Svět se točí kolem dokola, stále se něco děje a to co včera platilo, dnes již neplatí. To, že odstartoval nový ročník a že se start do něj Spartě, jak to je napsat co nejkulantněji, příliš nepovedl, to je to úplně nejmenší, co se okolo mně v poslední době odehrává.

Předně, mizerné zdravíčko a stále ještě relativně dlouhý čas, který mi zbývá do odchodu na zasloužený odpočinek, mě nutí hledat si takovou práci, kterou bych aspoň trochu zvládal. S novým zaměstnáním ale přichází i nový režim. Jak jsem to měl na minulém místě krásně naladěné, že jsem si směny určoval podle kalendáře zápasů rudých koní, nyní je to striktně v rytmu denní dvanáctky dlouhý – krátký týden a zatím to vypadá, že přes to nejede vlak. Naštěstí mi to ale, až do reprepauzy, na domácí zápasy vychází, s výjezdy to ale bude mizerné a ani poháry asi moc neuvidím. Co se dá dělat.

Další, co se na mě valí, je zdravotní stav mé staré matičky. Stařecká demence a ten zatracenej germán, to je něco, co si nikdo, koho se to netýká, nedokáže ani představit. Ony ty boží mlýny asi opravdu existují. Když si vzpomenu, jak jsem se chechtal, když nám bývalý kolega před čtvrtstoletím vyprávěl zážitky s jejich babuš. A ejhle, nyní mám příležitost si tu legraci vychutnat na vlastní kůži. Věřím tomu, že se na mě Pépi odněkud shora dívá, směje se až se za břicho popadá a skvěle se baví. Určitě nejméně tak, jako jsem se tehdy bavil já.

A s tím souvisí i další událost, která mi do života výrazně zasáhla. Zdědil jsem psa. Tedy, je třeba, abych to uvedl na pravou míru. Tím psem je patnáctiletá, slepá, hluchá a i jinak nemocná jorkšírka. A ani to dědictví není úplně to přesné, jak jsem k Niky přišel. Pejsina žila s mamkou na Hluboké a jak jim oběma postupně odcházelo zdraví, přestaly to zvládat. No a protože se holky ze služby Ledax, které jezdí o mámu ráno a v poledne pečovat začaly bouřit, že jim stačí starosti s babkou a nehodlají ještě pečovat o psa a uklízet po něm, nezbylo nic jiného, než že se Niky odstěhovala do Budějc. Ona totiž situace vygradovala do stavu, že už to bylo buď pečovatelská služba, nebo pes.

Nevím, zda máte vůbec tušení, jak funguje takové přemístění slepého a hluchého psa do bytu, kde to vůbec nezná. Chuděra si to všechno musí nachodit, aby přestala do všeho narážet, naučit se kde co najde a vychovat si i mě, abych jí aspoň trochu rozuměl. Niky je hodná, ale její komunikace se mnou funguje tak, že od lehkého poknikávání, přes kvikot, přechází, když nechápu o co jí jde, až do vytí. Docela mi dává zabrat hlavně v noci. Ona stařenka už potřebuje vypustit několikrát za noc a neváhá si o to říct. Moc mě tedy vyspat nenechá.

Mimochodem, znáte ten starý a hloupý vtip o tom pejskovi, který vždy strašně vyje, když Sparta prohraje zápas? Tak nějak to teď vypadá u mě doma. Po zápasech v Brně a Boleslavi vyla Niky tak, že snad věděla, že bych nejraději vyl s ní. A možná bych i s chutí někoho pokousal, zvláště když jsem viděl, že ono by to mohlo i jít.

Jenže k tomu bychom potřebovali mnohem vyšší kvalitu na některých postech a hlavně širší kádr. Ona ta Boleslav nás vysvlékla do naha a odhalila nemilosrdně, že někteří náhradníci to, co by pro Spartu bylo potřeba, prostě nemají. Ale co už, stále nás Rosa může příjemně překvapit a ty rozdílové borce přivést. A při těch všech odchodech ne že může, ale razantně kádr doplnit musí. A to okamžitou kvalitou. Snad si to dostatečně uvědomuje

Pojďme ale konečně k zápasu s Teplicemi. V týdnu před utkáním jsem dostal další ránu do srdce. Šulo odchází. Ten chlap mi bude ve Spartě opravdu hodně chybět a bude se špatně nahrazovat. Jak se s odchodem kapitána vypořádáme, by nám měl naznačit už zápas, na který v sobotu v časném odpoledni vyrážíme. Nakládám Romana a jedeme směr Letná. Tématem k hovorům do auta je jednoznačně poslední příchod do kádru. Ale k panu Juráskovi se ještě dostanu. Zatím se blížíme k Epet Aréně a těšíme se na fotbal. I když to těšení je takové opatrné. Nějak nevím, čeho všeho se mohu od současné Spartičky nadát, ať už od hráčů, ale i od BP. Někde vzadu v hlavě se děsím toho, jakou sestavu by mohl vypustit. Hodinu před výkopem ale zjistím, že tentokrát je všechno cajk. Sám bych to jinak nepostavil. Možná bych tedy dal příležitost Viktorovi, ale to by byla pouhá kosmetická úprava.

