Jak jsme na serveru Sparta Forever slibovali, tak taky činíme a již teď si můžete přečíst dva referáty doplněné fotkami z výjezdu na londýnský Arsenal. Výjezd se podařilo absolvovat i přes nesmyslné zákazy vůči slušným fanouškům, ve stylu kolektivní viny, jedním člověkem, co chce dělat vše pro fanoušky… Nyní přichází slibovaná reportáž, která se netýká ani tak fotbalu samotného (ten měli všichni možnost vidět v TV, přečíst si o něm v novinách a i tady na SF), ale spíše výjezdu samotného a ostatních fotbalových „památek“, které jsme měli možnost navštívit. A nejen to. Jsme národ kulturní, tak jsme zašli i do nějaké té hospody a také na památky, které někteří z nás znali jen z učebnic anglického jazyka (pamatujete Project? :-) ). Pojďme se tedy nyní ponořit hlouběji do tohoto výletu, který nám z jistých důvodů neměl být dopřán!

Středa 2. listopadu 2005 – den D! V ranních hodinách se v počtu pěti lidí scházíme na Dejvickém náměstí, kde usedáme na autobus č. 119, který nás posléze zaveze na letiště. Počasí nám vysloveně „přeje“, není vidět na krok, tak se dá celkem spekulovat o tom, zda vůbec letadla budou lítat a zda to Křetínský neobjednal zase naschvál. Shodli jsme se, že je sice všemocný a nejchytřejší, ale tohle skutečně zařídit nemohl. Po příjezdu na letiště Ruzyně jsme byli klidnější, poněvadž lety zrušené rozhodně nebyly. Z letištní restaurace (kam jsme se šli ihned nasnídat po anglicku - hemenex) ale nebylo vidět vůbec nic. To nám nevadilo, ostatně krásy přírody jsme na letišti ani objevovat nechtěli. Nic nebránilo tomu, abychom se v 10:55 teoretického času a 11:45 reálného času odlepili od země. Letadlo bylo plné sparťanských fandů - ano, věrný fanoušek si vždy za svou milovanou Spartičkou najde cestu! Za dvě hodinky jsme dosedli na plochu letiště Stansted. Přivítalo nás klasické uplakané počasí a nevrlá zkostnatělá celní příslušnice, na kterou jsme se všichni zazubili dle fotografie v pasu a bez problémů tak proklouzli do haly. Cesta do samého středu Londýna (Westminsteru), kde jsme bydleli trvala necelou hodinku. Rychlovlak nás vyhodil na Liverpool station a jako správní čeští turisté jsme se šli zdravě najíst do Burger Kingu, vynikající fast food, který lze doporučit zejména vegetariánům, což my bezesporu jsme. Kráva je přeci býložravec, na to menšina z nás máme školy! ;-) Po ubytování v opravdu perfektním hotelu Rosendene, který lze vřele doporučit, jsme vyrazili směrem na Highbury. Chtěli jsme tam být co nejdříve, nasát tu atmosféru. Nebyli jsme zklamaní. Již po výstupu z metra nás přivítalo spoustu stánků se suvenýry všeho možného druhu, s voňavými bagetkami, hamburgery atp. Za zmínku stojí i stánek s historickými programy, nebylo problém zakoupit program třeba z osmdesátých let a nebo programy z venkovních zápasů Arsenalu. Jen stánky s pivem chyběly – nesmyslné to nařízení UEFA. Naše kroky nejprve mířily k novému Emirates stadium, který se nachází v sousedství starého Highbury. Pohled na nový stadion byl fascinující. Člověku pak přijde čím dál víc líto, že pár neschopných mocných u nás není schopno zrealizovat takový stánek pro nároďák. Je to ostuda, ale zvykáme si. Uděláme pár fotek, byť už se stmívá, a konečně vyrazíme na Highbury.

