18.díl)

Tak ještě aspoň dalších 130, krásko naše!

SF20 let: Integrace, aneb Spartaforever a jeho úloha v integraci "náplav"

Návrat legend na ikonickém místě. Buďte u toho!

Fanoušek měsíce - disi

Návrat ikony. Kupujte triko pro všechny dvanácté hráče

Co týden dal a dá podzim 2023 (17.díl)

VÝROČNÍ LEŽÁK 130 LET SPARTY

Co týden dal a dá podzim 2023 (16.díl)

Díky za příspěvky v naší internetové sbírce na choreo na protilehlé!

Paralelní svět - report z výhry Sparty nad Bohemians na Letné

SF20let: Jak to bylo s dvanáctým hráčem? Takto!