Jako velký fotbalový fanda jsem dlouho snil, že se vyrazím podívat na pořádný fotbálek do Anglie. Koncem loňského roku jsem se konečně rozhodl, že si tu radost udělám. Vybral jsem si první březnový víkend, protože se v Londýně mělo hrát několik zajímavých zápasů. V sobotu Arsenal – Reading a Fulham – Aston Villa a v neděli West Ham United – Tottenham Hotspurs . I když je skoro vždy brzo vyprodáno, řekl jsem si, že alespoň na nějaký zápas se určitě dostanu.

Už v prosinci jsem to risknul a zamluvil jsem si u společnosti Easy Jet letenky. Když se totiž zamluví alespoň tři měsíce dopředu jsou doslova za hubičku. A pak začlo shánění vstupenek. Protože většina klubů v Anglii prodává vstupenky přes internet svým registrovaným členům, stal jsem se za dne na den členem fan-klubu Arsenalu i West Hamu (stačilo k tomu se jen zaregistrovat na oficiálních klubových stránkách). No a pak jsem čekal, kdy se na daná utkání začnou prodávat vstupenky. Na zápas Arsenalu jsem měl ale smůlu. Když měl být prodej na zápas zahájen, zabrouzdal jsem na internetové stránky hned po ránu a okamžitě na mne zasvítil červený nápis SOLD OUT (vyprodáno). Jen jsem moc nepochopil, kdy to stihli vyprodat. Ale co se dalo dělat. Nevzdal jsem to a požádal jsem kamaráda, který pracuje pro společnost, která dělá do fotbalu zda by se s tím nedalo něco udělat. Řekl mi, že udělá co bude v jeho silách ale nevidí to moc dobře. Přesto jsem stále doufal! Na West Ham jsem byl k mé velké radosti úspěšnější, podařilo se mi zamluvit vstupenku na londýnské derby. Zaplatil jsem přímo přes internet 52 liber a modlil se, aby to byla pravda. K mé radosti mi opravdu do 3 dnů přišla domů do Prahy West-Hamovská klubová karta se vstupenkou. Hurá splnil se mi sen razím do Londýna! Neděle je jasná - derby, ale co v sobotu? Zjistil jsem totiž, že kromě Arsenalu je už dávno vyprodán i Fulham. No co, tak si prohlídnu stadiony alespoň z venku!

V pátek 2.3. jsem kolem 13.hodiny přistál cca 30km severně od Londýna na letišti Stansted. Sednul jsem na autobus a dopravil jsem se do londýnské čtvrti Barking, do hotelu F1. Zde je jedno s nejlevnějších ubytování v Londýně, noc cca za 30 liber. Žádný velký luxus (záchod a sprcha společná pro několik pokojů). Ale pro fotbalového fandu to úplně stačí. Hlavně je to jen 2 stanice metra od Upton Parku – stánku West-Hamských kladivářů! Ještě jsem ani nedorazil na hotel a volá mi kamarád neskutečnou novinu, vstupenka na Arsenal bude zítra na mé jméno na pokladně stadionu!

V sobotu jsem nemohl ani dospat, jak jsem se těšil. Na mapě Londýna jsem zjistil, že nedaleko od Arsenalu, mají stadion kohouti Tottenham Hottspurs, tak jsem si řekl, že bych si ho mohl zajet prohlédnout. Není přímo u metra, takže jsem se sice trošičku prošel, ale stálo to za to. White Hart Line je starší ale velmi pěkný stadion. Obešel jsem ho za všech stran, vyfotil, kouknul jsem se do fan-shopu a vyrazil jsem zpět na metro a hurá na Arsenal.

Zápas mezi Arsenalem a Readingem měl mít výkop v 15 hodin místního času, ale já už vystupoval z metra kolem 12.30. Neskutečné, u stadionu 2,5 hodiny před výkopem už se pohybovalo spoustu fandů v červených dresech domácích i modrobílých hostí! Nálada byla výborná lidé popíjeli pivečko, klábosili, pozpěvovali a těšili se na zápas svých miláčků. A já, světe div se, na pokladně opravdu měl lístek na své jméno.

