ale to urážení Bicana by sis moh nechat

Nikdy jsem ho nevidel hrat, ale z vypraveni od dedecka vim ze je to pan Nekdo. Mam ted slzy v ocich a je mi smutno. Na derby se musi drzet minuta ticha a pokrik Andrej Kvasnak bude tim nejlepsim rozloucenim...a samozrejme vyhra...musime ukazat cely republice ze fanousci si svych legend dokazi vazit. A kdo vi, treba jeho odchod prinese zvrat ve vyvoji soucasne Sparty.

protože Kvašňák je něco, co dělalo Spartu, Spartou a když ho člověk viděl ještě donedávna na fotbale, tak si říkal, že je všechno fajn a nemůže se nic stát - bude nám hodně a hodně chybět!!! Pouze bych rád autorovi připomněl, že Eusebio se rovná Benfica a ne Real, a že trocha úcty k Bicanovi by taky neškodila bez ohledu na to, že to byl slávista, tak to byl fotbalista kterej se taky nerodí každejch 10 let!!!!!!!!

Andreji Kvašňáku, neviděl jsem vás nikdy hrát, slyšel jsem o vás jen od otce, ale budete mi strašně chybět. Je to strašná škoda, že jste ten váš boj nad tou zákeřnou nemocí nevyhrál.:(( Doufám, že při derby nezapomeneme uctít památku Andreje třeba minutou ticha nebo aspoň skandováním!!

Je to smutny, ale cas, ani nemoci clovek neovlivni... Bude Sparte chybet a jen clovek muze litovat, ze ho nezazil.

Po přečtení tohoto článku jsem neměla slzy jen v očích. Pana Kvašňáka jsem nikdy na vlastní oči hrát neviděla. Ale i přesto vím, jaký to byl Pan Fotbalista a co pro Spartu udělal. Byla by velká ostuda, kdyby jsme se s ním řádně nerozloučili!!! Já rozhodně po větě "Fandí celá Letná" budu křičet Andrej a doufam, že mi někdo z protilehlé tribuny odpoví Kvašňák. Jen z celého srdce doufam, že fanoušci Slávie budou s námi držet minutu ticha a nijak tento okamžik nebudou bojkotovat. On si to zaslouží!!!!!

Moc mě to mrzí... je mi z toho strašně smutno... Byl to pan někdo a rozhodně si zaslouží velké rozloučení...:o( Mě,dědu a obzvlášť nevlastního dědu,který měl tu čest s ním hrát to moc vzalo :(

Budu psát to stejný, co vy ostatní. Nikdy jsem pana Kvašňáka neviděl hrát, ale slyšel jsem spoustu o jeho umění. Je to velká rána pro nás fanoušky, odešla nám fakt obrovská legenda. Větší rána než ty prohry na který si asi budeme muset začít zvykat................. Sbo hem Andreji. SPARTA FOREVER!

Vše už bylo řečeno...Odešel nejen skvělý fotbalista, Sparťan tělem a duší, ale i nádherný člověk. Bude nám všem chybět.

v srdci mám, protože odešel jeden z největších sparťanů a hráčů historie. On byl Sparťan, ne ty dnešní žoldáci, kteří na sobě nosí rudý dres. Budeš nám moc chybět Andreji, pozdravuj ve sparťanském nebi další sparťany Vlastu Buriana, Peška-Káďu, Jandu-Očka a další. Nezapomeneme

Doufam ze vedeni rozhodne ze pri zahajeni zapasu Sparta-Slavie bude cely stadion drzet minutu ticha. Pokud se na to vedeni vykasle doufam ze aspon nebude jako obvykle predavat cenu nejake spartanske legende a ucti tak pamatku Andreje Kvasnaka.