Nemá smysl popisovat atmosféru, neboť ta se popsat nedá. To se musí zažít. Dýchne na vás historie, jste nadšení, ohromení, zároveň máte respekt. Slavné Highbury vypadá vskutku majestátně a je škoda, že je to jeho poslední sezóna. Je to přeci jen jeden z mála posledních stadiónů, ze kterých můžete cítit historii. Nakupujeme suvenýry v místním fanshopu, fotíme, kocháme se… Překvapuje nás, že ještě hodinu a půl před zápasem je stadion zavřený, sám si vzpomínám, že když jsem tam byl na Premiere League, tak bylo otevřeno tak pět hodin před zápasem, lidé putovali po tribunách, popíjeli, zkrátka pohoda. Tady nic, je nám jasné, že je to zase věc UEFA. Jsme totiž všude skoro sami, místní dobře vědí, že na LM se jezdí až tak hodinku před zápasem. Když se konečně dočkáme, tak vidíme celou tu krásu i zevnitř, spousta občerstvení, všude televize s místním klubovým televizním okruhem a hlavně památeční tabule k poslední sezóně Highbury. Jsme ale nemile překvapeni zákazem fotografování při zápase, ale nedalo se nic dělat. Snad příště, na Emirates stadium, budou benevolentnější ;-) Po zápase letíme do centra na pivko zapít žal z tříbrankové porážky, ale také zapít pěkný zážitek. Těžce jsme podcenili situaci a větu: „Pak zajedem někam do centra“ v Londýně nedoporučujeme. Definovat dle mapy centrum je dost těžké. Jeden z členů výpravy vydedukoval, že centrum bude na zastávce metra Bank. Měl pravdu, větší finanční a bankovní centrum jsme ještě neviděli. Problém byl, že finančníci asi moc nechlastají, takže hospoda vesměs žádná. Pak bylo jasné, že zajedeme do čtvrti Soho ve Westminsteru. A to bylo terno, spousta barů, hospůdek. Našli jsme si perfektní hospůdku v anglickém stylu The Old Coffee House. Měli jsme štěstí a dokonce chytli jeden stůl a začala degustace. Většina výpravy si dala obligátního Guinesse. My, co černé pivo nemilujeme, si dáme jen dva a pak jdeme experimentovat. Stella Artois – nepít. Anebo kdo má rád třešně s chmelem, tak prosím. Nakonec padla volba na australský Foster´s. Sice je to takové lehčí pivko ve stylu Staropramenu nebo Gambrinusu – tedy žádná Plzeň, ale co jiného v Londýně můžeme chtít. Dá se doporučit, dá se to alespoň pít. Nachmelili jsme se obstojně, shlédli sestřihy všech zápasu LM a vyrazili směr hotel.

Druhý den byl z fotbalového hlediska méně zajímavý, neboť byl především věnovaný památkám :-) To ostatně je možno shlédnout ve fotogalerii. Nechyběla návštěva Big Benu a parlamentu, omrkli jsme Westminster Abbey, London Eye a pak už jsme přes St James´s Park dorazili k Buckinghamskému paláci. Měli jsme smůlu, královna zrovna schůzovala, takže nám ani nepřišla zamávat. Nebo možná nechtěla, neb jsme se tam potáceli i noc předtím, když jsme hledali ještě nějakou hospodu ;-) Následovala prohlídka Hyde Parku, kde byl naším cílem především Speaker´s Corner. „Křetínský ven“ a další názory členů výpravy se tam rozléhají dodnes ;-) Následně někteří z nás chtěli ještě do Kensington´s gardens, ale byli přehlasováni hladovějšími. Po obědě jsme se vydali do místní arabské čtvrti, kde je spousta obchůdků a restaurací nakoupit nějaké ty suvenýry. Tam jsme dorazili k stanici metra Edgware road station. Se smíšeným pocitem jsme šli dovnitř, neboť právě zde proběhl jeden z teroristických útoků v londýnském metru. Vůbec atmosféra okolo atentátů je neustále v Londýně znát. Mluvíte cizí řečí, máte batohy na zádech – hned se na vás dívají s obavami. Navíc metro je tam plné policie a dělají namátkové kontroly, kdy vám jsou schopni prohrabat i osobní věci v taškách či kabelkách. Člověk to tak nějak ale musí respektovat a věřím, že místní si již na tento režim zvykli. Ostatně v dnešní době se to nejspíš stane běžnou záležitostí.

