Okolnosti vzniku tohoto rozhovoru v lecčems připomínaly mé prožitky u prvního výjezdu s Fanklubem: i na ten jsem vyjížděl lehce nervní a vlastně moc nevěděl, co čekat. A především doufal, že bude všechno vpohodě. Jak tenkrát na výjezdě, tak u rozhovoru mi ale po chvilce bylo jasno, že jsem mezi svýma: s prvním místopředsedou Fan Clubu Sparta a předsedou FCS Týnec nad Sázavou Pavlem Macháčkem po chvilce zjistím, že nemáme sebemenší problém najít společnou řeč – sešli jsme se v malebném prostředí u Sázavy, něco spolu vypili a prostě kecali: o Spartě, o Fanklubu… Stačilo se jen tu a tam doptat a Machy mi všechno velmi ochotně otevřeně a dopodrobna vylíčil. Tato fanouškovská persona nejvyššího ranku si na nic nehraje a stejně jako všechny ty desítky aktivních ve všech pobočkách, co jich Fanklub má, se především snaží o to, aby všechno bylo jednoduché pro ty druhé. Až tak, že člověku ani nedojde, kolik práce a úsilí za tím vším je – i proto jsem moc rád, že si Machy udělal čas a nechal nás nakouknout do FCS kuchyně se všema radostma a strastma, které to s sebou nese. Veliký dík za rozhovor a za všechno, co pro nás ve Fanklubu děláte!

Fan Club Sparta (FCS) má přes 50 let tradice, můžeš nám úvodem říct něco k historii?

No, ano, FCS má opravdu dlouhou tradici, ta ale byla i na čas přerušená. Proč? Upřímně, nevím přesně… Nedávno jsem na to narazil, ale nejsem si jistý, kde přesně jsem to četl. Psali tam, že to bylo přerušené kvůli nějakým problémům. Najednou to přestalo fungovat a pak se to zase začalo dávat dohromady. Tehdy bylo asi osm poboček, které se začaly postupně nabalovat. FCS Týnec máme založený v r. 2007.

Hrál v tom roli hrál samotný klub?

Sparta tehdy přišla s podporou autobusů pro fanoušky. Postupně se pak ty podmínky začaly zhoršovat a dnes to vypadá, že budeme fungovat více samostatně. Těch výhod od klubu je čím dál míň, ale zatím to nějak jde. Dneska máme 77 poboček a po poslední sezoně máme, říkal mi předseda FCS Sváťa Kunert, asi 3800 členů. Přesně to bude v našich výročních zprávách. Když se podíváš zpátky, tak v minulosti to bylo třeba kolem 2100 členů. Takže je to velký nárůst.

Je vůbec vaším cílem mít co nejvíce poboček?

Hm, to je složitá otázka… V současnosti je problém s tím, jak těm novým lidem garantovat lístky na zápasy. Ten stadion není nafukovací a lístků je prostě podstatně míň, než by bylo potřeba. Navíc, někdy, když je z jednoho kraje hodně zájemců, tak se stane, že se z jedné pobočky udělají dvě. Počet členů se tím sice nezvýší, ale poboček přibude. Ten hlavní problém za mě je, že zájem naráží na strop, kde prostě nemůžeš těm lidem lístky garantovat. A spousta lidí do fanklubů vstupuje právě kvůli tomu, že očekávají, že fankluby budou mít možnost ty lístky vždycky nějak sehnat.

Podle jakého klíče ten omezený počet teda rozdělujete?

Funguje to tak, že se pošle oznámení, že se řeší lístky a je tam nějaký limit, dokdy si ty pobočky nahlásí svoje počty. Ale v takovém množství prostě není možné, že všichni dostanou všechno. Když je top zápas, tak my jako FCS Týnec si kupříkladu nahlásíme, že chceme 26 lístků a dostaneme třeba 8. I když my jsme na tom relativně dobře, protože za těch X let, co jsme, tak jsme si kupovali vlastní permice, takže máme v tuhle chvíli asi 66 vlastních permic. V těch dobách, kdy šlo jenom o to, si vybrat místo, tak jsme vždycky dokoupili permice, když třeba někdo vypadl. Tenkrát D55, dneska je to C10 a pak jsme taky nahoře na C29. Kupovali jsme si hlavně tu D55, protože tenkrát tam byly hezký místa a ještě furt nižší kategorie... Dneska tam máme asi 35 míst a docela slušně pohromadě. To už by dneska samozřejmě nešlo – dneska máš na permice pořadníky.

