Kdesi jsem četl, že kdysi dávno jeden čínský generál po vylodění svojí armády nechával spálit všechny vlastní lodě. Bral tím svým vojákům možnost ústupu a sobě tu možnost, o ústupu vůbec uvažovat. Zjednodušoval si tím velení: když byly lodě pryč, už nebylo o čem – zpátky to nešlo, tudíž se muselo vpřed. Já v životě hrozně nerad honím vícero zajíců – unavuje mě vymýšlet, jak nakombinovat a zkoordinovat x věcí. Ono ve výsledku obvykle pak dopadne blbě úplně všechno. Proto docela rád používám taktiku starého orientálního válečníka. Sám si některé cestičky dobrovolně uzavírám a snažím se dělat spíš jednu věc pořádně. Takhle jedeme o posledním prázdninovém víkendu pro děti k babičce s návratem plánovaným na sobotu. To Sparta hraje v Hradci a já celý týden sleduju ten cvrkot na komunikátorech, kde se moji kámoši a kámošky domlouvají, kdo se jak dostane k lístkům, kdo vezme auto, kdo může a kdo nemůže jet... Prostě výjezdová klasika – určitě to všichni znáte. Já se ničeho neúčastním, já pálím lodě: „vezeme děcka :-(“ hlásím a tím to pro mě hasne.

Pak nadejde den zápasu a mně se to celé ještě jednou rozleží v hlavě: začnu vymýšlet, že by přecejen nebylo tak složité vyzvednout děti a někde cestou vystoupit z rodinného vozu a sám pokračovat směr HK. Výkop je až v 8 večer, takže času spousta. Po fotbale se určitě s někým svezu, v tom problém nebude. Že bych si takhle narychlo nějakou kocábku přecejen zkusil zbastlit? To první a nejdůležitější, co je potřeba udělat, je, pochopitelně, vyjednat celý plán diplomaticky s paní Novákovou. Ten rituál má svá lety daná pravidla: na mojí ženu se netlačí – vypustím informaci: „víš, dneska večer hraje Sparta v Hradci...“ a nic víc. Zkušenost velí: „nechat vsáknout“. Nasledují chvilky nejistoty, ale jakmile se žena ozve se svým klasickým „a jak by sis to představoval?“ vím, že je vyhráno: když moje žena myslí „ne“, tak prostě řekne „ne“ rovnou. Je jednoduše skvělá!

Teď lístky: Hradec má nový stadion, na který se docela chodí, takže ofiko je v sobotu vyprodáno. Napíšu pár lidem, co by mohli mít lupení, ale odpověď je u všech stejná: „sorry, ještě včera jsem měl...“ No jo, moje hloupost rozhýbat se takhle pozdě. Generále, tvoje výprava se zatím nevyvíjí zrovna úspěšně. Pak mi naštěstí napadne, že na Facebooku je docela dobře fungující sparťanská skupina, kde lidi nabízej a poptávaj lístky – často i na poslední chvíli. Co jsem měl možnost vidět, tak tam docela ctí pravidla a ceny jsou fér, takže žádná vábnička překupníků nehrozí. I v sobotu dopoledne to tam žije lístkama na večerní mač, je ale potřeba to sledovat a rychle reagovat. Oželím kafíčko s babičkou a čumím do mobilu: bože, jak hrozně sám nesnáším, když to dělaj jiní... Ale není zbytí – rozhoupal jsem se, blbec, až takhle pozdě, tak to mám za to. Jsem připraven si i připlatit (říkám tomu „příplatek za blbost“), ale nakonec seženu jeden do kotle za naprosto férovou cenu. Díky moderním vymoženostem pošlu peníze rychlým převodem a lístek mi přijde mailem – všechno bez zbytečných tahanic. Takže super! Lístek máme – zbytek je brnkačka: najít spoj do HK a koupit lístek na vlak je hračka. Vystupuju z auta v místě, kde se cesta do Prahy odděluje od štreky do Hradce a, abych se přiznal, necítím se u toho nijak vítězně: posílám ženu samotnou se dvěma furt poměrně malýma dětma na 300km přejezd – ale snad bude všechno v pohodě: je sobota, tak by ta D1 nemusela být tak šílená...

