Normálně píše reporty kamarád, který ale tentokrát do Manchesteru nevyrazil, tak mě poprosil, jestli bych něco nedal dohromady. A nemohl jsem mu nevyhovět.

Jestli do Manchesteru vyrazím, nebo ne, o tom jsem měl jasno hned po losu. Problém byl jen v tom, kdo se mnou. Nakonec na to jeden z kámošů kývl a začali jsme zhruba 14 dní před zápasem všechno řešit. Letenky do a z Londýna, jízdenky do Manchesteru a zpátky a ubytko cajk. Lupeny? Taky dobrý. Jen jsme ještě čekali na potvrzení, jestli máme i lístky na zápas Arsenalu se Šachtarem, který nám přistály dva dny před odletem. Paráda, všechno máme, v úterý letíme. Všechno bylo v naprosté pohodě. Na letišti klasický pivo, kde kolem nás seděla spousta sparťanů a nálada vynikající.

Všechno šlo podle plánu. Přílet na Luton, cesta do centra, kouknout na pár památek, dát si rychlý Five Guys a potom na kamarádovo doporučení ten vůbec asi nejlepší brisket v životě. Samozřejmě všechno proložený sem tam dalšíma pivama. Rychlý přejezd do severního Londýna a hurá na fotbal. Nemohla chybět návštěva starého Highbury. Dostali jsme se i do té části pro ubytované a jo, dýchne tam na vás atmosféra. Však na tom místě běhal třeba Henry, že jo.

Před zápasem návštěva arsenalských hospod, všichni free, uvolnění a potkali jsme i fanoušky ze Slovenska. Pak už na zápas. Na Arsenalu jsem byl vůbec poprvé a teda.. Stadion hezký, to je jasný. Neměl jsem ani žádný očekávání od atmosféry, ale tam se fakt nedělo nic. Domácí fanoušci jen na začátku vytáhli plachtu „VAMOS“ na podporu Artety, kterou ale ještě rozbalili obráceně. Fotbal samotný v první půli šel, ve druhé to byla bída s nouzí. Po fotbálku ještě pivo v jiné arsenalské hospodě, ale o půlnoci nás vyhodili a tak tradá na ubytko.

Ráno vstávačka, přesun na nádraží a vlakem směr Manchester s jedním přestupem v Crewe. Všechno nám navazovalo a šlapalo to. Ve vlaku z Crewe navíc potkáváme další sparťany a tak prohazujeme pár slov. Shodou okolností i oni byli den předtím na Arsenalu. V Manchesteru pak hned na ubytko, kde jsme teda zjistili, že bydlíme v Gay Village. Ano.. Všude duhové vlajky a gay bary. Nevadí, zmáknem to. Měli jsme v plánu jet na mládež a nebo do muzea anglického fotbalu. Ale jelikož jsme usnuli na hotelu, nestihlo se ani jedno. Takže rovnou směr Etihad. Cesta na pohodu, ale ke štěstí nám chybělo pivo. Jenže už nebyl pořádně čas. Tak rovnou do fronty. Před námi bylo zhruba 15 fanoušků, ale dobrých 20 minut jsme ve frontě strávili. Kontrola hodně důkladná a po ní nechyběla očuchávačka hned od dvou psů. Všechno čistý jak naše střelecký konto v zápase.

Po vstupu dáváme pivko, který do nás teda nikterak extra neteče, ale od druhýho jsme si zvykli. Překvapený jsem teda ale byl při návštěvě toalet, kdy tam prostě hlídal policajt. Proč? Kdybych se netrefil? Nevim...V útrobách stadionu už to v tu chvíli žilo, jely se chorály a bylo to jedno velký bavendo. To probíhalo vlastně minimálně celý první poločas, jelikož ti šašci ze City drželi hubu a krok. Podle zpráv z Česka všechny hodně pobavilo „Dejte jim bůra“. Měl jsem hned několik zpráv, jakože fakt dobrý a vtipný. Druhá půle už taková nebyla. Asi i kvůli skóre a přihlížečům z okolních tribun City. Ti se sem tam ozvali, ale nic velkého. Náladu nám to nezkazilo. A to jak oni, tak ani výsledek, který byl teda 0:5, ale co si budeme, s body se nepočítalo.