Jak hodně vás zasáhl Covid?

Během Covidu to bylo těžké. Permice se tehdy nabízely za 50 Korun, ale my jsme platili plnou cenu. Byl k tomu tenkrát dres, ten jsme si pak dali třeba do tomboly nebo tak. Brali jsme to jako podporu Sparty. Ale dostali jsme se až do těžkého mínusu, třeba 80-100 tisíc. Ale dnes, s tím boomem, už jsme to zvládli a zase si můžeme dovolit leccos. Děláme schůze, velké tomboly a tak, takže je z čeho brát. Ale tehdy to bylo opravdu těžké.

Je dneska pořád zájem o Fanklub?

Furt je, no... Zájem je pořád velký a stále roste. Například u naší pobočky jsme loni měli 90 členů, předtím 62, a dnes už máme 104. Teď ještě máme otevřené okno pro nové členy do konce srpna. Pak to utneme: nemá cenu přijímat nové členy honem někdy v listopadu, jenom proto, že přijede Barcelona. Chtěli jsme skončit na stovce, což je ještě takový počet, o který se dá postarat. Ale už jsme to překročili, a asi skončíme na 120. Je to výzva, protože když chcete být aktivní a organizovat autobusy, turnaje, a ještě slíbit těm lidem lístky na zápasy, je to náročné. Ne každý se dostane na každý zápas, ale taky ne vždycky každý může, takže se snažíme, aby to nějak klapalo.

Pokud té struktuře správně rozumím, tak existuje zastřešující „zapsaný spolek“ FAN CLUB SPARTA, který má stanovy, vybírá členské příspěvky, vede účetnictví a všechnu tu nutnou administrativu kolem - a všechny ty lokální fankluby jsou jeho pobočkami. Můžeš nám trochu popsat, jak funguje tento vztah?

Jako FCS máme normálně stanovy, členské schůze jednou za rok... Musí to mít všechny náležitosti. Já jsem první místopředseda ze sedmičlenného výboru a jako výbor FCS máme pravidelné schůzky. Zrovna zítra máme předsezónní – tam každá pobočka posílá své akce, které plánuje na fotbalový rok: plesy, fotbálky, turnaje v pinčesu nebo dětský den... a my pak schvalujeme, kolik se jim na to dá dotace. Pro představu: 3-7 tisíc na akci, ale zase to není tak, že každý dostane to, co si napíše. Když je větší akce, do které je zapojeno více poboček, třeba nějaký turnaj, dostanou větší finanční podporu. Rozdělujeme rozpočet podle toho, jaké akce kdo dělá, a také někdy poskytujeme věcné dary. Pobočka si vybere, co potřebuje a pak se to v nějaké hodnotě objedná z e-shopu. Ale třeba FCS Rumburk už dlouho dělá turnaj fandů, kterého se ale účastní i fanoušci Slavie nebo Bohemky, tak těm se pak radši zaplatí pronájem sálu, protože co bude dělat Bohemák se sparťanskýma věcma, žejo.

Jsou všechny ty pobočky stejně aktivní?

Před tímhle boomem byly pobočky, které nedělaly nic a bylo o nich slyšet, jen když bylo Derby nebo utkání s Plzní. Podle toho ale také dostávaly podporu. Sváťa vždycky píše, že podpora jde podle aktivit. Pokud někdo nedělá nic, jenom čeká, co dostane, většinou toho moc nedostane. Naopak pobočky, které opravdu jezdí na fotbaly, doma i venku, organizují něco, chodí na chorea, dostávají víc. A když se pak rozhoduje, komu škrtat přidělené lístky, tak se přihlíží k celkové aktivitě. Nicméně se škrtá i těm nejaktivnějším. Bohužel, není možné, aby si někdo řekl o 28 lístků a dostal všech 28.