Já za chvíli usedám do prvního z vlaků směr HK: všude klídek, spousta místa... Beru do ruky mobil a zarazím se: vpravo nahoře u té malé baterky svítí 24%... Doháje! Teď ještě tohle?! V takových chvílích jednomu vždycky dojde, že jak úžasné ty moderní vymoženosti jsou, tak je člověk úplně v rejži, když to všechno zhasne... Lístek na fotbal, lístek na vlak, spojení s kámošema – všechno je v tom pitomým mobilu. 21% a klesá... „Ty jseš fakt tak blbej! Tvl, na poslední chvíli se vzpamatuješ, celá rodina kolem toho kmitá a nakonec to skončí na tom, že sis nenabil telefon?!“ Jsem čím dál nervóznější a někde u 14% se, ač to dělám normálně fakt hrozně nerad, zvednu a jdu otravovat lidi ve vlaku s otázkou, jestli někdo náhodou netahá s sebou nabíječku. Nikdo. Na posledním úseku cesty z Pardubic už je ve vlaku docela dost ACS barev, tak se cítím mnohem víc „mezi svýma“. Na mobilu 10% a já v posledním zoufalém tažení obcházím spolucestující, co mají „na srdci Es“. Neuvěřitelné se stane pravdou a zachraňuje mě mladá fanynka s powerbankou. Ještě jednou díky, žes nenechala starého boomera ve štychu! Po tomhle už musí všechno ostatní klapnout!

Spojuju se s naší výjezdovou partičkou v hospůdce v podloubí hradeckého náměstí. U Plzničky mi pípne zpráva „teď jsme dojely“ – tak zaplaťpánbů! V Hradci jsem nikdy předtím nebyl a udělá na mě dojem: velké, hezky opravené náměstí se spoustou hospůdek a kavárniček. Působí to všechno jako moc příjemné místo. S předstihem razíme k nové Malšovické aréně – od centra nějakých 10-15 minut chůze. Než vlezem na staďák, omrknem fanzónu: není nijak obrovská, ale docela fajn – pár atrakcí jako skákací hrad a nějaké to kopání na branku, do toho stánky s občerstvením a lavicema. Fakt moc príma: Sparťani se mísí s Hradečákama úplně bez problémů. Hodinu do výkopu vyrážíme na místa: kámoši na protilehlou, já do kotle. Na sítích se během dne objevila zpráva od našeho SLO s prosbou, ať lidi nechodí na tribuny v barvách – nakonec se naštěstí ukáže, že v praxi místní zas tak přísní nejsou. Sparťanů je v HK fakt hafo, byla by blbost dělat dusno kvůli dresům a šálám, když je jinak všechno v naprostém klidu.

Nejsem žádný odborník na architekturu stadionů, ale nový “Malšák” pod ikonickými lízátky se mi moc líbí: moderní, kompaktní aréna – ať máte lístek kamkoli, určitě máte dobrý jak výhled, tak přístup k těm důležitým věcem: na záchodky a k občerstvení. Zároveň stadion nijak monstrózní – kapacita těsně nad 9 tisíc se zdá být pro Votroky naprosto to pravé. A hlavně na ten staďák místní chodí! V našem kotli je plno, jak bývá poslední roky příjemným zvykem: naproti za bránou mají kotel domácí a je od začátku vidět, že se na sparťany budou chtít vytáhnout a ukázat, že v Hradci se taky fandí. Všem se nám to všechno moc líbí a tak místním pomůžeme s vyvoláváním sestavy domácích: já Votroky moc nesleduju, tak mě překvapí, že prakticky všichni hráči domácích se příjmením jmenují “Čumák” – asi nějaký lokální fotbalový klan. Pak jedna hradecká umělkyně hraje něco na harfu. Myšlenka asi ne úplně blbá – vznešený nástroj má zápasu se slavnou Spartou dodat slavnostní ráz, bohužel se ukáže, že málo spojení funguje míň, než spojení harfy a fotbalového stadionu. To, co naopak funguje velmi pěkně je, když těsně před výkopem zhasnou osvětlení staďáku a lidi svítí mobilama: Wow! Takováhle věc v Hradci, jo? Hmmmm, to má atmosféru...

V zápase jsem, jako asi všichni, zvědavý na přechod od euforického triumfálního postupu do LM k nespektakulární každotýdenní robotě v lize. LM je, samozřejmě, báječný úspěch, ale Sparta má i letos ambice nahánět těch zajíců víc. A Hradec s trenérem Horejšem doma nebude žádný snadný soupeř. Domácí kotel si na úvod připravil celosektorovou plachtu a trochu dýmu: nic super nápaditýho, ale tipuju, že něco takového tady nejede před každým domácím. Já jsem v našem kotli po docela dlouhé době: doma chodím na Protilehlou a když se mi povede vyjet, tak jezdím s lidma, které to do kotle netáhne. Dnes večer ale, když už jsem toho tolik podstoupil, abych se sem dostal, jsem rozhodnutý si zas jednou od plic zafandit. Výjezdy jsou na to ideální. Potkávám se v sektoru s kamarádem, který je docela persónou mezi ACS fans a dnes vzal na výjezd synka. Vždycky jsem hrozně rád, pokud mám možnost zažít lidi v různých rolích – tohohle kluka znám jako fandu a dnes trochu poznávám i jako tátu. Lidem to dodává rozměr navíc. Support v Kotli je opřen o buben a spíkra. Zvlášť spíkr je přesně podle mého gusta: dává fandění spoustu energie, komunikuje, hecuje a umí i pochválit. A lidi se za to odvděčují dobrým nasazením. Není to vůbec oblast, do které bych nějak víc viděl, ale mám osobně úplně nejradši, když se fandí tak, jako v sobotu: jenom ruce, hlasivky, šály. Jak čisté a jednoduché! Kotel šlape a na hřišti taky dobrý: pokaždé, když se Hradec už-už nadechoval, udeřila Sparta. Zvlášť Rrahmaniho úklid z konce 1. půle byl pro domácí určitě pořádnou ranou do vazu. V těch chvílích se tlačili za vyrovnáním a tenhle borec jim tam v ojedinělé akci pošle naprosto suše a s ledovým klidem umístěnýho šouráčka přesně do růžku. 2:0 do půle.

