Snad to nebude znít nevděčně, ale můj otec pro mě nikdy nebyl žádným extra vzorem. Normální chlapík, který se staral nejvíc o to svoje: nic moc neřešil, z práce domů (cestou třeba na jedno) - nulové zájmy, žádné koníčky. Ostatně, v šedivých osmdesátkách byla takových, řekl bych, většina. A mělo to svoje pozitiva: byl vždycky s náma, nechával nás víceméně na pokoji a až na úplné úlety mých pubertálních let mě nezkoušel nijak převychovávat. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem začal vnímat, že něco na něm je vlastně i dobré nebo dejmetomu až úctyhodné. Třeba nikdy nikoho nekastoval, nekádroval, neodtahoval se - když někdo sáhodlouze řešil zahrádku, tak on zúčastněně poslouchal o mrkvi, když další rozuměl motorům, tak ho můj otec nechal mluvit o autech, střelných zbraních, krmení zvěře v zimě… Měli jsme u nás na sídláku všelijaké experty. Časem jsem tomu sám přišel na chuť a sám se dnes snažím být tím, kdo hlavně poslouchá a cení si ty druhé bez ohledu na to, co jsou zač: přijde mi, že v dnešní době příkopů a sociálních bublin to vůbec není od věci.

Nevedu to v patrnosti nijak přesně, ale na mém dnešním místě v sektoru na Protilehlé mi táhne pomalu nějak na patnáctou sezonu: a nejspíš budete vědět, o čem mluvím - po nějaké době už ty lidi kolem znáte, začnete se zdravit, dáváte se do řeči. Tohle mám na fandovství fakt ohromně rád: člověk se dá dohromady s lidma, se kterýma by se v normálním životě nepotkal - pracují v úplně jiných odvětvích a chodili jinam do školy. Na Spartu ale chodíme spolu - štve nás, když to nejde a slavíme, když je hej. To, kdo má doktorát a kdo výuční list, je přitom úplně jedno. O klubu našeho srdce se můžeme bavit celé týdny - pochopitelně na expertní úrovni, jak jinak. S těmahle se pak rádi vidíme na předzápasových poradách doma a několikrát za sezonu dáme společný výjezd.

Lístky do Bolky bývaj hrozná otrava: nikdy není jasno o tom, kolik jich je nebo bude, jestli půjdou koupit předem, nebo až na místě... Nestalo se mi, že bych zůstal před branou, ale pokaždé mě hrozně otravuje to řešit. Jeden kluk z naší partičky ze sektoru je naštěstí rodilý Boleslavák (i když ze sparťanské rodiny), dokonce s kontaktem do místního klubu a tak nám zařizuje lístky bez stresu.

V sobotu nás čeká nejbližší mimopražský výjezd a vyrážíme až těsně po poledni: Mladá Boleslav není místem, kde by člověk mohl courat uličkama centra, nebo hledat pamětihodnosti. Dvě piva v sídlištní hospůdce nedaleko stadionu a jde se na věc. V základu rád vidím zase Kadeře, Adama Ševínského i Lukáše Haraslína, který se nám vrátil z represrazu bez šrámu. Překvapí Garang Kuol - na něj jsem hodně zvědavý: abych se přiznal, doteď ani pořádně nevím, jaká je jeho pozice. Tak uvidíme! Na soupeře se snažíme nastoupit, naši hrají aktivně a jsou v tlaku - ostatně, úvody zápasů nebývají naším problémem. Horší je pak tu koncentraci udržet… hodně dobře se jeví právě Kuol: hbitý, šikovný s míčem, dobře se na něj dívá. Ve 20. minutě jeden z mnoha centrů, kterými sparťani v těch fázích ostřelují vápno soupeře, obránce zastaví rukou a píská se desítka. Balón si bez jakékoli diskuse bere kapitán a posílá ho s přehledem na druhou stranu, než na kterou letí gólman. Dobrý začátek, chlapci! Sedíme na tribuně s naším kotlem, takže v první půlce před námi běhá Kadeř s Kuolem a je to docela fajn podívaná. Kadeřábek to jistí vzadu - nic nevypustí, chodí do skluzů i hlaviček. Ukazuje, proč ho mají fans tak rádi. Nad ním Garang Kuol: mladý panter - šikovný, rychlý, technicky zdatný. Ten nás bude bavit! Ve 32. je v našem vápně obránců snad až moc a nějak se to tam blbě od poodráží od jednoho k druhému tak, že z ničeho nic je útočník v modrém sám před Vindahlem. Peter ale vybíhá a likviduje šanci. Prakticky hned z další akce se servíruje fotbalová lahůdka, když od našeho vápna až k tomu soupeřovu všichni všechno udělají správně a hezky fotbalově - Šulo nakonec přiťukne Kairinenovi a ten umístěnou střelou věší. Tleskám vestoje! 2:0 ve 35. minutě. Ne, že by to byla nějaká jednoznačná záležitost, nebo koncert z naší strany, ale Sparta je určitě lepším týmem a nevedeme žádnou náhodou. Ještě jednu šanci do půle mají Rrahmani s Haraslínem, ale obránce ji obětavým skluzem na poslední chvíli vyřeší. Do kabin se tak jde za stavu 2:0 a i když vím, kde je Boleslav v tabulce, taky vím, jak nám jdou venkovní mače po reprepauzách. Takže z mé strany hodně příjemné překvapení.

