Výroční zápas - když jsem dostal příležitost napsat z něj report, myslel jsem, že je to čest. Teď, dost po půlnoci z neděle na pondělí, jsem přesvědčen o tom, že je to za trest. Jen ještě nevím, co jsem provedl. Možná trest za mou naivitu. Pořád si myslím, nebo aspoň doufám, že to těm frajerům, kteří za Spartu hrají, není jedno. Ale asi už jsem jediný.

Vezmu to však popořádku. Sparta svoje 132. narozeniny slavila již před 14 dny, otevřením bran stadionu. V porovnání s loňskou oslavou byl prohlídkový okruh výrazně kratší a jediným zpestřením byla autogramiáda našich bývalých hráčů. Ta mohla oslovit hned několik generací. Své kartičky podepisoval Milan Vdovjak, stále s mohutným knírem, Frýďas starší a forvardi Kadlec s Junem. Celá akce na mne však nedýchla sváteční narozeninovou náladu, ale působila na mě, jako kdyby byla dělána z povinnosti. O to víc, jsem se po reprepauze a dvou venkovních výhrách (ligové a pohárové) těšil na výroční zápas. Navzdory tomu, že zkušenost z posledních deseti takových zápasů nabádá k opatrnosti. Najdeme mezi nimi loňskou plichtu 1:1 s Teplicema i dřívější remízy s Jabloncem a Budějicema. Zatímco tyhle ztráty se mi z hlavy časem vykouřily, porážka s ČB 2:4 tam straší dodnes. Budějovice byly tehdy na sestup a los tomu chtěl, že nás čekal tým ze spodku tabulky i letos - Pardubice.

Právě postavení soupeře v tabulce, jeho poslední výkony a možná i 4 svařáky, 2 panáky silnýho domácího vaječňáku a 2dc vína přispělo k tomu, že jsem na Letnou vyrážel přesvědčen o naší snadné výhře. Se svým kamarádem jsem se na dálku shodl na tipu 4:1, a tak jsem ještě doma přepočítal 4 oz na ml a naplnil placatku kořalkou, potřebnou k symbolickým oslavám našich branek. Na místech jsme včas, abychom mohli zatleskat Zdeňku Caudrovi, novému členu dvorany slávy. Od natěšených tribun si vysloužil mohutný potlesk, často vestoje. Koho by napadlo, že další hodinu nebude k potlesku a radosti žádný důvod… Slibovaným highlightem doprovodného předzápasovému programu měla být laserová show. Od ní jsem očekával mnohem víc, a proto jsem utrousil. „Výhodou je, že ten fotbal nemůže být horší“.

Byl. V jeho světle byla zmíněná audiovizuální podívaná svěží a velmi nápaditá. Po poločase jsem poslal zprávu: „Co kdybychom o tom utkání prostě report nepsali?“ Tenhle nápad podporu nenašel. Jak tedy první poločas popsat? Asi takto:

Výkop.



0:1



0:2, střídání



konec.


Hvizd rozhodčího se ztratil v hromovém pískání tribun. Od začátku to z naší strany byla jen opětovná bezpohlavní překulovaná, bez pohybu, nápadu, nasazení, důrazu, odvahy, bez střel, bez šancí. V čem jsme roznesli Pardubice na kopytech? Držení míče 79:21 a úspěšné přihrávky 342:69. Děkuju, nechci. Fotbal se pořád hraje na góly. A bez střely na bránu se prostě vyhrát nedá.

O pauze z tribun vnímám hlavně rozčarování a mám pocit, že v obrat dnes moc lidí snad ani nevěří. Já pořád doufám, že ty 3 body urveme. Ale musí se změnit přístup úplně všech. Předpokládám, že většinu Sparťanů v ochozech, hospodách i na gaučích v tu chvíli zajímalo, co se děje v kabině.

Asi něco jo, protože druhá půle začala lépe. Sevřeli jsme Pardubice v jejich vápně a během deseti minut se v šanci objevili Mercado, Eneme, Rrahmani, Haraslín. Nic z toho však nevedlo ke snížení. Škoda, jsem přesvědčen, že kdyby se podařilo v tuhle chvíli dát kontaktní branku, tak se po zápase kouč Trousil zařadil k trenérům, kteří nám letos sdělili, že na Letné mohli minimálně bodovat a při troše štěstí i vyhrát. Hostům se pak podařilo tlak ošetřováním a poleháváním otupit. Po hodině hry byl souboj na hranici našeho vápna posouzen jako faul Mercada, přestože tam šli oba hráči stejně. Střela z následnýho trestňáku je ve zdi sražená do Vindahlova protipohybu – 0:3. Následovala nechutná oslava před naším kotlem. Její zpacifikování se, objektivně viděno, dá nazvat nedisciplinovaností, ale pro mě to byla zpráva, že alespoň nějaké emoce v hráčích jsou. Z úseku mezi 60. a 70. minutou byl míč ve hře asi 2 min a rozhodčí Rouček z toho v ten moment udělal úplnou bramboračku. V závěru Sparta maximálně zjednodušila hru a snížila na rozdíl jednoho gólu. Fanoušci, kteří neodešli, se dočkali dramatu. Jakékoli naděje však odvál další rychlý brejk Pardubic. Už se snad ani nerozehrává a je konec. Někdo píská, jiný nadává, kotel je stále smířlivý. Já jen apaticky sedím na svém místě. Nechci domu, zítra nechci do práce, ale nechce se mi ani do hospody. Chtěl bych tam sedět a koukat do prázdna. Nakonec to přes tu hospodu vezmu. Malý ventil potřebuju, ať doma nejsem úplně nerudnej, tam si to nezaslouží. A tak si nad pivem všichni pospolu říkáme, že nestačí hrát 15 minut z 90, když nějaká sestava nefunguje tak je nesmysl stavět ty hráče stále dokola a co všechno se musí stát, aby se to zase zvedlo. Jak je možný, že soupeř je takticky připravenější než my, proč se někdy povede první poločas (MB) a jindy až ten druhý (Varšava). Proč si možného problému našich pomalejších stoperů všimnou v různých diskusích fanoušci dlouho před zápasem a trenéři až po půl hodině hry. Snad nad tím v tu chvíli stejně usilovně přemítali i v půl kilometru vzdálených letenských kancelářích.

Když jsem vyrazil domů a znovu projížděl tramvají kolem stadionu, vzpomněl jsem si, jak jednou nějaký malý kluk koukal na tu plachtu s Kuchtou, Haraslínem, Uchennou a Priskem, která nám tam visí a hlásil: „Tati, nejsou tam všichni.“ A Po krátké pauze dodal. „Chybí tam Ronaldo“. Nevím, jestli by nás v neděli večer spasil. Ale ten den začal Advent. Latinské slovo adventus znamená příchod. Někdo může věřit v příchod spasitele, ale všichni bychom měli věřit v příchod lepších časů. Dva roky od porážky 2:4 s ČB jsme slavili titul.

Tak hezký Advent všem.

saeta





Co se aktuálně mezi fans děje?

Sparťanská bonboniéra - report z výjezdu za Spartou do Varšavy

Igráček ACS

Sparťanská malinovka

Praskání bublin - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi

Sparťanské pivo - pohárový ležák

132! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!

Fanoušek měsíce - Lucifer Pekelný

Umění války - report z utkání Sparta - Teplice

Radovanovy radovánky - report z utkání Sparta - Raków

Takhle už ne...report z výjezdu vlakem do Karviné

Klokan je divné zvíře - report z utkání Sparta - Bohemians