Ne, nebojte se. Následující řádky nebudou primárně úvahou o stavu v naší Spartičce, ale o tom, že i když prožíváme časy ne příliš veselé, stále je to tak, že fanoušci mnohých jiných klubů by nad tou naší bídou možná i radostně pomlaskávali.

Již spoustu let navštěvuji domácí zápasy českobudějovického Dynama pouze jedenkrát za sezónu, a to když na Střelecký ostrov přijede železná garda z Letné. Tuto červnovou sobotu jsem ale udělal výjimku. Původně by mě sice taková pošetilost ani ve snu nenapadla, ale když jsem se vypravil na oběd do jednoho z budějckých chrámů konzumu, potkal jsem zde své kumpány z cest za Spartou. No a při nezávazném klábosení došlo i na informaci, že jdou odpoledne na Dynamo, rozloučit se s první ligou v Budějcích, protože vše nasvědčuje tomu, že utkání s Teplicemi bude na dlouhou dobu tím posledním, které bude na Střelečáku v rámci nejvyšší fotbalové soutěže k vidění. A tak jsem byl vyzván, abych se na zápas také vypravil a pobízen jsem byl nevybíravými kecy, že prý při mém věku a zdravotním stavu je velice pravděpodobné, že už Budějce v lize nikdy neuvidím. No a protože jsem osoba, která neumí příliš odporovat, nechal jsem se přesvědčit.

Už jsem se zde několikrát zmínil, že na fotbal jezdím za Spartou a kopanou navštěvovat nemusím. Nejinak je tomu i toto, neradostné fotbalové jaro, kdy jsem měl kolikrát ten nepříjemný pocit, že se fotbal v podání hráčů v rudém kamsi vytratil. Takže snad při sledování zápasu skupiny o sestup neoslepnu. Ještě od stolu s obědem jsem objednal vstupenku a bylo rozhodnuto. Není cesty zpět. Mimochodem, o zájmu diváků shlédnout tento šlágr ligové sezóny možná nejvíce vypovídá to, že jsem bez problémů zakoupil místo hned vedle Romana, Honzy a Honzíka, kteří měli svá sedadla již pár dnů zakoupena.

Na Střelecký ostrov to z domova opravdu nemám nijak daleko, nějaký nával u vstupu jsem také neočekával, tak nebylo kam spěchat na Dynamo jsem vyrazil krátce po čtvrté a na stadión dorazil půl hodiny před výkopem. To už byl zbytek naší skupiny uvnitř a cpal se klobásama. Lidí na tu derniéru přišlo tolik, že kdyby byla tma, tak bych se snad i bál, jak tam bylo pusto prázdno. Na Střelecký ostrov si nakonec našlo cestu méně než osm set nejvěrnějších. Docela smutná ukázka toho, kam až se dá přivést fotbal v tradičním ligovém klubu. A mohl by to možná být i zdvižený varovný prst pro všechny, kteří se domnívají, že divácká přízeň je nějakou samozřejmostí a fanoušci by na sobě snad i dříví nechali štípat. Slovy klasiků, „nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní“.

Ne, opravdu jsem si nedělal iluze o tom, že bych snad v souboji Dynama a Teplic mohl shlédnout nějaký festival fotbalové krásy, nicméně to, co se mi dostalo, předčilo i to nejhorší očekávání. Klasická situace z bulky, hraje blbej s pitomým. Všichni ti, kteří si v sobotním odpoledni udělali v Budějcích na návštěvu Dynama čas, měli možnost sledovat něco, co nemělo s ligovým fotbalem příliš společného. Přesnou přihrávku aby jeden pohledal a dostat se ke koncovce, to byl pro oba soupeře neřešitelný problém. Tak to probíhalo téměř celý první poločas a my si na tribuně říkali, že ty Budějce nejsou o nic horší, než Teplice, i když pohled na tabulku říká něco jiného. Pak to ale přišlo a v poslední pětiminutovce první půle se hosté ujali vedení. První míč v síti Dynama sice ještě nebyl gólem uznán pro faul, ale o chvilku později již gól Teplic platil a do šaten se šlo za jednobrankového vedení týmu ve žlutomodrém.

Pokud snad bylo cílem domácího mančaftu ukončit tu šílenou sérii ligových zápasů bez výhry, bylo k tomu zase o kousek dál. Hned po pauze sice Pekarík vyslal solidní střelu pod břevno, teplický brankář ale solidním zákrokem míč za svá záda nepropustil. A to bylo od černobílých vlastně vše. A aby nebylo pochyb o tom, jak se mančafty o body podělí tak hosté v padesáté a dvaapadesáté minutě předvedli dvě fotbalové akce, zvýšili na 3:0 a bylo hotovo. A hra, tedy přesněji řečeno ten produkt, který byl hráči obou týmů nabízen, se mohla vrátit k bídnému standardu souboje ve skupině marných. Co by snad ještě mohlo stát za zmínku? Snad to, že po střídání jsem měl poprvé ve svém životě vidět na vlastní oči v české lize mongolského fotbalistu. A po pravdě řečeno, za těch nějakých pětatřicet minut, které dostal k dispozici jsem pochopil, proč ani v takovém kádru, jakým disponuje Dynamo, nemá tento hráč nárok na místo na trávníku.

A co napsat na závěr? Snad jen to, že o opravdovém fotbalovém dnu nemají ti, kteří jej zmiňují v souvislosti se Spartou, sebemenší ponětí. Ne, nejsem určitě spokojen s tím, co nám sezóna 2024/25 přinesla, ale ono opravdu může býti ještě mnohem hůř. A protože dokud dýchám doufám, pevně věřím, že bude zase líp. Ono je pravdou, že facka v pravý čas je lepší než dlouhé kecy, a Sparta letos tu facku dostala. Přes celou hubu. Tak snad se z toho ti, kterých se to nejvíc týká poučí.

Za týden se se sezónou bude na Letné loučit Spartička. Snad to bude rozloučení přece jenom veselejší, než jak to nyní vypadá. Snad se na posledním utkání sejdeme v nějakém důstojném počtu, uvidíme konečně výkon hodný Sparty a zahlédneme někde v dáli světýlko naděje. Já určitě budu na svém místě. Tak přijďte taky.

Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Špatné konce. Report z výjezdu na finále Mol Cupu v Olomouci

Slogany - report z derby v Edenu

SF je tady pro každého, kdo má Spartu FOREVER

Autopilot - report z utkání Sparta - Jablonec

Vy nám pohár, my vám ligu. Ano či ne? - report z výjezdu do Plzně

Poprvé na Bundeslize - report z výjezdu na zápas Borussia Dortmund vs. Borussia Mönchengladbach

Ani to tak nebolelo - report výhry Sparty nad Plzní v Mol Cupu

Sobota na cestách za Spartou - report z výjezdu vlakem na béčko do Drnovic a na áčko do Pardubic

Smíšené pocity - report z výjezdu za Spartou do Pardubic

Fanoušek měsíce - Sektor