Po té smršti, kdy se na nás valilo v rychlém sledu jedno utkání za druhým, přišla reprepauza a ten svět sparťanského fotbalového fanouška je najednou tak nějak neúplný. Kam si mám dojít načerpat tu pravidelnou dávku adrenalinu, když se liga nehraje a ještě nějakou tu dobu hrát nebude? Přenos z Černé Hory mě nijak neuspokojil a přiznám se, že už drahnou dobu mě nechávají zápasy české reprezentace naprosto chladným. Možná je to špatně, ale já se s týmem, za který hrají tací exoti, jako třeba Chorý či Douděra a kterému kapitánuje Souček, nedokáži ztotožnit. Ale, co už. Nějak tu přestávku přežít musím. Naštěstí je tu něco, co si nemohu nechat ujít. Sparťanská tečka.

Vstupenku jsem si opatřil vlastně okamžitě, kdy byla rozlučka Bonyho Wilfrieda a dalších hráčů, kteří nám rozdávali v minulosti radost vyhlášena. Vůbec jsem neřešil, jestli je lístek drahý nebo ne, jednoduše jsem ho musel mít. Copak bych si mohl nechat ujít možnost naposledy vidět Bonyho na letenském trávníku, nebo ještě spatřit některá velká jména v tom nejkrásnějším dresu? To přece nejde. Pak už jsem jenom průběžně sledoval, jak postupně přibývají jména na soupisku obou soupeřů, týmu Bonyho a družstva sparťanských legend. A těšil se, těšil se a těšil se.

Sobotní odpoledne je pro nás venkovany, kteří nesplňujeme ten pětikilometrový perimetr správného fanouška Sparty, měřený kružítkem zabořeným do řiti koně svatého Václava, tím opravdu ideálním termínem. Zvláště pak, když se k tomu ještě vydaří počasí. Člověk se podívá do Prahy, shlédne fotbal a v rozumnou dobu se vrátí domů, kde případně večer stihne ještě dvě tři piva a pokec s kamarády. A před sebou má volnou neděli, pokud tedy nedělá v nepřetržitém provozu, jako třeba já. A určitě je to termín výhodný i pro táty s dětmi, alespoň tedy soudím podle toho, že jsem měl možnost ve svém okolí těch malých Sparťánků vidět opravdu docela hodně.

Asi by bylo zbytečné, aby se v tomto článku pouštěl do nějakého rozboru nebo popisu průběhu utkání. Kdo měl zájem, ten byl přítomen a vše viděl naživo, kdo na Letné být nemohl, ten měl možnost vše sledovat v televizi na stanici Nova Sport. Mimochodem, klobouček dolů před tím, kdo toto dokázal zajistit. Mám osobní zkušenosti s tím, že dostat nějaký sportovní přenos do televize není vůbec žádná sranda a to, že se Sparťanská tečka objevila v přímém přenosu v televizi svědčí o tom, že Sparta je opravdu velký klub a Bony Wilfried velká hvězda. Reportáž ve stylu „kdo, kdy a co“ ode mne tedy dneska nečekejte. Spíš bych se chtěl zmínit o některých hráčích, které se této rozlučky zúčastnili. O tom, jak jsem je v jejich kariéře vnímal já.

První na forhontě musí být určitě Bony Wilfried. Kdo by to řekl, že je to už patnáct let, kdy se tento obr vypravil z letenského trávníku do velkého fotbalového světa. Ve Spartě to pro něj všechno začalo. Mám rád hráče, kteří si to všechno vydupou svojí pílí a zarputilostí. A tohle Bony splňoval. O své místo na slunci se dokázal porvat, vypracoval se z hráče, který přišel do béčka Sparty a bydlel na ubytovně, až k hvězdě, za kterou byl Manchester City ochoten vysázet miliardu v českých. Trochu se nám chlapec zakulatil, ale v noze to pořád má. A hlavně je na něm vidět, že Spartu má stále ve svém srdci a bude ji tam mít nejspíš až do skonání věků. A pro zajímavost bych ještě dodal, že jsem si dlouho myslel, že Bony je jeho křestní jméno.

David Lafata, kanonýr od Pánaboha. A jak nám ukázal, pořád to umí. O tom se ale dobře ví, stále to dokazuje v Olešníku, kde hraje Krajský přebor. V rudém dresu nasázel spoustu branek a tři góly přidal i při Sparťanské tečce. Na jeho adresu jsem párkrát slyšel, hlavně od nepřejícníků z té špatné strany Vltavy, že je to vlastně jenom takový doražeč a ty jeho góly by dal každý. Jenomže vážení, kumšt je být v pravý čas na pravém místě a k těm snadným dorážkám se vůbec dostat. Ostatně, starší ročníky vědí a mladší si mohou dohledat, podobným doražečem byla i obrovská hvězda německého fotbalu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, Gerd Muller.

Určitě nemohu zapomenout zmínit Costíka. Costa Nhamoinesu je jedním ze zahraničních hráčů, který zanechal ve Spartě nesmazatelnou stopu. Když jsem ho teď na Bonyho rozlučce viděl, tak jsem si říkal, že ten chlap snad od konce profesionální kariéry nepřibral ani kilo, stále je svinsky rychlý a bojovný. Dokonce i na pověstné sáňky jednou došlo. S trochou nadsázky by se dalo říct, že by na kraji obrany byl ještě pořád, třeba jako záloha, docela platný.