Hned zkraje druhé půle se naše nová hvězda zraní a musí z placu – doufám jen, že to nebude nic vážného: jeden Imanol naprosto stačí. Hradec se snaží ještě z toho udělat drámo, ale naše obrana v čele s kapitánem prostě funguje a Filip P. s Martinem V. naprosto kralují. Zbytek pak chytí Peter Vindahl. Jak se toho na place ve 2. půli děje spíš míň, může se náš Kotel soustředit na fandění. Od 55. až do 75. se v kuse jede “Se Spartou projezdíme celý svět...” 20 minut bez přerušení! Fakt ohromná síla! Miluju, když se to takhle chytne: lidi úplně v tranzu “my vždycky budem tam...” znovu a znovu a znovu! Něco srovnatelného jsem zažil jenom jednou kdysi v Liberci, kde se jelo “dej Sparta gól” během celé přestávky. Naprostý fanatismus, se kterým spíkr umí báječně pracovat: tu ztišoval, tam hecoval, tady zapumpoval – skvělá práce! Moje touha si pořádně zafandit ukojena měrou vrchovatou.

Na konci rozlučka s Jeanem-Paulem, neuznaný gól Markuse Solbakkena (já mu ho tolik přál!) - zase v době, kdy se Votroci tlačili za čestným úspěchem - a je to: vyhráváme 2:0 A tohle nebyl snadný zápas – Hradec chtěl kousat, hnaný plným domem - hráči v černobílém si po odpískání lehaj na pažit úplně vyflusaní. Dobrá práce od našich, že žádný dramata nepřipustili. Děkovačka s hráči, vyvolán Martin Vitík, který mohl jít a nešel. Po skončení zápasu se nedělají žádný vofuky a náš sektor je otevřen stejně, jako všechny ostatní, takže jsem u auta zároveň se zbytkem posádky, co byl na tribuně. Kluci mi líčí, jak na Malšáku skvěle fungovalo občerstvení a kolikrát u nich za poločas byla holka s roznosem pivek. Kdybych nevěřil, tak jeden důkaz vezeme s sebou ;-) – inu, ty moderní arény opravdu poskytují zajímavé možnosti.

Skvělé tři body z těžkého bojiště – bylo potřeba je urvat, ať je klid na reprenudu.

Sparta! Praha!

Novák


FC Hradec Králové – AC Sparta Praha 0:2 (0:2)

Branky: 8. Haraslín (Rrahmani), 45. Rrahmani (Krasniqi). ŽK: 15. Samek – 17. Kairinen, 61. Ryneš, 64. Krasniqi. Rozhodčí: K. Rouček – J. Kříž, L. Machač (M. Radina) | VAR: O. Berka | AVAR: K. Hájek. Návštěva: 9300.

Sestava Hradce: Zadražil – Spáčil, Čihák, Kodeš – Horák, Dancák, Samek (67. Koubek), Klíma – Vlkanova (77. Náprstek), Mihálik, Juliš (90+3. Šašinka).

Sestava Sparty: Vindahl – Sørensen, Panák, Vitík – Ryneš (65. Zelený), Laci (84. Sadílek), Kairinen, Wiesner – Haraslín (84. Solbakken), Rrahmani (50. Olatunji), Krasniqi (65. Daněk).




Co se aktuálně mezi fans děje?

Komentář: Liga mistrů - chtěli jsme ji a tak ji máme!

Chvilku vzpomínej…report ze zápasu Sparta - Malmo na Letné

Doslova zážitkový výjezd do Švédska

Co týden dal a dá podzim 2024 (7.díl)

Když se v sobotu myslí na úterý - report ze zápasu Sparta - Slovácko

Jak jsem (ne)dojel stopem do Jablonce

Co týden dal a dá podzim 2024 (6.díl)

Cyklotoulky do Jizerských hor a zpátky… aneb pro 3 body do Jablonce