Nejsem žádný ultra výjezďák: mám vždycky pocit, že se to nějak nehodí - moc práce, nejsem fit, máme už rodinné plány - znáte to… Když na to někdy přijde řeč v rodině nebo mezi známýma, často se podivují, že nám to všem stojí za to, jezdit takové kilometry “jenom” kvůli fotbalu. Nicméně, já si vždycky pomyslím, že ta největší zátěž rozhodně neleží na mně: já si jedu za něčím, co mám fakt rád - moje žena je ta, co musí zůstat několik dní s dětma sama. Díky za to! Každý výjezd je pro mě pořád docela svátek a moc si užívám to vybočení z normálu: člověk na chvíli pustí z hlavy všechny ty pracovní i rodinné věci a řeší jenom klub svého srdce. A k tomu, samozřejmě, nějaké to pivko a třeba jídlo, co si jen tak leckde nedá. Ideální stav!

Proto před zápasem v Leverkusenu vůbec neřeším to, že v tom zápase nám už o nic nejde a vyrážím na cestu autobusem 12. Hráče. Už jsem s nima pár výjezdů absolvoval a vždycky to byla dobře zorganizovaná a přitom pořád ještě fanouškovská akce za rozumnou cenu. Stačí poslat peníze a emailem svoje údaje - všechno ostatní důležité se člověk dozví. Navíc se výjezd vždycky organizuje pro tolik lidí, aby se dal všem garantovat lístek. Vyjíždí se lehce po 22. hod. v úterý večer od stadionu a sejde se nás tam docela pestrá směs - kluci, holky, ošlehaní výjezďáci i výjezdové prvničky. Když dorazí autobusy, tak už každý ví, do kterého z těch 3 patří, vytištěný lístek na fotbal dostanu do ruky při nástupu. Jednoduché a efektivní. Mně autobus od mala nevadí - jak se to pohne, usínám. Pokud někdo ale spát ještě nechce, tak může třeba trénovat chorály, anebo si ke spánku pomoci sparťanským pivkem, co je k dostání u řidiče. Cesta uběhne v naprostém klidu, jediným vážnějším vyrušením je hraniční kontrola, kdy nás němečtí celníci pojednom prošacujou. I vzhledem k tomu, že musíme čekat, až projdou bus před náma, nás celá naprosto zbytečná akce zdrží o dobrou hodinu a půl. Zbytek cesty ale už proběhne úplně hladce a tak parkujeme lehounce před 9 ráno u Bay Areny. Je to vždycky stejný obrázek: rozespalé mátohy, zmačkané po noci v autobuse vrávoravě opouštějí palubu. Přijedeme všichni víceméně najednou a tak se na parkovišti krátce můžu pozdravit se známýma - většina z nich nechybí opravdu nikde. Podle instrukcí se nesnažím nic moc objevovat přímo v Leverkusenu a sedám na vláček, co mě za 5 Eur a 20 minut dopraví do Kolína.

Rozhodně nejsem žádný Gebrian, ale jako vždycky v Německu mi přijde moc fajn to, jak jsou centra měst mnohem více vystavěny pro chodce a všudypřítomná kola, než je tomu u nás. Leverkusen třeba rozhodně není žádná “perla na Rýně”, ale stejně je příchod k nevelkému nádraží hodně pohodlný a velkoryse vymyšlený: nikde žádné proplétání v dopravě. Kolín je pak, samozřejmě, ještě úplně jiná liga: velkoměsto se vším všudy. Měl jsem kdysi odsud kolegy a ti mi s patřičnou nabubřelostí říkávali, že jsou na světě jenom 2 druhy lidí: “ti, co v Kolíně žijí a ti, co by tam žít chtěli…” Já tam byl na návštěvě několikrát a pokaždé to na mě udělalo dojem. Staré město, kam vás vlak přímo odveze (stanice Köln Hauptbahnhof leží přímo u slavného Dómu), dnes už není nijak extra rozlehlé, ale prakticky všude je pěší zóna. Netřeba dodávat, že Německo je pro našince hodně přívětivé: všechno tam funguje stejně, jako u nás - žádné smlouvání ani obtěžující prodejci, jak to člověka umí unavovat v exotičtějších zemích. Tady opravdu nejste terčem vůbec pro nikoho.