Co dodat?Andrej si života užil plnými doušky,tak to bohužel už chodí :-) Co mě překvapilo, že většina českých deníků dala fotku a krátké info o jeho úmrtí na 1. stranu. tedy,krom toho "nejzasvěcenějšího&qu ot; - Deníku SPORT...:-)

Nikdy jsem ho hrát neviděla a nebudu tedy vyprávět o jeho velkém fotbalovém nadání jako to udělá většina, aniž by ho viděla kopnout do míče. Chtěla bych jen popřát Andrejovi důstojné rozloučení se svými blízkými a s lidmi na stadionu, předpokládám, že se před derby bude držet minuta ticha. Všechno jednou končí a začíná, proto doufám, že se pro něj budou naši hráči snažit vyhrát derby a začnou vyhrávat, to je totiž to, co by si pan Kvašňák nejspíš přál nejvíc. Jinak k tomu dopisu, souhlasím s Průchou, nelíbí se mi ta zmínka o Bicanovi, chtělo by to od autora trošku respektu.. Nejspíš nikdy neviděl jeho statistiky... čest oboum (Andrejovi a Bicanovi)

se vším všudy, to byl Andrej Kvašňák. V době, kdy média netvořila virtuální realitu jako dnes. Pan Andrej zůstane především v našich srdcích. Měla jsem to štěstí, že jsem jej mohla vidět při jeho fotbalovém umění. Byl to také skvělý dirigent, hecíř, herec a především člověk. Chtěl lidi bavit a to se mu bezezbytku dařilo. Nezapomenu na jedno derby v Edenu, kdy přišel hodinu před zápasem před pokladny stadionu a rozdával sparťanům volňásky. Stála jsem vedle něj, byl více než o půl metru vyšší, vedle lístků rozdával úsměvy na všechny strany. Bylo mi devět let a byla jsem v tu chvíli nesmírně hrdá. Stejný pocit jsem měla i na besedě s paněm Káďou-Peškem, kterou uspořádal Spartaklub v Mělníku. Na takové mkomenty se nedá zapomenout. Každý fotbalista, který chce nosit dres Sparty, by se povinně měl naučit dejiny tohoto klubu a odpovědět sám sobě, co on pro Spartu udělá.

Na Letné jsem zažil hodně reprezentačních utkání, avšak naprosto nezapomenutelným zážitkem pro mne byl zápas 14.9. 1969 o postup na MS v Mexiku. Hlavní roli v něm hrál právě Andrej Kvašňák. I když to dnes málokdo uvěří Maďarsko mělo mimořádně kvalitní tým, který velmi snadno střílel branky a v Budapešti nás vyřídil 2:0. Na stadionu Sparty šlo v zápase o přímý postup. Přesto naši nezvládli začátek zápasu a prohrávali opět 0:2. Tribunu ovládlo ticho. Do kterého kdosi pravil: "Musí tam jít Kvašňák!" Andrej v základní sestavě nehrál, ale jakmile jej trenér Marko poslal k postranní čáře ovládlo Letnou neuvěřitelné vzrušení. Letná v té době měla kapacitu okolo 33 000 až 35 000 diváků - nikdo totiž nespočítal, kolik lidí bylo na spodních ochozech k stání. Na toto utkání však stáli lidé i nahorním ochozu na schodech, všude. Bezpečnostní předpisy neplatily. Na Letné mohlo být možná 36 000 nebo 38 000 fanoušků. Stačilo, aby Andrej Kvašňák rozdělil několik přihrávek a stadion šílel. Již jsem chápal, kde fanoušek bral jistotu, že ještě máme šanci utkání zvrátit. Mužstvo se opravdu zvedlo a brankami Hagary, Kvašňáka a Kuny dosáhlo na remízu, která znamenala třetí zápas, který jsme nakonec vyhráli 4:1 v Marseille a postoupili do Mexika. Utkání na Letné bylo posledním velkým zápasem Kvašňáka před naším publikem. Jeho kouzlo nebylo v něčem složité. Měl zcela geniální přímočarý tah na branku, měl natolik kvalitní kopací techniku, že si mohl na sebe vzít odpovědnost za celé mužstvo. Uměl bránit, ale především dirigoval hru. Mphl hráv v obraně, v záloze i v útoku. Přihrával přesné míče, které šly velmi dobře zpracovat, byl jedno jestli na krátkou nebo dlouhou vzdálenost. Dokázal překvapěvě uvolnit spolupráče. Byl nesmírně chytrý, velmi dobře si uměl poradit s osobními strážci. Střílel výborně levou nohou. Uměl kličku i řadu fint. Hrál pro publikum. Miloval gesta, jeho pohyb nohou byl svým způsobem nenapodobitelný. Uměl opravdu hodně, ale zřejmě jeho největší předností bylo,že dokázal být duší mužstva, které díky tomu zvrátilo prohraný zápas.

o tomhle článku už psali na seznamu a řikali o něm v televizi...Prej se do skandování připojej i slávisti. Ale jinak upřímnou soustrast:(

ja osobne navleknu v pondeli cernou pasku! a bylo by krasne kdyby ji melo co nejvice lidi.. CEST A SLAVA Legende

Pane Kvašňáku, neměl jsem možnost vidět Vás hrát. Když jsem šel poprvé na fotbal na Spartu, vyprávěl mi táta právě o Vás. Budete mi chybět, odpočívejte v pokoji!

