Jak to máte s výjezdama? Já se přiznám, že nepatřím k těm borcům a frajerkám, co jezdí vždycky a všude, prostě „Protože Sparta!“. U mě je to vždycky na zvážení – co je v rodině za plán, jaká atmosféra aktuálně panuje v domácí politice, kdy jsem byl pryč naposledy... Ostatně, tipuju, že většina z vás to má nějak podobně – tohle je prostě potřeba pečlivě vyvažovat. Před výjezdem do Ostravy jsem takto na vážkách: především ve mě ještě přetrvává pachuť z výkonu s Plzní – to koušu, přiznám se, doteď blbě... Váhám a do toho shání známý lístek pro malého sparťana z jejich výjezdové squadry. Beru to jako znamení a lístek pouštím. Nastane Den D, Hodina H - Sparta nastupuje ve Vítkovicích a já si najednou připadám naprosto debilně: mám přece být někde úplně jinde, tak jaktože tam nejsem? Nevydržím na to ani koukat... Končí to tak, že zápas sotva sleduju a vůbec nic z něj nemám. Moje blbost a poučení pro příště: až bude zase jet/nejet 50:50, tak jediná správná odpověď zní: „jet!“. Tečka!

Dnes nás čekají ve čtvrtfinále namol cupu Teplice – jak jsem nebyl o víkendu, tak už mi ti naši kluci ušatí chybí. Navíc s Teplákama nečekám žádné drama. U termínu utkání dojde ke kolizi s hokejovou Spartou a já vůbec nechápu, jak se něco takového může stát. Sám hokej nesleduju, ale znám hrozně moc lidí, kteří by určitě chtěli být tam i tam, tak nerozumím tomu, proč je nutit dělat tu volbu. Navíc když se evidentně nemusí hrát v jeden den ani nic podobného... Nevěřícně zírám. Do ochozů si nakonec najde cestu 11 a půl. Zrovna v našem sektoru je docela volno, tak si ke mě přisedne kamarád, co má normálně svoje místo jinde: na permici mi, jakožto stárnoucí konzervě, vyhovuje právě to, že kolem vidím pokaždé ty samé ksichty – ale jednou za čas pro změnu taky není odvěci sledovat zápas s někým jiným. Fandu, co ve středu svátečně sedá vedle, potkávám vždycky moc rád – je to jeden z těch aktivních fans, co možná nejsou nejvíc vidět, ale dělají ty desítky drobných věcí, které musí šlapat, aby věci na Letné fungovaly. Navíc se mi s ním osobně moc dobře povídá, protože vždycky zůstává především fanouškem – a to v době, kdy člověk naráží na samé skauty, trenéry a sportovní ředitele, působí hrozně osvěžujícím dojmem.

Na pohárových zápasech mám rád to, že v nich často dostávají šanci mladí hráči. Je to často pohár, kdy tihle kluci dostanou první větší porci minut. Tak se těším na Adama Ševínského a Kubu Surovčíka, ale taky čekám Brazílii od tykadel Rrahmani – Kuchta. Těm by to spolu mohlo jít. Tak uvidíme – hymna, vlajky a jde se na to! Jak bývá zvykem, na soupeře vletíme, plni elánu a agresivity. Hned v 5. minutce kapitán Sørensen hlavou uklízí. To je super, ale zkušenosti z několika zápasů této sezóny mi lehce kazí nadšení. A dneska taky: sice zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Teplice měly nějak kousat, ale je vidět, jak se po našem gólu pozvolna dostávají víc a víc do hry. Těžko říct, čím to je, jestli nějakým přesvědčením, že se nemůže nic stát, ale děje se to docela pravidelně... Ono, na jednu stranu chcete po hráčích, aby hráli fotbal a ne jenom odkopávali balóny, ale chyby jako vyrobil Jarda Zelený v 21., kdy (asi) vracel hlavou na gólmana, aby on to mohl vzít do rukavic, mi teda hodně kazí spaní. Nicméně Surovčík předvede hodně obětavý zákrok a gól z toho naštěstí není. 5 minut na to se odehraje ona slibovaná Brazílie na druhé straně a po krásným rozebrání Kuchtič věší, ale sudí zvedá praporek a gól nepla. Nešlo by ty pravidla upravit tak, že když je gól opravdu krásný, tak ho nechaj platit? Že ne? Škoda, no... Ve 39. vyškrábne Surovčík dobrou soupeřovu střelu na roh a z něj už bohužel dostáváme fíka. U obou akcí je Márty Suchomel, kterému zápas bohužel příliš nevyšel. Do šaten se tak jde za stavu 1:1.