Je správný můj dojem, že Fanklub se primárně orientuje na mimopražské fandy?

Ano, on Fanklub jako takový byl vždycky spíš zaměřen na přespolní. Když to celé vznikalo, tak pro nás to hlavní bylo, že se platily autobusy na zápasy. Ze začátku to bylo tak, že se autobusy proplácely komplet. Dneska jsou tabulky podle vzdáleností a třeba my z Týnce, protože jsme do 100 km, dostaneme dotaci 4 tisíce na velký autobus, který stojí kolem 7 a půl tisíce. Zbytek doplácíme my. A ta dotace nejde od Sparty, jak by si někdo mohl myslet. Ta dotace je z fanklubového účtu. Sparta nám dává nějakých 50 tisíc, ale postupně toho ubývá a směřujeme k tomu, že budeme soběstační. Oni to tak chtějí a asi to tak i může fungovat.

Jak moc se dneska, kdy má každý svoje auto, využívají ty dotace na autobusy?

Pořád docela hodně. Pravidelně jezdí tak sedm až osm poboček, ať se děje, co se děje. Samozřejmě, jsou zápasy, kdy se autobusy neproplácí, ale tam je zas takový zájem, že se ten autobus zaplatí i bez dotace. Pak jsou lidi, kteří radši jedou autem, protože je to pro ně pohodlnější, ale i tak se autobusy pořád využívají. Ano, někdy to může být nepohodlné, třeba když se jede na zápas v týdnu, tak se tam ten autobus kodrcá přes Prahu, ale pořád je to výhodné. My jsme do toho šli hlavně proto, že je fajn, když parta fanoušků jede společně. Dříve, v 70.-80. Letech - se autobusy organizovaly z fabrik a bylo to snad i zadarmo. Jezdilo se hlavně na poháry. Lidi si na to zvykli a když dnes platíme třeba 150 korun, nikdo to moc neřeší. Je to pohodlné, autobus nás přiveze na pláň, nemusíš se starat o parkování a po zápase hned jedeme domů.

Kamil Veselý před sezonou někde zveřejňoval, že fanklub má 437 permanentek. Je dneska těžké je uhájit? Cítíte tlak?

Jo, je to docela cítit, protože to je jeden z těch benefitů, které jsou pro některé pobočky opravdu důležité. Pro nás v Týnci to není tak zásadní, ale i tak to má svou váhu. My jako FCS Týnec třeba máme nárok na 8 lístků zadarmo na ligové zápasy. Ty lístky sice máme “zadarmo”, ale ony nejdou zadarmo dál - ty peníze za ně jdou do kasy a používají se na různé věci, které potřebujeme. Některá pobočka z těch peněz vysloveně žije – třeba si zadotuje autobus z Poličky nebo někde z daleka. A taky třeba sponzoři, kteří nám pomůžou, dostanou lístky jako poděkování, nebo je dáváme do tomboly na plesech. Takhle jsme třeba získali i nové členy – někdo vyhrál lístek, šel poprvé na fotbal a pak se přidal k nám do fanklubu. Ve finále si nikdo ty peníze nestrká do kapes, ale zase je dá do toho fotbalu. Dřív, když stadiony nebyly plné, tak to pro Spartu nebyl problém, ta místa by stejně zůstala prázdná. Ale teď, když se každý zápas vyprodá, už to pro ně znamená ztrátu 4-5 stovek za lístek, když nám je dají. Dneska je to úplně jinde, než to bývalo.

Jak intenzivní jsou kontakty mezi jednotlivými pobočkami?

Určitě intenzivní: známe se přes různé turnaje, výjezdy nebo akce. Třeba v Poličce dělají zájezdy do sklípku, tak tam jedeme na víkend a setkáme se tam. Těch poboček, se kterými se navzájem navštěvujeme, je hodně. Někdy se stane, protože těch poboček už je tolik, že o něčí aktivitě nevíme, hlavně u nových poboček. Ale s těma, co fungují delší dobu, tak se prostě známe z fotbalů, potkáváme se na výjezdech: to jedeme spolu vlakem a známe se všichni. To samé jsou výjezdy v Evropě: když je masový výjezd do Liverpoolu, tak tam je kde-kdo, ale na některých těch delších výjezdech, kde se nás sejde sto a jsme rádi, tak to jsou pořád ty samý lidi.