Abych nezůstal pouze u sparťanských hráčů, co třeba takhle Salomon Kalou, vítěz Afrického poháru národů, Ligy mistrů a anglické Premier league. Nebo Mohamed Sissoko. Mistr Francie a Španělska, vítěz poháru UEFA, anglického Superpoháru a Superpoháru UEFA. Zmínit musím i Seydou Doumbiu, který je také členem vítězné sestavy reprezentace Pobřeží Slonoviny z Afrického poháru, trojnásobným šampionem Ruska a vítězem ruského Superpoháru. A určitě nesmím zapomenout ani na Bafétimbi Gomise, vítěze Francouzského poháru a superpoháru. Jsem nesmírně rád, že jsem mohl tyto hvězdy vidět na letenském trávníku a říkám si, jaké jméno ve světě fotbalu musí mít Bony, když mu na rozlučku tyto persony přijely.

Ale zase zpět do sparťanské kabiny. Moc rád jsem viděl trojici David Pavelka, Marek Matějovský a Bořek Dočkal. V sestavě Sparty jsem je měl vždy rád. A u Matějáka musím konstatovat, že když hrál proti Spartičce, tak jsem jej neměl rád nikdy. Jak ten se proti Spartě dokázal vždycky vyhecovat, až úplně na hranu, někdy možná i kousek přes.

Velkou chybou by bylo nezmínit brankáře Florina Nitu. Dodnes mám trochu jizvu na duši z toho, jak bylo s tímto borcem doslova a do písmene vydrbáno. Když za nás chytal, tak jsem jej miloval, protože on se vždy dokázal vytasit s nějakým superzákrokem. A co je to za borce předváděl i v sobotu. A co si obrovsky cením je fakt, že přestože se s ním Sparta nerozešla v úplně nejkamarádštějším duchu, tak Florin na Sparťanskou tečku bez váhání přijel.

A mohl bych psát dál a dál. Honza Koller, Venca Kadlec, jeho jmenovec Michal Kadlec, Láďa Krejčí starší, Libor Kozák, vlastně co jméno, to pojem. Že je velkým Sparťanem a měl to tu rád dokázal Manuel Pamič, který si do Prahy přivezl na akci celou rodinu. I na něj občas se slzou v oku zavzpomínám. A dokonce i Ondru Zahustela jsem si s chutí prohlédl. Přece jen, ty doby, kdy mě na kraji obrany rozčiloval jsou už dávno pryč a já mám vlastně rád všechny současné i minulé hráče, kteří hrdě nosí S na srdci.

Určitě bych mohl jmenovat ještě další, vzpomínat na ty, kteří v sobotu na letenském trávníku pobíhali, ale i na ty, kteří, ať už z jakéhokoli důvodu nepřijeli, nebo nebyli přizváni. Tyto výběry nikdy nemohou obsáhnout celou tu širokou škálu bývalých výborných hráčů, které by sparťanský divák určitě ještě na Letné v akci uvítal. Ale ani report nemůže být nekonečný, tak to musím nějak kormidlovat k závěru.

A čím bych to asi celé mohl zakončit? Zcela jistě vyslovit velké uznání tomu, kdo akci vymyslel a zrealizoval. Ale protože jsme Češi, na všem můžeme hledat chyby a vši. A já Čech jsem, takže hurá do toho. Mrzí mě, že si na Sparťanskou tečku našlo cestu pouhých 8221 diváků, je to skoro až nedůstojné a vůči loučícím se hráčům neuctivé. Jasně, on to Kamil možná s cenou poněkud přeťápnul, zvlášť v době kdy je to zápas za zápasem a nákup jedné vstupenky stíhá nákup té další. Ale ruku na srdce, kdy příště budeme mít možnost něco podobného navštívit? Ono to dobře napsalo Keltské děvče, ta mizerná účast je i naše ostuda. Možná je škoda, že když už pořadatelé viděli jak se jim ten prodej nedaří, nerozdali lístky do škol a dětem do fotbalových klubů. Stejně tak je škoda, že u příležitosti této akce nebylo k mání nic, co by si člověk mohl koupit na památku. No co už, chybami se člověk učí a příště se ty mouchy určitě vychytají. A to je pro dnešek vše.

Ave Sparta

Ivoš




Co se aktuálně mezi fans děje?

Komentář: Sparťanská tečka

Trakařem na derby

Když si dáš dárek sám sobě - report z utkání Sparta - Zlín na Letné

Po čtyřicáté, ale stále jako poprvé - report z výjezdu do Rigy

Osobnosti - report z utkání Sparta - Dukla na Letné

Na Spartu v Budějcích musím jít, i kdyby z Prahy přijeli třeba vodní pólisté

Nenaplněná očekávání - report z utkání Sparta - FC Riga

K Araratu pro postup - report z výjezdu za Spartou do Arménie

'Na shledanou v lepších časech" - report z výjezdu do Liberce

Fanoušek měsíce - Roman P.