Zápasy mého milovaného klubu prožívám opravdu velice intenzivně, zároveň ale tak nějak do sebe dovnitř. Nelítám po vítězném mači po ulici a nevyřvávám na plné pecky oslavné chorály, no a po porážce se nehroutím, netluču hlavou o zem a nemlátím vztekle do věcí kolem sebe. Nejsem typ, který by své emoce dával nějak moc najevo, ale kdo mě dobře zná, může velice snadno vydedukovat, jak poslední utkání Spartičky skončilo. Když se vyhraje, tak mi oči září, hubu mám od ucha k uchu, jak se usmívám na celý svět a na všechny lidi okolo sebe jsem milý. Když to ale nedopadne, jo to je jiná. Svět je celý šedý, nemám moc chuť s někým komunikovat a když už musím, tak na své okolí vrčím. Pak je lepší se mi vyhýbat a moc mě nedráždit. A nejhorší jsou ty cesty z nepovedených zápasů domů. Kolikrát za ty hodiny v autě ani nepromluvím a užírám se směsí smutku, naštvání, vzteku a beznaděje. A ti hráči, kteří ještě včera byli úžasnými miláčky, se jakoby mávnutím kouzelné hůlky změnili v líné nekopy a neschopné dřeváky. Naštěstí ale fotbalový svět pádí jako splašená kobyla, poslední zápas je velice rychle minulostí a šance na reparát okamžitě klepe na dveře. Tak je tomu i nyní. Z Liberce jsem odjížděl roztrpčený, ze zápasu s Plzní otrávený, ale teď už to konečně musí klapnout. V Ostravě si naši hráči určitě napraví reputaci a sparťanští fanoušci chuť. Proto tam nesmím chybět. Mými parťáky na výjezd jsou Roman a Honza, který má nyní mezi svými zahraničními štacemi pauzu. No a protože se mi podařilo na poslední chvíli dokoupit ještě jeden lístek (díky Juro), může zažít další výjezd i malý Honzík. Zaseté semínko sparťanství je potřeba pravidelně zalévat a výchovy nové generace není nikdy dost.

Je tady sobotní ráno a před námi cesta téměř přes celou republiku, cesta z Budějc do Ostravy za Spartičkou. Přemýšleli jsme, zda by nebylo nejlepší dorazit autem na nádraží ve Svinově před příjezdem rychlíku z Prahy a připojit se k pražským výjezďákům. Nemáme příliš chuť potulovat se sami po Ostravě oděni do sparťanského, ve složení dva starší chlapy, k tomu jeden, s přivřením obou očí středního věku a s nimi malý kluk. Sice platí, že bezpečnost především, ale nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme přímo k vítkovickému stadiónu. Však ono to nějak dopadne. Vyrážíme a moji dobrou náladu ještě umocňuje fakt, že tentokrát nejsem za šoféra, ale pouhým „vedoucím zájezdu“. Těším se, jak si užiju cestu a samozřejmě také na vrchol celého dne, utkání proti Baníku. Věřím, že už jen ze statistického hlediska je téměř vyloučeno, aby rudí koně železní prohráli třikrát po sobě. Navíc doufám, že se musí výrazně zlepšit i kvalita předvedeného produktu. Tak děsivé, jako to bylo minule a předminule, to být tentokrát jednoduše nemůže. Na to bych byl schopen vsadit levou kouli kteréhokoli z diskutujících na SF :D.

Poté, co nás příroda naladila jarním počasím, se sice na víkend poněkud ochladilo, ale nebylo to tak hrozné, jak nám rosničkáři slibovali. Když jsme ráno z jihu vyráželi, tak na obloze nebyl ani mráček, nefoukalo a ani teplota nevybočovala z normálu běžného pro počátek dubna. Ideální stav pro fotbal na hřišti i v hledišti. Doufali jsme, že je to podobné i o téměř 400 kiláků dál směrem severovýchodním a hlavně, že tento stav vydrží až do večera. Přece jen, pořád jsem měl ještě v paměti, jak příšerně jsem vymrznul v Karviné a při návratu do Moravskoslezského kraje jsem si to rozhodně nepřál zopáknout. Bohužel, sobotní ráno nemělo jen samé plusy. Kdo někdy seděl v autě s děckem, kterému se při jízdě neudělalo dobře, ten ví o čem je řeč. A Honzíkovi se neudělalo dobře hned na počátku cesty. Já jsem to jedovatě okomentoval slovy, že ten kluk je charakter, dokáže vyjádřit svůj názor a jasně nám dal najevo, co si o současné hře Sparty myslí. Ale ani můj cynismus nemohl překrýt fakt, že se musíme vrátit k Honzovi domů a Honzíka převléknout. Zkrátka, ten start se příliš nevyvedl. Říkal jsem si, že snad to není předzvěst toho, jak bude probíhat celý sobotní výlet za fotbalem. Konec konců, to, že se zvrací po cestě na zápas je sice nepříjemné, ale důležité je, abychom neměli důvod k blití po utkání.