Co ty osobně považuješ za tu nejdůležitější věc, kterou fanklub dělá?

Za mě to gro, kvůli čemu by ten fanklub měl fungovat, je organizování výjezdů na zápasy. A pak taky propagace toho fanklubu prostřednictvím různých mimosportovních akcí: plesy, turnaje, dětské dny a další společenské akce. To je obrovská reklama. Třeba když dáš dětem nějaký propagační věci a podchytíš je včas, tak to pro ně může být zlom: pak už třeba neřeší někoho z druhýho břehu, ale přilnou ke Spartě. Za nás je třeba škoda, že už se nedělají tištěné programy: to bylo perfektní zrovna pro tyhle malé děti. Prostě viděly barevné obrázky... kolikrát je to kravina, ale předtím, když třeba byla menší návštěva a zbylo toho mraky, tak já toho natahal balíky a lidi si to tady rozebrali. To byla skvělá propagace. Ale samozřejmě, doba se vyvíjí do elektronické podoby...

Další velká skvělá věc, co děláte, je setkání s legendami klubu. Jak se něco takového domlouvá?

Je jich několik, co furt rotujou: každý chce Siegla, Mistra, Frýďase... Funguje to tak, že pobočka dá vědět, že by chtěli třeba 26. září na povídání Frýďase s Mistrem a FCS je osloví. Oni přijedou, udělá se nějaké pohoštění a promo, aby tam bylo alepoň 50 lidí v nějaké klubovně, nebo hospodě. A jak ses ptal na ty vzájemné návštěvy, tak my z Týnce na takovou akci jedeme třeba do Kolína nebo do Zruče, protože to je tady na dostřel. Oni to dají na fanklubácké stránky a my tak o tom víme.

Jaké máte vztahy s ostatními fanouškovskými skupinami? Třeba konkrétně s Letenskými?

Dřív to bylo složitější, ale myslím, že dnes je situace lepší. Že ten Fanklub víc berou, než třeba kdysi. Dneska už aspoň přijde zpráva “nevěšte vlajky na plot, bude tam nějaká hlavní” – a lidi to respektujou. Nemůže to být tak, že někdo přijde hodinu před zápasem, pověsí vlajku a pak tam bude dělat scény, že tam byl hodinu předem. Dneska je prostě dané, že přes celý je ta jedna vlajka a ty lokální menší vlajky se věší na stranu.

Všechny vaše akce jsou otevřené – nezamýšlíte se někdy nad tím, že byste dělali věci víc exkluzivně? Jenom pro členy?

Primárně jsou všechny akce FCS hlavně pro členy a zpravidla to funguje tak, že členové mají lepší podmínky. Nicméně, když organizujeme výjezd autobusem, tak nebudeme striktně řešit, kdo je člen a kdo ne, protože potřebujeme tu dopravu zaplatit - ale členové mají výhodnější ceny.

Vaším nejdůležitějším kontaktem ve Spartě je, předpokládám, SLO?

Co se týče výjezdů tak stoprocentně. On nám dává ty informace: třeba kdy se začnou prodávat lístky na venkovní zápas. Anebo po Evropě: kde je sraz, odkaď se pojede, co tam v tom městě je zajímavého, kde je stadion, jak se tam dostat. Ale není to tak, že bych mu volal a ptal se na něco. On nám dá ty potřebné informace tak, že je to každému jasné. Samozřejmě, když je nějaký problém, třeba s lístkama, tak se to řeší s ním, ale já to řeším spíš se Sváťou. Ale ty informace od SLO dneska jsou v pohodě a srozumitelné: kdysi si každý sám musel shánět informace, kde se dalo.