Obecně mě support hodně bavil, a to i přes těžké podmínky bez megafonu a bubnu. Je vidět, že se to dá utáhnout i hlasivkama, ale byl to boj. Jeden highlight bych z fandění ale přece jenom vytáhnul. A to borce v dresu Rooneyho. Naprosto vynikající věc a fakt jsem se zasmál. Díky!

Po zápase už směr centrum, což byl trošku očistec, ale zhruba za hodinu jsme se dostali k hospodě, kam jsme chtěli. Bum.. Zavřeno. Jiný sparťan nám říká, ať jdeme do Gay Village, že jsou tam bary a je to oukej. Neváháme, jdeme. První bar? Zavírá. Druhý bar? Zavírá. Třetí bar? No football. Do toho jsme potkali několik transek. No nic, jdeme dál za další partičkou, která v jednom baru už sedí. Cestou jsme ale zahlédli jiný a hlavně slyšeli hudbu. Jdeme dovnitř a ano, gay bar. Na televizích gay videoklipy, na baru jedna žena. Říkáme, že dobrý, alespoň jedna. Při objednávce piva na baru ale zjišťujeme, že dáma má plnovous a chodí na pánský hajzly. K tomu jí přišla ještě velmi žárlivá přítelkyně, která se nemohla ztotožnit s tím, když její milou/jejího milého vytáhl jeden z kolegů na tanec. Samozřejmě z hecu. Pak nás vystrašilo, když přišel barman a podal nám 12 růžových panáků. Všichni jsme měli strach, co to s námi udělá. Nikdo ale zfetovaný nebyl a jako modrý pramen z Kameňáku to taky nezafungovalo, tak dobrý.

Na závěr jsme vyrazili do kubánského baru kousek vedle. Bohužel hned čtyři z nás tam nepustili kvůli sparťanským věcem, já s kámošem jsme to nějak zmákli. Takže už v klidu jen tři piva a spát. Máme před sebou hodinku spánku a hurá na bus zpátky do Londýna. Jenže jsme hotel opouštěli v 5:12 a bus jel v 5:15. No nic, ujelo nám to před nosem. Frčíme rychle alespoň na vlakové nádraží, kde zjišťujeme, že můžeme jet přímým vlakem do Londýna. Cena? 145 liber na jednoho. Hluboce polkneme. Pak nám ale řekl, že je možnost cesty s přestupem opět v Crewe za 45 liber. Neváháme a bereme.

Nakonec i v Londýně trošku honičky, ale všechno jsme stihli i se závěrečným jídlem na letišti. Ve čtyři jsme byli v Praze jak na koni. Co říct závěrem? Jezděte na výjezdy. Po Evropě, po Česku.. Takové zážitky nikdy neposbíráte doma na gauči. I přes debakl jsme si to fakt užili. Tak v neděli v Plzni zdar!

Hopík


Co se aktuálně mezi fans děje?

Co týden dal a dá podzim 2024 (15. díl)

Sedět a čumět - report z výhry Sparty nad Libercem na Letné

Fanoušek měsíce - Gabra

Co týden dal a dá podzim 2024 (13.-14. díl)

Na hokej do Litvínova - report z výjezdu na HC Sparta Praha do Litvínova

PODZIM VE STYLSPORTU

Trička SPARTA AWAY DAYS v prodeji

“Nejsem žádná legenda. Jsem normální frajer, který prostě měl to štěstí, že se dostal do Sparty a šlo to.” - rozhovor s Lumírem Mistrem

Co můžeš dělat? - report z derby

„Ty jsi blázen“! Aneb cyklo-Champions League do Stuttgartu na kole

Co u bedny nezažiješ…report z výjezdu do Stuttgartu

Už je to dvanáct let, nikdy nezapomeneme, Seniore!