Tipuju, že to většina z vás už zažila: náhodou se seznámíte se s někým mimo svojí sféru (jak se dneska říká “bublinu”) - znáte se krátce a tudíž nijak zvlášť dobře. Přesto to s tím druhým udělá “klik” a vy si hrozně sednete na první dobrou. Vzácné setkání. Přesně takhle jsem to měl s Láďou ze Staré Sparty. Rodilý leteňák, co na Spartu chodil od roku 1948 (fakt!), za totáče disident, co dneska s úsměvem dával k lepšímu, jak myl okna s kardinálem. Seděli jsme u piva vlastně jenom jeden jediný večer. Láďa byl doslova chodící encyklopedií ACS a měl nakoukané od žáčků už celé generace hráčů. Přesto mě ani v nejmenším nemistroval - ani náznak přezíravosti nebo shovívavosti. Žádné “jó, mladej, však ty uvidíš…” Probírali jsme to nejdůležitější: to, co je teď. Mně bylo jasné, že naproti mně sedí v první řadě fanda - a doufám, že jemu také. Živé ohníčky v modrých očích prozrazovaly zájem o to, jak věci vidí prakticky o dvě generace mladší souvěrec. A ani v nejmenším jsem nedostal pocítit, že jsem nezažil Maška ani Jurkanina… Láďa bydlel celý život na Letné a než pak vystupoval z tramvaje o pár zastávek dřív, než já, kecali jsme spolu už o všem možném, jako staří známí. Samotného mě překvapilo, jak moc mě zasáhlo, když jsem se minulou neděli dozvěděl, že nás Láďa opustil. Moc mě mrzí, že toho spolu už neproberem víc: nepochybuju o tom, že by z toho vzniklo zajímavé čtivo i pro SF. Osud tomu ale chtěl jinak a tak, jaks sám říkával, “nashledanou v lepších časech”, kamaráde.
Dneska naše rodina jede v prázdninovém rytmu, což pro rodiče malých děcek, jako jsme my s paní Novákovou, není úplně snadné období. Je potřeba neustále někam zajíždět, přejíždět a popojíždět - dokonce až do té míry, že jsem nucen vynechat předchozí 2 domácí zápasy. Zas mě na tom ale bavilo to, že jsem mohl znovuobjevit rozhlasové přenosy. Přečetl jsem si, že ty mače, co jsem neviděl, stály za starou bačkoru a pro takové případy můžu rádio jenom doporučit: rozhlasový přenos je totiž vždycky úžasně dramatický, ať se na place v reálu děje cokoli (“Sadílek si bere míč na vhazování a balón letííííí…”). Hrozně rád jsem se vrátil do časů legendárního “S mikrofonem za fotbalem” - já už fakt myslel, že rozhlasové přenosy jsou dávno ztracené umění. Velká klasika!
V neděli večer nás čeká taky klasika - všichni víme, že v Liberci u Nisy to nebývaj snadné zápasy. Je to teď hodně divoký kalup: kvalda do Evropy a liga, ve které by si člověk uměl představit i snazší rozjezd. Pořád nůž na krku. Osobně to mám tak, že když pominu ty tradiční rivaly, tak je Liberec právě tím soupeřem, u kterého fakt nechci prohrát. Máme spolu opravdu bohatou historii vzájemných zápasů a málokdy šlo o hladký průběh. Liberečáci se na nás umí nahecovat a na to, že to s nima bude bolet, se sázky už snad ani nevypisujou. A oni si zrovna teď, vzhledem ke všemožným okolnostem, na nás můžou věřit: jejich mančaft je pohromadě už delší dobu, Sparta je pořád ještě křehká a ve fázi budování, navíc kluci (a taky spousta fandů - klobouk dolů!) mají za sebou čtvrteční zápas v Arménii. Ani nevím proč si v našem sektoru najdu prakticky stejné místo, ze kterého jsem v minulé sezoně musel koukat na tu ostudu na jaře. Pochopitelně, doufám v neděli v úplně jiný výkon, ale je mi jasné, že to nebude vůbec nic jednoduchého.
