Opisovat se určitě nemá, ale co má člověk udělat s tím, když se mu přihodí něco, že to pak vypadá jako by si přivlastnil cizí nápady? Slíbíte takhle napsat report ze zápasu na Slovácku, dopředu si v hlavě i na papíře rovnáte myšlenky, tvoříte nějaký koncept, připravujete si nějaký začátek článku, no a pak si přečtete výbornou reportáž z Leverkusenu od pana Nováka a hned první věta je téměř totožná s tou, kterou jste hodlal použít v úvodu sám. Blbá náhoda, co? A budou čtenáři věřit tomu, že jde jenom o náhodu a že nekradete myšlenky? Takže máte pouze dvě možnosti. Tou první je, že vše, co jste do této chvíle vymyslel zahodíte a vytěsníte z hlavy, tou druhou je pak možnost, že se z toho zkusíte nějak elegantně vymotat a celé to trochu překopat, abyste nemusel vše radikálně měnit a zároveň nebyl naprosto totožný. A v mém věku se mi už nějaký nápad přetěžko opouští a nerad se jej vzdávám, proto zkusím možnost číslo dvě. Budete-li mít tedy po přečtení následujících řádek pocit, že jste na něco podobného nedávno narazili, tak porucha není na vašem přijímači.

Přiznávám se bez mučení, že ani já nejsem žádný velký výjezďák. Omluvou mi budiž fakt, že výjezdem jsou pro mě vlastně všechny zápasy na Letné, které navštěvuji s naprostou pravidelností. S venkovními zápasy to mám ale o mnoho horší, proto taky obdivuji všechny, kteří jedou podpořit Spartu kdykoli a kamkoli. Má bilance je taková, že v cizině, pokud tedy nebudu počítat Slovensko z dob federálních, jsem vlastně se Spartičkou nikdy nebyl a co se domácí soutěže týče, tak je to taky docela bída. Někdy nebyl čas, někdy chyběly finance, nesehnal jsem vstupenky či parťáky na výjezd, zápas kolidoval s pracovními či jinými povinnostmi, nebo jsem prostě jen neměl chuť se někam táhnout. Když budu bilancovat kde jsem za tu hromadu let na lize někdy byl a kde ne, budu s návštěvou venkovních stadiónů tak možná lehce nad padesáti procenty. Nic moc. Přesto jsou na ligové mapě lokality, kde by mi za účasti mohli snad i domovský list vystavit. A jedním takovým místem je i Městský fotbalový stadión Miroslava Valenty v Uherském Hradišti. Určitě je to náhoda, ale když je poslední roky na Slovácku Sparta, já tam nechybím. A nejinak je tomu i tentokrát. Ta zimní přestávka už byla nesnesitelně dlouhá, takže abychom ukojili absťák, vyrážíme hned na první „jarní“ utkání soutěže, kam jinam než do Uherského Hradiště.

Jsem rád, že se kolotoč ligových zápasů začíná opět roztáčet. A když říkám rád, myslím tím opravdu velice rád. Konečně se svět sparťanského fanouška vrátí třeba o malý kousíček k normálu. Aspoň tomu tedy upřímně věřím a pevně v to doufám. Konečně se snad přestane řešit kdo a kolik chlastá, kdo gambleří a kdo ho podporuje a kryje, přestanou se vyhazovat ti, kterým jsme se ještě před půl rokem obdivně klaněli a na jejich bedra se přestanou klást veškeré chyby světa, přestane se bez jakýchkoli znalostí probírat obchodní politika klubu našeho i jiných, přestanou se hubou rozhazovat cizí milióny v českých i evropských, přestanou se předvádět rádoby odborníci na skauting a přestupy a hlavně, snad konečně přestanou ty nekonečné obdivné litanie na antikrista, jak to tam u nádraží dělají skvěle a jak je, na rozdíl od těch slátaných géniů, ve Spartě jeden neumětel vedle druhého. Věřím, že se opět začnou probírat hlavně výkony týmu a jednotlivých hráčů. Začneme se zase dohadovat o tom, kdo měl hrát a kdo měl leštit lávku, kdo zahrál perfektně a naopak, kdo je takové kopyto a poleno, že nemá na trávníku v rudém dresu co pohledávat, jaká akce se povedla a co se moc nevydařilo. Diskusi zaplní úvahy ve stylu co by bylo, kdyby bylo a svět fotbalového fanouška bude zase v pořádku. Den nebo dva po zápase se bude rozebírat to, co jsme mohli na hřišti sledovat, no a zbytek týdne, až do dalšího mače se bude spekulovat o sestavě, taktice a vyhlídkách Spartičky následující víkend. Začneme diskutovat o fotbale a přestaneme žvanit o věcech, kterým valná většina z nás diskutujících vůbec nerozumí, o kterých nic netuší, ale naprosto přesně ví, jak by měly probíhat a jak by se měly řešit. Možná se dokonce v diskusích objeví více vzájemného respektu a relevantních argumentů a naopak méně urážek a dehonestací oponenta. Ale to jsem se fakt docela zasnil a ve svých úvahách od utkání na Slovácku opravdu hodně odbočil. Tak rychle zpět.