Já docela rád chvilku jen tak sedím a koukám, takže trávím dost času na Rýnské promenádě - to je něco jako Pražská náplavka, akorát větší zhruba v tom poměru, o co je Rýn větší, než Vltava. Kolín je hrozně staré město, které založili už Římani a od té doby bylo vždycky velkoměstem. “Římsko-germánské muzeum” je bohužel v rekonstrukci, tak se aspoň projdu po kousku originál římské silnice, kterou tady mají na pár metrech zachovanou. Když se nabažím pochůzek a vysedávání a začne se do mě dávat polehku zima, zajdu si dát kafíčko do jedné, jak typické pro Něměcko!, ultra-zelené kavárny: fér, bio a navíc upraženo výhradně za použití proudu ze solárních zdrojů… Wow! Ale kafe mají vpohodě. Dám si pak něco k snědku a den se konečně překulí přes poledne a tím pádem už mi nepřijde tak blbý, dát si konečně jedno. Kolínská pivní kultura nepřipraveného může zaskočit: pije se tady “kölsch” což je pro mě, jako člověka, co se pivem nijak zvlášť nezabývá, chuťově i vzhledově víceméně normální “naše” pivo, akorát se pije z malých trubkovitých skleniček o objemu 0,2. Tedy vlastě: jak jsem byl poučen, tak v hospodě je to běžně 0,3, kdežto přímo v pivovarech 0,2… Jo a taky víckrát na různých místech proběhne s obsluhou drobný vtípek, když vás upozorní, že si nemáte objednávat pivo (“Bier”) ale “kölsch”... Prostě je to celé “kompliziert”: pivko ale chutná - mně vyhovuje, jak je furt čerstvý. Nechlastám moc na objemy, takže i s tou mírou jsem docela spokojený. K večeru se pak srážím se spřátelenou fanouškovskou skupinou, co jela po své ose autama. Dáme si ještě pár kousíčků - opět místní zvyklost velí, že vám obsluha neustále nosí čerstvé, dokud nezakryjete svou skleničku podtáckem. To pak hra končí a dostanete účet (čárkuje se přímo na podtácek). Kamarádi jsou, na rozdíl ode mě, kovaní výjezďáci, což se pozná mimo jiné podle toho, že mají na všechno spoustu času. Ve chvílích, kdy já už nervózně kontroluju hodinky, si oni ještě v klidu dávají rundu. A pak další… Prostě bardi, no… Mrzí mě, že tím pádem zmeškáme pochod ke stadionu, ale co se dá dělat. Aby toho nebylo málo, tak na nádraží zjišťujeme, že vlak naším směrem byl zrušen a tak musíme přepravu řešit nějak alternativně. Mám tyhle hoňky z duše nerad, ale nakonec všechno dobře dopadne a u sektoru jsme včas. Za symbolické jedno Euro nechávám svůj batůžek v úschovně. U vstupu jsem jeden z vybraných šťastlivců, kteří musí podstoupit nejen klasickou prohmatávačku, ale vezmou si mě stranou do budky, kde jdu téměř do trenek. Podle toho, co kontrolují, se mi zdá, že hledají nějaké symboly na trikách, nebo co… Znaky SF naštěstí nikoho nepohoršují, takže jsem propuštěn.

Bay Arena je docela fajn stadionek pro 30 tisíc: náš sektor není za bránou, ale v rohu a překvapí mě, že ještě nad námi je jedno patro domácích. Kotel domácích je, jak to bývá zvykem, za bránou. Dobře vypadají jejich velké mávací vlajky na extra dlouhých tyčích. Stadion je, pochopitelně, komplet zastřešený, což je fajn pro akustiku (a taky se v průběhu zápasu spustí déšť) - zároveň tady střecha nijak neruší. Například na Feyenoordu jsem měl celou dobu dojem, že mi právě střecha staďáku jaksi omezuje výhled.

O zápase už jste si určitě v době, kdy čtete tento report, přečetli a prohlédli své. Atmosféra byla po celou dobu dobrá, ale nijak strhující: náš kotel se snažil, ale žádný fanatismus se odšpuntovat nepodařilo. V zápase, kde nám nešlo o nic a ještě jsme po celou dobu tahali jasně za kratší konec, to snad lze i pochopit. Místní kotel fandil celou dobu, ale ostatní ochozy se přidávali jenom u gólů. Oni si, zdálo se mi, byli taky docela vědomi, že jejich Jungs povinnou výhru zvládnou i bez 12. hráče. Po odpískání proběhne děkovačka za celou Ligu Mistrů po 19 letech a na chvilku vyvoláme Matěje Kováře. Nej moment přichází, až když už je stadion téměř prázdný a z repráků se ozve Sweet Caroline - to si všichni zazpíváme “tu naši” docela schuti a od plic a je z toho pěkná tečka za Ligou Mistrů.

Já osobně jsem moc rád, že jsme LM hráli a že jsem mohl být u toho. Úvahy o tom, že by pro nás bylo vhodnější hrát o level níž, se mi vůbec nepozdávají: ta úroveň a prestiž LM je někde úplně jinde. Teď jsme si to všichni zažili - hráči, trenéři i ten klub jako celek. Pro většinu to bylo poprvé, takže z toho vylezlo to, co z toho někdy vylezlo. Přes to všechno je podle mě pořád tohle ta úroveň, na kterou má Sparta aspirovat. Tohle je ta úroveň, pro kterou je třeba budovat tým, shánět trenéry a ladit všechno v klubu. Bylo by skvělé, kdyby se nám tam povedlo zabydlet tak, abychom na další účast nemuseli čekat dlouhá léta. Navzdory některým debaklům věřím, že k tomu máme dobře nakročeno. Tak zase brzy nashledanou, Ligo Mistrů!

Po dvou přípravných zápasech s italským a německým mistrem v neděli čeká určitě hodně ostrý zápas na Slovácku. Doufám, že se nám povede do jarní části sezóny vykročit výhrou, ale zadarmo to nebude. Lístky do našich sektorů mizely utěšeně, tak pojďte Spartičce vytvořit domácí prostředí!

Sparta Praha olé!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Sparta B je taky Sparta, aneb Budějčáci zvykejme si - report z utkání Dynamo České Budějovice - Sparta B

Klíčit fotbalový život - report z utkání Sparta - Inter Milán v Lize mistrů na Letné

Fanoušek měsíce - Michal Krása

Pomáháme - Sanitka splněných snů

Gaginek: „Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)“

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2024 radost

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2024/25

PF 2025

Rok 2024? Kdyby každý další chtěl být alespoň takový!

Slovo redakce: Shrnutí roku 2024

POVÁNOČNÍ DOPRODEJ NA ESHOPU SF

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2025!

Fanoušek měsíce - Standa Bartoš