Jak ty vnímáš změnu v tom posledním bodě, cos právě zmínil? Dnes jedeš najisto, QR-kód v mobilu…

Když to řeknu blbě: je to pohodlné. Dneska jsi vyfutrovaný informacema, máš lístek předem, nemusíš nic extra řešit. Víš, kam si stoupnout, víš, kam si sednout. Už jsme si na to tak zvykli, že to bereme jako samozřejmost. Když jdu na fotbal, tak ten lístek mám radši v kapse, než někde něco honit a shánět: donedávna, když se jelo třeba do Zlína, tak jsme chodívali do hospody tam hned u staďáku a vždycky jsme někoho vyslali, ať jde koupit lístky, protože pak nebudou, nebo tam bude fronta. Takže když máš lístek v kapse, tak je to lepší. Akorát se už nedají sbírat – kdysi jsem je měl za sezónu komplet, dneska lístek zmuchlám a i když si říkám, že si to pak znovu vytisknu, už se k tomu nikdy nevrátím.

Je vaše práce v něčem jiná teď, když se daří, a když to tolik nešlo?

Dneska je obrovský nárůst zájmu a problém ty lístky pro všechny sehnat, usadit je. Třeba tamti jdou s dětma a chtějí mít pět sedadel vedle sebe. Tak prostě sedneme s přítelkyní nad plánek toho našeho sektoru a vymýšlíme, jak je usadit… Ale ty plné stadiony jsou určitě radost. Když jsme 3 roky zpátky měli schůzku, tak jsme řešili, jak to dělají třeba v Drážďanech nebo na Schalke, kde ti jede na výjezd 15 tisíc lidí. Jak to v těch fanklubech dělají? A už i u nás to dneska umí být náročné: kolikrát bych měl dělat věci do práce, ale my sedíme s paní do jedné hodiny u lístků a řešíme. Kdysi nás třeba jelo 12 na fotbal a já si říkal “tyjo, to je v prdeli. Dvanáct lidí!” Tady z Týnce nás ve fanklubu bylo 60 a jelo nás 12... to bylo hrozný! Dneska máme těch 66 permic, k tomu 8 volných lísků a ještě kupujeme další a je to všechno plné.

A jak se perete s dnešním elektronickým systémem?

Čekal jsem, že to bude velký problém pro starší lidi nebo pro nějaké ňoumy, že si to nezaloží, ale ono je to fakt jednoduché. Založili si to úplně všichni a není s tím problém. Jsou tam asi tři kroky a najednou má každý IDčko. Ale my jim stejně musíme poslat SMS “Stojí tě to tolik a tolik.” Máme tři kategorie: člen má jinou cenu, nečlen má jinou, pak máte někoho z rodiny se slevou pro děti do 15 let. Pak mu musím poslat další SMS “máš to v IDčku, musíš to přijmout. Pošli peníze na účet.” Je potřeba 3-4 hodiny u toho sedět a nedělat jinou věc, třeba jít na pivo nebo někam jinam. A když je zápas v úterý a další je v pátek, nebo jsme na výjezdě a sotva se vrátíme... Je to makačka, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo, protože mě ten fotbal baví. Prostě tím žiju a je to pro mě zábava. A jsem rád, když lidi jezdí.

Dneska si všichni chrochtáme nad atmosférou – mně osobně vždycky vyrazí dech, když nějaký opravdový pamětník povídá o tom, jak si dnes užívá to všechno na stadionu. Co ty? Užíváš si to taky tak?

Mně se strašně líbí, když je plný stadion – když začnou fandit všichni, tak to je pecka! Dělený pokřiky, šály, nebo vlna, to je prostě skvělý. Kdysi jsme byli vykleplý, že nás bylo pátý zápas v řadě 10 tisíc, dneska přijedou Pardubice nebo Dukla a on je plný stadion! Já jsem se bál, že až bude v zimě hnusně, že to zas spadne, ale nespadlo. Na Karvinou bylo plno, na Boleslav – to jsou většinou nezajímaví soupeři. Ono se, samozřejmě, daří, tak je to s tím spojený – historicky víme, že až se dařit přestane, nějaký lidi odpadnou. To určitě přijde, ale chceme v tomhle módu být co nejdéle. Anebo je taky možnost, že se z toho stane standard, jako je to třeba v Německu.