Sestava mě trochu mě překvapí tím, jak je ofenzivní: vepředu trojzubec, uprostřed Kairinen s Kofodem. Osobně bych čekal, že necháme liberečáky prvních 20 minut vybláznit v nějakém zataženějším postavení: přecejen, zatímco my objíždíme “tour de Sojuz” na pokračování, oni se mohli celý týden připravovat jen a jen na nás… Jsem ale hodně překvapený a potěšený naší aktivitou: jsou to naši kluci, kdo vlítne na soupeře a než se ten stačí rozkoukat, přihraje Kuchtič moc pěkně Kadeřovi a ten krásnou ranou propálí Koubka. 1:0 v 10. minutě je přesně o, co v Liberci chceš! Mnoho lidí napsalo mnoho slov o tom, jak se Spartě nedaří návraty - přiznám se, že jsem sám měl pochyby o tom, jestli nám Pavel Kadeřábek může ještě reálně pomoct. Kadeř se zatím ale jeví ve všech ohledech jako naprostá pecka! Je jasné, že je to sparťanský srdcař, co by na place za tým vypustil duši a přitom zůstává naprosto v klidu: žádné fény, žádné nezvladatelné emoce. Profík každým coulem. Strašně mu ten gól přeju! Sparta ve vedení pak do toho tolik nešlape - všem je jasné, že ten zápas bude ještě dlouhý a těžký, navíc, jak jsem psal, čekám, že síly budou spíš na straně Liberce. Ve 22. minutě se dostane do samostatného úniku ze strany jejich útočník, ale Peter Vindahl nás drží. Dobrá práce! To byla ale na jednu nebo druhou stranu opravdu výjimečná loženka - jinak Sparta zápas spíš kontroluje a šancí moc není. Najednou pak z ničehonic bum!, prásk! a Birma se už-už dostává za posledního obránce. Bek zatahuje záchrannou brzdu a může do sprch… Tady bych chtěl pochválit sudího, že nijak alibisticky neřešil nic s VARem - Kayonda prostě sfleku vyvalil a nebylo třeba kdovíjak dlouho čekat na kdovíco. Ode mě velký palec hore! To je tedy opravdu nečekaný průběh! Vedeme, kromě té jedné loženky Slovan nic neměl a teď budou ještě hrát v 10… Slibný průběh, ale kdo pamatuje časy velkého Andrey, který tady zvládl remizovat i proti devíti, tak ještě předčasně nejásá. Chce to dát jednoho-dva navrch, jinak z toho může furt být zbytečný drámo. Na stavu se do půle ale už nic nezmění.
Výkop v neděli v 8 večer je hodně asociální, zvlášť pokud jde o výjezdy, nicméně Liberec není zas taková dálka a tak je ve sparťanském sektoru plno. Navíc na obou dlouhých tribunách je další hafo sparťanů, jak se ukáže nejen při děleném Sparta!-Praha!. Nejpozději od gólu je nálada v sektoru opravdu dobrá, sám sice stojím mimo kotel, ale docela dobře si zafandím. Baví mě, když se chorál rozjede s bubnem, pak se chvíli jenom tleská a pak zase buben nastoupí - přijde mi to jako fajn osvěžení. Spíkr klasicky hecuje, kolik může, ale v neděli mu pomáhá hodně i dění na place. Opakuju to pořád: radost na hřišti = radost v hledišti.