Andrej pracoval u nás v Dopravním podniku, potkávali jsme se před nějakými 4 roky skoro pravidelně, byl neustále usměvavej a pozitivní. Nosil mi plakáty Sparty a ostatní věci. Sice jsem si tyto věci mohl bez problémů koupit sám, ale pro mě byla obrovská čest, že takový člověk jako byl pan Kvašňák mi osobně přinesl tyto předměty. Stále mi visí v kanceláři a budou tam viset, dokud já budu u DP pracovat.... Všichni v podniku na tebe vzpomínáme, Andreji!

Nápad s provoláváním jména a příjmení Andreje Kvašňáka podle schématu Fandí celá Letná... Sparta... Praha mi připadá naprosto úchylný. Na lidi, kteří nás opustili a jichž si vážíme, se přece má vzpomínat mlčky, s úctou a pietou. Proto také existuje fenomén, jemuž se říká MINUTA TICHA. Velkému zesnulému se odjakživa prokazuje úcta tím, že se povstane a MLČÍ. Je to totiž duchovní záležitost! Mimochodem na žádné protikomunistické demonstraci na sklonku osmdesátých let minulého století jsem nezaznamenal, že by například půl náměstí ječela HONZA a druhá odpovídala PALACH. Možná mě budete považovat za staromilce, starou konzervu, ale já to prostě takhle cítím. A dost mi vadí, že ten nápad s takzvaným děleným pokřikem vzešel od mlaďasů, kteří Andreje neviděli koncertovat na zeleném pažitu. V souvislosti s Andrejem mám navždy spojenou vzpomínku na to, jak byl 27. července ve třicáté minutě přátelského zápasu s Peňarolem (nebo Nationalem?) Montevideo střídán, obíhal čestné kolečko kolem celého stadionu a já jako sedmnáctiletý kluk čuměl na čtyřicetileté, padesátileté i starší chlapy, kterým se dojetím chvěly brady a slzy jim tekly z očí. Bylo to tehdy nádherné loučení s legendárním hráčem a velkou osobností Sparty. Už jako dospělému a zralému muži se mi ještě dostalo na podzim roku 1993 té cti, že jsem s Andrejem spolupracoval, a to v době, kdy se stal poradcem druholigového klubu I. FC Terrex. Nebylo to období radostné, protože Terrex alias Xaverov byl v té době dlužen, na koho se podíval, v Horních Počernicích netekla voda, byla vypnuta elektřina, a tak se klub musela načas nastěhovat na stadion Admiry do Kobylis, ale Andrej bral vše s nadhledem a humorem. Působil dojmem člověka, kterého nedokáže nic rozházet. Z představy, že na sparťana století, navíc v den jeho pohřbu (!), se bude vzpomínat tím, že kotel plný mlaďasů zařve ANDREJ a tribuna proti hlavní mu bude odpovídat KVAŠŇÁK, je mi šoufl. Naštěstí u toho nebudu přímo a sledovat to budu jen v hospodě na plátně. Někomu ale evidentně straší ve věži.

Ja si myslím,že ho minutou ticha uctíme a pak mu pokřikem Andrej Kvašnák vzdáme holt.Vždyt to byl spartan tělem i duší a zasloží si,aby mu celej stadion zaburácel a rouzloučil se s ním.Doufám,že mu tím splníme jeho poslední přání a (nenáviděnou) Slavii porazíme a předvedem konečně koukatelnej fotbal.

V ten den,keď nás opustil pán futbalista, mi otec o ňom hovoril.Poznal som ho iba z rozprávania a som na neho hrdý,že pochadza priamo z mojho mesta.Navždy ostanete v našej mysli FOREVER VSS