Ani nevím proč, nemám ten místní stadion rád: vždycky mi přišel taknějak divně nefotbalový nebo co… Je ale fakt, že asi nikde jinde než v Boleslavi nemá člověk ke hřišti tak blízko - skoro by si chtěl (a mohl) na ty hráče i sáhnout. V ochozech se v tom fakt docela mrazivém sobotním odpoledni sešly nějaké 4 tisíce diváků - není potřeba dodávat, že převážně ve sparťanských barvách. Cením u místních pořadatelů, že se u vstupu nedělají žádné problémy kvůli ACS symbolům. Klec hostujících vlajkonošů je plná, domácí kotel asi tak z poloviny.

Do druhé půle doufám, že ještě nějaké fíky v klidu přidáme. Každý náš zápas nemusí být drámo, no ne? Od začátku druhé půle se ale obraz hry mění: Bolka se dostává mnohem víc do hry. Neříkám, že nás nějak mele, ale oproti prvnímu poločasu jim balón půjčujeme na omnoho delší dobu. Štve mě, jak se v žádném zápase nevyhneme hluchým pasážím. Někdy na delší, někdy na kratší dobu, ale pokaždé vypadnem z koncentrace. Nechápu to. Patrik Vydra pak nezvládne modrým zatlačit oči v dobré šanci špičkou kopačky a hned na to si gólman dobrým zákrokem počíhá na Haraslínovo klasické zakončení. Škoda, chlapci! V 75. se pak útočník v modrém docela snadno otočí na hranici vápna s míčem a posílá ho do rohu naší branky. 1:2. A je to tady! Místo toho, abychom to klidu dohráli, tak se tady budeme bavit o Csaplárově pasti? Necháváme se pak docela nepochopitelně zatlačit a za dalších 10 minut se řítí Vojta sám na naší bránu - naštěstí posílá vysoko nad. Ufff, to bych se fakt podělal! Zbytek už pak dohrajeme co nejdál od naší brány a vítězíme 2:1.

V té zimě nezůstávám ani na děkovačku a hned po odpískání mizím. Chci už být co nejdřív ve vyhřátým autíčku. Cestou domů se bavíme o tom, že takový Bayern se pokaždé snaží nasázet soupeři, kolik se do nich vejde. Bohužel Sparta je na to pořád ještě příliš křehká - dnes bylo vidět, jak se kluci po té výsledkové mizérii posledních kol hrozně snaží ten nadějně rozehraný zápas nakonec ještě nepodělat. Asi je fakt nejlepší brát to s pokorou. Vzít 3 body a jít od toho. Co taky jiného? 3 body z venku po reprepauze. Po minulé a půlce letošní sezóny už mám daleko k tomu, abych je bral jako samozřejmost. V Bolce to zvlášť ve druhé půli nebyla žádná hitparáda, ale pokud se chceme odrazit k suverénnějším výkonům, tak ta cesta holt musí vést i přes takovéto výhry. Už ve čtvrtek je na pořadu dne další ostrý test ve Varšavě - čekám tam lepší diváckou kulisu, než fotbal, ale i tam potřebujeme urvat vítězství.

Sparta - nejlepší klub z matky měst!

Novák

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Sparta Forever (@spartaforever_cz)