Termín výkopu ve 13 hodin znamená, že start musíme naplánovat na, pro neděli docela časnou ranní hodinu, chceme-li mít trochu rezervu a také kdybychom snad chtěli před fotbalem někde poobědvat. Přece jenom, dálnice se u Brna často podobá obrovskému parkovišti a doba strávená na cestě v této oblasti je velice nejistá a proměnlivá, což ví každý, kdo tudy někdy projížděl. A dohánět čas rychlou jízdou? Snad ani ne. Když jsem jel na Slovácko naposledy, tak mi posléze přišel domů dopis s vyměřenou dodatečnou daní z tachometru. A z naší skupiny nejsem jediný, kdo tam někdy nedobrovolně přispěl do rozpočtu některé z projížděných obcí. Takže, je před osmou ráno a já postupně posbírám do auta posádku ve složení Roman, Honza a Honzík, ještě rychlá kontrola zda máme vše potřebné a pak už vyrážíme směr Morava. Před námi je téměř 300 kilometrů dlouhá cesta do Uherského Hradiště, abychom mohli povzbudit naše borce v bitvě o ligové body. Z minulosti sice vím, že to na Slovácku nikdy nebylo jednoduché, přesto si nepřipouštím jinou variantu, než skvělý výkon Sparty a import bodů na Letnou. Pro mě je totiž fakt, že „je nejlepší, je nejlepší, Spartička je nejlepší“ něco, přes co vlak nejede. A stejně optimisticky jsou naladěni i moji spolucestující. Všichni jsme natěšeni na velké fotbalové představení a úžasný fanouškovský zážitek, protože jinak to být ani nemůže. Nedělní počasí se vyvedlo, dopravní situace také bez problému, takže nám cesta rychle a příjemně utekla. Dokonce i Honzíkovi, takže to očekávané „už tam budeme“ zaznělo až tehdy, když už jsme v Hradišti opravdu už skoro byli. A ta cesta byla tak pohodová, že se nepřihodilo téměř nic, co by stálo za zmínku. Snad jen, že na oběd nedošlo, protože kapacity restaurací v širším okruhu stadiónu je prostě nedostatečná a my se nikam nevešli. Hlavním cílem naší cesty byl ale fotbal, který se na Slovácku servíroval.

Když se objevila hodinu před zápasem sestava, mohli jsme se zaradovat poprvé. Kuchta v základu. V to jsme doufali a na to se těšili. A Belmondo vtrhnul do zápasu jako velká voda. Ještě neuplynula ani celá minuta hry a už orazítkoval tyčku po pravé ruce brankáře domácích. Škoda, to by byl vstup do utkání. Nemusíme ale smutnit dlouho. Ve čtvrté minutě domácí golman udělal svou první, nikoli však poslední chybu v zápase. Při snaze odehrát balón do bezpečí se střetl s vlastním spoluhráčem, míč namazal Sadílkovi a pro Sáďu nebyl problém uklidit do prázdné brány. A za deset minut mohlo být ještě lépe. Z poza vápna napřáhl Suchomel a tentokrát zazvonila druhá tyčka. Vše nasvědčovalo tomu, že dneska by to mělo jít. Trochu mi zatrnulo, když jsme dokázali z našeho autu před vápnem soupeře vytvořit gólový brejk pro domácí, Slovácko si ale nepohlídalo ofsajdové postavení a to nás zachránilo. A o chvíli později Kaan fantasticky nahrál Kuchtovi, který překonal z těžkého úhlu brankáře Borka a upravil na 2:0. K domácímu brankáři bych řekl jenom tolik, že jestli tohle je náhrada za Heču, tak si Slovácko moc nepolepšilo. Spíš tedy vůbec. Vedli jsme o dva góly a podle průběhu hry bylo víceméně jasné, že dneska ovčáčci moc zlobit nebudou. Jednoduše, tentokrát na to neměli. Takže jsme v poklidu dohráli první půli.

Do druhého poločasu nahradil Šula, kterému to tentokrát příliš nesedlo, Olatunji. Byl jsem zvědavý, jak to bude Viktorovi klapat v útočné dvojici s Kuchtou a v několika prvních minutách druhé půle jsem si i říkal „boha pozritě sa, on behá“. Bohužel, dlouho mu to nevydrželo. Škoda, ale každý, tedy i Olatunji, je svého štěstí strojvedoucím. To porovnání útočníků jsme si mohli prohlédnout na vlastní oči. Jaká je to paráda, když jde hroťák do souboje, neřkuli když ten souboj většinou vyhraje. Jaká je to paráda, když útočník dokáže míč zalepit, podržet jej a rozehrát spoluhráči. A jaká je to paráda, když ten útočník není při napadání skoupý na krok. Honzo, vítej zpět. Příště bych byl možná rád, kdyby trenér zkusil aspoň část zápasu návrat k trojzubci. Už jen proto, že jak Šulovi, tak Birmovi hra v útočné dvojici zatím moc nesedí. A co se dá ještě k zápasu dodat? Vlastně nic. Druhou půli si kluci pohlídali, domácí v podstatě k ničemu nepustili a dovedli to k pohodové výhře. Takže vlastně docela dobrý. Dodat bych ještě mohl, že Honzík byl za svého premiérového výjezdu nadšený a už po cestě zpět spřádal plány, kam že ho to příště musíme vzít. Tak uvidíme.

Ave Sparta.

Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Zase brzy nashledanou! - report z výjezdu za Spartou so Leverkusenu

Sparta B je taky Sparta, aneb Budějčáci zvykejme si - report z utkání Dynamo České Budějovice - Sparta B

Klíčit fotbalový život - report z utkání Sparta - Inter Milán v Lize mistrů na Letné

Fanoušek měsíce - Michal Krása

Pomáháme - Sanitka splněných snů

Gaginek: „Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)“

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2024 radost

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2024/25

PF 2025

Rok 2024? Kdyby každý další chtěl být alespoň takový!

Slovo redakce: Shrnutí roku 2024

POVÁNOČNÍ DOPRODEJ NA ESHOPU SF

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2025!

Fanoušek měsíce - Standa Bartoš