V sedmnáct hodin utkání s Teplicemi začíná, ale ještě před výkopem se od spíkra dozvídáme, že Teplice jsou v aktuální tabulce před námi. Ono není divu. Při bilanci dvě porážky a jedna výhra je před námi logicky kdekdo. Ale od první minuty je v sobotu vidět, kde je kvalita. Borci v rudém pevně třímají otěže zápasu a v deváté minutě se ujímají vedení. Irving centruje na zadní tyč a Guddal si připisuje první zářez za náš klub. Jo, to se to hlavičkuje, když má jeden výšku přes dva metry. A převaha pokračuje, o pět minut později po rohu Karabce má druhý gól na hlavě Sorensen, jenže tentokrát míč za zády Trmala nekončí. A protože v dnešních dnech je naše Sparta mistrem světa v přidělávání si zbytečných problémů, je v pětadvacáté minutě vyrovnáno. Lukáš „já su tu rád“ Mareček napřáhl z opravdu veliké vzdálenosti a Surovčík na jeho střelu nestačil. Víte, že opravdu nerad hodnotím jednotlivé hráče, takže následující slova neberte jako pohled na celý výkon našeho brankáře, ale pouze na hodnocení oné konkrétní situace. Jednoduše si myslím, že se to chytat dalo a dokonce, že se to chytat mělo. Ale fotbal je o chybách, Suro tu chybu udělal, takže máme vyrovnáno.

Srovnání stavu naše hráče poněkud zarazilo a přibrzdilo, naopak hosty ve žlutém docela nabudilo. Uplynulo je pár minut od vyrovnání a mohlo být ještě hůř. Naštěstí teplický Auta svou akci nezakončil vůbec přesně. Pak jsme ještě nabídli šanci Pulkrabovi, když se nedomluvil Surovčík s Guddalem, naštěstí to bylo skoro to poslední, k čemu jsme hosty pustili. A v šestatřicáté minutě jsme si vzali vedení zpět. Alcócer nacentroval před vápno Irvingovi a ten zakončil bezchybně. Jsem rád, že to vypadá na to, že se Andrew docela chytil a spolupráce v záloze s Kadeřábkem a Mackem mu docela svědčí. Jen tak dál. O tři minuty později kluci přidali pojistku. Centroval Mercado a zakončoval Alcócer. A kdyby se nevytáhl Trmal se skvělým zákrokem, mohla si tato dvojice gólovou radost v opačném gardu zopakovat Já ty Jihoameričany miluju. Už od dob Preclíka.

Ono se to v tom sobotním hicu asi nedalo hrát tak, jako posledních deset minut prvního poločasu. Druhá půle mi přišla již taková udržovací. Neříkám, že by snad šance nebyly, třeba hlavička Brunese, nebo později Enemeho, ale ani jedno z těchto zakončení se mezi tři tyče nevešlo. Také hosté se přece jen k něčemu dostali. V pětapadesáté minutě vychytal Surovčík Radostu a o pět minut později předvedl zákrok zápasu proti hlavičce Ládi Krejčího. Posledních deset minut železná garda opět přitopila pod kotel a dočkali jsme se čtvrtého zásahu do teplické branky. Alcócer se krásně uvolnil na levé straně, vnikl do vápna bezchybně zakončil. To jsou přesně ty okamžiky a ty akce, kvůli kterým na ten fotbal chodím. Slintal jsem blahem jako pes, když mu misku naplním. Napsat, že čtvrtý gól Sparty byla velká paráda, zcela nedostatečně vyjadřuje to, co nám Alcócer předvedl. Pak měl ještě velkou příležitost Brunes a z dorážky Jurásek, ale tyto šance v bráně neskončily a skóre se již nezměnilo.

Když dovolíte, ještě bych se zmínil o jednom tématu. To že Rosa přitáhl do týmu Juráska, mě vůbec nenadchlo. Nejsem rád, že přišel, ale když už je tady a chce v rudém dresu bojovat jak nejlépe bude umět, tak mu budu fandit. Od kotle dostával velkou část zápasu co proto a jestli to ustál, tak je to známka síly. Doufám, že toto vymezování vůči hráči v tom nejkrásnějším dresu sobotním zápasem skončilo. A jestli ve dvaceti někde něco vykřikoval? V tomto věku je člověk mladej a blbej. A fotbalisté nejsou rozhodně žádní raketoví inženýři, takže si většina z nich vůbec nedokáže představit, že za dva roky může být vše úplně jinak a co tenkrát plácli je nemilosrdně dožene.

Mimochodem, když jsem byl ve věku dnešních kotelníků, tak jsme měli ze slátanců prdel, jak jsou vůči nám zamindrákovaní, jak nás neustále řeší, jak pořád něco proti Spartě vykřikují a jak, nebýt Sparty, by se snad ani v klidu nevysrali. A dnes? Pomalu v každém druhém chorálu máme tu pakáž zmíněnou a antiseshití pokřiky kotel vytahuje i v zápasech, které nemají s tou lůzou vůbec nic společného. Holt časy se mění. Jenom si nejsem úplně jist, zda se mění k lepšímu.

Abych ale nekončil úplně negativně. Z Letné jsem odjížděl s rozzářeným zrakem a s úsměvem na tváři. Sparta mě v sobotu neskutečně bavila a doufám, že jí tato tvář vydrží co nejdéle.

Ave Sparta

Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Racek, lvi, kočky a holubi - report z výjezd do Lyonu

Jako den a noc - report z utkání Mladá Boleslav - Sparta

Radost na Letné i ve Francii - report z utkání Sparta - Lyon na Letné

Veslováním k první výhře - report z utkání Sparta - Zlín

Nová sezona, staré bolesti – optimistická cyklojízda do Brna, depresivní návrat

Random týpek. Report z výjezdu za Spartou do Brna

Fanoušek měsíce - Marian M. - předseda pobočky FCS Turnov

AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO LYONU

Šílenství v zemi Aztéků - report z výletu na MS 2025 ve fotbale do Ameriky