Na výjezd do města automobilů LIAZ a bižuterie se naše tříčlenná skupina vydává kolem poledne stylově od Spartabaru. Počasí je ideálně „fotbalové“, tedy déšť a mlha. Nicméně vzhledem k tomu, že v Jablonci je celozastřešený stadion, nám to nijak na náladě neubírá. Do města na Nisou dorážíme přesně tak, abychom si stihli dát malé občerstvení, zaplatit velmi přijatelných 40 korun za lístek, vystát frontu na jedinou budku představující záchod a v rámci možností se pohodlně usadit (postavit) v hledišti.

Hned na začátku zápasu se všichni Sparťané v našem sektoru divili, proč Sparta hraje na dva defenzivní záložníky, ale pravda je že forma Lukáše Zelenky v posledních zápasech nebyla ideální, tak se trenér Griga rozhodl vyzkoušet jinou variantu. Tahle varianta byla prověřena hned v úvodu zápasu, kdy v sedmé minutě po sérii nepřesností před naší brankou vystřelil Milan Michálek a míč se odrazil od tyče - bohužel pro Spartu do branky - a Jablonečtí tak mohli slavit první gól.

Sparta potom zlepšila hru hlavně směrem dopředu, za pár minut po gólu centroval Poláček, pálil Slepička, ale brankář Špit ukázal, co jsme ho ve Spartě naučili a krásnou ránu z voleje vyrazil. V podobném duchu pokračoval celý první poločas, kdy Sparta měla převahu, hrála podle mého názoru celkem pohledný fotbal a měla i šance. Dokonce bylo vidět ze strany Sparťanů chuť do hry, vůli a nasazení, což v poslední době ne vždy bylo pravidlem. Bohužel se rovněž projevila smůla v podobě domácích obránců (nebo i Sparťanských špatně postavených útočníků od kterých se odrážely jinak nebezpečné střely. Rovněž si divák mohl prohlédnout nedostatky ve hře Sparty, které ani ten nejlepší trenér nedokáže odstranit ze dne na den, tedy hrozivé množství nepřesných přihrávek, nepřesností při zpracování, zbrklost v zakončení a špatná orientace v prostoru. Tu předvedl ukázkově Miroslav Slepička (kterému ani jinak zápas nevyšel podle jeho ani našich představ), poté co se ke konci první půle vřítil s míčem mezi dva hráče domácích, ale místo přihrávky na úplně volného Poláčka zvolil slabou střelu doprostřed branky se kterou si Michal Špit snadno poradil. Abych učinil reportáži zadost i Jablonec měl po gólu ještě pár šancí ale buď zasáhl dobře chytající Blažek, nebo obránci, takže do kabin se šlo s jednobrankovým náskokem z pohledu domácích.

Druhý poločas začal v podobném duchu jako ten první, s tím že nevýrazného Pergla nahradil Luboš Loučka, a zakrátko se ocitl na trávníku i Libor Došek, který byl přivítán pískotem. Místo něho byl stažen ne Slepička, ale překvapivě Míra Matušovič, což se později ukázalo jako možná osudové. Po dvaašedesáti minutách hry je totiž Sparťan stažen ve vápně a rozhodčí nařizuje i přes protesty Jabloneckých hráčů penaltu. Nikomu za Sparťanů se ale na ni moc nechtělo (nebo to tak alespoň vypadalo), nakonec se role exekutora ujal Slepička, bohužel však jeho střela letěla do stejného místa jako ruce Michala Špita a následnou dorážku si obrana domácích pohlídala. No, když se nedaří tak se nedaří, co naděláme ale z toho jak se hráčům na penaltu nechtělo, bylo vidět že asi ani psychika není úplně ideální.

Hra ožila po příchodu Lukáše Zelenky, který tentokrát podal dobrý výkon a navíc vymyslel akci, jejímž vrcholem byla přihrávka na Poláčka - a gól v síti Jablonce. Takže důvod k oslavě pro naše barvy, které ovšem zarmoutilo o tři minuty později chybné zpracování Martina Haška, čehož využil Míra Baranek a přihrávkou na Petra Smíška nám vzal iluze o úspěchu, protože Petr Smíšek přihrávku přetavil v gól. Mimochodem Sparťanské publikum ukázalo že na své bývalé hráče nezapomíná, Míra Baranek byl v zápase vyvoláván a po zápase přišel dokonce kotli hostí poděkovat, což bylo pěkné gesto, stejně jako v průběhu zápasu Sparťany vyvolaný trenér Griga, čímž bylo dáno hráčům najevo, že to tentokrát není v trenérovi. Danieli Křetínskému kotel naopak sdělil že by měl podat demisi a to několikrát v průběhu zápasu. No, možná by stačil fundovaný sportovní ředitel, který by byl schopen JUDr. Křetínskému občas některé věci vysvětlit.

Závěr zápasu byl z naší strany tradičně slabší, nicméně další gól už nepadl, takže paradoxně jsme v Jablonci uhráli nejlepší výsledek za poslední tři roky. Vidět ovšem plačícího Zelenku, totálně zlomeného Pospěcha a Kadlece, pro kterého museli spoluhráči přijít, aby vůbec šel do kabiny, to asi není dobrý pohled a vypovídá to své nejen o psychice hráčů, ale i o tom, že jim to asi není jedno a mají zřejmě chuť s tím něco dělat, a my fanoušci jim k tomu musíme pomoci.
Poslední moment po zápase byl ale krásný, když jsme při odchodu ze stadionu potkali Tomáše Sivoka, který neodmítl podpisy ani fotky, navzájem jsme si popřáli ať se držíme a jelo se domů. Nezbývá než doufat, že reprezentační pauza zahladí stopy sedmi utkání ve dvaadvaceti dnech a zbude trochu času i na systematický trénink, po kterém volá trenér Griga. A 19. listopadu na zápase s Mladou Boleslaví buďte všichni, aby to nedopadlo jako loni.

Sparta Forever!

Jumbo1

Statistika zápasu:

Jablonec - Sparta 2:1

Góly: 7. Michálek, 73. Smíšek - 70. Poláček
Diváci: 3028
ŽK: Nesvadba, Baranek - Pergl, Lukáš, Kadlec, Slepička

Sestavy:
Jablonec: Špit - Pončák, Drobný, Hrotek, Nesvadba - Michálek (79. Jindřišek), Klapka (52. Baranek), Hušek, Weber - Šenkeřík (90. Grubhofer), Smíšek

Sparta: Blažek - Pergl (46. Loučka), Petráš, Lukáš, Kadlec - Zd. Pospěch, Petrouš (68. Zelenka), Hašek, Poláček - Matušovič (59. Došek), Slepička