Opět po dělší odmlce jsme se rozhodli vyzpovídat nějakého už "zkušeného" fandu Spartičky. Je jím člověk, zde na webu Sparta Forever se prezentující pod přezdívkou Fotr. Chybí na minimu zápasů Sparty, jezdí samozřejmě i ven a jeho zajímavé názory na některé tradiční fandovské otázky v této rubrice si můžete přečíst v následujícím rozhovoru. Na jakého hráče nejvíc vzpomíná? Jaký zápas Sparty mu nejvíce utkvěl v paměti? Co říká ultras produkci?..a jiné zajímavé otázky nezůstanou nezodpovězeny. Fotrovi děkujeme za rozhovor a přejeme mu hodně radosti s klubem jeho srdce.

Ahoj, jak dlouho fandíš Spartě a na kolika zápasech jsi v životě byl?

Ahoj. Spartě fandím asi od svých sedmi let. Na Letnou chodím od sezóny 1964/65. Statistiku si nevedu, ale zápasy by se daly počítat na stovky.

Na jakého hráče Sparty nejvíce vzpomínáš?

To je jednoduché, už na průmyslovce mi říkali Kvašňák. Ne že bych mu byl podobnej, ale nekriticky jsem ho obdivoval. Asi před dvěma lety jsem ho začal často potkávat v místě bydliště, občas poklábosíme v pivnici.

Jaký z hráčů současného kádru je ti nejsympatičtější a proč?

Každý, který nastoupí v rudém dresu a bojuje.

Jezdíš často za Spartou ven. Jaká nejzajímavější (nejnebezpečnější, nejvýznamnější..) příhoda se ti udála?

Jezdím ven dost často, dá se říct, že ročně vynechám tak 3 nebo 4 zápasy venku. Nejhorší příhoda mne potkala vloni na jaře v Českých Budějovicích, kdy jsme byli taktně upozorněni, že nemáme napomínat ty „fandy“, co křičeli „Matušovič ven“, nebo že bychom mohli narazit…

Mohl bys vybrat 5 zápasů Sparty a říci proč právě ty ti utkvěly v paměti?

Samozřejmě na zápas ve skupině LM s Laziem doma 9. prosince 2003 se nezapomíná. Kromě toho to bylo utkání Sparty s Trenčínem v roce 1967, které se hrálo v Edenu. Sparta vyhrála 5 : 0, všechny branky dával Ivan Mráz. Ten v tom utkání kdyby na vlastním vápně zakopl o míč, tak by z toho byl gól v síti Rihoška :). No a ještě to bylo utkání v PMEZ s Anderlechtem Brusel v Bruselu, které skončilo 3 : 3 a Sparta po vítězství doma 3 : 2 postoupila dál. Pět branek ze šesti dal Venca Mašek.

Jaký je tvůj vztah k Ultras a co říkáš na věci jako pyrotechnika nebo papírové choreografie?

Uznávám ty členy ultras, kteří si nepletou hlediště s místem, kde si bučením a podobnými výlevy hojí své komplexy. Pyrotechnika mi samozřejmě nevadí, papírové choreo taky ne a se zájmem se podívám na to, co se vymyslelo. Ale víc uznávám pokusy o vytvoření chorea například zvednutím barevných papírů nebo desek, tedy akce, kdy se zapojí co největší počet fandů. Tady tiše závidím chacharům.

Jaký klub jsi ještě na Letné neviděl a chtěl bys aby se střetl se Spartou?

Kvůli recchimu samozřejmě Fulham :)

Hrál jsi ty někdy aktivně fotbal, případně na jakém postu?

Aktivně jsem fotbal nehrál, pohyboval sem se na házenkářském hřišti.

Co se ti vybaví nebo pro tebe znamená či tě napadne, když se řekne SPARTA?

Někdy v roce 1966 hrála Sparta zimní pohár Tatry Smíchov na hřišti u železničního mostu. Tam jsem měl možnost se pozdravit se všemi hráči, protože táta se osobně znal s Jirkou Tichým . Čili Sparta = tento zážitek.

Co by jsi vzkázal nám ostatním ať už dlouhodobým či začínajícím mladým fanouškům Spartičky?