Když někomu řekneš, že fandíš Spartě, tak má spousta lidí nějaký obrázek v hlavě: tlustej, vymaštěnej, agresivní... Řešíš nějak tahle klišé?

Jo, spousta lidí mi říká “co jste tam zase dělali?” Támhle letěla židlička v Plzni – “co jste to udělali?” Takových já se vždycky ptám: “byls tam? viděls to?” Jestli ne, tak se k tomu nevyjadřuj! Tohle mě vždycky strašně nasere, když si nějaký neználek někde něco přečte... Spousta lidí má úplně mylné představy o tom, co se na tom fotbale děje. Každý si přečte nějaký nadpis někde v novinách a hodnotí. Těm já vždycky říkám “tak jeď s náma a uvidíš.” Anebo seď doma a pusť si Ordinaci v Růžový zahradě.

Tys mohl být vážená fanouškovská celebrita: co tě vedlo k tomu, že ještě nad to, že “se Spartou projezdíš celý svět”, ses ještě uvázal v té organizaci?

To tak nějak vyplynulo ze situace. My když jsme tenkrát zakládali Fanklub, tak nebyly žádné volby: tam se to tehdy prostě nějak nanominovalo. Pak jsme udělali formální volby, ale on to, samozřejmě, nikdo moc nechtěl dělat a lidi asi byli spokojení s tím, jak to dělám já. A já už jsem na to tak zvyklý, že mi to přijde normální součást života mě i mojí partnerky. Všichni to děláme zadarmo, tak mi chtěli aspoň zaplatit permanentku a já byl jediný, kdo hlasoval proti. Když bych to nechtěl dělat, tak to nedělám… Ale ono je pak dobrý, když člověk někam jde a všichni ho tam znají a zdraví – to jednomu dělá dobře. Anebo když tě někdo pochválí za to, jaké děláš akce: po našem Spartakempu za mnou chodili tady místní starý fotbalisti a říkali, jak to je perfektní, že to pro ty děti děláme. Tak to je pak ta odměna.

Kdy si řekneš, že se něco povedlo? Je to spíš, když se dobře fandí anebo když se něco zvládne organizačně?

Strašně si vážím toho, že jsme šli do toho rizika udělat letadlo na Galatasaray. Tam jsme byli docela v presu: do nějakého data bylo potřeba potvrdit letadlo a složit milionovou kauci. A najednou ty lidi nejsou... Ale my si řekli, že jak jsme s tím jednou vyjeli, tak to musíme dotáhnout i za cenu, že třeba jako Fanklub proděláme 100 tisíc. Protože jak jednou cukneš a řekneš lidem: “bohužel, je nás málo” a lidi, co si nekoupili letenky za 5 tisíc, když to šlo, si je teď musí koupit za 12-15, tak najednou vzbudíš takovou nedůvěru pro příště, že to si prostě nemůžeš dovolit. Takže Gala skončilo s mírnou ztrátou, ale ta se zase zalepila výjezdem do Liverpoolu, kam letěly 3 FCS letadla. Galatasaray a Liverpool, bráno dohromady, byla za mě ta nejvíc povedená věc za poslední roky.

Díky za rozhovor

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

SF20 let: Tohle bylo TOP 5 kampaní SF a klubu

Fanoušek měsíce - Polin

Co týden dal a dá podzim 2024 (8. díl)

Komentář: Ve Spartě začala plíživá internacionalizace

Jak se honí zajíci - report z výjezdu do Hradce Králové za Spartou

Komentář: Liga mistrů - chtěli jsme ji a tak ji máme!

Chvilku vzpomínej…report ze zápasu Sparta - Malmo na Letné

Doslova zážitkový výjezd do Švédska

Co týden dal a dá podzim 2024 (7.díl)

Když se v sobotu myslí na úterý - report ze zápasu Sparta - Slovácko

Jak jsem (ne)dojel stopem do Jablonce

Co týden dal a dá podzim 2024 (6.díl)

Cyklotoulky do Jizerských hor a zpátky… aneb pro 3 body do Jablonce