K reportáži ze stadionu a průběhu zápasu Sparty v Č.Budějovicích není moc co dodat, snad jen to, že se v Čechách zřejmě ani zdaleka neblíží doba stewardů, zatím budou v sektorech z většiny stále sloužit hlupáčci, kteří při první příležitosti jdou do konfrontace - místo aby konflikty dusili při jejich vzniku. Zarážející na tom je i fakt, že spousta těchto „pořadatelů“ má určitě zkušenosti s bojovým sportem, kde bývají etická pravidla součástí přípravy na zátěžové situace.

Ale teď už k dění po zápase z pohledu fanoušků, kteří se rádi podílejí na atmosféře, mají už něco se Spartou za sebou, ale rozhodně se nepočítají mezi chuligány. Naše skupinka ve složení 5+1 manželka vyrazila ze sektoru asi minutu před koncem utkání, s chutí na jídlo a dvě tři pivka, než pojede vlak. Cestou k nádraží potkali hospodu, zapluli dovnitř, objednali pochutiny a nápoje a rozebírali zápas a skutečnost, že tým, který bere body světovým týmům v Lize Mistrů, pak plnýma hrstma rozdává v lize a naši přátelé z Ostravy a ještě větší kamarádi z větrné hůrky si tak mnou ruce. V hospodě bylo normální sobotní odpoledne, celkem klid a chlapík, co přišel z fotbalu a už od dveří rozdával rozumy a chvástal se remízou se utišil a vytratil se, když si všiml, že jeden stůl má barvy soupeře.
To bylo asi pro následující situaci podstatné. Netrvalo dlouho, dveře hospody se rozletěly, dovnitř srdnatě vlítlo pár hochů s řevem „pojďte ven“ a podobně obhlídnout situaci, za nima policie, která je dostala ven. Naše skupinka byla dost překvapená, v žádném případě nestála o rvačku už proto, že mezi nima byla holka a po vyhlédnutí ven, kde postávalo za asistence PČR asi 40 místních mladých, je nenapadlo ani uvažovat o zjevně chystané férovce 40:5, popřípadě dokonce :6. Následovala diskuse s policií, kdy výsledná dohoda s velitelem zásahu zněla, že jedna skupina PČR se bude starat o to, aby se místní boys drželi zpátky, druhá bude mít na starost eskortu naší skupinky na nádraží. Dopadlo to tak, že policie útočníky vytlačila z prostoru před hospodou a ti se přestěhovali o roh dál, k ulici souběžné s tou, kudy měla jít naše skupina na nádraží. „Tak můžete jít!“ zněla věta na rozloučenou, s tím, že žádný doprovod nebude, smích velitele zásahu a triumfální slova „Tak sem nemáte jezdit!“. Ať žije povinnost ochrany života a zdraví, pane!!

Na to se naši chtěli odebrat zpátky do hospody, s tím, že v tom případě samozřejmě nikam nejdou a budou alespoň držet pozici. Tam je ale policajti nepustili, takže následoval telefonát na 158, výjezdovka pak přijela a i když ještě proběhly nějaké dohady s pány chytráky, nakonec eskortovali nadvakrát autem naši skupinku na nádraží.

A závěr: (nechme stranou, že řešení je taky nechat se v chumlu odvést ze stadionu na nádraží, to je pouze „kdyby“) dobře to dopadlo, ale za prvé, eskorta na nádraží (k busu atp.) v případě problému je v podobné situace běžná v celé Evropě a je to to nejmenší, co policie může udělat. Za druhé, jak znějí zprávy tamtamů, hrdinové z Budějovic se po zápase zapírali telefonátům a snaze o setkání úplně jiné a o trochu větší skupině ze Sparty.

A teď už vzhůru na Olomouc a do Milána!

G1P Supporters