Ať si naplánují mimopracovní aktivity tak, aby nekolidovaly s domácími zápasy. Je mi smutno, když nás sedí na tribuně kolem 2 tisícovek.

V čem myslíš, že je hlavní problém tak špatných návštěv při zápasech na Letné?

V plíživém a soustavném nástupu matriarchátu :)

Jak se tobě jako pravému sparťanskému srdcaři dívá na to, že kádr Sparty a hráči v něm právě tuto sparťanskou ctnost ztrácí, což mnoho z nich skrývá a ospravedlňuje větou „jsem přeci
profesionál, půjdu kamkoliv“?

Mizerně. I proto, že ta proklamovaná profesionalita dost často končí právě touto větou.

Jaké byly pocity, když jsi poprvé vkročil do hlediště stadionu Sparty?

Šlo o starý dřevěný stadion, kde jsme s kamarády stávali nad vstupem pro studenty. Pocity nemohly být jiné než úžasné, protože každý zápas byla otázka na celé odpoledne, byli jsme i na předzápase – většinou hrál dorost. Navíc nás tam bylo stabilně kolem 30 tisíc… není co dodat.

Umíš si představit, že by někdy v budoucnu Sparta ustoupila své tradici a ať už z jakýchkoliv důvodů a změnila dlouhodobě barvu dresů?

Ale ono už k tomu prakticky došlo. Stačí si porovnat stávající dresy se současnými dresy Arsenalu. Jsem konzerva, byl bych rád, kdybychom ho okopírovali i tentokrát.

Myslíš si, že bude mít Sparta někdy na to se výrazně prosadit v některém z evropských pohárů nebo je prostě limitována finančními zdroji natolik, že je to prakticky nemožné?

Pokud bude přestupová politika fungovat jako dosud, tak ani náhodou. Stačí se podívat na první dva celky ligy a na to, jak dlouho hrají hráči spolu. Je skoro zázrak, že v posledních letech dosahuje Sparta takových výsledků při tom, jak posiluje a při pohledu na to, kdo odchází.

Cítíš se jako obyčejný fanoušek součástí klubu a aspoň nepatrně přímo ve víru dění a nebo je stále cítit odstup od vedení či hráčů. Tedy spíše takto. Máš pocit, že si vedení a hráči váží fanoušků a mají snahu s nimi býti nějak v kontaktu a aby byli jejich zpětnou vazbou, snášeli společně neúspěchy a oslavovali vítězství nebo je to tak, že jsme to „nutné zlo“ a daleko za reklamními partnery a představiteli sponzorů na tom posledním místě?

Začnu odzadu. Nevím jestli na posledním místě, ale na chvostu určitě jsme. Stačí si jen vzpomenout právě na umístění reklamních panelů, které znemožnilo výhled asi do osmé nebo deváté řady. Když vznikala sekce Spartaforever jako součást ofiko stránek, tak mi zájem bývalé tiskové mluvčí připadal dost opravdový. Ale to bohužel časem vyšumělo. Doufám, že s novým tiskovým mluvčím přijde něco nového a situace se zlepší. Je toho dost, co se zlepšit dá.
Pro mne největším trapasem byla „oslava“ titulu před dvěma lety na Letné poté, co oficiální oslavy proběhly v kavárně Vltava. To považuji za vrchol arogance a ti, co toto vymysleli jasně prokázali, že nikdy fandy nebyli.
Pokud jde o hráče, dost mi vadí jejich přístup k nám po zápase, který Sparta nevyhraje. Myslím, že jim ze srdce nejde ani ta radost po zápase vyhraném, snad s výjimkou derby nebo utkání s Baníkem.

Změnilo se dle tebe nějak v průběhu let sparťanské publikum ve fandění? Je třeba cítit, že titul je u některých jakousi samozřejmostí?

Určitě. Vlajky nebyly jako dnes spíš dekorací, ale mávalo se s nimi, na většině zápasů byla atmosféra jako je dnes jen na derby. Ale abych nepůsobil jen jako mentor, třeba právě snaha ultra o vymýšlení nových pokřiků mi dost imponuje. Kdysi jeden k kolegů prohlásil, že jsme přežraní úspěchy. Je to bohužel pravda. Nedokážeme se tak radovat z úspěchu nebo titulu jako například na začátku devadesátých let.

Díky za rozhovor a ať žije Spartička!