Druhá půle pak nabízí obraz hry, jaký by člověk v tomto zápase čekal od začátku: Sparta diktuje, Teplice se brání. Tu a tam už prosvítá, že soupeři vůbec nevadí umazat nějakou minutku při rozehrávání autu, nebo si po faulu poležet dýl, než je nutné. Ale není to nic, co by bylo za hranou – už jsem na Letné viděl horší věci od větších jmen, než jsou Teplice. Loženky ale nejsou žádné extra a tak, klasicky, v 60. minutě vystřídáme s tím, že budeme doufat, že to budou zrovna Sáďa s Victorem, kdo ukončí to bušení hluchého do vrat. V 65. pak dává zbytečným napadením našeho gólmana o sobě vědět i náš bývalý miláček LK9, dnes hrající se 14. Deset minut nato nás vykupují sami skláři, když jejich obránce přistrčí číhajícímu Kuchtičovi a ten už ví, co s tím. Paráda! Tak už to dohrajem, ne? Navíc když se Olatunjimu s Kuchtou daří se dostávat do zajímavých náběhů. Bohužel na 3:1 nedáme a tak to v 88. přijde: vysoký míč spadne nejspíš na ruku některého z našich obránců (mám to křížem přes celý, takže přesně nevidím) a sudí fouká penaltu. Trubač suverénně proměňuje. Do háje! Ta ruka je nejspíš blbá náhoda, ale kdybysme to šmrdlali u jejich vápna nebo praporku, tak se to nestane, žejo… No nic, bude nejspíš potřeba se smířit s prodloužením.

V něm už je to definitivně klasický obrázek pohárových zápasů nerovných soupeřů: jeden se snaží to uzdržovat do penalt, druhý naopak nechce tu loterii připustit a žene se za vyrovnáním. V 95. vybíhá na plac Lukáš Haraslín a nejsem určitě sám, co vkládá naděje právě do něho. Ve druhé půli prodloužení Letná konečně exploduje radostí, když si teplický hráč dává suverénního vlastňáčka. Bohužel nám VAR zase bere radost kvůli ofsajdu. Ten zápas je fakt prokletý – ne, že bych se nějak těch penalt bál, ale mnohem radši budu, když se rozhodne ze hry a můžeme domů. A to nejen proto, že se do mě už dává docela zima. Naštěstí máme Šula, který si to ze strany klasicky navádí kolem 3 bránících hráčů, když mu jeden z nich hrábne do obličeje. Přímák z dobré pozice. K balonu si stoupnou Ryneš s Haraslínem a kámoš vedle mi sotva stačí doříct, že to je pro praváka blbý, než to Šulo uklidí k tyči. Ufff! Kolikrát už nám tento borec zachránil tuto sezónu záděl?! Napíšu to znovu: opravdu jsem nečekal, jak právě tohohle borce uvidím vyrůst v toho klíčového hráče. Tím ty ostatní nechci vůbec snižovat, odmakali to všichni, ale Haraslína jsem speciálně považoval za hračičku, co si z ničeho nic moc nedělá a nějaký klubismus pro něj nehraje roli. Dnes je to pro Spartu ale naprosto klíčová osobnost, ke které se upínají naděje fandů za každého stavu. V samém závěru Kuchta ještě o pár čísel mine branku, ale to už nikoho trápit nemusí.

Zvládáme nelehký zápas, který jsme si nejspíš zkomplikovali sami – ale ty poháry nejsou úplně easy, jak jsme viděli naposledy u souseda, co mu chcípla koza… Klasický pohárový obrázek je totiž přesně takový: i ten David může potrápit Goliáše a s tím do toho všichni ti menší jdou… Ať je to, jak chce, na důležitosti postupu to nic nemění: pokud by cinkl aspoň pohár a k tomu ještě třeba 2. flek, tak by ta utrápená sezóna nakonec nemusela dopadnout tak úplně beznadějně.

Sparta tempo!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Bod je málo, ale zasloužili jsme si víc? - report z výjezdu do Ostravy

Nedělá mi to dobře - report z utkání Sparta - Plzeň

SPARŤANSKÉ PIVO - TRIKOLORA

Fanoušek měsíce - Karel z Týnce nad Sázavou

Třetí bod - report z výjezdu na hokej do Třince

Nejdřív jih a pak sever - report z výjezdu do Liberce

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever