Fajn rozhovor, přijde mi škoda, že Tě odradí mimofotbalová diskuse, život není jen o fotbale ;) ale rozumím, jak to myslíš. Zaujala mě i ta rozepsaná odpověď na téma zahraničních týmů. Mám to dneska už stejně, ale ještě kolem dvacítky jsem byla schopná to "my" říkat taky, u Celticu. Myslím, že zvlášť mladý, co nemaj jinej koníček, tomu věnují hodně času těmhle PL, bundesligám apd., hltaj každej zápas a prostě s tím klubem se dokážou identifikovat takhle na dálku, ostatně už při odpovědi - kdo je Sparťan, zmiňuješ, že tak vnímáš i gaučáky, tak si myslím, že asi máš pochopení i pro tyhle :-). Ale ten každotýdenní zážitek ze stadionu u těch zahraničních týmů chybí, já jsem z toho "my" vyrostla a hodně to souviselo s mojí uvadající sledovaností Celticu (co si budem, dost jsem ušetřila, protože jsem na to mohla chodit koukat max do Sportbaru ;-)). Dneska to taky nechápu, protože to "my" je pro mě synonymem souznění s klubem, který se prostě nejlíp opravdu tvoří na tý tribuně, ať už tam někdo chodí na každý zápas nebo dvakrát do roka, furt má tu možnost a furt tím celý týden žije. Nicméně co třeba pro mě nepochopitelný je, že někdo má to "my" pouze u zahraničního týmu a k žádnému českému si tak silný vztah za ta léta neudělá. To mi přijde malinko divný, ale každý to má holt jinak. Malinko jsem se rozepsala :D za což se omlouvám. Hlavním důvodem, proč píšu, je - piš i na forum, vystup ze svý ulity/bubliny, třeba Tě pak budou napadat i témata do podcastů ;))