Do Vítkovic jsme nakonec dorazili celkem v pohodě. Zaparkovali jsme mezi hokejovou halou a hotelem Clarion bez sebemenšího problému. Teď už jen zbývalo najít nějakou osvěžovnu, kde bychom mohli sehnat něco k jídlu. To se ale ukázalo docela jako problém. V nějakém užším okolí jsme na nic vhodného nenarazili, takže sobotní oběd nakonec proběhl ve formě pizzy zakoupené u výdejního okénka a zkonzumované u venkovního stolku. Pak už přišel čas přesunout se ke stadionu. Abychom zbytečně neprovokovali, zůstaly sparťanské šály zatím bezpečně schovány v tašce. Jejich čas měl teprve přijít. Když jsme došli ke vchodu určenému pro hosty, viděli jsme, že už dorazily i autobusy, které přivezly fans ze Svinova od rychlíku. A bylo znát, že cesta vlakem z Prahy byla dlouhá a někteří kluci měli občerstvení mnohem vydatnější než my. Ale vlastně nic, co by nějak zásadně vybočovalo z normy. Ke cti ACAB musím podotknout, že se drželi celkem zpět a situaci nijak nehrotili. Aspoň tedy co jsem měl možnost vidět.

Pojďme ale přejít alespoň na malou chvilku k samotnému zápasu. Místa na tribuně jsme zaujali, okamžitě se zapojili do fandění a byli plni očekávání, co nám naši kluci nabídnou. Už úvodní sestava přinesla docela podstatné změny. Ve stoperské trojici Cobbaut, na krajích Ryneš s Uchennou a v útoku návrat k trojzubci. Akorát jsem při této variantě doufal v pokus o reinkarnaci Birmančeviče. Jenže, absence ze zdravotních důvodů, takže v základu vyběhl Krasoň. Předpokládal jsem, že by dělba bodů nemusela vyhovovat ani jedné straně, takže by mohl být k vidění dobrý fotbal. Ta první polovina předpokladu se docela potvrdila. Oba týmy chtěly hrát na vítězství. To o té kvalitě zápasu, to už je diskutabilní. Četl jsem názor, jak prý to byl pro nezaujatého diváka dobrý mač. Já si to ale moc nemyslím. V první půli měli o trochu více ze hry domácí a ve třiatřicáté minutě se dostali do vedení. Šín si přehodil Sorensena, vystřelil a Vindahl z brány vyndal. Opět musím reagovat na hlas lidu. Četl jsem, jak že byl ten gól neregulérní, že Šín hrál v souboji vysokou nohou a spoustu dalších nářků. Sorry, ale já mám jiný názor. Nemyslel jsem si to ani v reálu a názor jsem nezměnil ani po zhlédnutí situace v TV. Takových neodpískaných soubojů už jsem viděl. Podle mě se náš stoper bál a souboje se nebyl ochotný ani zúčastnit, aby náhodou neutrpěl bebí. Chyběla mu ochota si nechat pro mančaft nakopat. Jo, kdyby došlo ke střetu, to by byla jiná. Ale takhle? Vedoucí branka hráče Baníku povzbudila a do přestávky dostali balón do branky Sparty ještě jednou. Naštěstí však gól neplatil pro ofsajd, takže naši hráči ši do kabin pouze s jednobrankovým deficitem.