1,5 hodiny před zápasem se otevřely turnikety a já mezi prvními vstoupil do nádherného chrámu Emirates stadium. Když jsem uviděl na vlastní oči ještě zcela prázdné ochozy byl jsem nadšenej. Z venku vypadá stadion sice velmi dobře, ale zevnitř je to opravdová nádhera!!! Moje místo (lístek za 42 liber) bylo do první řady horní galerie. Zaujal jsem své místo a sledoval jsem, jak se stánek pěkně zaplňuje. Když se objevila na světelné tabuli sestava domácích, tak jsem byl trochu zklamaný. Že nebude hrát Tomáš Rosický jsem věděl už dopředu, ale že se hraje i bez Henryho bylo pro mne překvapení. Ale i tak se na ploše objevila řada skvělých borců. Při nástupu týmů na hrací plochu už byl stadion zcela zaplněný (60 132 diváků) a od první minuty začal hnát „Střelce“ kupředu. V první půli zaujala hlavně zahozená tutovka Fabregase a Fredrik Ljungberg, který hrál opravdu skvěle, ale jinak se hrálo pouze 0:0. Po změně stran se Střelci do soupeře obuli a gólem z penalty se dostali brzy do vedení. Když zvýšil Baptista na 2-0 vypadalo to už na jasnou záležitost. Ale chyba lávky, po závaru před Lehmanem si Fabregas srazil míč do vlastní branky a bylo to 2-1. Reading v posledních minutách sice tlačil, ale gól se mu dát nepodařilo. Arsenal tak šťastně zvítězil. Na hotel jsem dorazil kolem 20 hodiny plný dojmů, ale také plný očekávání zítřejšího derby.

A přišla neděle, derby tradičních londýnských rivalů West Ham United – Tottenham Hotspurs. Tentokrát o to zajímavější, že pro „Kladiváře“ je to zápas o přežití. Potácejí se na úplném dně tabulky Premier league s 10 bodovou ztrátou na udržení a jen zisk 3 bodů jim může dát ještě naději!

West Ham je klasický klub z okrajové čtvrti Londýna, kde lidé fotbal opravdu zbožňují. V den zápasů jsou jak jedna velká rodina! Ať se na mne fandové Arsenalu nezlobí, ale to co se dělo v Upton Parku se s atmosférou na Emirates stadium vůbec nedá srovnat. Bylo samozřejmě také vyprodáno (35 000 diváků). Když mužstva nastupovala na hrací plochu, přejel mne mráz po zádech, 35 tisíc hrdel pělo klubovou hymnu zakončenou hromadným skandováním West Ham, byla to opravdová nádhera. Lidé vydrželi skandovat, povzbuzovat a zpívat celý zápas. Seděl jsem na hlavní tribuně v poslední řadě a sledoval jsem opravdu skvělý zápas.

Domácí hráli výborně a brzy se ujali vedení 1:0. Když Argentinec Tevez z trestného kopu zvýšil, šli „Kladiváři“ do kabin s dvougólovým náskokem. Na stadionu panovala skvělá nálada, všichni byli šťastni a nikdo si nepřipouštěl, že by se jejich hrdinům mohlo v druhé půli něco přihodit. Ale opak byl pravdou, po přestávce se „Kohouti“ na domácí vrhli a góly ve 49. a v 60. minutě vyrovnali. Když v 83. minutě střídající miláček domácích ochozů Bobby Zamora svým prvním dotykem míče poslal domácí do vedení, začali lidé šílet radostí. Bohužel to bylo předčasné. Běžela 88. minuta a Tottenham z trestného kopu opět vyrovnal. Na domácích bylo vidět, že bod je pro ně málo a chtějí opravdu vyhrát. Vrhli se tedy do útoku a začli ostřelovat Robinsonovu branku. Bohužel zapomněli na obranu a 95. minutě z rychlého protiútoku Tottenham opět skóroval. Ihned po gólu rozhodčí ukončuje zápas a domácí prohrávají 3 - 4. Na tvářích hráčů i fanoušků se objevily slzy. I přes to odcházeli domácí do kabin za obrovských ovací a děkování celého Upton Parku. Všichni věděli, že dnes na to měli a opravdu si zasloužili vyhrát.

Ve fan-shopu jsem pak nakoupil nějaké suvenýry a utratil poslední libry. Vyrazil jsem na hotel s pocitem toho, že jsem shlédl opravdu nádherný zápas i když mi bylo opravdu líto, že domácí prohráli.

Druhý den jsem odjel na letiště a vydal se zpět k domovu. Tak jsem si splnil svůj velký sen. Všem našim fandům bych to opravdu přál zažít. Vím, že na tu atmosféru nikdy nezapomenu!!!

Čip