Znáte to všichni: fandovství sebou nese ohromnou spoustu mystiky a pověr. Třeba takové „kdybych to nezapínal, tak toho góla nedostanem“ je klasika všech klasik, ale ona ta fanouškovská pověrčivost může mít tisíc a jednu podobu. V našem sektoru minule pozoruju, jak si jeden pár mění místa, protože ona vždycky sedí zleva – jinak Sparta prohraje... Já osobně takhle docela silně věřím, když to Spartě nejde, že je nějaká mystická hloubka mizérie, kterou když si vybereme, tak už se to může jenom zvedat. Zkrátka, že je nějaké dno, na které když narazíme, tak pak už půjdeme jenom nahoru. A sobotní Chachar byl hodně velký náraz. Pro mě nečekaný. Jasně, vím, že Spartě se teď nedaří, ale fakt by mě nenapadlo, že zrovna tihle nuzáci u nás budou křepčit. Aby toho nebylo málo, tak to po dlouhé době vyšlo tak, že můžu vzít malou dcerku. Rád vzpomínám na to, jaký dojem na ní udělala její poslední návštěva na Letné. Vlajky, šály, chorály, pyro – oči navrch hlavy. Děcka jsou v tomhle prožívání tak úžasně opravdický... Proto hodně stojím o to, dostat jí zrovna na Baník: zápas s tradičním rivalem tradičně znamená dobrou atmosféru – čekám třeba i drámo, ale nakonec nepochybuju o výhře rudých koní. Slovem, všechny ingredience pro perfektní dětský zážitek. Nakonec ale ze stadionu odcházím, jako většina z nás, v hodně špatným rozpoložení. Na tu malou chudinku dlouho nepromluvím, až mi je jí líto: „Tati, tak nebuď naštvanej...“

Tohle muselo být to dno, říkám si. Prostě muselo! Teď už se budeme zvedat, to je jasný. Kolikrát jsme slyšeli, že je to v lize velký špatný, protože hrajeme tu LM. Přece není možné se hecnout na Liberec, když tě pár dní po tom čeká City. Slyším a beru na vědomí. Takže po projetým Chacharovi jistojistě přijde odraz proti Brestu. Beru to fakt jako hotovou věc a na večerní zápas se vyloženě těším – výkop ve 21 hod. je docela příjemná změna. Chápu, že pro přespolní fans je to mnohem horší, ale já vklídku stihnu přijít z práce, pobýt s chvilku s rodinkou a ještě i dvě rychlý před. Moc často to nedělám a tak si to ve středu docela užiju. Jsem natěšený na slavnostní zápas, který konečně utne všechny ty řeči o tom, jak je náš klub na odpis.

Nastoupíme asi s tím nej, co máme momentálně k dispozici – zase se nám nakupily nějak ty zranění, takže na křídlech Rrahmani a Kuba Pešek, na hrotu Victor O. Nevypadá to tak úplně marně – trochu problém možná v tom, že na lavici nevidím nikoho, kdo by to mohl zvednout v případě, že to přecejen půjde do kytek. Ale tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet: třeba nic zvedat nebude potřeba, říkám si ve svém předzápasovém optimizmu. A nejsem sám: i přes ty mizerné výsledky a výkony poslední týdny, to v ochozech není vůbec špatné. Mně osobně třeba překvapil náš Kotel: nečekal jsem, že po tom zásadním vkladu po posledním ligovém mači, se bude projevovat tak pozitivně. Hezká dvoupatrová malůvka na úvod říká jasně, co dnes večer chceme: vítězství, nebo smrt.

Na soupeře nijak nevlítnem, ale od prvních minut je znát, že klub, který dnes hostíme, není nad naše možnosti. Level Evropa, to ano: bude potřeba od všech sto procent a vyvarovat se chyb. Na druhou stranu to není ani Pool ani City. Plná Letná žene kluky a Brest taky ukazuje, že v Bretani se umí zafandit. Zaplní celý sektor, vytáhnou plachtu a jednotné oblečení. Naši hráči se bohužel chyb nevyvarují a i když nám jich soupeř několik odpustí, ve 37. po docela v klidu odvráceném rohu si balon najde úplně volný plejer na hranici vápna a už to nemá složitý. Tečeme 0:1 a je to blbý. Jakkoli vím, jak malý vliv mají nějaké moje pocity na ty kluky tam dole pode mnou, tak z mého pohledu je na celé té dnešní situaci nejhorší, že z toho týmu není cítit sílu. Už když v sobotu prohráváme o poločase, musím si – ačkoli šíleně nerad – připustit, že vlastně nevěřím tomu, že by naši v momentálním rozpoložení měli na to, ten zápas otočit. Hrozně mě to samotnýho štve a radši bych si uřízl ruku, ale dnes to tak bohužel vnímám. A zas mi přijde, že v tom nejsem sám: mám pocit, že po gólu atmosféra upadne – a neumím posoudit, nakolik se opravdu něco stalo i v ochozech a kolik je jenom moje vnímání...

