Po škaredé sobotě s bezbrankovou remízou s Příbramí a úterním svátkem s posledním vítězem Ligy mistrů AC Milán jsme tuto sobotu vyrazili pro tři povinné body do Českých Budějovic. Posádka našeho vozu se díky zdravotním potížím některých pravidelných "výjezdníků" smrskla na sestavu Rudih, Energetik a Bombito. Cesta do Budějek ubíhala v poklidu. Malé zpestření přichystal Rudih, který na stopaře, kterému jsme zastavili v Mirošovicích, vybafl:"Komu fandíš?" Ten chudák, vida sparťanské šály a čepice, jen zablekotal: "Nikomu!" Asi z nás šel strach... Do Budějovic jsme dorazili asi hodinu před zápasem, zakoupili vstupenky a občerstvili jsme se v bufetu místního zimního stadiónu. Mimochodem, je opravdu pěkný, velká škoda, že místním borcům to letos nejde.

Poté jsme dorazili na stadión a sledovali boj našich borců s hráči domácího Dynama. Samotné utkání probíhalo za mírné převahy Sparty a zaslouženou brankou Jirky Štajnera v závěru prvního poločasu jsme šli do vedení. Menší extempore místních pořadatelů, kteří svou horlivostí vyprovokovali bitku s našimi fanoušky, jsme shlédli z povzdálí, stejně tak horolezecký výkon jednoho sparťana, který vyšplhal na vysoký plot u sektoru hostí.

Druhý poločas ubíhal v poklidu za mohutného povzbuzování sparťanského "kotle", který v počtu asi dvou set hlav snadno překřičel domácí většinu. Zvláště po krásném druhém gólu R.Kováče. Naivně jsem se domníval, že zbytek zápasu proběhne v klidu a my si odvezeme tři body do Prahy. Bohužel, stejného myšlení byli asi i naši hráči, kteří za stavu 0:2 téměř přestali hrát. A to se hrubě nevyplatilo. Po zbytečné chybě v obraně Sparty domácí snížili a po téměř stejné chybě dvě minuty před koncem dokonce vyrovnali na konečných 2:2. Nechápu, jak zkušené mužstvo, ostřílené zápasy v LM, může takto přijít o vítězství.

Často jsme kritizováni za to, že neumíme fandit, že na našich zápasech je ticho jako v kostele, ale na tribunách v Č.Budějovicích jsme domácí hravě porazili. Ti začali fandit asi pět minut před koncem. Jenže, nehraje se "na tribuny", ale na góly.

Cestou domů jsme povečeřeli v motorestu v Sezimově Ústí. Rudih s ACS, kterého jsme vzali jako čtvrtého do auta, si osladili pokažené odpoledne zmrzlinovým pohárem. Pak už jen debata o tom, co se Spartou uděláme, aby nám opět přinášela jen a jen radost. Na hodinu jsme se stali nejen trenéry ale i vrcholnými představiteli našeho milovaného klubu. Kolem dvacáté hodiny jsme dorazili domů. Bylo to odpoledne prožité mezi "svými", jen ty dva body nám chyběly k úplné spokojenosti.
P.S. Jedna dobrá zpráva na závěr. Rudih vydrží skoro dvě hodiny bez cigarety!:)

Bombito