Ve druhém poločase byl bez jakýchkoli diskusí lepším týmem Sparta. Od samého začátku druhé půle si naši hráči šli za vyrovnáním a v jednapadesáté minutě se to podařilo. Ryneš nacentroval na Panáka a bylo to 1:1. A stále zbýval ještě téměř celý druhý poločas na překlopení výsledku v náš prospěch. Což o to, baníkovce naši hráči docela tlačili, ale že by se snad dostávali do nějakých tutovek, to opravdu nemohu říct. Přesto jsme všichni doufali, že to tam ještě aspoň jednou spadne. Ale chyba lávky. Co je platné, když soupeře ve statistice jakoby přestřílíme, ale ve skutečnosti jde většina těchto střel buď pánubohu do oken, nebo jsou zblokovány, většinou hned prvním bránícím hráčem. Před závěrečným hvizdem jsme sice ještě míč za zády Holce dostali, ale rozhodčí Černý odpískal Olatunjimu hru rukou. A co si budeme namlouvat, to by musel pískat slepec, aby si té ruky nevšiml. Takže nakonec z toho byla plichta. Asi spravedlivá, ale pro obě strany nejspíš nic neřešící. Škoda. A to je z našeho výjezdu do Ostravy vše.

Vážení čtenáři, na úplný závěr si dovolím takovou drobnou úvahu. Sezóna se chýlí pomaloučku polehoučku ke svému závěru. Do konce základní části zbývá odehrát ještě dvě kola a vše nasvědčuje tomu, že do nadstavby vstoupíme ze čtvrtého místa. Kdo by to byl po dvou úžasných titulových sezónách řekl? Pravda, ještě se to dá trochu vylepšit v nadstavbě, ale do té půjdeme, z mančaftů na druhém až čtvrtém místě, v té nejhorší výchozí pozici. Ano, dojem by mohl vylepšit zisk molího poháru, ale opravdu věříte tomu, že mužstvo v takové situaci, jako je nyní Spartička, to může dokázat? Ten pohled na naší hru je opravdu tristní. Pohled na hráče, kteří by nejraději hráli fotbal v chůzi, pohled na hráče kteří nevědí co mají na trávníku dělat, pohled na hráče kterým dělá problém zpracovat balón, kteří si nedokáží pořádně přihrát a pro které je neřešitelným problémem souboj jeden na jednoho. Je cosi shnilého ve státě dánském. Vždyť se v tom základu kádr až tak neobměnil a před rokem jsme se nad hráči Sparty rozplývali a těšili se, co všechno od nich ještě můžeme očekávat. Co se to vlastně děje? Najednou vidíme hráče, kteří nejsou ochotni bojovat jeden za druhého, kteří viditelně dávají najevo, jak je to ve Spartě nebaví a kteří by byli nejraději už někde jinde. Nevím, v kabině s nimi nejsem, ale ta špatná atmosféra je viditelná i zvenčí. Je vidět, že chybí lídr, který by si kabinu srovnal do latě. Že chybí Krejda. A podle mého je chyba i v tom, že hráči, které jejich současná výkonnost pasuje na pozici 12 až 16, nejsou ochotni jednak tuto úlohu přijmout a ani zvýšeným úsilím si pozici vylepšit. V tomto si v duchu říkám, zlatý balkánský princ. A tento stav jde zcela jasně za realizačním týmem. V létě bude naprostou nutností udělat naprosto radikální a nekompromisní řez. Kdo nechce za Spart hrát a bojovat za ni na 1893 %, ať si jde. Řez to určitě bude chtít i na poli funkcionářském a trenérském. Když ale napíši A, musím zmínit i B. Když ten tým začneme budovat opět od začátku, musíme počítat s tím, že to bude chvilku trvat, že tomu budeme muset dát čas a že to bude chtít víru a trpělivost. Ani Řím nepostavili za týden. Já ten čas jsem ochoten Spartičce poskytnout. A vy?

A tímto pro dnešek opravdu končím. Sejdeme se v neděli na Letné na zápase s Boleslaví.

Ave Sparta

Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Nedělá mi to dobře - report z utkání Sparta - Plzeň

SPARŤANSKÉ PIVO - TRIKOLORA

Fanoušek měsíce - Karel z Týnce nad Sázavou

Třetí bod - report z výjezdu na hokej do Třince

Nejdřív jih a pak sever - report z výjezdu do Liberce

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever