Čekám na nádraží a v mysli mi tanou verše anarchistického buřiče a mladoboleslavského rodáka Františka Gellnera:

„A nastává mi, tuším, vážná jízda.

Před sebou samým v dálku utíkám.

Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá,

A rozum ptá se nudně kudy kam.“

Ta jízda nakonec tak úplně vážná nebyla a směřovala do Prahy na Letnou, kde se naše Sparta utkala s týmem Mladé Boleslavi, tedy s mančaftem, který v roce 1902 zakládali Gellnerovi vrstevníci a spolužáci z Boleslavi. Sám bard se o hru v míč kopaný též pokoušel, ale stejně jako v jiných sportovních aktivitách v ní projevoval pozoruhodně mizivý talent…

Ale dost už bylo umění na papíru, tato stránka je o umění na hřišti a v hledišti. A u obojího bylo pár důvodů k obavám. Tato sezóna sice nabídla návrat Ligy mistrů i velkolepou výhru nad úhlavním rivalem, ale taky hodně rozpačitých výkonů a mizerných výsledků. Titul je fuč a oproti loňsku jsme se strašně zhoršili. Z té složky v hledišti se pak na sítích a fórech prodebatovalo moře prostoru. Tudíž těch otázek k zodpovězení bylo strašně moc.

Nedělní odpoledne ovšem provázelo příjemné počasí, fronta u turniketu pár minut před začátkem zápasu rychle odsýpala a já tak byl v ochozech čas akorát na nástup vlajek. Všimnuli jste si také té malé holčičky, která po ploše pohybovala pomocí gymnastického manévru známého jako hvězda?

Kotel byl od pohledu zaplněný úplně normálně a rozjížděl docela solidní support v podobě tříbarevného pyra ještě před hvizdem. Soupeře v tom ostatně moc neměl, z Boleslavi dorazil tak autobus skalních a to nějaký menší a ještě ne plný…

Nástup jsme měli tradičně slušný a od prvních minut tlačili Bolku ze všech stran. Kuchta, Kairinen i Haraslín hezky ohrozili Mandouse v brance Boleslavi. I support jel úplně v pohodě, zajímavý prvek byly barevné vlajky (u těch modrých bych trochu zapracoval na jejich rozmístění). Boleslav neměla vlastně vůbec nic, ale náš tlak postupně přecházel v platonickou obehrávanou. Až v 31. minutě to trpělivé dobývání přineslo užitek. K jednomu z odražených balónů se dostal Cobbaut, z první ho po čáře poslal Haraslínovi (jak se hodí mít při rozehrávce na levém stoperu leváka!), Šulo si balón šikovně zpracoval do výhody a poslal ideální centr do vápna, kde si na něj naběhl Suchomel a Letná konečně explodovala jásotem.

Přišlo mi, že hráči dostali pokyn využít momentálního rozpoložení, protože několik minut byla Sparta v intenzivním presinku a po rychlém brejku měl po další Haraslínově výborné přihrávce vyloženou příležitost Laci. Žel Mandous dobře vyběhl a zmenšil střelecký úhel, takže z toho nakonec nic nebylo. A pak zase pokračovala obehrávaná a do konce poločasu se nic moc nestalo.

Poločasové hodnocení na tribunách? Převládaly pozitivní dojmy. Nikdo moc nechápal, kde Boleslav sehnala 32% držení balónu, jelikož to opticky působilo tak, že kdykoli ho měli ve své moci, tak jej hráči v modrých dresech velice rychle poslušně vrátili našim borcům. Samozřejmě se hodně mluvilo o událostech v kotli, sdílelo různé info z druhé a třetí ruky, nicméně obecná shoda zněla, že se fandí vlastně dost normálně. A když na jediný kratičký okamžik kotel utichnul a až k nám k půlící čáře dolehlo skandování boleslavských, tak se zrovna věnovali pokřiku „Je..t Liberec!“ Inu, každý klub má svou silně pociťovanou rivalitu…

Šťastlivec v Betanu si vystřílel dvojku k prosázení, dětičky na hřišti (převážně malí kluci, obohacení o pár dívek) předvedly jakousi variaci na středověkou kopanou hrou všech proti všem a pauza byla pryč. Realizák Boleslavi (záměrně neříkám trenér, protože netuším, jak to tam vlastně mají) o pauze prostřídal a vypustil do hry Matyáše Vojtu. Tenhle mladý hroťák je pro mě osobně jeden z objevů sezóny a byl jsem velmi zvědavý, jak si povede proti naší obraně. Už po pěti minutách na hřišti měl na kopačce vyrovnání, kdy po ztrátě ve středu hřiště postupovala Boleslav do rozhozené defenzívy a tuším Ladra jej poslal souboje proti Vindahlovi. Nicméně Peter v kritický moment skvěle vyběhl a nebezpečnou situaci zlikvidoval. Dost mi zatrnulo a myslím, že jsem nebyl sám.

Naštěstí to nebyla předzvěst nějakého tlaku Boleslavi, a i když se utkání vizuálně trochu vyrovnalo, soupeř nijak zvlášť nehrozil. V 54. minutě odstartoval Lars svůj festival netradičních střídání, když stáhl Jardu Zeleného a poslal na plac Lukáše Sadílka. Suchomel se přesunul na levý kraj a Sáďa zaujal pozici pravého wingbacka. To Páťa Vydra namísto Qazima byl vlastně ortodoxní kus za kus.

O chvilku později mohlo být na Letné o hodně veseleji, když se tentokrát pustila do vytváření nebezpečných situací pravá strana a Uchenna dobře míč vyvezl. Krasniqi si pak narazil o Kuchtu a ve dvou vyšachovali půlku obrany celku v modrých dresech. Ermalova rána levačkou byla náramná, prudká, ale bohužel přeci jen o pár centimetrů výš, než by se slušelo a tak orazítkovala akorát břevno Mandousovy branky.

Sparta si nadále udržovala převahu a Kuchta mohl zvýšit hlavou i nohou, ale pokaždé soupeř odvrátil. V 66. minutě přišel krásný moment. Sparta kombinací překonala obranu Boleslavi a Suchomel přiťuknutím poslal do vápna Haraslína, který svou typickou střelou překonal Mandouse. Ale bohužel, hnidopiši z VARu si tam našli off side a gól byl odvolán.

A tak jsme se dočkali dalších hráčů na postech, kde je obvykle nevídáme. Kofod Andersen vystřídal Šula a postavil se na jeho flek. Zlatý hřeb pak přišel v 79. minutě. Ze hry odešel Cobbaut a Suchomel a na jejich místo nastoupili Ševínský s Rossem. Pohled na dánského fotbalistu na pozici pravého wingbacka (a u protější čáry Sáďu) patřil k těm méně očekávaným zážitkům. Nicméně nás starší, kteří jsme takhle viděli před sebou běhat na kraji i Niklase Hohenedera, už jen tak něco nepřekvapí…

Navíc jak Ross, tak Sadílek si na postu wingbacka nevedli zas tak zle. Sparta stejně kontrolovala hru a šlo o to dotáhnout utkání do zdárného konce. Což se nakonec málem nepodařilo, jelikož z ojedinělého rychlého útoku se Boleslav dostala k zakončení střelou tak z 10 metrů… Být fanouškem Sparty v této sezóně není pro osoby se slabým srdcem. Nicméně úplný závěr přinesl přeci jen jednu odloženou radost. Gól Kuchty sice na hřišti neplatil, nicméně tentokrát videostop intervenoval v náš prospěch. 2:0, nazdar a hotovo.

Děkovačka proběhla v poklidu, jen být hráči, tak by si pro tradiční šálalalala příště vzal šály Zaplněná Letná (viděl jsem docela dost prázdných míst na hlavní tribuně, ale mezi námi z prostého lidu na protilehlé byla účast blízká 100%) viděla utkání, na které se asi nebude po letech vzpomínat. Prostě standardní ligový špíl, který Sparta zvládla a během kterého nedošlo k žádnému průšvihu. Bylo to příjemně strávené nedělní odpoledne za slušného počasí, na čerstvém vzduchu a za tři body. Zkrátka jedna z těch drobných radostí života, o kterých už psal František Gellner.

ferousek









Co se aktuálně mezi fans děje?

Klasický obrázek - report z utkání Sparta - Teplice v Mol Cupu

Bod je málo, ale zasloužili jsme si víc? - report z výjezdu do Ostravy

Nedělá mi to dobře - report z utkání Sparta - Plzeň

SPARŤANSKÉ PIVO - TRIKOLORA

Fanoušek měsíce - Karel z Týnce nad Sázavou

Třetí bod - report z výjezdu na hokej do Třince

Nejdřív jih a pak sever - report z výjezdu do Liberce

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever