Já vím, že život s cholerikem jako já není asi žádný med, a občas to ode mě schytáte vlastně asi za nic, ale jindy mi prostě nedáváte na výběr. Může mi někdo z vás vysvětlit, proč lemtáte z mýho sparťanskýho hrníčku, když se chystám psát report? To si jako mám dát reportové kafe do jinýho hrníčku? Jako s kočkou? Nebo s kytičkama?

Letos je to s dovolenou trochu na štíru a tak si lámu jak ukojit fotbalový hlad, co se nepozorovaně vkradl do našeho domu. Měsíc jsem v kuse sledoval kluka, co v rámci fotbalového Mistrovství světa hltal každý zápas, poslouchal dusot v patře, rány míčem o zeď a vykřikování jmen fotbalových hvězd a sledoval tu záři v jeho očích, pláč, radost a další s fotbalem spojené emoce a vrátil se v čase o nějakých třicet let, kdy mě také pohltilo to moje první MS. Shodou okolností taktéž ve Spojených státech.

A tak plánuju, kalkuluju, hledám co se kde hraje, přáteláky, start Ligue1, LaLigy, ale přesto moje dušička tajně pokaždé uniká k málo pravěpodobné, ale přeci jen existující šanci, že nějaké vohráblo z UEFY k sobě štastnou hnojem pozlacenou rukou vytáhne dvě jména, co se mi budou náramně hodit.

Bullseye!!!!!!! Aneb jak by řekl Ted Lasso, barbecue sauce!

Od nalosování do navnímání odkud, kudy, kam a jak uběhlo asi deset minut, takovej fofr to byl a ještě stíhám whattsupovku manželce, co dělá 11. a 12. srpna? Že je v práci? No to se podívejme jaké štěstí se na nás sneslo :)

Proč? Chceš abych byla doma?

No to právě že nechci, buď v práci, já nebudu doma.

Co se děje?

Ale právě Spartě nalosovali Lyon, tak beru kluka a jedeme se podívat.

A jseš si jistej že nechceš jet sám? On třeba bude chtít zůstat doma s mámou.

… pauza …( tady jsem propadl v huronský smích )

Tak já se ho teda zeptám, až půjdu odpoledne do družiny. (tvl se ho ani nemusím ptát)

… střih … (vykračujeme si odpoledne městem)

Sledoval jsem odpoledne los kvalifkace LM a Sparta vyfasovala Lyon, kterej není úplně daleko, tak jsem si myslel, no a už jsem to asi nemusel dokončovat. A měl jsem parťáka na cestu. Já jsem si teda ani nepředstavoval, že bych jel sám, ikdyž vím jaké břímě si beru na hrb, ale jsem s tím smířen a přípraven tu tíhu donést bezpečně až na stadion a pak zase zpátky. Ale pak mě necháte v klidu. A to třeba tak, že mi nebudete pít z mého hrnku.

Ty krávo už to má stránku a to jsme ještě nevyjeli, to jsem se zas nechal unést.

Že není Lyon úplně daleko, jak se to vezme. Autem 550km, ale po zkušenostech s Gironou a jiných podobných experimentech, to okamžitě smetám ze stolu a volím můj neojoblíbenější dopravní prostředek a tím je vlak. Rád se kochám krajinou za doprovodného jemného tlukotu pražců. No ale to by se mnou nesměl jet Stoupa. No jak jsme se za ty roky vypracovali. Od špunta, co si na stadionu v Angers žmoulá plyšáka pandy, mu trošku vyklíčily uši, nerovnoměrně s hlavou, celej tatínek a koneckonců kníže Igor, musí mít svého Stoupu stále po boku :D.

No jo, jenže přímé TGV Toulouse – Lyon je beznadějně vyprodané a tak se budeme muset vypravit oklikou, čímž se nám i trošku protáhne vzdálenost a i čas. Z Pamiers lokálkou do Toulouse, z Toulouse lokálkou do Narbonne, pak InterCity do Montpellier a nakonec to docvakneme TGV do Lyonu. Každým přestupem se vlak zrychluje a ten konec kdy budu mít už nervy visící na vlásku, se snad mihne za sklem, … romantická představa. Jak sleduju pomale jedoucím vlakem vinice kolem Carcassone, rychleji ubíhající pobřeží od Narbonne, kolem Sete až do Montpellier a pak prosvištím luxusem v TGV až do Lyonu. Tam máme hotel kousek od stadionu, pohoda vánek, žádnej stres, žádnej podnět se rozčílit. Nádhera.

Jenže dvě věci. Manželka a Stoupa. Moje drahá hipísačka viděla dva dny před odjezdem, jak někdo vyhodil z auta na parkovišti dvě koťata. Kde myslíte že asi koťata skončila? Takže místo toho se v poklidu připravit a vyspat na cestu, koťata serou támhle, blije támhle, odčervit, už si jim dal postřik, kňourá to že to má hlad, v noci, když člověk spí, tak tahle havěť tě má jako prolejzačku. Píšu si tě do deníčku, takováhle sabotáž před odjezdem.

A pak Stoupa na cestě. To je jako si kleknout na hrách a obrovolně se šlehat devítiocasou kočkou ...

Já se nudím, co budeme hrát? Já mám hlad. Kde mám můj sešit? Nemáš propisku? Už tam budem? Nedávej ty nohy na sedačku, seber ten papír z podlahy … první paralen … kdy přijede další vlak? Co budeme hrát? Pak mi dal chvíli voraz, kdy si zdřímnul asi na pět minut, přičemž si asi náramně načerpal energii do baterek a jedeme odznova. Zkusím ho vyignorovat a sleduju za okny měnící se krajinu a v odraze okna, vidím jak se Maňas zas rejpe v chobotu, a na světlo světa vytáhne holub gigantických rozměrů a vítězoslavně mi ho ukazuje. Chce se mi brečet únavou a bezradností. To pašuješ v rypáku od února nebo jak? Co s tím mám teď jako dělat? Tak do šály to utírat samozřejmě nebudeme že, ještě jednou předvedeš takovou prasárnu, tak vystupujeme na další zastávce … no to je taková výhružka, kterou odfoukne slabý vánek, protože další stanicí je Montpellier. Tam si poprvé ilegálně vylepuje ACS samolepku a řve u toho TADY? NEBO TADY? Drž hubu vole …

TGV do Lyonu v klidu. Naštěstí. Stoupa si dělá nějakej sešit do školy a chvíli ho nekontroluju a už v kolonce zakroužkuj francouzské státní symboly, zakroužkoval fotbalové hřiště. To by z něj člověk kvet. Máme za sebou sedm hodin jízdy, tři přestupy a Stoupovy dochází. Nohy v medu, jak by řek Bunda. Z nádru pohoda tramvaj až ke stadionu a byť je teprve pět odpoledne, tak souprava narvaná fans domácích, kteří si nás nedůvěřivě přeměřují. Ale po cestě se s námi pár dává do řeči, to samý kolem stadionu a koho můžu, tak se ptám, zda můžu mimo sektor hostí vlézt v dresu ACS a je mi doporučeno, že radši ne, tak se mažeme na hotel převléknout.

A konečně na stadionu. Přilehlé prostranství je už slušně zaplněno fanoušky domácích, občerstvení v plném proudu, kdyby se třeba vedení chctělo inspirovat i mimofotbalově, jak třeba fungují stánky jinde a obsluhuje se stadion s kapacitou 65000, tak mohli načerpat inspiraci v Lyonu. Čekačka minimální, ale i tak pro sichr beru rovnou piva dvě, jako odměnu za předchozí křížovou cestu, ale i poté, buď těsně před zápasem nebo v poločase, když jdu dotankovat, tak obsluha řeší návštěvníky stadionu se slušnou kadencí. Takhle stihnu před výkopem piv pět úplně na pohodu.

Volili jsme sektor mimo sektor hostí, který je na Groupama stadionu umístěn až úplně nahoře, tak se omluvám za naší absenci hlasivek, takže jsme s klukem místa kousek od naší střídačky v rodinném sektoru, který jako zbytek stadionu Lyon nacenil velice příznivě. Poslední otázka, jak se tu obklopen domácími budu chovat? No vzhledem k tomu, že do sektoru míří spolu s námi i pár známých rudých dresů (tak nakonec pouštějí a my se jak blbci šli převléct) a jeden brankářský dres Sura, tak si i dovolíme párkrát zafandit našim, zatleskat, pochválit naší akci a domácí nás nehcávají úplně v klidu. Atmosféra je skvělá, kotel, defacto dva kotle, oba za brankami, fandí celý zápas, ta nejistota že by to nezvládli vlastně trvala jen chvíli, ale bylo super. Kluk byl nadšenej, vzhledem k tomu, že si ve fan shopu koupil dres Lyonu, tak se postavil na druhou stranu barikády, viděl tři góly, viděl super atmosféru, vyhrál 3:0, táta 0:3 prohrál, alespoň jeden odchází spokojenej. Nakonec si oba. Ono to vždy není jen o tom, co se děje na hřišti, ale i to těch dalších, jiných věcech okolo, jako příjemné přijetí a vstřícnost od domácích, o tom, že náhodou z pána z brankářským dresem se vyklube Surův rodinný příslušník, že z Lyonského Mirečka, co sedí vedle mě, co má v batohu složený dres Santiaga Enemeho, který mi říká brácha brácha Santiago, říkám si no tak vy si všichni říkáte bráchom asi budete ze stejné země, no tak protože jsme téměř za lavičkama, tak po hvizdu křičí směrem k trávníku, Santi, Santi, v duchu si říkám no tak určitě, ale Santiago zvedá hlavu a s úsměvem míří směrem k nám a nakonec se z Mirečka vyklube člověk, co se o něj staral, když byl v težké covidové době Eneme v béčku Nantes a byli si tam nazvájem oporou a teď za ním jezdí, všude tam, kde Sparta bude hrát. Santiago si s námi dává fotku, Mireček nás ještě zve, jestli nechceme jet taxíkem za klukama na hotel, ale ten je až na letišti a náš hotel je přeci jen kousek, navíc je to ten samý jako family Surovčík, tak si po cestě povídáme, on mi vypráví o Kubově cestě, ptám se ho jestli ho můžu zmínit v reportu, i s fotkou, ptám se jestli chodí na SF, říká že ne, že občas, že pokud jsi v nějakém rodinném spojení s hráče, že nemůžeš moc na fóra chodit, že se pak některý věci těžce čtou, což mě donutilo se trochu zamyslet, co může občas některá kritika třeba způsobit. Měl jsem na druhý den v tramvaji rozpesaný koment k zápasu, ale nakonec jsem to celý smazal a nechal to rozplynout.

Byl to skvělý zážitek, ale teď je třeba se koncentrovat na cestu zpátky, která je mnohem přímější a jen s jediným přestupem, ale i tak zaklekávám na Stoupu a cestu zpátky používám téměž mafiánské praktiky. Chceš hrát hru? Budu s tebou hrát. Ale nejdřív si o to střihnem. Prohraješ, nehrajem a o hru si můžeš střihnout zas za hodinu a pokud prohraješ, tak zas nic. Přistupuje na tvrdé podmínky, prohrává dvakrát v hodinovém rozestupu, a tak si v dopravním prostředku dávám zasloužené chrupky.

Cca 700km tam a 650 nazpět bez zpoždění, až poslední vlak 60km domů zrušen, nahrazen autobusem, kterej ještě vymete každou prdel, takže 60km se natáhne na hodinu a půl domů dorážíme v půl jedenácté večer. Mají prej padat nějaký perseidy. Jdu si to vyrelaxovat na potemnělou noční zahradu, usadím se do sesle a než padne první perseid, padnou do mě dvě krásně vychlazené piva a pak už se má unavená hlava zaslouženě zaboří do polštáře.

No tak zas někdy příště, Sparto Praha, Sparto Forever!


seagull


Co se aktuálně mezi fans děje?

Jako den a noc - report z utkání Mladá Boleslav - Sparta

Radost na Letné i ve Francii - report z utkání Sparta - Lyon na Letné

Veslováním k první výhře - report z utkání Sparta - Zlín

Nová sezona, staré bolesti – optimistická cyklojízda do Brna, depresivní návrat

Random týpek. Report z výjezdu za Spartou do Brna

Fanoušek měsíce - Marian M. - předseda pobočky FCS Turnov

AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO LYONU

Šílenství v zemi Aztéků - report z výletu na MS 2025 ve fotbale do Ameriky