Vyrazit na Seniorův memoriál – to byl jeden z mých dosud nesplněných fanouškovsko-turistických snů. Když jsem si letos uvědomil, kdy hrajeme v Bolce, jaké má být počasí a že mám vlastně fůru času, řekl jsem si: „Super. Proč nevyrazit?“

Začal jsem pátrat. Tady na stránkách jsem našel report z jara, ale ani čárku o tom, že by se něco chystalo na srpen. Zkusil jsem se proto ponořit do Discordu Vládců Prahy, což pro mě bylo docela peklo, protože sociální sítě moc nepoužívám.

Naštěstí jsem narazil na Zdeňka, který hledal stejnou informaci. Odepsal jsem mu, že pátrám taky a že se ozvu, když něco zjistím. Zároveň jsem napsal na e-mail uvedený v posledním reportu a čekal, co se stane.

Ozval se Ondra (díky!!!), potvrdil mi trasu a já si říkal: „No tak paráda. Vyrážím!“

Až ráno na Čerňáku jsem zjistil, že Zdeněk odepsal a připojí se v Benátkách. Rychle jsem zareagoval – a klaplo to! Spokojeně jsem sedl do autobusu o půl sedmé a vyrazil směrem k lebce svatého Václava.

V Brandýse mě přivítalo fantastické ranní počasí, sluníčko a příjemná teplota. Kopl jsem do vrtule a dělal si srandu z přísloví, že první krok je nejtěžší. Říkal jsem si: „Kdepak. V tomhle případě bude nejtěžší ten poslední.“ Protože optimismu zatím plný bágl.

Šlapal jsem fantastickým lesem, užíval si krajinu a říkal si: „Ta Svatojakubská cesta je naprosto perfektní!“ Pokračoval jsem dál a v Sojovicích mě hadicí osvěžil pán, který zaléval stromy. Potom jsem minul „Kuchtičovu“ slepičí farmu a pomalu se blížil k Benátkám.

Protože jsem šel sám, měl mraky času na přemýšlení a zatím se mi šlapalo dobře, začal jsem vymýšlet kraviny. Nenapadlo mě nic lepšího než natočit náborové video, jestli se ještě někdo nepřidá. Poslouchám jediný sparťanský podcast, který mi dává smysl, protože noviny jsou strašně honitrikové. Tak jsem si řekl: „Vládci Trasy ACS – to je pěkná kokotina. Jdu do toho!“

Jak jsem říkal, na sociální sítě jsem lama. Když jsem zjistil, že na Discord video prostě nedám, aniž bych si něco předplatil, řekl jsem si, že budu muset zvládnout nahrát videa na Instagram. Instagram jsem měl omylem asi 14 dní, protože podmořský východ slunce od fantastické holky, která mi ho poslala, jsem prostě musel vidět.

Povedlo se, byť jsem trochu ztratil tempo. Bavilo mě, že „nikdy neříkej nikdy“ a že i v padesáti se můžu stát youtuberem. Na Instagramu, což je z definice nesmysl. No, bavil jsem se převelice, trochu mě to zbrzdilo, ale nějak se to začalo dařit – a ty titulky pak, to byl rokec.

Po necelých čtyřech hodinách jsem byl v Benátkách, pochvaloval si tempo přes pět kilometrů za hodinu a potkal se se Zdeňkem. Protože jsme dorazili trochu dřív, zastavili jsme se v takové květinové kavárně. Zdeněk si dal kávu s sebou a vyrazili jsme.

Jenže jsme se zakecali o všem možném, Spartička na prvním místě. Probírali jsme život, kde jsme byli a co jsme dělali, až jsme zjistili, že jsme sešli z trasy. Trhli jsme za ručku, otočka – zašli jsme si jen pár metrů, takže v pohodě. Dál jsme šlapali podél Jizery a kecali.

Ještě jsem Zdeňkovi říkal: „Hele, už jsme dva, tak uděláme další video Vládců Trasy. Jen tak pro srandu.“ Když jsme byli pár kilometrů od Boleslavi, najednou jsme slyšeli: „Nazdar, kluci, koukám, že jdete asi na stejné místo.“

Otočili jsme se a za námi byla na kole Gabra. Rychle s námi pokecala, pozdravila Ondru a odsvištěla do dáli.

Zbytek cesty jsme došli v pohodě a před staďákem byli ještě před časovým limitem. Těch 42 kilometrů z Brandýsa mi zabralo 7 hodin a 45 minut, což bylo super.

V Bolce jsme si dělali srandu, že zatloukli okna, zavřeli všechny hospody a opustili město, protože přijdou krvežízniví sparťané – neviděli jsme totiž vůbec nikoho. Prošli jsme centrem a na náměstí jsem se parádně osvěžil průchodem přes vodní dílo. Bylo to super.

Nakonec jsme dosupěli ke staďáku. Protože jsme tam byli brzy a já nejsem žádný zkušený ligový výjezďák, nevěděl jsem, jak to funguje. Trochu jsem panikařil, tak jsem si říkal: „Hele, vyrážím do Bolky, do města, kde nikdo nikdy na fotbal nechodí. Lístky určitě budou.“ (Ondra naštěstí zase poradil).

Dorazili jsme ale tak brzy, že pokladny byly ještě zavřené. Hledali jsme proto hospodu a já byl moc rád, že Zdeněk šel jen na druhý poločas trasy. Na rozdíl ode mě byl při smyslech, zatímco já se euforicky propadal do mentální únavy. Říkal jsem jen: „Hele, najdi nějakou hospodu a bude to super.“

Našli jsme skvělou hospodu jménem Start. Prohlásil jsem, že by se měla jmenovat Cíl. Sedli jsme si a plzeň do nás zapadla jako Němci do krytu. Zkusili jsme i nefiltrovaný gambáč, který byl teda filtrovaný – nebo tak aspoň vypadal – a nebyl moc dobrý. Takže zpátky k plzni.

Každopádně jídlo i další plzně byly na jedničku. Pak se k nám připojil Zdeňkův kamarád Pavel s partičkou a já se okolo šesté vydal lovit lístek. Nečekal jsem, že to bude tak jednoduché: přišel jsem k pokladně a hned odešel s lístkem na stání za brutálních 320 Kč. Na Bolku!

K tomu výbava na cestu: energetické tyčinky a ionťák, protože jsem nechtěl na fotbale úplně odpadnout. Nákladově předkolo Ligy mistrů jak vyšité. A to jsem ještě nevěděl, jaký průšvih mě čeká.

Těšil jsem se, že si sednu, ale pýcha je pýcha. Celý fotbal jsem prostál. Místo sice bylo, ale hecnul jsem se a občas jen podřepoval, protože mi tuhly nohy.

Byla to vlastně jediná smysluplná činnost, protože jak jste sami viděli, na ten fotbal se nedalo koukat. Nemá cenu komentovat, co se dělo na hřišti – z naší strany se tam vlastně nedělo vůbec nic.

Jediné, co mě fakt nasralo, byla nechutná samolepková „výzdoba“, kterou nějací rádoby fanoušci polepili záchody pod naším sektorem. A ještě se zaštiťovali jménem milované Sparty.

Když už máte v hlavě to, co tam máte, nechte tam na sebe kontakt, ať svět vidí, kdo za tím stojí. A neberte si nás, slušné sparťany, do pusy.

Taky jsem se dozvěděl, že prý máme šéfa pyrotýmu. Se Zlínem byl prý na dovolené, takže se to „trochu“ vymklo. Škoda, že nejeli všichni.

To už mi hlava vůbec nebere. Proč se pořád tlačíme k balkánskému stylu fandění, místo abychom se chovali civilizovaně? Zkuste se takhle chovat v Anglii a jste minimálně rok bez fotbalu. Sparta je o ambicích, odvaze, respektu a tradici. Jestli to nechápete, nepomůže vám ani svěcená voda. Za tohle by vás Janda-Očko, Kvašňák ani Berger nepustili do Prahy, natož na Letnou. Trocha sebereflexe by neuškodila.

Každopádně se výlet do Bolky až na večer vydařil a cesta byla skvělá. Nemá cenu hodnotit zápas jako takový, od toho jsou povolanější. Bylo mi smutno z toho, jak jsme se na to vykašlali, a nechápu proč.

Před Lyonem to vypadá, že máme v týmu bandu Jekyllů a Hydů – a že nesedí jen na lavičce.

Cesta mě každopádně nadchla natolik, že uvažuji o dalších zápasech podobným způsobem, dokud vydrží pěkné počasí. Nejbližší možnost, která se nabízí, je vyrazit na Artis.

Určitě ne z Prahy, ale už jsem koukal, že by se dalo spáchat pěkných slabých 28 kilometrů z Tišnova až na Srbskou. Vládci Trasy ACS se tedy možná objeví i v Brně.

Rád cestou potkám každého, koho by lákalo se přidat. Kdo fandí, ale zůstává člověkem, je mým přítelem. Buďme prosím lidmi i při sledování té nejkrásnější hry na světě. Vážím si všech, kteří fandí slušně a s respektem, a děkuji, že podporujete klub všech klubů a tým všech týmů – naši milovanou SPARTIČKU.

SPARTA NAVŽDY!

Roman


Co se aktuálně mezi fans děje?

Jako den a noc - report z utkání Mladá Boleslav - Sparta

Radost na Letné i ve Francii - report z utkání Sparta - Lyon na Letné

Veslováním k první výhře - report z utkání Sparta - Zlín

Nová sezona, staré bolesti – optimistická cyklojízda do Brna, depresivní návrat

Random týpek. Report z výjezdu za Spartou do Brna

Fanoušek měsíce - Marian M. - předseda pobočky FCS Turnov

AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO LYONU

Šílenství v zemi Aztéků - report z výletu na MS 2025 ve fotbale do Ameriky