“Kašlu na to! Žena doma nemocná, v práci práce, že nevím co dřív. Uprostřed týdne se určitě do žádnýho Brna nepotáhnu!” takhle podobně to vidím ještě v sobotu odpoledne. Plánuju dost pevně pohárový zápas vynechat. V neděli večer se ale stane “ta věc” s Pardubicema. Šílenost, hrozně mě to naštvalo a zklamalo. Prohrávat na Letný 3:0 proti předpředposlednímu mančaftu? Fakt strašně mi to zkazí náladu - a nejsem sám: v práci mám kolegu, co taky chodí na Protilehlou a jak každé pondělí ráno dlouze probíráme své dojmy a postřehy, tak tenhle týden nám do řeči není ani jednomu. Občas bych to těm fotbalistům fakt přál zažít - být v kůži fanouška či fanynky ten den po takové ostudě. To by se pak jezdilo po zádělích!
Co s tím můžu dělat? Už to mám nacvičené: nic nečtu, neposlouchám - hlavně se v tom už nehrabat… Mám ale lety vyzkoušené, že ten nejspolehlivější recept je, prostě vyrazit co nejdřív na další fotbal. “Nach dem Spiel ist vor dem Spiel” (po zápase je před zápasem) říkají Němci. Vždycky se zase bude něco hrát a na to se musíš zaměřit - to, co bylo, už stejně nezměníš. Aspoň takhle tomu moudru rozumím já.

Kupuju lístek a v práci ukrajuju půlden dovolené z těch dvou a půl, co mi letos ještě zbývají. “Na pohár se jede!” Osmifinále poháru v Brně se hraje ve středu večer. Ony ty výjezdy v pracovním týdnu mají něco do sebe: člověk si udělá čas, utrhne se z práce… Já mívám až sváteční pocit. Přes kamaráda se nanominuju do auta k jeho sestře, kterou do té doby znám jenom od vidění, ale vím, že je to skalná fanynka a výjezďačka. Trochu mě překvapí, když se z výjezdu vyklube rodinný výlet, ale když zjistím, že jsem jediný, kdo to nějak řeší, uklidním se. Kromě sestry s manželem jede i dcera a já tak trávím nezáživnou cestu po dálnici pozorováním komunikačních vzorců v rodině. Sám mám doma dvě holky, které jsou dneska mnohem mladší, ale příprava bude určitě hodit.

V Srbské ulici v Brně u jednoho z nejošklivějších stadionů v zemi parkujeme těsně po 17hod. Jak jsem původně nevěděl, jak a s kým pojedu, tak mám lístek na tribunu - moji spoluvýjezďáci ale všichni do sektoru a tak nechci trhat partu. Kolem stadionu se docela něco děje, legendární Sparta místní evidentně táhne. Hádám, že po našich posledních “výkonech” si nejeden z místních myslí na to, že by se dnes večer mohl dočkat velké radosti. Artis, bývalá Líšeň, hraje, jak známo, ve druhé lize a ne úplně blbě - v jejich sestavě je spousta hráčů, co se kratší nebo delší dobu pohybovali i v lize první. Nejznámější hvězdou je Jean-David Beauguel, ale jména jako Vukadinovič nebo Adediran budete nejspíš taky znát. Jedna věc, co v klubu dělají na první pohled dobře, je grafika. Sám v tom nejsem nijak kovaný, ale od webu přes lupen až po nějaké ty fans propriety, co vidím, to vypadá všechno povedeně.