Druhý poločas začne naší standardkou z dobré pozice. Nezahrajem to “normálně” - centrem nebo střelou - ale začneme liberečáky, do chlapa ve vlastním vápně, obehrávat kolem dokola tam a zase zpátky. Jasně, my nemáme kam spěchat, ale snad nechcem tuhle uspávanku hrát až do 90. minuty… Jen si to řeknu, kobra uštkne - opět Kuchta se zjeví v dobré pozici, ale ještě přistrčí Birmančevičovi a ten uklízí. To je přesně ono! 2:0, hotovo dvacet! Po gólu se ale, světedivse, začnou dít věci. Věci, na které moc nechci koukat: Slovan už ví, že nemá co ztratit, u našich naopak určité uspokojení - zkrátka a dobře: navzdory vývoji zápasu je to soupeř, kdo má dalších 10-15 minut o dost více ze hry. Jéééžiš, už to vidím: dostaneme blbýho na 1:2 a všechno se to tady zblázní. Jako bychom to odsud neznali… V těch chvílích je to klasický zápas v Liberci - souboje zbytečně dohrané, spousta řečí kolem všeho, provokace, strkanice… Ještěže vedem 2:0, říkám si. Naštěstí v 65. se Vindahl nenechá zaskočit dobrou ránou pod břevno a poradí si i s dorážkou z těsné blízkosti. Peterovi ten zápas opravdu vyšel! V 74. si dokonce dlouhý nákop od Koubka zpracuje na prsa a pak předvede pár žonglů - inu, gólman, co umí nohama a navíc cítí, že to je jeho večer. Na posledních 15 minut se na plac dostává i naše nová jihoamerická posila Mercado. Jasněže je tady týden i s cestou, ale už teď se těším, co nám bude předvádět. Stejně jako Preclík to s míčem umí i v ohromné rychlosti (a tu teda fakt má!) a člověk se jenom těší na to, co s míčem vymyslí. Pošle jednu krásnou na Birmu, ten ale překopává snad ze 4 metrů. Další naše šance pak likviduje Tomáš Koubek.
Výhra nás posouvá na první místo, ale to má, pochopitelně, v této fázi ligy význam spíše symbolický. Abych se přiznal, tak já vlastně nemám tyhle hladké vítězství rád: výkon našich se po nich zpravidla začne nějak debilně snižovat a okecávat. Bylo to proti roští ligy, soupeř nám to pustil, měli jsme štěstí, kdyby tohleto a támhleto a bla-bla-bla… Houbeles! Tohle byl, až na nějakých 15 minut druhé půle, ohromně dobře zvládnutý zápas. Nahecovaný a připravený Liberec před plným stadionem není nic jednoduchého. Tleskám a volám Bravo! Rudá mašina se dostává do otáček, tak tomu pojďme dát ještě sladkou Evropskou tečku. Adrián Guľa svůj tým určitě připraví na mikrosituácie a tak těžko čekat, že by Riga dala svou kůži lacino. Bylo by ale moc a moc fajn, mít už Evropu jistou, ať se dá potrénovat v trochu větším klidu.
Letná bouří, když rudé pyro hoří
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
Fanoušek měsíce - Roman P.
Žádná velká hitparáda to vskutku nebyla - report z utkání Sparta - Olomouc
Sparta – Lék na bolest duše. Report z utkání Sparta - Ararat Arménie
České kluby na kole dobyty! Aneb report od pánů Perníčků
Ústí není Praha! - report z utkání FK Ústí nad Labem - Sparta B
Když si chce i mimopražský fanda Sparty užít aneb vesnice jede na Spartu! - report z utkíní Pardubice - Sparta
Postup před plným barákem - report z utkání Sparta - FK Aktobe
Kazachstán s policejním doprovodem - report z výjezdu za Spartou do Aktobe
Výhra na hřišti, ale prohra v hledišti - report z derby Sparta B - slavia B
V procesu hledání - report z utkání Sparta - Mladá Boleslav
Blíž už to nejde - report z utkání Zbrojovka - Sparta B
Do Jizerek a na Střelnici: 340 km v nohách a jedno kolečko navíc - report z výjezdu na kole za Spartou do Jablonce
CHOREO NA ZÁPAS S MLADOU BOLESLAVÍ
Poznávání - report z výjezdu za Spartou do Jablonce
Fanoušek měsíce - Alex
Novinky ve Stylsportu - léto 2025