Naším dalším cílem byl Loftus road stadium – domácí stánek Queens Park Rangers. Tento stadion je podobně jako Highbury usazen mezi okolní zástavbu a tak přímo se dá zavítat jen na hlavní tribunu, kde se nachází i fan shop. Je to stadion klasického anglického typu, uzavřený, který kdyby neměl stožáry s veřejným osvětlením, tak zvenku vypadá jak skladiště  Opět jsme vydatně nakoupili suvenýry, nafotili co se dalo a vzhledem k tomu, že den se blížil ke konci, tak jsme zajeli nakoupit zbytek suvenýrů a vyrazili jsme do naší oblíbené hospody do čtvrti Soho. Jestliže předchozí večer jsme jí našli náhodou, tak tentokrát jsme ji zase náhodou nemohli najít. Orientační smysl fotbalového fanouška je zaměřen spíše na stadiony, tam problém nebyl, hospody musíme potrénovat  Shodli jsme se ovšem, že chyba nebyla v nás, nýbrž ve stanici metra Oxford Circus, která má různé východy a my vyšli nejspíš nějakým jiným ;-) Po krátkém bloudění nás ale přeci jen žízeň dovedla na správné místo k Old Coffee House. Bujarý večírek mohl začít, lámali jsme do sebe jednu pintu za druhou, koukali na zápas Boltonu se Zenitem Petrohrad v poháru UEFA, zkrátka pohodový večer v ještě pohodovější hospůdce, kterou lze všem doporučit. Cena piva, pravda, nebyla příznivá (3£ za pintu), ale za prvé je to normální a za druhé atmosféra stojí bezesporu za to! Cestou zpět jsme měli možnost vidět jak se Londýn přes noc halí do vánoční atmosféry. Bystřejší z nás, kteří ještě věděli co je to foťák, tuto atmosféru i zachytili, což je ostatně vidět na fotkách. Dále je třeba ocenit obligátní hlášení Mind the gap! v londýnském metru. Někteří více unavení jedinci, kteří měli problémy rozeznat vagón metra od svého kamaráda, si alespoň nezpůsobili újmu na zdraví, byť jsme samozřejmě byli na vše pojištění. Jasné ale je, že příště to dáme víc na spoření.

Poslední den našeho putování nás přivítalo sluníčko a hned se ranní kocovinka lépe vyháněla z hlavy! Čekal nás čistě fotbalový výlet na Chelsea a nedaleký Fulham. Stadion Chelsea někteří znají, když zde hrála právě v LM naše Sparta, ale za zmínku bezesporu stojí fanshop. Je jen škoda, že u nás není alespoň čtvrtina sortimentu, který lze najít tam, a to nejen na Chelsea. Fanshop spíše připomíná menší obchodní dům Kotva, než tu trapnou místnůstku co máme naproti Sparta baru. Najdete tam úplně všechno na co si vzpomenete, i to záchodové prkýnko v barvách Chelsea. Kdo by třeba nechtěl záchodové prkýnko v barvách Slavie, aby na něj mohl pravidelně odkládat svou výstavní sparťanskou prdel? ;-) Samotný stadion je uzavřený a obestavěný hotely a administrativními budovami, celkově to tam působí velmi útulně. Poté jsme se vydali do Bishop´s Parku, kde se nachází Fulham. Jedná se o nádherné místo u Temže, krásný park na jehož konci je Craven Cottage – stadion Fulhamu. Tenhle stadion je kapitola sám pro sebe. Nádherný starý stánek (i když interiéry a některé tribuny už jsou nové) na vás podobně jako Highbury dýchne slavnostní historickou fotbalovou atmosférou. Zaujme především jeho tribuna situovaná do ulice, která zvenčí vypadá jak okolní baráčky. Sem tam malý vchod jako vstup do tribuny, to je prostě geniální. Škoda jen, že měli zavřený fanshop. Zbylo nám ještě trochu času, takže jsme ještě stačili navštívit The Tower a Tower Bridge. A pak už nás čekala jen cesta na letiště zakončená cestou domů. Někteří nechtěli pochopit, proč do Londýna jsme letěli hodinu a zpátky hodiny tři, ale přítomní inženýři ve výpravě jim podstatu časového posunu na příkladu - z bodu A vyletí letadlo do bodu B atd. - vysvětlili :-) Na Ruzyni jsme do sebe rychle naklopili jednu Plzeň, abychom zase okysličili krev a poté jsme se rozvezli do našich domovů.

Výjezd do Anglie se rozhodně (až na ten výsledek) vydařil! Příště pojedeme zas, i kdyby se Křetínský nebo kdokoliv jiný na hlavu stavěl! Ať žije naše Sparta – God safe The Queen!

Energetik