Docela složitě se přes menší policejní manévry prodereme až k našemu sektoru - nad mým lístkem na tribunu nikdo ani nehlesne. Nesejdou se nás tam, pochopitelně, žádné tisícovky, ale sektor je zaplněný fakt slušně. Vlajky na plotě, kovaní výjezďáci na svých místech. Podle mluvy některých je poznat, že ani v Brně není Spartička bez podpory. Tak to má být! Sestava je, jak to v domácím poháru bývá, docela překopaná: na hrotu Milla, v záloze Eneme s uzdraveným Mannsverkem a můj nový oblíbenec Garang Kuol. Od začátku je jasné, jak jsou rozdané karty: Sparta hraje, Artis čeká na šance. Žádné nahoru-dolů se dnes hrát nebude. Zároveň ale nejspíš ani žádný gólostroj. Z našeho tlaku pak uhodí snad z první vážnější šance - Kuol přiťukne Mercadovi a ten už to má snadné. Ještě teď, když to píšu, se radši ujistím na netu - gól totiž padne do brány na druhé straně a to je na tom staďáku od nás fakt neuvěřitelně daleko. Navíc si naši vzali bílé dresy se zlatýma číslama, takže na tu dálku skoro není poznat, kdo je kdo. Vedení jedna nula je ale pohoda - bál jsem se horšího: když v 17. minutě měli domácí jednu šanci, bylo podle reakcí publika jasně znát, že dnes místní cítí krev. Poslední, co chceš, je, aby se to tady nějak zbláznilo. S náskokem v kapse dál kontrolujeme zápas - všechno působí, že by se to takhle klidně mohlo i dohrát. Pak ale ve 41. vyletí z hloubi pole dlouhý balón docela na nikoho a Kuba Surovčík se ho, čert ví proč, vydává krotit. Nepůsobí to jako neřešitelná stuace, ale Jakub to nějak podcení, podběhne nebo co a zkrátka míč nezvládne prostě uklidit, ještě se zaklesne do soupeřova hráče, který se žene kolem něj, ale snaha odvrátit neodvratné je marná. Z naší hrubky Artis srovnává na 1:1. Chyba, blbost, stane se… Je sice k zlosti, že my takové “dárky” jenom nadělujem’ a od soupeřů dostáváme tak málo, ale třeba to naše nakonec vybudí a bude se hrát i fotbal.

Jak jsem psal, sešlo se nás v sektoru docela pár stovek a atmosféra tomu i odpovídala. Mám na těchto menších výjezdech rád, že si lidi nějak víc uvědomujou, že to za ně nikdo neodfandí a tak bývají mnohem aktivnější. Sám si po nějaké době z plna hrdla zafandím a musím říct, že si to po této stránce užiju. Co už není taková pecka, je ten sektor samotný: vysoké ploty, místa za bránou úplně oddělené od zbytku stadionu, žádné sedačky. Nepožaduju vytápění, ale tohle je fakt mizérie. Měli jste kecy na klec v Rijece? Tak se přijďte kouknout na Srbskou - jak Zbrojovka pár let nehraje ligu, už jsem skoro zapoměl, jak blbej tam ten sektor hostí maj’.

V prvních dejmetomu patnácti minutách druhé půle jsou sparťani hodně aktivní a taky máme 2 největší šance - není z nich bohužel nic a tak se zápas dostává do starých kolejí. Artis zalezlý na svojí polovině, Sparta obléhá a obléhá v házenkářském stylu. Chybí ale jakýkoli nápad, něco překvapivého, co by pomohlo překonat tu obětavou obranu soupeře. Dopředu už to v těch chvílích od Artisu není ani náznakem. Leje se čistý beton. Je jasné, že oni i za prodloužení budou za hrdiny a na penalty nechci radši ani myslet. Naštěstí po jedné svižnější akci po straně proběhne k vápnu Mercado do trošku rozhozenější obrany a posílá centr, který skončí na obráncově ruce. Penalta, kterou Albion Rrahmani s jistotou promění. Jsem za to rád - hlavně, že v tom chladném večeru nemusím trávit ještě nastavení.

Hráči po zápase přelezou bariéru a přijdou poděkovat až pod sektor - mezi lidma se ozvou hlasy, že děkovat není za co. Já si to nemyslím. Tohle byl typický zápas proti outsiderovi, ve kterém nešlo nic získat, jenom ztratit. Tyhle mače málokdy končí 0:7, zas takoví nazdárci to nejsou. Takže já postup beru docela s pokorou: co taky zbývá v našem současném rozpoložení. Nebylo potřeba hrát víc, než 90. minut a ty nejvytíženější hráči si mohli trochu odfrknout. V sobotu v Olomouci nás totiž rozhodně nečeká nic jednoduchého.

My máme postup, olé!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

STYLSPORT A ESHOP PŘED VÁNOCI

Pokažené výročí - report z utkání Sparta - Pardubice

Sparťanská bonboniéra - report z výjezdu za Spartou do Varšavy

Sparťanská malinovka

Praskání bublin - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi

Sparťanské pivo - pohárový ležák

132! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!

Fanoušek měsíce - Lucifer Pekelný

Umění války - report z utkání Sparta - Teplice

Radovanovy radovánky - report z utkání Sparta - Raków

Takhle už ne...report z výjezdu vlakem do Karviné

Klokan je divné zvíře - report z utkání Sparta - Bohemians