Nevím, jestli má smysl vám nějak víc líčit obraz hry: na našich leží tlustá deka. Žádná lehkost, žádná invence. A hrozně moc chyb od všech. V obraně, v záloze, v útoku i v bráně. Když pak ve druhém poločase Frantíci přidaj‘ druhýho, je hotovo. Podotýkám, že v ten moment jsme pořád bez střely na branku. Trochu to prostřídáme, na hřiště přijdou čerstvé síly a jejich energie a zápal nakonec pomůžou ke snížení v nastaveném čase. Výsledek 1:2, ruku na srdce, vypadá mnohem líp, než obraz hry. Já vím, že se ve fotbale na žádnou spravedlnost nehraje, ale po dnešním výkonu plném chyb a nepřesností, jsme si žádný bod nezasloužili.

Já, na rozdíl třeba od Ivoše, nejsem trenér a tak do věci zdaleka nevidím tolik, ale ten výkonnostní sešup mi přijde až k nepochopení. A přiznám se vám upřímně, že jsem naprosto bezradný při hledání vinníka. Po dvou superúspěšných ligových ročnících, kdy se ustálil herní plán i sestava, to najednou vypadá, jakoby všichni zapoměli hrát fotbal nebo co... Není to tak dávno, když jsme na ty samé hráče řvali nadšením a věřili jim až do posledních vteřin, že zmáknou jakýkoli zápas a jakýkoli stav. Z mého pohledu je nefér ukazovat na hráče, co jsou ve Spartě chvilku anebo jsou tady sice nějakou dobu, ale nedostanou se na plac příliš často. Ve chvílích, kdy přijde na tým taková deka, to přece nemůže být o někom, kdo leští lávku. Naši kmenoví hráči, kterým jsme jen několik měsíců nazpátek extaticky aplaudovali, najednou na hřišti nepředvedou prakticky nic. Ze zálohy nepřijde překvapivý balón, obrana kupí chybu za chybou, útočníci netrefí stodolu... Je to trenérem? Tím, co k nám přišel 2 roky zpátky touhle dobou jako asistent a měl lví podíl na titulu a doublu? Tím, co nás po 19 letech dostal do LM? Anebo máme špatného kapitána? Toho, co si zcela suverénně rovnal obranu celou loňskou sezonu jak v lize, tak v Evropě a vyvážel z ní míče jak pán? Zdá se mi to zkrátka celé až neuvěřitelné a sám na to zírám s otevřenou pusou. Takový propad tak rychle... Já bych teď s těma v kanclích na Letné určitě neměnil. A všichni víme, že Sparta nemá čas na to, aby si něco sedalo anebo aby krize prostě uplynula. Ostatně, já sám bych to tak nejspíš nechtěl.

Bude to teď blbý: odevšad vylezou Neználci a fandové dobrého fotbalu, co si někde v médiích přečetli zaručený názor naslovovzatého experta o tom, co všechno je ve Spartě špatně. Sami si často nejsou jisti, kolikže hráčů ten fotbal vlastně hraje, ale budou si chtít rejpnout, poškádlit. Ve chvíli, kdy tohle píšu, mám už jednu takovou „diskusi“ za sebou. Vůbec nic příjemného, ale přežili jsme už i mnohem horší. Mám na to takovou trochu ezoterickou teorii o tom, že ty dobré vzpomínky a zážitky si má člověk ukládat na blbý časy. Je fajn si je pak vyndat jako takový kamínka v mrazivým dnu. Kodaň a Dinamo, Krejdova pentle v Derby, pohárová otočka z 2:0 v Mordoru, Teplice v deseti, domácí Gala a tříbarevná Olomouc... Je toho mraky! Ty poslední dvě fantastické sezony a spousty a spousty úžasných zážitků už nám nikdo nevezme! A můžu vám slíbit, že zase budou. Chce to jen vydržet a věřit tomu dál!

V neděli od 15:30 se, bohužel v úplně jiném rozpoložení, vracíme na místo loňských oslav do Bolky – chtělo by to určitě výhru, ať se můžem v reprenudě oklepat a přeskupit síly.

Navždy Sparta!

Novák







Co se aktuálně mezi fans děje?

Co týden dal a dá podzim 2024 (17. díl)

Celebrity - report z utkání Sparta - Brno v Mol Cupu na Letné

Co týden dal a dá podzim 2024 (16. díl)

Moje první Plzeň, aneb když se dojebe úplně všechno

Autobusem 12. HRÁČE do Rotterdamu s garancí vstupenky

Na Ostrovy! Na fotbal! Na Spartu! - report z výjezdu za Spartou na LM do Anglie

Co týden dal a dá podzim 2024 (15. díl)

Sedět a čumět - report z výhry Sparty nad Libercem na Letné

Fanoušek měsíce - Gabra

Co týden dal a dá podzim 2024 (13.-14. díl)

Na hokej do Litvínova - report z výjezdu na HC Sparta Praha do Litvínova

PODZIM VE STYLSPORTU

Trička SPARTA AWAY DAYS v prodeji

“Nejsem žádná legenda. Jsem normální frajer, který prostě měl to štěstí, že se dostal do Sparty a šlo to.” - rozhovor s Lumírem Mistrem